Ramanam

Když si myslím, že mě indické filmy asi již ničím nepřekvapí, tak přijde Pyare Mohan a já musel svůj postoj přehodnotit. Takže vážení, pouze romantická komedie to rozhodně není a plakát k filmu je rovněž lehce zavádějící a dá se vztáhout pouze k první půli celého příběhu. Když po pár minutách děje Don Tony (B. Irani) rozbije hlavu „bejsbolkou“ člověku, který na něj donášel policii, a po bílém ubrusu se rozlije kaluž krve, tak jsem si říkal, jestli sleduji správný titul. Jen o pár dalších minut později jsem byl ujištěn, že ano. Nenáročná, ale velmi pohodová a s lehkostí natočená romantická komedie těžící hlavně ze smyslového postižení obou hlavních hrdinů, ale rozhodně nikoliv ve zlém. Poté se na scéně objeví ještě dvě dívky a vypadá to na velkou lásku. Byl jsem však předčasně ukolébán. V druhé půli přijde na řadu opět Don Tony a děj se přenese do Bangkoku. Ano, občasné vtipné momenty se budou objevovat nadále, ale romantiku nahradí akční dramatická podívaná a vzhledem k předchozí „srdíčkové pohodičce“ i poměrně dost násilí a krve, což jsem nečekal. Několik situací bylo okopírováno z jiných snímků a rovněž jsem nepochopil, že se tvůrci nijak nesnažili zamaskovat lana, na kterých jsou herci jištěni při různých pádech. To se také jen tak nevidí. Hudba je různorodá a velmi příjemná. Další šok přišel u jedné z písní, ze které se vyklubal naprosto skvělý a neuvěřitelně chytlavý taneční hit po vzoru série „DHOOM“. Jedná se o „Rabba De De Jawaani“, kde to A. Rao a E. Deol v rockovém oblečení náramě slušelo. Průměrný, však na druhou stranu i „jiný“ indický guláš, pro který jsou tři hvězdy odpovídající. Krapet psycho...

Vcelku podařené vyprávění s výborným hereckým obsazením. Šéf místního podsvětí Munna Bhai (S. Dutt) se na první pohled zamiluje do krásné dívky, na kterou náhodou narazí při svém zločineckém běsnění. To až tak bezhlavě a zoufale, že od tohoto okamžiku není nadále schopen v klidu provést žádnou nekalost. Proto vyhledá doktora Rastogiho, který z tohoto pacienta nemá pražádnou radost, s žádostí o pomoc. Jeho milostné blouznění se nadále prohlubuje, a tak doktora pronásleduje s prosbami a výhrůžkami na každém kroku. Ani jeden z nich zatím netuší, že tou neznámou dívkou je Komal (A. R. Bachchan), která je mladší sestrou neustále naháněného doktora Rastogiho. Ta navíc již tvoří pár s Rajou (A. Devgan). O citech mezi nimi samozřejmě nikdo netuší, takže je jasné, že až se karty odkryjí, nebude to mít nikdo ze čtveřice vůbec jednoduché..... První půle byla dle mého mnohem zajímavější a moc jsem se bavil výkony A. Bachchana (budoucí tchán tehdy ještě jen A. Rai), S. Dutta a krásnou A. R. Bachchan. A. Devgan byl též výtečný, ale přeci jen ho tyto osobnosti zastínily. Poté jsem měl pocit, že se vše stále opakuje, již to přestávalo být vtipné a příběh se počal vyvíjet nežádoucím směrem i chováním postav. Přeci jen z jednoho nápadu se nedá tak dlouho těžit. Následně musí přijít zlom a ten příliš nenadchl. Hudba dozajista vydařená, ale nic vyloženě nadprůměrného. Musím však upozornit a zároveň pochválit píseň „Mein Sohni Tu Mahiwal“ s vtipným „soupeřením“ v provedení. S hlavním důrazem na herecké výkony jsem nakonec přisoudil čtyři slabší hvězdy. Určitě jeden z lepších snímků té doby. Jen škoda již výše popsaného.

Vydařená komedie s akčními momenty, vyprávějící o osudech tří párů jak v přítomném čase, tak díky vzpomínkám nahlédneme i do jejich minulých reinkarnací z roku 1419, kdy se v této době nedořešené záležitosti promítají do současných životů všech zúčastněných. Právě kvůli přenádherným obrazům z minulosti a skvostném výběru hereček (mojí vítězkou je P. Hegde), které jako by si odskočily z Miss Indie, jsem se rozhodl přidat si tento snímek do seznamu - „musí býti viděno“. Vyprávění odehrávající se v roce 1419 bylo dozajista lepší, než to z dnešních dnů. Navíc až pohádkově malebné prostředí staré Indie mě dostane pokaždé. Stejně tak i jejich krásné oblečení a šperky, jenž spolehlivě povýší půvab všech žen. Lehce ztřeštěný humor naštěstí nepřekočil míru trapnosti, jako se tomu děje v jiných podobně laděných komediích z Indie, které jsem měl možnost vidět. Dobře jsem se při mnoha vtipných situacích bavil asi až do poslední třetiny, která na mě působila již poněkud vyčpěle a prázdně. Určitě bych si dovedl představit lepší vyústění jinak nápaditého příběhu. Z mužského zastoupení se mi nejvíce líbila lety prověřená stálice A. Kumar a rovněž i nadaný R. Deshmukh. Potěšil i R. Daggubati, malou rolí N. Siddiqui a rozesmál mě i někdy až příliš excentrický J. Lever. Naproti tomu byl B. Deol spíše jen účasten a do počtu, jelikož nic navíc nepředvedl. Hudba se mi líbila i vizuálním zpracováním a nejlepší písní je dle mého chytlavá „Shaitan Ka Saala“. Škoda toho závěru, jinak jsem byl v hodnocení po celou dobu na jasné čtyřhvězdě, ale musel jsem přeci jen ubrat na výsledné tři silné hvězdy. Příjemná oddychovka.

Klasická nenáročná romantická komedie z prostředí vysokoškolských studentů, aneb jak trubka Rajiv (S. Kapur) musí pochopit, poznat a začít si vážit skutečné lásky spanilé Payal (A. Rao), kterážto ho miluje a až nábožně uctívá (i když je Rajiv spíše na facana, což je možno opakovat). Zápletka tedy není příliš složitá a jak to celé dopadne si myslím každý dovtípí sám. I když je zábavné pozorovat, jak nejhezčí dívku na škole všichni ignorují a dělají si z ní navíc legraci. Vždy musí dojít k nějakému obrovskému výbuchu ve vesmíru, aby všichni prozřeli a viděli, že je to vskutku krasavice a navíc povahově ctnost sama. Před pár dny, když vypadala stejně i se stejně chovala, to zůstávalo ukryto v neproniknutelné mlze blažené nevědomosti, ale nyní to je konečně nad slunce jasné a všichni nad tím zjištěním radostně tančí. Hlavními magnety pro mne tedy byli jasně herci, kvůli kterým jsem na tento v celku průměrný snímek cílil. Mladý S. Kapur a A. Rao tvořili nádherný pár a není proto divu, že si mladé milence ještě zopakovali v následujících letech. Po této stránce za mě platí plná spokojenost a jen další jasné potvrzení předních pozic v mém seznamu oblíbenců. Hudebně na indické poměry vcelku průměrné, ale nemůže být každý den posvícení. I přes občasný dobrý vtip a výborné herce v hlavních rolích, se stále jedná o ničím nevybočující příběh, kterých je jako ryb v oceánu v době, kdy ho ještě lidská činnost nepočala devastovat. Hodnocení je tedy nad slunce jasné a odráží se ve třech hvězdách. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a očekával, nemohu si tedy na nic výrazně stěžovat.

Film zcela poplatný době svého vzniku se všemi klady i zápory, rozdělený na „dvě části“, což je v indických filmech celkem běžná věc, která může nepřipravenému divákovi vadit, ale jde jen o zvyk. Vyprávění nás nejdříve zavede do Kašmíru a podíváme se i na pákistánskou stranu hranice. Navazující události v Kanadě jsou takřka po všech stránkách méně záživné a obsahují i několik spolehlivě děj shazujících momentů. Když jsem s touto kinematografií začínal, tak jsem měl velký problém sledovat indické filmy odehrávající se v západních lokacích. Chtěl jsem vidět Indy v Indii, takže mi to vůbec nesedělo a nebavilo. Nyní s tím již problém nemám, ale rozhodně to není ono, neb kouzlo Indie se pouhým „vývozem Indů“ přenést nedá. Také můžeme vypozorovat, že jejich všemožné problémy (to platí pro naprosto všechny cizince), se krásně vyvezou ze své domoviny do zemí, kde se usadí a odnáší to i tamní obyvatelstvo. Bere se to jako samozřejmost, vděk za nový domov minimální, naopak se stupňují požadavky... B. Deol je takový indický Ch. Norris a zarputilý muslimobijec (myšleno na nepřátele Indie a indického lidu jako celku), ale umí být i romantik, čímž si zasloužil místo v mých oblíbencích. P. Zinta roztomilá jako vždy a mohl jsem si vychutnat i herecké počátky P. Chopry, nyní již Jonas, ve vedlejší roli. Hudba v mezích lepšího průměru, ovšem obě verze písně „Dil Main Hai Py(a)ar“ včetně vizuálního zpracování jsou skvělé. Za kašmírskou část jsem byl připraven dát i čtyři hvězdy, ovšem kanadská to vše spolehlivě pohřbila. Končím tedy na třech čistých hvězdách s dovětkem, že jsem v rámci možností spokojen.

Bohužel musím rovnou přiznat zklamání. Měl jsem poměrně velké očekávání pramenící z výtečného hereckého obsazení hlavních postav. Navíc již dlouhé roky znám skvostný hudební doprovod tohoto snímku a jen jsem čekal, až se dostane na řadu. Nyní tedy pociťuji rozčarování, ale to se stává. Začátek byl nastaven výborně, ovšem časem se vše silné a zajímavé rozptýlilo, až vyloženě rozplizlo do mnoha na sebe podivně navazujících zvratů, které příběh a požitek z něj postupně narušovaly až poničily naplno. Ovšem nechci jen hanit, musím přiznat i několik světlých momentů, ale ty jen k lepšímu zážitku napomohly, nikoliv, aby cokoliv pozdvihovaly výše a napravovaly předchozí minely. S. Dutt si tento snímek plně podmanil a byl celý v jeho režii. M. Dixit jako vždy plně okouzlující a v tanečních scénách naprosto oslňující. J. Shroff se jako poctivý policejní inspektor a sympaťák v jedné osobě, držel spíše v pozadí. Zjevil se, popral se, stáhl se a tento postup několikráte opakoval. Jak jsem již napsal a musím zopakovat - hudební doprovod je skvostný, včetně výtečného vizuálního zpracování. Písně jako „Choli Ke Peeche Kya Hai“, „Aaja Sajan Aaja“, „Khal Nayak Hoon Main“ a „Aye Sahib Yeh Theek Nahin“ jsou toho nesporným důkazem a nejsou v tomto ohledu osamoceny. Zhruba do první třetiny vypravování jsem uvažoval i o plném hvězdném poli, jenž se postupem času stalo již nedostupným. Následný a značně podivně (slabé slovo) se vyvíjející příběh bych odměnil pouhou a jasnou trojhvězdou, ovšem S. Dutt, M. Dixit a vyjimečná hudba uhájili výsledné čtyři hvězdy, i když přeci jen slabší. Škoda...

Rajiv (R. Kapoor) se po dlouhých letech vrací domů. V opuštěném chrámu nedaleko jeho sídla, ke kterému je stále přitahován silným poutem, narazí na tajemnou dívku Rajni (Sridevi). Ta k němu cítí silnou náklonost, kterou Rajiv vzápětí opětuje. Netrvá tedy dlouho a dívku si přivede k sobě domů jako svoji nevěstu. Tímto rozhodnutím však zhatí plány Thákura Ajaye Singha (P. Chopra), který chtěl Rajiva oženit se svoji dcerou a přísáhá mu i Rajni pomstu. Navíc se vše ještě více zkomplikuje poté, co na scénu přichází i mocný zaříkávač hadů Bhairon Nath (A. Puri) a odhalí skutečnou podstatu Rajni. Ovšem i jeho úmysly nejsou čisté a jsou vedeny chamtivostí..... Trochu až zamrazí, že trojice herců zobrazených na plakátu v záhlaví již není mezi námi. Musím přiznat, že jsem byl malinko zklamán. Nikoliv však v rámci celku. Očekával jsem něco silnějšího, než jen klasický a poměrně jednoduchý (i když dozajista zajímavý) příběh. R. Kapoor vypadal snad již od dvaceti jako „taťka“, takže mi jeho role mladých a horlivých milenců úplně nesedí. Drahokam sám o sobě a ozdoba nejzářivější je zde v podobě Sridevi. Její kouzlo a auru osobnosti mohla vyrovnat v pozdějších letech pouze Madhuri Dixit. Kdo z mladých hereček součastnosti? Nevím... Písně i jejich zpracování moc příjemné a právě díky Sridevi až nadpozemské. Nejlepší z nich je dozajista „Main Teri Dushman, Dushman Tu Mera“ doplněná nádherným hadím tancem. Právě nebýt Sridevi, možná bych uvažoval i o třech hvězdách, ale to nepřichází vůbec v úvahu. Tento film bych si moc přál vidět v novém hávu, protože taková témata mne silně přitahují. Ovšem, kdo by nahradil Sridevi...?

M. Bajpai se v tomto krátkometrážním snímku hodí na roli člověka, který to nemá v hlavě úplně v pořádku, naprosto dokonale. Rovněž R. Apte, jako..., inu nechci prozrazovat, to sekne na jedničku. Stejně tak oceňuji malou roli pro N. Sharmu, kterou rovněž řadím mezi své oblíbené herečky. A co příběh sám o sobě? Inu, takový podivný... Utekl příliš rychle a vlastně nic zajímavého neukázal. Nějaký vážně zajímavý nápad, poučení, rozuzlení..., žel nenalezeno. Kdyby to celé bylo o dost delší, tak je to určitě zajímavé, ale v těchto stručnějších vodách očekávám koncetrovanější sdělení, než jen, že někomu v tomto schízo příběhu vážně dost „hrabe“. Takže hodnotím za průměrné tři hvězdy, neb podobné magory opravdu nemusím a nepodporuji.

Bollywoodská klasika z těch nejklasičtějších, plná těch nejzvučnějších hereckých jmen té doby. Pro fanouška hotový ráj na zemi. S.R. Barjatya jako scénarista a režisér v jedné osobě vytvořil po veleúspěšném snímku „Hum Aapke Hain Koun...!“ (1994) stejně vystavěný "příběh" pevně ukotvený v až krásně pohádkovém vztahu členů jedné velké (klasické indické) rodiny, včetně nevěst a mnohých příbuzných. A já říkám, proč ne? Co je na tom zlého? A i když se na krásném modrém nebi objeví temný mráček, báti se nemusíme. Vzájemná láska, podpora a uvědomění všechny chmury zažene. Oproti staršímu snímku je zde přeci jen přítomno více děje a pestrosti, takže jsem si ty skoro tři hodiny vskutku užil. V první části příběhu se seznámíme se všemi hlavními postavami. Druhá je „nejakčnější“ a dle mého jasně nejlepší, ve které se vydáme na společný výlet. Třetí je ve znamení problémů a chmurů. Tato část byla z těch tří nejchudší na krásné momenty předchozí. Nejsilnější zbraní, až hromadného ničení, je zcela jasně dominatní hudební doprovod. Skvostný, nádherný a v několika písních svým zpracováním naprosto dechberoucí projev ducha Indie. Přesto snímek nemohu doporučit všem. Jedná se o oslavu dobra v lidech a lásky v pomalu plynoucích vodách. Děj vlastně jen rozvíjí ústřední myšlenky a vyplňuje místo mezi písněmi. Takže to může být pro mnohé hůře stravitelné a nudné. Opak je však pravdou, to již dle nastavení každého z nás. Přisuzuji jasné čtyři hvězdy za výborné obsazení, hudbu v jakémkoliv ohledu a bohulibé poselství. V tomto filmovém „světě“ se cítím moc a moc dobře a spokojeně.

Zodpovědný slušňák Prithvi (Z. Khan) právě požádal svoji lásku Meghu (T. Desai) o ruku. Zatím však musí nadále sdílet pronajatý byt se svým spolubydlícím Samem (R. Singh), který je jeho pravým opakem. Oba mají stále hluboko do kapsy. Když jde jednou Prithvi vybrat do bankomatu drobný peníz na své živobytí, zůstane jako opařený. Na jeho bídném účtu se objeví obrovská částka. Je jasné, že to není samo sebou. Navíc, když se na scéně objeví ještě nečitelný bankovní víceprezident D. K. Thawani (A. Kher) je jasné, že touto událostí se započala hra na kočku a myš, do které jsou všichni čtyři vtaženi. O zvraty a spletité intriky nebude rozhodně nouze..... Béčkový film s převážně béčkovými herci, který ovšem nepůsobil vůbec špatným dojemem a místy dokázal být i napínavý. I když se držel po celou dobu v relativně klidných vodách, až po zajímavý, nečekaný a zamotaný zvrat (a vlastně i po něm) nacházející se v druhé půli, nenudil a na své možnosti si vedl slušně. I když mi moc nesedla ta blesková změna osobnosti u Prithvia ve chvíli, kdy se „lámal chléb“. Což mi samo o sobě určitě nijak nevadilo, jen to vzhledem k předchozímu nepůsobilo úplně věrohodně. Našince může dozajista potešit, když uvidí v záběrech v Indii rozšířené značky Baťa a Škoda. Též mě upoutala na zdi pod sebou napsaná hlavní náboženství Indie, z kterých bylo složeno slovo INDIAN. Z každého pěkně po písmenku - jak nápadité! Z. Khan, R. Singh a T. Desai si vedli dobře a jsem s nimi spokojený, ovšem legenda v podobě A. Khera byla vítaným osvěžením a díky němu měl příběh zcela jasně bodíky navíc. Hudba v moderním hávu příjemně viděné doplňovala, i když jsem vyloženě žádnou výraznou skladbu neobjevil. Hodnotím za příjemné a pohodové tři hvězdy. Dozajista se o žádné náročné veledílo nejedná, ale to jsem ani neočekával. Odpočinková záležitost se snahou, což se cení.