DJ_bart

Takový klasický příběh o kamarádství, který je ale podaný s neuvěřitelnou něhou, citem a melancholií. Už dlouho jsem totiž v kině nezažil, aby tolik lidí frkalo dojetím do kapesníků – a není se taky čemu divit, protože Blízko pečlivě pracuje jak s emocemi, tak s motivem smutku. Kdyby se však snímek víc zaměřil na vztah Lea a Remiho, byl by ještě o píď emotivnější a nad 5* bych neváhal.... i tak jde o extrémně silnej zážitek, který vám rozdrtí srdce na padrť.

Vizuálně pěkná černobílá banalita, která se snaží tvářit strašně vážně, ale ve skutečnosti je naprosto směšná. Samozřejmě oceňuju umělecký, tvůrčí i formální ambice. Jenže co naplat, když se snímek snaží "autenticky" pojmout historický reálie a konzervativní náturu slovenského venkova, ale vůbec se mu to nedaří, a namísto toho působí jako absurdní telenovela o ještě absurdnějším milostným trojúhelníku.... 3* za scénu s haluškami. Asi jsem čekal příliš.

Silně aktuální a společensky důležitý film, který snad všem lidem, kteří chtějí zakázat potraty, otevře oči....

Nekompromisní, znepokojivý a hodně nepříjemný pohled na mentalitu postavení žen v Íránské společnosti, navíc precizně žánrově stylizovaný do detektivního krimi thrilleru o sériovém vrahovi, který zabíjí prostitutky. A to zcela bez příkras.

Poetický, rozjímavý, málomluvný [prakticky bez dialogů či monologů], a vizuálně překrásný film o díře. Příběhově možná (doslova) děravý, ale upřímně: co chtít k spokojenosti víc?

Audiovizuální manýrismus a artovej fetišismus nejhrubšího zrna pod virtuózní [a dosud nejosobitější] režijní taktovkou Alejandra Gonzaleze Iñarritu.... Darius Khondji na vrcholu.

Dost rozporuplnej, umělej a konceptuálně chaotickej sequel, který je paradoxně míň hravější než jednička [nejen proto že se drží příliš zkrátka] a který v mnoha ohledech sice neurazí, ale ani nenadchne. Co tam dělala Cher je pro mě taky záhadou.... 3* za Lily James a Super Trouper finále.

Film, jehož koncept – tedy vánoční romantický high-school musical zombie horror – zní zajímavě možná na papíře, ale v reálu má kupodivu sotva poloviční tah na branku, což je škoda.... promarněný potenciál.

nejlepší song ever made.... a nikdo mě nepřesvědčí o opaku.

Jestliže v našem domácím rybníčku, jemuž říkáme "česká kinematografie", něco akutně chybí, je to druh ryb jménem "žánrovky". Přičemž snímek Běžná selhání na první dobrou působí jako prototyp vztahového dramatu – jenže v jádru pudla jde o velice originální feministický protipól katastrofického žánru, který na relativně minimalistickém měřítku nápaditě operuje jak s vědecko-fantastickými prvky [viz. futuristicky stylizovaná kosmopolitní architektura], tak stylistickými motivy [fialová barva, světla, oheň]. Co se týká příběhu, sleduje jeden den v životě tří různých žen – vdovy Hany, teenagerky Terezy, a matky Silvy – jejichž osudy se vzájemně protnou na pozadí mysteriózní přírodní katastrofy, která divákům zůstává až do konce neodhalena.... A jasně, strašně rád bych tomu za tu jinakost a nevšední tvůrčí zpracování chtěl dát 5 hvězd, protože "na český poměry dobrý" – akorát prolnutí jednotlivých dějových linek mohlo být přeci jen o něco inovativnější a otevřený konec tomu všemu taky moc nepomáhá. I tak jde o neskutečně vynalézavou, konceptuálně rozmanitou a progresivní žánrovku, která snadno strčí do kapsy všechny komerční škváry s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Cena za režii pro Cristinu Grosan naprosto zasloužená.... VERDIKT: 8 robotických pejsků z 10