Tristaver

Tenhle komentář nebude z mých nejintelektuálnějších, ale přesto musím: Který chlap upřednostní tu příšernou Britku před sexy Jenny? Ach jo...

Celý film je jen o tom, že vyvolá tradiční citové klišé - ten muž nemá končetiny, to je jasných 5 hvězd, je na tom přece hůře než Rain Man! V podstatě jenom 15 minut čekáte na to, co je jasné, že musí přijít, nic jiného.

Pochopil jsem, co se snažili tvůrci filmem sdělit. Ale nepochopil jsem, proč to dělají tak zatraceně složitě. Snímek je precizně natočený, jak režie, tak kamera a výprava jsou naprosto úžasné. Všechno to navíc dokreslují brilantní herecké výkony (zvláště pak postava mistra), tak proč musel být scénář tak neskutečně nudný? Snad se mi nikdy nestalo, aby mě uspával film, který má stopáž blízkou půldruhé hodině. Závěrem: Spring, Summer... je ošklivé vajíčko v překrásné skořápce. A při potenciálu oné skořápky je to obrovská škoda.

Asiaté mají v kinematografii zvláštní cit pro vyjádření emocí. O tom jsem se přesvědčil při sledování Kokuhaku po pouhých deseti minutách. Co se formy týče, nemám co vytknout, kamera, hudba a vizuální efekty jsou na "nějakou japonskou" produkci vskutku výtečné. Režisér taktéž evidentně věděl, co dělá a tak Kokuhaku ve výsledku vypadá opravdu skvěle. Kritičtější ovšem musím být v případě obsahu samotného filmu. Úvodní, na první pohled možná emocí prázdný monolog byl tak neskutečně kvalitně zpracován, že jsem se opravdu upřímně těšil na další "zpověď". Bohužel, po té úvodní, 30-minutové již nepřišla žádná tak kvalitní, a proto film jako celek po scenáristické stránce spíše stagnoval. V posledních cca 25 minutách snímek zase nabral dech a brilantním finále dokázal, že si zaslouží být (byť dle mého názoru těsně) v červeném pásmu. Lepší 3 hvězdy.

Na lacinou norskou produkci má Trolljegeren opravdu kvalitní vizuální efekty. Ty jediné, nepočítaje pak ještě sympatické postavy a občasné pozitivní záblesky ve scénáři, drží film ještě v relativně vysokém hodnocení. Příznivci hororu budou dozajista zklamáni, protože snímek postrádá pořádnou lekačku a naprostou většinu stopáže i nějaké napětí. Pozitiva vidím jednak v perfektní postavě Hanse, dále ve zpracování trollů, kteří jsou výborní, a v několika málo napínavých scénách - hlavně pak návštěva trollí jeskyně se svým "vyvrcholením". Závěr je cca od poloviny filmu předpokládaný, takže je pouze dalším zklamáním.

Pětka jede v zajetých kolejích čtyřky, závody opět ustoupily do pozadí, kdežto na výsluní se dostává akce, pěstní souboje, zbraně, plánování a loupeže. Zkrátka se do charakteru celé série v Pětce promítly Ocean's Eleven a Italian Job. A není to na škodu, závody víceméně (spíš však méně) zůstaly - viz závod v policejních autech; hlášek je tu víc, než ve všech předchozích dílech dohromady (vivat Tyrese Gibson a jeho výlet na policejní stanici) a konečně jsou tady opravdu charismatičtí záporáci (vivant "Bucho" Almeida a "monstrum" Rock). Pětka je jiná než jednička, přesto se dá srovnávat díky tomu, že patří ke stejné sérii. Dle mého názoru Lin předstihl Cohena. PS: Neodcházejte před závěrečnými titulky, čeká na Vás dodatková scén(k)a, po jejímž zhlédnutí jsem začal škytat po šestém díle. C'mon, Justin, let's do it.

Jedna hvězda za výbornou dvojici Kaiser - Dejdar.

Oblíbená postava: Thomas Leroy (Vincent Cassel). Proč, když Wrestler na podobných mechanismech fungoval, nefunguje Black Swan? Jasná chyba je ve scénáři a s ním spojené režii. Wrestler byl jasně biografický, zatímco v Black Swan Aronofsky neví, kam chce s příběhem směřovat. Zda chce pitvat Ninin vztah s matkou, vztah k Lily, vztah k Thomasovi, její baletní kariéru... Na pouhých 110 minut stopáže si režisér ukrojil takový kus koláče, na kterém je příliš mnoho druhů ovoce. Kdyby se celý příběh orientoval na baletní kariéru, do toho velmi mírné občasné záběry s Thomasem a hlavně by v něm byl větší a hlavně časnější prostor pro proměnu v labuť, vypadal by mnohem lépe. Hereckou jedničkou je zde pro mne určitě Cassel, Natalie na sobě celý film neudrží, není to Rourke.

Oblíbená postava: Turk (Robert De Niro). Righteous Kill není vyloženým propadákem. Snímek má dokonalý námět, jenže ten je špatně podaný. Problém filmu spočívá v průměrné režii, hrozné hudbě a katastrofálním scénáři. Kdyby si Avnet do štábu přizval kvalitnějšího scénáristu, věřím tomu, že by výsledek vypadal úplně jinak. Herecké výkony jsou ve filmu úžasné, Leguizamo s Wahlbergem jsou podobně zdatná dvojka jako představitelé hlavních rolí, Gugino podává taky dostačující výkon. Jackson je toporný a hrozný herec, měl by raději zůstat u hudby. Co se týče Ala a Boba, klobouk dolů. Mezi těmito dvěma hollywoodskými velikány funguje podobná chemie jako kdysi mezi Newmanem a Redfordem. Oba dva podávají vyvážený výkon a zvláště De Niro je ve své roli perfektní, jeho nekonečné fuckování je skvělé. Ve scénách, kdy se s Pacinem něčemu smějí, je poznat, že je to upřímný smích, který nemusejí hrát, protože oba dva si dozajista natáčení užili. Co se mě týče, rád bych viděl znovu nějakou krimi s italsko-americkými mafiány v hlavních rolích.

Surikaty jsou nádherná zvířátka žijící v krásném prostředí. Dokument je natočený velice příjemně pro celou rodinu a právě nad roztomilými tvářičkami a unavenými pády surikat za veder se budete rozplývat. Bohužel film místy nudí a celkově asi 30% stopáže jsou de facto hluchá místa. Paul Newman byl moc příjemným vypravěčem.