DJ_bart

Jakože wau.... Už od úvodu, který vás nemilosrdně zahltí tím nepříjemným a tísnivým pocitem paniky, beznaděje, zmaru a chaosu, jen aby vám dal tvrdou emocionální facku [ano, jde přesně o TEN stejnej moment, kterej mě zničil už ve videoherní podobě; you know exactly what I mean] a nakonec vás nekompromisně hodil do světa, který se navždy zasekl v roce 2003, jsem věděl, že tahle show je prostě někde jinde.... Přesně takhle si totiž představuju pojem "věrohodná adaptace", která nejenže ctí svou předlohu – jelikož je přesná takřka 1:1 vůči svému legendárnímu videohernímu předobrazu [zejména co se týká záběrování jak vystřiženýho ze hry anebo ikonických hudebních motivů od Gustava Santaolally] – ale zároveň expanduje její příběhový pozadí a rozšiřuje celkovou komplexnost, což je jen a jen výhoda.... Není taky divu, když je tento projekt pod záštitou a tvůrčím drobnohledem Craiga Mazina (tvůrce přelomového Černobylu) a Neila Druckmanna, tatínka samotné hry. Oba dva totiž ví, že bez absence toho, v čem vynikala samotná herní předloha – tedy pečlivá práce s emocemi, napětím, character developmentem, story-tellingem a post-apokalyptickou poetikou – by tahle adaptace mohla sotva fungovat [a je absolutně jedno, zda jste znalí či neznalí předlohy, protože tahle show si snadno obmotá kolem prstu snad každýho]. To vše a nejen to na pomezí 80 minut nefalšovaný televizní dokonalosti, která by bezproblémově obstála i ve formě celovečerního filmu, jelikož už tahle expoziční epizoda naprosto stírá jakýkoliv formální hranice mezi filmem a televizí. Zkrátka, všeho je tak akorát – nic neschází, nic nepřebývá. No a Pedro Pascal i Bella Ramsey jsou top notch castingová volba, tady prostě není o čem.... A já jen doufám, že si seriálové Last of Us udrží kvalitu po celých 9 epizod, protože laťka je nastavena sakra vysoko a už teď je víc než jasný, že HBO má v rukávu další seriálový megahit. Příběh Joela a Ellie je v dobrých rukou.... No a Depešáci v závěru? Co chtít víc. Hype is real.... PS: Psychore, buď pro jednou tak laskav a drž hubu, děkuji za pochopení.

Dokumentární portrét Grounded: Making The Last of Us nejenže slouží jako perfektní rekapitulace emocionálně turbulentního příběhu Joela a Ellie, ale zároveň jde o sofistikovanou sondu do komplexního tvůrčího procesu tohoto post-apokalyptickýho popkulturního fenoménu pod precizní taktovkou vizionáře Neila Druckmanna. Fenoménu, který přepsal pravidla a překonal pomyslné hranice toho, jak vyprávět audiovizuální příběhy. Takže já jen doufám, že tahle elegická sága o odpuštění, pomstě, utrpení, lásce a naději se přesně v dnešních večerních hodinách dočká plnohodnotné seriálové adaptace, kterou si fanoušci tak dlouho zasloužili.... VÍCE ZDE.

toxická maskulinita epicky zničena 💅

to je ale krávovina.... jódlování ještě nikdy neznělo tak sexy.

nejkrásnější a zároveň nejděsivější animák, co jsem v dětství viděl.

Rádoby šovinistický manifest o feminismu, ale zároveň i feministický manifest o šovinismu, který lze číst jako jednu velkou biblickou alegorii/lyrickou anti-romanci o satanismu, věnovaný památce Andreje Tarkovského, a obsahující nemalou porci soft-porna ve kterým Willem Dafoe souloží vostošest.... to vše navíc viděno na velkým plátně, na nejvíc chaotický projekci, a s tím nejdivnějším publikem, co jsem za poslední dobu zažil. Moje první rande s Larsem von Trierem fakt nemohlo dopadnout lépe. Nehorázná zvrhlost.... 8 ustřihlých poštěváčků z 10 #releasethepeniscut!

Film, který mě zvláštním, zcela nečekaným a těžko popsatelným způsobem naprosto pohltil, a při jehož sledování jsem absolutně ztratil pojem o čase.... Ačkoliv má Utama dost jednoduchý, pomalý a rozjímavý příběh nepříběh odehrávající se v bezčasí jedné pusté krajiny daleko od civilizace – jelikož jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v jednoduchosti a obyčejnosti – a relativně skromnou neo-westernovou stylizaci, pokrývá velmi široké spektrum až intertextuálních nuancí a existenčních pravd na pozadí tradičního života bolívijských domorodých obyvatel, jež krom pastevectví a péče o stádo lam musí čelit ještě jedné úloze: realitě současnosti. Snímek je především pak velmi subtilní drobnokresbou, která akcentuje téma klimatické změny [konkrétně sucha a nedostatku nejcennější životní komodity: vody], kontrast mezi stářím a mládím, či motiv pomíjivosti života, ztráty domova a nevyhnutelném smíření se smrtí. Hlavní devizou je však samotný řemeslo, práce s neherci, minimalistickou poetikou i formálním jazykem, a v neposlední řadě pak esteticky precizní vyprávění obrazem, což dělá z téhle nenápadné festivalové artovky neskutečně podmanivou širokoúhlou cinefilní nádheru, kterou je nutno vidět v plný kráse na velkým plátně. Za mě (a doufám že nejen za mě) jde totiž o jeden z vizuálně nejuhrančivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl.... Esence poetic cinema. 9 lam z 10

Neo-noirová nádhera; vizuální poezie; brilantní pocta Alejandru Jodorowskymu a Davidu Lynchovi; peak of slow-cinema – to vše jako experimentální meta-komentář o krizi umělecké svobody. Přeci jen jde o Refnův další egoistický tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní... Best of Refn!

Pěkná filmová pohlednice z Islandu.... přitom taková blbost, co?

Ok, beru zpět, už nelituju, že jsem nešel na uměleckou školu.... Zkouška umění je totiž neskutečně upřímnou, nekorektní, provokativní a zábavnou [a přesto dost smutnou] observační sondou, jež nahlíží pod pokličku školského systému, který se snaží vzdělávat všechny uměleckým nadáním (ne)políbené – a zároveň tak dost podnětně polemizuje nad podstatou i významem umění. Dokument sice na tuhle obskurní institucionální problematiku "měření talentu" nahlíží v dost malým měřítku, ale divák si posléze dokáže udělat dost jasnej obrázek o tom, jak moc jsou umělecký akademie elitářský a extrémně selektivní – a o to víc se nestačí divit všemu, co tahle satira [mnohdy neúmyslně] ukazuje.... Projděte křovím!