major.warren

Ztraceno v překladu je napohled nenápadný až komorní snímek. Uvnitř je to však skutečně výjimečný film (zejména díky scénáři a hereckým výkonům). Sofia Coppola nikdy nezklame. Bill Murray a Scarlett Johansson (pro oba dva životní role) tvoří vyděděnce z vlastního světa a jeden vedle druhého se ve stejnou chvíli ocitají v Tokiu. Jazyková bariéra je však to poslední, co je trápí. Coppola skrze kouzelnou kameru zachycuje melancholičnost každého dne a krom něžného humoru využívá zejména tváře svých hrdinů, které mnohdy poví více než přemíra dialogů. Vizuálně je to naprosto bravurní + krásný výběr hudby. U mě 85%. Skvělý, zábavný a originální film. Jeden Oscar za původní scénář.

První zhlédnutí (2020): Netradiční, nedějové, těžko srozumitelné filmové dílo o pravdě, lži a uchopení každodenní reality. Michelangelo Antonioni je mistr svého řemesla, podobně jako David Hemmings v roli fotografa Thomase. Zvětšenina má mistrovské vlohy, je svým způsobem nadčasovým "podobenstvím," ale že bych byl nějak extra nadšen... to se bohužel říct nedá. Možná příště. Druhé zhlédnutí (2023): Konečně s diváky a na velkém plátně. Až nyní, navíc po zhlédnutí většiny Antonioniho filmů, jímž jsem dosti propadl, legendární Zvětšeninu doceňuji. Je to vedle Rašómona přelomové modernistické dílo, které si pokládá a reflektuje otázku, zda je možno nalézt, uchopit a dokázat objektivní pravdu. David Hemmings má neuvěřitelné kouzlo a šarm i pro heterosexuálního diváka. Antonioni zde na rozdíl od zbytku své tvorby neestetizuje nudu, naopak podává životaplný obraz Londýna a jeho kultury 60. let. Závěrečné podobenství s míčkem je nejvíc cool pointa v dějinách kinematografie.

RECENZE: Žaluji! je solidní drama. Jen ničím nepřekvapí. Herec Jean Dujardin představuje ve filmu postavu Georgese Picquarta, francouzského důstojníka, jenž na konci 19. století coby nový šéf kontrašpionážního oddělení v Paříži odhalil zásadní nesrovnalosti v tzv. Dreyfusově aféře a dopomohl k jejímu částečnému vyvrácení. Byť byl podobně jako většina svých kolegů těžkým antisemitou, jako jeden z mála dokázal pevně bojovat za pravdu a spravedlnost, navzdory okolo sebe stahujícím se mračnům. Čím méně toho budete o případu Dreyfus vědět, tím více si film Žaluji! užijete. Zachází totiž občas až do doslovné popisnosti. Roman Polanski je filmař, jehož filmy z podstaty nenudí a obvykle se vyznačují jistou mírou provokace, výstřednosti a intenzity. Ano, natočil už silnější díla (Pianista, Čínská čtvrť) a rozhodně provokativnější (Hořký měsíc). Žaluji! příliš neprovokuje - když si tedy odmyslíme pravdivě vypovídající pohled na francouzský národ - a vyprávění se oproti jiným režisérovým filmům drží v duchu poctivé historické rekonstrukce s minimem zvratů a překvapení. Polanski našel v příběhu Alfreda Dreyfuse prvky vlastního života ve vyhnanství. Této zajímavé a vášně budící paralely však nedokázal pořádně využít a spíše ji utnul. Celkově pak Žaluji! budí dojem, že sedmaosmdesátiletý režisér "na útěku" je už z věčného skrývání se před světem trochu unavený; po všem, co prožil, na to má ovšem nárok. Jaká škoda, že tento snímek nenatočil v době své pozdní slávy, např. po zisku Oscara za Pianistu, kdy byl na vrcholu tvůrčích i duševních sil. Můžeme jen doufat, že Žaluji! není Polanského posledním filmovým nadechnutím. Byla by to velká škoda. Žaluji! je nicméně film ve všech ohledech nadprůměrný, zručně odvyprávěný, ve finále vyznívající poměrně univerzálně. Pět procent v hodnocení navíc si režisér zaslouží za úsilí a energii, které náročnému projektu věnoval. Za návštěvu v kině rozhodně stojí. 70% a čtyři hvězdičky.

Opravdu hodně povedený snímek. Nechápu jak to, že má u nás jen 64 procent. Stejně tak třeba životopisy Lincoln nebo Jackie, ale každý uživatel má svůj názor, který by ti druzí měli respektovat. Můj názor na film Železná lady o jedné z nejlepších političek všech dob zní, úchvatné dílo. Meryl Streep se do role Margaret Thatcherové opravdu hodila a Oscara za hlavní ženskou roli si plně zasloužila. Myslím, že zde podala jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Jim Broadbent coby její manžel Dennis filmu dodal potřebný rámec humoru a posunul jej ještě o kus výš. Ostatní herci též skvělí. Phyllipa Lloyd udělala moc dobře, že zfilmovala příběh této neobyčejné ženy a jsem si jist, že bude jistě skvělou režisérkou. Scénář Abi Morganové byl perfektní. Nebyly tam žádné omyly a byl velmi vtipný a hlavně mi nepřipadal nudný. Délka filmu 100 minut je podle mě k tomuto tématu ideální. Kamera velice dobrá, krásné detaily Londýna a tak dále. Hudba Thomase Newmana byla také opravdu velice povedená. Perfektní makeup. Jeden z nejlepších co jsem kdy viděl. Kostýmy i výprava bohaté. Jsem moc spokojen. U mě to nejlepší hodnocení. Dva Oscary za nejlepší makeup a hlavní herečku.

Žiješ jenom dvakrát je jednou z nejpůvabnějších a možná vůbec nejpoetičtější Bondovkou. Lewis Gilbert natočil tři Bondovky a tahle je dost možná nejlepší. Sean Connery po páté jako agent 007, tentokráte pouze v Japonsku, ve společnosti krásné Aki, "tygra" Tanaky, poprvé v historii Bondovek odhaleného Ernsta Stavro Blofelda, skvěle ztvárněného hrůzným Donaldem Pleasencem, a další japonskou kráskou Kissy. Takže super Bondovka:-) Ze všech Conneryho Bondovek si právě tahle nese nejvíce půvabu, společně s From Russia With Love. Mistr literatury Roald Dahl servíruje skvělý scénář plný Flemigovských motivů, a hlavně postavený na typickém Bondovském příběhu o záchraně světa. Vizuálně zase revoluce. Jeden z nejkrásnějších soundtracků Bondovské historie složil opět vynikající John Barry. Nádherná je i úvodní píseň. Já opravdu nemám moc co vytknout. Tuhle Bondovku miluji pro její napínavost a tajemnost a dále pro zmiňovaný půvab japonské kultury. A jsem moc rád, že Bonda zde ještě pořád hraje Sean Connery. A taky, jak skvěle ukončil svou dosavadní kariéru agenta 007 a břemeno luxusně předal Georgeovi Lazenbymu.

Žít a nechat zemřít nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším Bondovkám, a celkově bych ji zařadil mezi ty slabší. Svůj podíl na tom má částečně Roger Moore, poprvé v roli agenta 007. Jeho zdejší pojetí Bonda mě příliš neoslovilo, a nelíbila se mi ani atmosféra, která se táhne celým filmem. Je tu ovšem skvělý záporák, doktor Kananga v podání Yapheta Kotta a také úchvatná Jane Seymour, byť ani ona není zrovna tou nejlepší Bond girl. Pořád je to ale James Bond jak má být a všechny zmíněné výtky jsou pro mě jen jakýmsi vodítkem pro srovnání s dalšími Bondovkami. Žít a nechat zemřít totiž má většinu toho, co má dobrá Bondovka mít, a najde se zde i několik skutečně výjimečných okamžiků (krokodýlí farma, honička na člunech, setkání s výtečným Cliftonem Jamesem v roli šerifa J.W. Peppera). Tajuplnou, chvílemi až strašidelnou atmosféru a přirozené kouzlo Žít a nechat zemřít ale ani po letech rozhodně neztratilo!

Život a doba soudce Roye Beana je nostalgicky poetický a komediálně laděný western s úžasným Paulem Newmanem, geniální hudbou Maurice Jarrea, skvělým scénářem Johna Milliuse, hvězdnou režií Johna Hustona a neutichající láskou k Miss Lillie Langtry:-). 75% a krásné čtyři hvězdičky.

Žádný jiný film snad nikdy nedokázal hovořit tak vtipně a půvabně o tak vážných věcech a v závěru diváky dovést k slzám. Roberto Benigni je z rodu herců, kteří se jednoho dne rozhodli postavit se za kameru a všem okolo dokázat, že jsou za ní stejně dobří jako před ní. Spousta z nich vzbudila posměch. Ne však Benigni, který i kdyby už nikdy neměl natočit nic jiného (a že se mu ne vždycky zrovna všechno vydařilo) se tímto filmem navždycky zapsal do srdcí filmových diváků. Jako první si totiž uvědomil, že o hrůzných věcech je třeba vyprávět s nezdolným optimismem i nadhledem, a teprve tehdy bude jejich účinek na diváky stoprocentní. Život je krásný je především o nápadu a síle umělce něco sdělit a přitom nenudit. Krom úžasného Benigniho zaujme zejména charismatický Horst Bucholz v jedné ze svých posledních rolí. 85%. Nejlepší scéna je jednoznačně překlad táborového řádu a samozřejmě i krásné finále. Abbiamo Vinto!

Žut je největší dobrodružství Kary Ben Nemsího, tedy Old Shatterhanda v Orientu. Já miluji na výsost všechny filmové Mayovky. Ať už v nich vystupuje Vinnetou, Old Shatterhand či Kara Ben Nemsí. Žut je jedna z nejlepších filmových Mayovek. Robert Siodmak, který později natočil i další dvě mexická dobrodružství, si režijně libuje. Lex Barker je jako Kara Ben Nensí zcela výtečný. Ralf Wolter zase ztvárňuje dokonale komického, avšak nepostradatelného Hadžiho Halefa Omara. Rik Battaglia je opět záporák - tentokrát přímo Žut, a dvojice Lord David Lindsay a sluha Archie Dietera Borscheho a Chrise Howlanda patří k mým nejoblíbenějším filmovým dvojkám, protože všem Mayovkám v Orientu dodávají nepostradatelný humor. Žut je výtvarně pěkný, vizuálně také, a z hudby Martina Böttchera se při finální sekvenci s Žutovým útěkem tají dech. Žut je prostě výtečný. Jistěže, stejně jako spousta filmových Mayovek, je v některých postupech jednoduchý, ale tak jako Kara Ben Nemsí Lexe Barkera a Hadži Halef Omar Ralfa Woltera vypadají skuteční filmoví hrdinové, na které je radost koukat i po letech. Obsazení krásně doplňuje Marie Versini a pár známých mayovských tváří. Knihy Karla Maye jsem nikdy nedokázal moc číst, a vždy jsem dával přednost filmům, ale nebýt jeho, Žut a desítky dalších výtečných věcí a příběhů o bezpráví a hrdinech, by nikdy nevznikly. Tvrdá, ale krásná Mayovka, kterou mám moc rád. Při finální scéně s koněm Rihem, divák uroní slzu zcela přirozeně. U mě pět hvězdiček. Žut, Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva jsou všechny tři krásné snímky, které by se měli dodnes pouštět. Žut je sice nejtriviálnější, ale přesto zřejmě nejsilnější z celé trilogie.

12 let v řetězech mohlo Oscary vyhrát, ale cenu za nejlepší film by měl získat někdo lepší. Po filmařské stránce není příliš co vytýkat, značně rozporuplnější je otázka tematická. Film má silný základ ve skutečném příběhu Solomona, jenž prožil dvanáct let života v roli otroka na amerických plantážích. Rasismus, otroctví, nesvoboda, násilí na černých, to vše zde hraje svou roli a dohromady film jako celek funguje a působí velmi dobře a přesvědčivě, fakticky je nezpochybnitelný. Přesto se dá Oscar za nejlepší film roku přeložit jako Oscar za korektní dílo, které vyhovuje spíše svým společenským tématem nežli převratnou filmařinou, jež by budila úžas. Opakuji: Je to moc hezký film! Rád si jej pustím i na potřetí. Především kvůli silnému lidskému příběhu a také hereckým výkonům. Chiwetel Ejiofer v hlavní roli Solomona je jednoduše výborný, typově přesný, uvěřitelný i plný emocí. Michael Fassbender je zase skvělý v roli zlého otrokáře. Dále pak Lupita Nyong'o, Benedict Cumberbatch, či Brad Pitt, který film navíc ještě produkoval. Kamera je velmi působivá; celé je to krásně nasnímané, zejména co se týče scén na bavlníkových plantážích. Hans Zimmer složil prostou, přesto opět nádhernou hudbu, jíž dominují úžasné housle. Co mi vadí, je, že od začátku do konce se 12 let v řetězech drží v neměnné atmosféře, která se nevyvíjí ani s přibývajícími zvraty. Konec je dost natahovaný, ale zato poměrně výrazný a emočně silný. 75%. Tři Oscary za nejlepší adaptovaný scénář, vedlejší herečku a film.