Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Fantasy
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (359)

plakát

Bratrstvo neohrožených - Den všech dnů (2001) (epizoda) 

Povedený díl, ve kterém poprvé dochází k bojům. Ty jsou ukázány syrově a realisticky, přesto mi však v díle chyběla nějaká přidaná hodnota, která by díl nějak povznesla nad jednoduché přestřelky. Kromě nich totiž epizoda nic moc nenabídla. Chápu, že jde o téměř dvacet starý seriál, přesto nemůžu mlčet a musím napsat, že CGI transportních letounů při výsadku bylo naprosto otřesné. Dějově byl díl plochý, jak jsem už napsal, kromě boje nenabídl nic. Problém mi dělá zapamatovat si všechna jména a orientovat se v postavách. Snad se to do píště zlepší. Přes to všechno se mi díl líbil a už se těším na následující epizodu.

plakát

Bratrstvo neohrožených - Currahee (2001) (epizoda) 

Docela slabý rozjezd. I když chápu důvody, moc se mi nelíbilo, že se ve válečném seriálu v celém díle neobjevila ani jedna bojová scéna. Určitě je epizoda dobrá, protože slouží k seznámí se s hrdiny a k úvodu do situace. Také pohled do výcvikových táborů je zajímavý. Přesto mě to však zklamalo. Například celá postava Sobela je v kontextu budoucích dílů zbytečná, a přesto, že chápu, že nejde o úplně běžný seriál s dějem, myslím si, že Sobel mohl hrdiny provázet trochu déle. Z dílu čiší dobová atmosféra, především musím pochválit závěrečnou desetiminutovku, kdy se napětí dalo krájet a zanechalo mě natěšeného na další díl.

plakát

Znovu 17 (2009) 

Umělecká kvalita snímku je jistě nevalná, přesto se mi velmi líbil. I když je film nenáročný, zaznělo v něm mnoho mouder a hlubokých myšlenek, jako například proslov v hodině sexuální výchovy. Dalšími pozitivy filnu je spousta skvělých scén, na které se jednoduše dobře dívá, jako třeba příjezd do školy v novém autě. Filmu nechybí humor, kdy především interakce mezi protagonistovým kamarádem a ředitelkou jsou takřka v komediálním nebi. Romantická linkaje, i přes svou jednoduchost, dostačující a šťastný konec člověka potěší. Hlubší poselství filmu a obecně celá postava zázračného správce je velmi dobře pojato. Díky němu ve filmu funguje smysluplná zápletka. Hned úvodní scéna snímku byla pravděpodobně i jeho nejsilnější, zanechala ve mně hluboké dojmy. Také část s pomocí svým dětem funguje bez problému a snímek tak prakticky nemá hluchá místa. Jediné, co mi tak trochu vadilo je až příliš časté nesmyslné chování protagonisty v omlazeném těle, které bylo občas vyhnáno až do absurdna. Snímku tak nemám nic moc, co vytknout. Teoreticky by tedy asi měl mít plný počet hvězd, přesto mi však u filmu chybí jakási zapamatovatelnost, výlučnost, kterou Znovu 17 prostě nemá. Přesto jde o pohodový film, který vřele každému doporučuji.

plakát

Půlnoc v Paříži (2011) 

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli ohodnotit čtyřmi nebo pěti hvězdami. Nakonec snímek dostal čtyři, jenom proto, že pět by bylo nespravedlivé vůči jiným skvělým filmům, které dostaly čtyři. Půlnoc v Paříži je na každý pád extrémně povedená. Byl jsem naprosto unešen zápletkou, která byla originální a do filmu se tak mohl plně promítnout zdravý tvůrčí duch. Na diváka dýchá dobová atmosféra, stejně jako celá Paříž. Protagonistova romantická linka s láskou z minulosti i z přítomnosti je povedená a závěrečná scéna setkání na mostě je pro mě nejsilnější z celého snímku. Rovněž se mi líbilo hlubší poselství a vyznění díla o nostalgii a o srovnání se s vlastní přítomností. Protagonistův vztah se snoubenkou je dobře vykreslen a jeho závěrečné vykročení na správnou cestu, kdy se člověk rozhodne jít za tím, co opravdu chce, je uspokojivé. Jediná věc, která mi ve filmu cyhběla, je tak humor, jenž, kromě scén se soukromým detektivem, se v celém snímku prakticky nevyskytuje. Vůbec mi to ale nevadí, jelikož film má spoustu jiných kladů a vřele jej proto všem doporučuji.

plakát

Jasný terč (1997) 

Povedená, oddechová komedie, která po divákovi nepožaduje žádné velké přemýšlení. Není to nic výjimečného, ale svůj úkol film splňuje. Párkrát jsem se upřímně zasmál. Například se mi moc líbila scéna s uklízením mrtvoly nájemného vraha, která byla tak absurdní, až to bylo komické nebo konec dvou vyšetřovatelů, u kterých jsem vzhledem k jejich předcjozímu zapojení do děje, čekal trochu něco jiného než jen to, že otevřou dveře a budou rozstříleni. Platí zde mé předchozí tvrzení, že to bylo tak absurdní, až mě to pobavilo. Námět samotný je zajímavý a diváka zaujme. Určitě z něj šlo vydolovat více, přesto jsem s výsledkem v rámci možností spokojen. Akční scény jsou silně přehnané, až bizarní, především zásada střílet ze dvou pistolí zároveň, při sledování mi to ale nijak nevadilo. Romantická linka je i přes svou abnormální jednoduchost dobrá. Herci k sobě poměrně přirozeně pasují a interakce mezi nimi funguje. Mezi zápory snímku patří, že i přes svou nenáročnost by alespoň trochu smysl dávat mohl. Protagonistův důvod opuštění své holky je vyloženě obskurní a to, že by mu ona po deseti letech během jednoho dne odpustila je groteskní a neuvěřitelné. Z námětu šlo také získat mnohem více situačního humoru. Protagonistova vyvolená však byla pěkná, děj hezky ubíhal a proto můžu s klidným svědomím film doporučit.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Nevím, jestli je to tím, že šlo o mou první zkušenost s prací Woodyho Allena, ale jsem nadšen. Tedy, celý film byl dobrý, ale naprosto nezapomenutelným ho učinila až poslední pětiminutovka. Už jsem se smiřoval, že to skončí tak nějak nijak, pak ale došlo k naprosto úžasnému zvratu, který jsem absolutně nečekal a ohromně mě potěšil. Samotný film tak závěr vystřelil alespoň o tři hvězdy výš a smazal všechny jeho předchozí zápory. Již dlouho mě žádný film nenabil tak pozitivní energií. Jsem opravdu nadšen. Obě dvě linky příběhu je velmi zajímavé sledovat a jsou velmi dobře napsané. Mimo konec je jednoznačně nejlepší částí filmu protagonistova interakce se sestrou jeho bývalé přítelkyně. Jejich oba polibky jsou naprosto fantastické scény. Sledovat vstup protagonistovy nynější přítelkyně do světa celebrit je ovšem také zábavný. Její interakce s místními hvězdami správně dokreslují vyznění celého filmu a moc se mi líbily. Nedokážu ani pořádně napsat zápory snímku. Snad jen jediný. V kontextu filmu mi celá zápletka s prostitutkou a matčiným večírkem a jejím přiznáním přišla až obludně zbytečná a vůbec mě nezajímala. Kdyby raději bylo více času věnováno interakci mezi protagonistou a jeho překvapivou neworskou společnicí. Jinak bylo vše takřka bezchybné. Všechny zapojené herečky byly pěkné a přitažlivé, takže nerušily divákovo oko, stejně tak protagonista byl bílý, což už v dnešních hollywoodských filmech nebývá vůbec běžné. Když tak nad tím přešlím, asi jde opravdu o první film za velmi dlouhý čas, kde jsem neviděl žádné jiné, než europoidní herce, což je příjemná změna. Za konec jsem ohromně rád. Od začátku až do konce jsem byl přesvědčen, že protagonista nakonec objeví, že i přes všechna nečekaná dobrodružství miluje své děvče z Arizony a konec, takový jaký nastal mi na mysl přišel až v okamžiku, kdy protagonista vystoupil z kočáru. Sledovat následující pětiminutovku byl spolu se skvělým hudebním doprovodem famózní zážitek. Jeden z mála filmů, které si s radostí tak za měsíc pustím znovu.

plakát

Taxikář (1976) 

Přiznám se, že od tak vychvalovaného filmu jsem čekal trochu víc. Divák je celou dobu připravován na jakési vyvrcholení, na které se těší a je řádně nažhavený. A pak přijde zklamání v podobě zastřelení tří pasáků a konec. To dlouhé nažhavování na závěr by mi nevadilo, problém je, že to v divákovi vzbudí velká očekávání a, alespoň mě, konec zklamal. Čekal jsem nějaké brutální zabíjení tuctů lidí, kteří si to zaslouží a místo toho přišlo rozřešení v pěti minutách. Přesto je film dobrý. Romantická zápletka je zajímavá a potěšila mě. I přesto, že jde spíše o výplň k dokreslení charakteru, není nijak odfláklá a její rozuzlení v pornokině je smysluplné. Celý film čiší pochmurnou atmosférou, která je po jeho celý děj bravurně budovaná a diváka směřuje právě k onomu již zmiňovanému závěru. Dialogy zas tak světoborné nejsou, přesto výsledný dojem nijak nekazí. Jedna z mála věcí, která mi kromě konce vadila, je, že jsem nějak nezvládl pochopit, proč chtěl ústřední taxikář zabít zrovna kandidáta na senátora, kterého podporoval, a který s jeho názory dokonce i vesměs souhlasil. Stejně tak mi zůstává záhadou i celá šaráda s členem senátorovy ochranky. Proč se ho taxikář tak podivně vyptával? Jaký to mělo smysl? Opravdu jsem nad tím přemýšlel, přesto nevím. Závěrečná scéna se čtením dopisu je pro mě mysteriózní, neboť vzhledem k předchodím dvěma hodinám filmu jsem očekával nepříliš veselý konec. Myslel jsem si tedy, že nakonec bude vyjeveno, že jde pouze o taxikářovu předsmrtnou halucinaci, přesto nic takového nepřichází. Úplný závěr tak v kontextu celého filmu působí opravdu prapodivně. Na konec této recenze bych ještě rád vyzdvihl zápletku s prostitutkou, která jakožto ústřední motiv taxikářovy vzpoury proti okolní společnosti fungovala výtečně a divák jí byl schopen snadno uvěřit.

plakát

Památkáři (2014) 

Opravdu pomalé a unylé. Snímek mě kromě dvou scén úmrtí hlavních hrdinů nezaujal ani na okamžik. Ani ty scény nedávají příliš smysl. Například celá krátká přestřelka v katedrále je vyloženě bizarní. Nerozumím, proč hrdina vypálil pouze jednu střelu a proč německý důstojník zraněného nedorazil, ale jen ho tam nechal ležet. Film je prakticky bez tempa. Nemá žádnou gradaci děje a kvůli tomu mu chybí i přirozené vyvrcholení. Antagonisté filmu jsou obskurní. Oba, divákovi představení, nacističtí pohlaváři se ukáží jen na pár okamžiků a nedá se tak ani pořádně říct, že by ve filmu nějaký antagonista byl. Ve filmu z druhé světové války jsem očekával alespoň nějaké akční scény. Bohužel zde není jediná, jež by stála za řeč. Romantická linka také nefunguje. Pařížanka je škaredá a povahově nevyrovnaná a nedivím se, že voják z jejího bytu po večeři odešel. Snímek tak nemá nic, co by divákovi mohl nabídnout. Smrt několika z nich je prvoplánová, bez přípravy a kvůli tomu postrádá smysl. Rozluštění mapy s umístěním ukradeného umění je dosti hloupé a vážně pochybuji, zdali by to nacisté zaznamenávali právě takto. U filmu jsem se nezasmál ani jednou. Památkáři jsou tak filmem, který bych si mohl s klidným svědomím odpustit.

plakát

Nebe s.r.o. (2019) (seriál) 

Seriálu nejvíce pasovaly chvíle, kdy se nesnažil zabředávat do nějakých hlubokých témat, ale držel se pouze sledu propojených skečů. Romantická linka v obou sériích je tak jednoznačně jejich nejslabším článkem. Romantika v seriálu příliš nefunguje, především v první sérii je to však do očí bijící, hlavně kvůli vyloženě odporné herečce. Obecně hlavním rysem seriálu je naprosto přemrštěné zapojení různých menšin. Především nadprůměrné množství černochů. Ve druhé sérii jsem si na to už trochu zvykl, ale v první na mě působili silně rušivým dojmem. Co se mi naopak líbilo byl perfektní a originální námět v obou sériích. Každý den jsem s radostí čekal, jaké nové lokace tvůrci zapracují do scénáře tentokrát. Spousta nápadů a paralel k moderní společnosti je skvělých. Seriál drží nad vodou humor, který je často prvoplánový a v tom je jeho největší síla. Celkově jsem za zhlédnutí seriálu rozhodně rád, škoda jen, že mu chyběla nějaká zásadnější myšlenka nebo nějaký náraz, který by seriál pozvedl z průměru. To se bohužel nestalo, přesto jsem, i díky kvalitním hercům, kteří své postavy hráli velmi povedeně, rád, že seriál můžu s klidným svědomím každému doporučit.

plakát

Nebe s.r.o. - Doba temna (2020) (série) 

Docela podobná první sérii, akorát tady jsem si už zvykl na všudypřítomné černochy. První polovina série je rozhodně lepší, než půlka druhá. Ze začátku se totiž série drží nenáročného příběhu, plného vtipných okamžiků. To je však následně nahrazeno povrchním a nudným citovým dramatem, který nikdo u seriálu tohoto typu nemůže chtít. Musím pochválit ukončení série, které bylo velmi po povedené. Přesně takovýto typ otevřeného konce je ideální řešení. Na závěr ještě musím pochválit vynikající a originální nápad. Svět byl pojatý opravdu zajímavě a byla radost přemýšlet, co si tvůrci vymýšlí příště. Série také měla naprosto famózní a chytlavou znělku, kterou jsem si užil opravdu každý díl.