Cinematrix

Američani v tomhle psychologickém dramatu docela slušně prezentují myšlenku komunismu. Ona idea je to zajímavá, že jeden bude rovným dílem pomáhat druhému a všichni se budou mít dobře, ale to vše na úkor svobody. Tady se utvořila sekta, která neposlušného člověka přibila ke zdi mastnejma hřebíkama z OBI, zatímco komunisti mu uzavřeli hranice, což mi přišlo hygieničtější, ale ve výsledku stejně padlý na hlavu. Toho člověka pak odmontujou a on je poslušnej a je tý sektě vděčnej, a když má stále nějaké pochybnosti, tak mu vypíchnou oko, aby měl jasněji. A kdo stále neposlouchá, tomu propíchnou ušní bubínek pro změnu hřebíkem z Hornbachu. Natočené to nebylo špatně, docela mě zajímalo, jak to skončí, protože hlavní hrdinka si po celou dobu zachovávala, vzhledem k situaci, do které se dostala, určitou část racionálního myšlení.

Těch, kteří chtějí nezištně pomáhat čistě pro lásku k bližnímu svému, není mnoho. V tomto filmu jsou to samozřejmě v první řadě židi, u nichž je to tak nějak dané tím, že mají načtený starý zákon, ale Francouzi tam sofistikovaně foukli i černocha, kterej vypadá, že má načtený tak akorát nový komixy. Ten taky ve filmu dělá největší průsery, aby to bylo pro normálního diváka stravitelnější. Romantické linky tam moc není, aby bylo zdůrazněno, že autisti a jim podobní pacienti jsou kazišuci. O to víc ale vyniknou dojemné momenty. K naprosté dokonalosti se tam o bližního svého mohl kromě žida a černocha starat ještě asiat, muslim, cikán a lidožrout, jak tomu bývá v rasovém zastoupení u dnešních moderních snímků, ale na to Francouzi už moudře hodili bobek. Mám rád tyhle typy filmů, které jsou zásahem do mého dnešní dobou otupělého srdce a teď si jdu zase s klidným svědomím pustit nějaký brak, samozřejmě až poté, kdy koupím obrovskou kytku a navštívím svou matku, abych zjistil, jak se jí daří.

Celkem solidní pohled na asociálního debila, kterých jsou plné české hospody. Je jednodušší udělat 200 kliků denně a dát si jméno Vandam, než vystudovat školu. My všichni debilové přeci víme, že vysokoškolskym diplomem nikoho neumlátíme. Také je dobré dát přes držku někomu jen tak pro formu, aby lépe fungovala následující disputace s podobně raženými inteligenty v oblíbené hospodě, kde je respekt více, než cokoli jiného. Přeci si nenecháme srát na hlavu. To, že víme hovno, to nevíme, protože víme hovno, cítíme se ukřivdění a protože nemáme naštudovábo, pouze naposilováno, tak to řešíme rvačkou. Celkem smutný, ale pravdivý pohled na českou spodinu, která náš stát opravdu daleko neposouvá.

Ruskej Ivan peláší, co mu síly dovolí, přes hory a přes doly, aby předal depeši, na sobě kazajku má buvolí. V patách má obrovskou přesilu parthských borců (napočítal jsem nejméně 3), takže o souboje není nouze (napočítal jsem nejméně 3). Ty souboje byly choreograficky podobný, jako když jsem v mateřské školce přetáhl po bembeřici učitelku gumovym mečem, protože se mi nechtělo po obědě jít spát. Kdyby mi tenkrát mohla pustit tenhle skvost, usnul bych hned. Ono co taky chtít od velkolepého historického filmu o římské legii obklíčené uprostřed arménských hor, když tam hraje deset herců a z toho 9 blbě. Navíc ten jedinej, kdo tam hraje dobře, je Mickey Rourke, ale ten má zase blbou roli.

Mnohem záživnější horor, drama i komedie než tohle je sledování starců na bingu. Tam se aspoň bojíte, že někomu prdne rozčilením cévka a zasmějete se, když se losujou čísla a půlka těch gamblerů na to nevidí a ta druhá to zase neslyší. Ale zpět k filmu; Alexander Wagner tu točil jiného samozvaného režiséra, jak točí amatérskej film v jedné místnosti nějaký chaty (asi jeho), kde zoufalí neherci replikují několik nezáživných dialogů. Tady casting vyšel na výbornou, protože ty amatéry hráli amatéři, takže podali věrohodnej výkon. Rád bych pana Wagnera upozornil, že by vůbec nebylo špatné, kdyby měl film nějakou závěrečnou pointu či gradaci a neskončil jenom proto, že mu došel filmový pás. Jedinej klad je ten, že tam jedna holka měla docela hezký nohy, jaký už bych na bingu asi těžko hledal.

Začátek byl celkem zajímavej, ale pak neatraktivní herci a herečky začali pohřbívat atraktivní námět i prostředí a ke konci jsem se v tom začínal ztrácet jako filcka v podpaždí Yettiho. No, a ten teplej Hongkong v podání skřeta Jimmy O. Yanga byl přímo otřesnej a ten blb furt ne a ne zhebnout. Zajímavej byl snad jedině Michael Rooker coby detektiv s mačetou, ale i na něm bylo vidět, že se za tu roli stydí, protože si tam zřejmě připadal jako dlouhej chlup, kterej leze z kalhotek ledabyle oholený prostitutky.

Fuj, tak nesympatickýho herce v hlavní roli aby jeden opravdu pohledal. Má i hnusnej vkus na ženský, neni vtipnej, prát se neumí, nosí bídnej outfit atd... no prostě prototyp všeho, co ve filmu nechci vidět, abych mu fandill. Ve vedlejší roli bych ho chápal pro ponaučení, jako že i tací jsou mezi námi, ale trápit se s tim 94 minut mi přijde smutný, i když se vrátí z budoucnosti, aby se sám před sebou varoval. Von je totiž uplně blbej i starej, když se setká se sebou samym jako s mladym. Sice sám sebe pomocí cestování v čase na spoustu věcí upozorňuje, aby se měl líp, ale nevěří si, že ten dědek je on a v tom je celej zakopanej pes. Pokud si člověk nevěří, tak mu nepomůže ani stroj času. On si pak nějak nakonec uvěří, ale stejně mu nefandíte, protože má hnusnej vkus na ženský, neni vtipnej, prát se neumí, nosí bídnej outfit atd...

Podle zdejšího hodnocení jsem čekal megahovadinu, kterou si dám večer místo prášků na spaní a ani ji nebudu komentovat, protože ji nedokoukám, ale nakonec jsem to dokoukal a ráno jsem kvůli tomu zaspal. Sice když došlo na akci, tak se tam kluci i holky fackovali jak Laurel a Hardy a stříleli po sobě kapslíkovkama, ale to jsem ošetřil tim, že jsem si dal víc zvuk. Navíc hečky byly docela sexy, což už dnes v levnějších kouscích taky neni úplně módnim hitem a Guy Pierce i Devon Sawa jsou celkem sympaťáci a tak nějak tam toho maršála a padoucha zahráli, že se při troše snahy dalo poznat, kdo je kdo. Sice se tam ten Guy nemusel líbat s barmankou, když padouch vedle startoval motorku, aby mu vzal dráhu, ale co, já bych se s ní za těch pár korun líbal taky, když to režisérovi nepřišlo blbý.

Horor Pod vodou má naprosto výstižný název, protože se to celý odehrávalo pod vodou. Dokonce i české distributory to tak zaskočilo, že název Pod vodou přeložili jako Pod vodou. Osobně bych tomu možná dal název "Nic neni vidět", jelikož to bylo celý ve tmě a divák to sledoval spíš jako rozhlasovou hru. A když už občas něco vidět bylo, tak tam v tý laboratoři pod vodou hned vypadly pojistky. Pak se tam taky hodně pohybovalo z bodu A do bodu B a následně z bodu B do bodu A, aby se z bodu A vycestovalo do bodu C a kde nevypadly pojistky, tam zas skomírala baterka. Herecké obsazení to mělo docela dobré, ale co je to platné, když jim nebylo moc vidět do obličeje, a když bylo, tak si hned nasadili skafandr, protože se to celé odehrávalo pod vodou. Určitou dávku napětí to ale určitě mělo, protože divák, lačnící něco vidět, je pořád v permanentnim strachu, kdy zas vypadnou pojistky a on opět uvidí hovno.

Elijah Wood s knírkem vypadal jak polskej pornoherec. Ještě že mu na začátku aspoň ulítnul ten hroznej klobouk. I tak jsem měl ale problém mu nějak fandit, protože tenhle nekňubácky vypadající malej hobit se prostě do hlavních rolí nehodí. A už vůbec ne do rolí, kde má svejma ručičkama o tloušťce nohou záchodovýho pavouka někomu namlátit. Rozhodně se nejednalo o žádnej horor, protože napětí to mělo menší, než guma v teplákách od Vietnamců a čim víc se to snažilo šokovat, tim víc to bylo stupidnější. Je to škoda, protože začátek byl super a Stephen McHattie byl v úvodu naprosto dokonalej.