Cinematrix

Průměrné, pozvolna plynoucí drama, které se až do půlky vleklo jak karavan za velorexem. Pak naštěstí tomu propuštěnýmu vězni ruplo v kouli a trochu se to rozjelo. Velmi oceňuji převýchovný systém věznic, z kterých takovýhle týpci vylezou snad ještě agresivnější, než když tam šli posedět. No, a pak to skončilo a já si drbal hlavu, v čem byla vlastně pointa a hádáte správně, nepřišel jsem na to, ale to je u mne normální.

Tohle se musí brát hodně s rezervou, protože ten pes v hlavní roli má chvílema tak sofistikované postřehy ohledně své bezmocnosti nad tím, že je jen pes, že kdyby si skutečně uvědomoval všechno, o čem ve své mysli filozofuje, musel by buď spáchat sebevraždu nebo vykrást lékárnu s antidepresivama. Jinak se jedná o klasický příběh o lásce, umírání, nenávisti a smíření, takže tam bylo všechno, aby citlivější divák (obzvláště majitel psa) půlku filmu prachsprostě probulel. Vzhledem k tomu, že dávám 4 hvězdy, řadím se tímto chtě nechtě do kategorie onoho citlivějšího diváka. Jinak mezi pořizovací náklady na shlédnutí tohoto snímku u mne patřilo jedno balení papírových kapesníků a jedno balení plechovkového piva, abych zahnal depku.

Režisér a scénárista v jednom si zřejmě řekl: Mám v tom poměrně dost herců, konkrétně 3, tak vyberu co nemíň sympatický, ty budou levný. Všichni se budou chovat naprosto nelogicky, aby si mohli dát co nejvíc do držky a divákovi to bude jedno, protože jsou nesympatický, tak bude bažit po jejich krvi a na závěr tam pošlu pár šokujících zvratů, aby ten můj skvost nešel pod 50 %; hahaha, to jsem na to vyzrál. Do názvu navíc prdnu harpunu, kterou pro jistotu hned vyhodim přes palubu, protože co se budu obtěžovat s psanim složitýho scénáře, co s ní jako dál, hlavně že se na to někdo chytí.

Beatles byli legenda poplatná své době. Šlo o 4 sympaťáky, kteří svým vzhledem a průlomovou hudbou oslovili tehdejší publikum, převážně obec fanynek. Těžko se dá uvěřit, že by něco takového dokázal v roce 2019 jeden nesympatickej Arab, kterému se nechce makat. Ale co už, byla to fantasy komedie.

Někdy nad sebou žasnu, co si to občas pustim. Dále žasnu nad tím, co je někdo schopnej natočit. Tady šlo o to, že nějakýho starýho rybáře z ničeho nic napadne, že by mohl chytit mořskou pannu. A jak si usmyslel, tak se také stalo, kousek od frekventovaného pobřeží. Kde jinde také, že? Potom ji pověsil na hák a sekal do ní sekyrou tak dlouho, dokud ji nepřesekl vejpůl někde zhruba v okolí břicha, aby to jako už mořská panna nebyla, což postrádalo smysl. Ta panna přišla o ploutev, pohlavní orgány, část trávícího traktu atd., ale přežila to. V ústavu pro choromyslné jí to všechno zase dorostlo, akorát místo ploutve jí dorostly nohy, protože už nebyla ve vodě poblíž přístavu, ale v tom ústavu měl být spíš ten režisér a scénárista v jednom. Říkal jsem si, že se ta panna začne mstít za to, že jí někdo takhle brutálně přefik, ale na to už buď nezbyly peníze nebo to mělo mít hlubší podtext, kterej jsem nepochopil. Kdyby alespoň sehnaly nějakou hezkou herečku, ale to taky neklaplo, takže tu hlavní roli tu odehrála nějaká přičmoudlá vyzáblotina, která za celý film neřekla jedinou větu (asi se báli, že by si jinezapamatovala), tak jenom pískala jako potrefenej delfín. No děs!

Nevim, co je to za móresy, když se půlka filmu odehrává v noci, dát do hlavní role černocha (nebo černošku či co to bylo). Z moře lezla dvoumetrová pohublá příšera, která měla animaci jak ze Souboje titánů z roku 1981, takže z ní šla spíš sranda, což se do vážně pojatého survival thrilleru moc nehodilo. Sice tu byla hezká příroda a letecké záběry na 5 % nějakého ostrova, protože dál už byl zřejmě osídlenej, ale kvůli tomu nemusim sledovat tenhle nízkorozpočťák a můžu si zkrátit čas prohlížením fotek z loňské dovolené.

Rodiče maj dva syny. Jeden jim umře. Měl autonehodu. Pět let po jeho smrti zazvoní u dveří těch rodičů těhotná holka. Otevře jí zbylý syn. Rodiče se mezitím rozešli. Zbylý syn má poraněnou nohu. Měl bicyklonehodu. Holka je těhotná. Půlka těch rodičů (máma) ji nemá ráda. Viní ji ze smrti svého syna. Ona je však právě s nim prý těhotná. Tak na ni ta máma a zbylej syn čuměj jak z jara. Nějak jim to neštymuje časově. Ta holka prý s nikym jinym nic neměla. Jsou to kecy? Nevíme. Tak na to koukáme. Přibývají další a další postavy. Nakonec v tom hraje deset lidí. Tohle je můj první komentář v holých větách. Víc si to nezaslouží. Dávám dvě hvězdy.

Muslim z Karáčí v elektromobilu na lýzink, kterej řídí jak dement, protože přes hustý vobočí nevidí na cestu a vedle něj dočasně skoroslepá hlavohruď z Vošingtnu na honu tryskovýho blondýna z Džakarty. To se prostě musí vidět! Hlavohruď se tu s ničim moc nesere, a jelikož hovno vidí, nakládačku dostane i figurína v obchodě. Ten muslim se taky snaží, sem tam ze sebe vysype nějakou úsměvnou hlášku a jelikož je dost nesmělej, tak se rozhodl, že bude dělat do bílejch Američanek, protože se mu líbí emancipace, kdy nemusí žádnou Indku za nevěru ukamenovat, i když potenciál by na to měl, protože naprosto perfektně hází vším, co mu přijde pod ruku. Prostě oddychovka...

Tak nevim, jestli na starý kolena měknu, ale tohle mě prostě dostalo, že jsem si po skončení musel dát něco tvrdýho (pro uživatele typu Verbal mám na mysli panáka). Nechápu, proč Logan Creran je zde uváděn až na šestém místě, když měl ve filmu hlavní roli, které se zhostil velmi působivě. Ono v deseti letech zahrát hluchého kluka, který má problémy s rodiči, není nic jednoduchého, i když v jeho věku jsem si na hluchého hrál taky. No, a jednoho dne ten hluchej kluk potká zraněnýho padoucha, kterej vyloupil místní banku a ten padouch se ke klukovi chová hezky, protože ho momentálně potřebuje. Na nějakej morální aspekt režisér ve svý prvotině v podstatě kašle, takže se zákonitě musej objevit rozporuplný hodnocení, kdy jeden dá hvězd pět a druhej odpad. Přestože nepatřím mezi milovníky dlouhých záběrů a natahovaných dialogů (zde ty dialogy zas tak dlouhý nebyly, protože sáhodlouhej rozhovor s hluchym by nezvládl ani Spielberg) tohle se prostě vůbec netáhlo, naopak to utíkalo rychlejc, než prostitutka před mravnostní policií.

Sam Worthington se naučil brečet, tak nám tu v plné parádě předvádí, že i chlap může spoustu situací řešit brekem, místo toho, aby dal někomu po papuli. Takhle to budilo dojem, že scénář původně počítal s ženou v hlavní roli. To ovšem nemění nic na faktu, že Sam tu ženu zahrál dobře a ve výsledku se jednalo o napínavý thriller z nemocničního prostředí, kdy až do poslední chvíle nevíte, na čí straně je pravda.