Ramanam

Pokračování svého megaúspěšného předchůdce překonalo jak v rozpočtu, tak i v tržbách. Jedná se tak o totální jedničku v kannadských vodách, ale dostalo se v tomto ohledu i mezi to naprosto nejúspěšnější, co bylo v Indii vytvořeno. Ve druhém díle se ve vyprávění o Rockym (Yash získal za svůj výkon cenu SIIMA), který vytvořil své vlastní impérium založeném na těžbě zlata, více politikaří, což je i logické. V tomto podnikání není nikdy o nepřátele nouze a žít poklidný život je vyloučeno. Příběh je stále velmi silný a plný akce, jen mi některé věci nedávaly patřičný smysl (např. ne/postup vůči opozici, zvraty...), ale neřešil jsem to a vše si naplno užíval. S. Dutt s R. Tandon potěšili. Hudba vydařená. Pět slabších hvězd.

Akční masakr v kannadštině nevidíte každý den. Navíc, když se jedná v té době o jejich nejnákladnější a zároveň nejvýdělečnější snímek, který byl po zásluze ověnčen cenami za nejlepší film a herce v hlavní roli (Yash) na cenách Filmfare určených pro tvorbu z jižní Indie. Ale zdejšímu publiku stále něco nevoní... Jednalo se o výjimečný zážitek a Yash byl vážně výborný. První půle se odehrávala v bombajském podsvětí, kde Rocky (Yash) postupně stoupá výše a výše v místní zločinecké hierarchii a zůstávají po něm jen hromady mrtvol. V druhé se Rocky vydává splnit nebezpečný úkol, který ho zavede do dolu na zlato. Mnoho vlasáčů a vousáčů, brutální vyvražďování s přesahem. Hudba je průměrnější. Pět slabších hvězd.

Velmi pěkné, i když v mnohém dozajista diskutabilní. Moderní (až příliš) zpracování Rámájany bralo inspiraci z animované verze a zařadilo se mezi nejnákladnější indické filmy v historii, ale v návštěvnosti i ohlasech se mu příliš nedařilo (Indy chápu). První půle a její snově překrásný vizuál, emoce ve spojení s výbornou doprovodnou hudbou (nahrávalo se v Praze) mi zcela učarovala. Ve druhé nebude pro slunce místo a jde se do kruté řežby. Tam bych již výhrady měl větší. Zpracování Lanky se mi nepozdávalo. Takový podivně nesourodý mix všeho možného. Tempo pomalejší a příběh i postavy se vyčerpávaly, ale bitva mi to vynahradila. Je to jiné, a tak to i beru. Hudbu i písně (bez tanců) chválím. Pět slabších hvězd.

Řádný nářez! Jedná se o „dva filmy v jednom“, které na sebe navazují a prolínají se. První půle je ve znamení brilantně brutálních vyvražďovaček, proložených vydařeným humorem. Rajnikanth je v roli chladnokrevného mstitele s jasnými psychopatickými sklony prostě skvělý! A to je mu přes 70 let! Smekám! Ve 3/4 se malinko uhne z původní nekompromisní cesty, ale nevadí... Děj se uklidní a odlehčí bláznivějším humorem. Zde mě pobavil Sunil a R. Kingsley. V poslední části se dočkáme překvapení, konečného zúčtování i bolestně dojemného konce. Můžeme též vidět pospolu mnoho velkých jmen indického filmu. Hudba je vydařená. Pět slabších hvězd.

Jeden z nejlepších filmů ze sportovního prostředí, který jsem kdy viděl. Pojednává o vítězné cestě indického kriketového týmu v roce 1983 na Prudential Cupu (Světový pohár v kriketu), konajícího se v Anglii a Walesu. Ačkoliv pravidla kriketu neovládám, jen laicky tuším, tak s tímto u nás okrajovým sportem (v Indii je naopak až náboženstvím) nemám vůbec žádný problém. Příběh je zaměřen hlavně na akci na hřišti, takže žádné velké odbočky nečekejte. Ale to vůbec nevadí. Natočeno je to parádně a bavila mě každá minuta. R. Singh si za svůj herecký výkon odnesl cenu Filmfare. D. Padukone byla jen do počtu. Hudba v doprovodu příjemná. Pět hvězd.

Milé překvapení a půjdu proti proudu. Příběh z kriminálního prostředí je řádně propracovaný, akční a nikoho nešetřící. Stále se něco děje a tak to má být. Navíc obsahuje i malá zamyšlení nad životem, chováním lidí, včetně mnoha dojemných chvil, takže nemám žádnou potřebu řešit nějaké nepodstatné drobnosti, které jiným mohou vadit vzhledem k roku vzniku. O tom to vskutku není. Na M. Chakrabortyho si ještě stále zvykám, ale spjejeme k lepším zítřkům. To na M. Dixit se vždy jen nadšeně těším. Hudba v mezích lepšího průměru. Slabších pět hvězd.

Je to parádní kousek a za tím si pevně stojím, jako starověké Ašókovy sloupy! Výsledné hodnocení je zde zcela pomílené, ale na to si člověk, který indické filmy již zná, řekněme přivykl (tedy v našich končinách). Asi mám „indickou duši“, co naplat... „Našinci“ nechápou a nedokáží se patřičně otevřít, ale nemám jim to za zlé. Jsou jen jinde, což je jejich problém, nikoliv můj. „Taal“ je prostě „jiný“ i pro znalce Bollywoodu, neb má i jiné schéma, než žánrová klasika té doby. Tak jak je „jiná“ hudba A.R. Rahmana, tak přesně takový je i „Taal“. Prostě „svůj a jiný“. První hodina není v klasickém odlehčujícím duchu, jak tomu bývá jinde, ale naopak nabídne to nejlepší, včetně nekonečně nádherné přírody Himáčalpradéše. Dále se však vůbec nic nekazí, prostě paráda. Jediný problém je obsazení A. Khanny, který tam nemá co dělat, a jako hlavní „milenec“ vážně nefunguje. Bože proč? Která dutá trubka ho tam obsadila? Toť jediné mínus všeho. Aishwarya je naprosto úžasná po všech stránkách a zasloužila by si důstojnějšího partnera. Též nevím, zda je konec dobrý, či špatný? Asi dobrý, i když mám lehčí pochybnosti... Hudba je „jiná“ (již zmiňováno), prostě mistr Rahman v akci a záleží na vkusu každého z nás. Slabších pět hvězd.

Oddechl jsem si, neb se mé obavy nepotvrdily. Je však více než jasné, že v moderním Bollywoodu vanou čím dál tím více prozápadní větry. Což je fakt, který se mi nelíbí, ale musím ho akceptovat. Příběh je dobrý, i když v ničem převratný. V několika místech by však mohl být určitě lépe domyšlen a ošetřen, neb tam ztrácel na síle a smyslu. Beru to jako jakýsi „rozjezd“ k celé sérii. Myslím, že před deseti lety by bylo méně efektů, ale více emocí (Indie). Hudba je dobrá, ale taková konzumní. Ze silné čtyřhvězdy zvyšuji za výborný závěr na slabších pět hvězd.

Rovnou se přiznávám, že mě Gurukant Desai (A. Bachchan) a osudy lidí s ním spjaté, příliš neoslovily. To však bylo prostředím a ústředním tématem. Obchody, továrny, boj s tiskem... Nic moc akčního, žádná výrazná romance, nic hlubšího, i když tam bylo více silných chvil, to ano. Navíc natočeno na západní způsob, kde jsem tu Indii jen viděl, ale příliš necítil. Ovšem je to natoliko kvalitní počin s výtečnými herci, že musím smeknout. A. R. R. má jasně rozpoznatelný styl skládání hudby, netypický, ale výborný. I když já raději klasiku. Slabších pět hvězd.

Sedm vítězství na Filmfare, včetně ceny za nejlepší film a nejlepšího herce (S. Deol). Pro mne radostný a až nadšený zážitek. Příběh o pomstě, není ve své podstatě ničím převratným, ale výborné zpracování a výkon S. Deola k tomu, mě dokázali po celou dobu plně vtáhnout do děje. Nač si tedy stěžovat? Začneme zpětným ohlédnutím v romantickém a odlehčeném duchu. Jak tam by se hodila M. Dixit! Následuje zvážnění a tragédie. Přítomnost ve vězení, útěk a nekompromisní krvavá pomsta ve vysokém tempu. Hudba příjemná. Pětihvězda.