Ramanam

Osvětová myšlenka, na jejímž podkladě vznikl snímek, který nám to „má jako vysvětlit“. Obecně nemám toto podsouvání a hry na city v oblibě, ale pro indickou společnost je to asi potřeba, protože se v ní skrývá hodně hnusu a špíny. Příběh sám o sobě je zajímavý, napínavý, ale místy prostě natahovaný a tím ztrácí dech. Nevím, zda je dobré brát pro "svůj boj" za rukojmí malé děti, ale dobrá. Účel přec světí prostředky. Konečně hlavní role pro moji oblíbenkyni Y. Gautam, kterou zvládla na jedničku. Na písně a tanečky se zde nehraje. Tři silné hvězdy.

Abych pravdu řekl, jsem trochu zklamán. Telugský snímek jede po stejných kolejích jako stovky jiných, jen je obohacen o krvelačné zombíky. Dvě znesvářené mocné rodiny, takže dvě vesnice v touze jedna druhou vyhladit za křivdu z minulosti. Do toho vrcholí příprava svatby. S příchodem zombíků se nenakažení spojí a bojují s nimi. Opět nic nového, kladem je jasně jen exotické prostředí. Hudby pomálu a rovněž nic přesvědčivého. Neříkám, že to bylo špatné, jen nevýrazné a povrchní, i když nějaké vtípky zabodovaly. Tři silnější hvězdy za snahu uděleny.

Stará dobrá romantická komedie se špetkou dramatu. Osvědčený scénař, zopakovaný již mnohokráte. Jede se do Evropy, kde se ústřední dvojice škádlí, probírají se hodnoty pravých indických mužů a žen, tančí se a zamilovává. Pak se obohaceni o zážitky vracíme do Indie a řeší se problémy převážně rodinného charakteru, které milencům nepřejí. Na mě to prostě platí a baštím jim to plně. Govinda a K. Kapoor výborní. Když k tomu přičtu skvělou hudbu, včetně geniální skladby „Sona Kitna Sona Hai“, tak jsem „zcela zajat“. Jasné čtyři hvězdy.

S. Deol jako neohrožený policejní inspektor dostane za úkol ochránit malého chlapce před nebezpečným psychopatem (R. Dev ho zahrál výborně), který se mstí jeho rodině. Otce i matku již z cesty odstranil, nyní je na řadě on. Začínáme v lehce komediálním (až otravném) duchu, ale třebas scénka v koupelně s M. Koiralou mě rozesmála. Poté již jasně převažují momenty vážné a dramatické, takže starý dobrý postup. Hudba výtečná a tance jsem si, stejně jako M. Koiralu, užíval. Nic vyjimečného nenalezeno, takže hodnotím za tři poctivé hvězdy.

Tento příběh o pomstě řidiče náklaďáku má v základu velmi povedený námět, ale nad jeho provedením jsem musel místy kroutit nevěřícně hlavou. Určitě ale má co nabídnout. Hlavnímu hrdinovi jsem fandil, na každé setkání se Sridevi se moc těšil a padouch je opravdový bezcharakterní humusák. Po této stránce v pořádku. Dostanete tak drama, tragédii, akci i nějaký ten vtípek, včetně skákacích hadů. Písně jsou příjemné, rovněž i taneční provedení. Výsledná směs však není až toliko přesvědčivá a výrazná, abych dal více, než tři hvězdy.

Příjemné překvapení, aneb E. Hashmi snad ani neumí zklamat. Příběh se točí okolo bývalého policisty Arjuna (E. Hashmi), který si nyní vydělává "prácičkami" pro místního šéfa podsvětí, který provozuje eskortní služby. Nechce se vázat se svojí "přítelkyní" Priyou (J. Fernandez) a vede svůj soukromý boj s Bohem, kterého viní za tragický osud své rodiny. Jednoho dne se mu již tak chaosný život obrátí naruby. Ve městě se začínají ztrácet "zaměstnankyně" jeho šéfa a nezůstane jen u nich. Arjun vymyslí plán, který je má zavést ke kýženému vysvětlení, co se vlastně děje, a kdo je za to zodpovědný. Netuší však, že věci naberou jiný a nežádoucí směr a "volavkou" se tak stává mladá dívka, která na tento způsob přivýdělku přistoupila poprvé, aby mohla uživit svoji rodinu, která strádá. Začíná tak závod s časem a nepřízní osudu..... Filmy E. Hashmiho mají vlastní tvář, jsou jiné a své. Proto je mám toliko rád. Ano, nejsou to Bollywoodské produkce v záři hvězd a velkých rozpočtů, v tomto ohledu bych E. Hasmiho označil za "krále béčkového Bollywoodu", což ale neznačí vůbec nic podřadného, naopak, má svůj vlastní styl, což je velmi cenná komodita. Snímek má spád, přidává dílem dávku romantiky i skutečné brutality a napětí. Co je však hlavní - vytvořená emoční atmosféra dokáže pohltit. Co více si přát? Hlavnímu hrdinovi fandíte, hlavního záporáka nenávidíte, neb to je obzvláště slizký tvor a vskutku prvotřídní úchyl. Ve filmech E. Hashmiho je také kladen důraz na hudbu, která má opět svá specifika a moc se mi líbí. Je to takový vlastní svět ve světě, kterému jednoznačně fandím. Uděluji zasloužené čtyři slabší hvězdy. Emraane zůstaň svůj!

Cíleno hlavně na děti, takže tak k tomu musí člověk i přistupovat a nemít přehnané nároky. Velmi jsem se těšil na opětovné setkání S. Kapura s A. Rao a výsledek je trochu rozpačitý. Moc společného prostoru nedostali, což mi bylo líto, ale co naplat... Začátek ve znamení množství dětiček s příležitostným spratkovstvím a nastíněním zápletky se nesl v nepříliš výrazných vodách. Zajímavější to začalo být až v okamžiku, kdy Adi (S. Kapur) po nehodě opustí tělo a je odvážen bohem smrti Yamou (S. Dutt) do nebe společně s duší malého chlapce. A jelikož je Yama starý dobrák s příchylností k alkoholu, tak se nechá obměkčit Adiho prosbami a společně je na týden pošle jako duchy zpět, aby si Adi mohl zařídit vše potřebné. Říkal jsem si, že nikdo neřeší problémy a rodinu malého chlapce, který nic nenamítá a ihned se neohroženě zapojuje do pomoci Adimu, kterého ani nezná. Ale je jasné, že bylo třeba pro dětské publikum začlenit do příběhu i dětského ducha, aby se s tím mohli mladší diváci více ztotožnit. Poté, co oba získají moc zasahovat svými nehmotnými těly do hmotného světa, počnou pomáhat jednotlivým členům Adiho rodiny s problémy, ale musí se postavit i proti padouchům, kteří se na celou rodinu sesypali a ničeho se neštítí. Samozřejmě s dětskou hravostí. Závěr pohádkový, ale proti tomu nelze nic namítat. Hudba špatná není, ale spíše jen příjemně doplňuje aktuální děj. Pozitiva jsou jasná - S. Kapur, S. Dutt, A. Rao a R. Apte ve své první roli. Ty jsem si rád vychutnal v jinak čistě průměrném příběhu, který ani zvláště nepotěší, ani neurazí. Hodnotím za tři klasické hvězdy. Pro nenáročné, kteří chtějí vypnout a nic neřešit.

Jeden ze základních pilířů Bollywoodu devadesátých let. Byly nebyly dvě zámožné rodiny. Birju (P. Rawal) má mladšího bratra Raju, oproti tomu Rana (M. Khanna) spolu s bratrem Vishwou (D. Tahil) mladší sestru Madhu. Jelikož si mladí spolu rozumí, rozhodnou se Birju a Rana stvrdit spojenectví mezi rodinami příslibem budoucího sňatku. V zápětí však Birju přijde díky požáru o továrnu a Rana závazek ihned zruší. Aby to nestačilo, postihne Birjua nehoda, po které zůstane poznamenán. Malý Raja o svého bratra náležitě pečuje a jeho stav se zlepšuje. Roky plynou... Jednoho dne již dospělá Madhu (M. Dixit) potká muže, do kterého se zamiluje. Není jím nikdo jiný než Raja (S. Kapoor), což netuší. Ten však o ni zájem nejeví, ale dívka se nevzdává. Když Raja zjistí, že dívka není nikdo jiný, než jeho dětská láska Madhu, city opětuje. Tento vztah si však bude muset projít ještě mnohými zkouškami..... Začátek řádně vyhrocen. Následně vše sklouzne do romantické komedie. Problém byl právě v té komedii, která byla místy přes čáru soudnosti a v Madhu. Ta se chovala při své snaze o získání Raji jako šílený spratek. Poté přijdou na řadu bratři Madhu, kteří jim chtějí vztah za každou cenu překazit. Tato část byla již lepší a klasická. Závěr plný nedorozumnění, kde se Madhu opět předvedla a závěrečné zúčtování s bratry. Inu, nadšen jsem nebyl, ale kukuč M. Dixit dokázal zázraky. Stejně tak i naprosto excelentní hudba, nádhera! Například píseň „Akhiyaan Milaoon Kabhi“ patří do zlatého fondu indické filmové hudby a není v tomto ohledu osamocena. Třecí plochy přítomny, takže jsem si střídavě užíval a přežíval. Čtyři hvězdy jsou odpovídající. Pěkné, ale ne jako celek.

Street Dancer 3D je vlastně ABCD 3. Čistě taneční snímek se všemi pozitivy i klasickými neduhy předchozích „dílů“. Pozitiva jsou jasná - užijeme si moc příjemná taneční čísla a v tomto případě i zcela jasně nejlepší hudební doprovod. Ten musím jednoznačně jen a jen chválit. Neduhy a nedostatky jsou opět ukryté v příběhu a postavách. Příběh je velmi povrchní a zjednodušený. Vztahy, smýšlení a vývoj postav rovněž. Nemáme šanci se s nimi nijak výrazně sžít, což považuji za jeden ze základních faktorů, který silně ovlivní můj výsledný prožitek. Když se navíc dozvíte, že je to celé vlastně skrytě neskrytá reklama na jinak jistě záslužnou charitativní činnost jednoho Sikha, tak vás již tak nevýrazné „nadšení“ opustí nadobro. Naštěstí se nepřešlo do politické agitky a naříkání si, jak jsou ti Britové zase zlí na nelegální migranty. Tak jsem si mohl oddechnout. I z toho je jasné, že si moc Indie neužijeme, jelikož je děj situován do Londýna. Dvě taneční skupiny. Jedna je složená z legálních indických přistěhovalců, druhá z pákistánských. Vzájemná řevnivost. Soutěž a konkurenční silná skupina. Bezdomovecká vsuvka a máme tu finále. Vývoj je jasný již dopředu, tak nic složitého nečekejte. V. Dhawan opět ukáže svoji hruď, S. Kapoor tančí. N. Fatehi rovněž, ovšem nic více. Čekal jsem, že dostane konečně prostor i na hraní, tak nic. P. Deva toho rovněž moc nenahrál, ale v tomto případě mi to ani nevadilo. 3D efekty jsem si užít nemohl, takže jsem jen tušil. Výsledek je poněkud rozpačitý, ale když jsem se zaměřil na již zmíněnou pozitivní stránku, tak jsem mnohé odpouštěl. Tři trsající hvězdy si to však dozajista zasloužilo. Nenáročná odpočinkovka.

I když je příběh ve své podstatě přímočarý a nevybočuje z řady mnoha podobných, tak díky hereckému obsazení dokázal navodit velmi příjemnou a pohodovou atmosféru. Pooja (P. Bhatt) je dcerou lodního magnáta (A. Kher) a je zamilována do herce, kterého si chce vzít. Její otec je však zásadně proti, k čemuž má více než pádné důvody, které zamilovaná Pooja nechce slyšet a sveřepě si trvá na svém. V náhlém pohnutí mysli se rozhodne spor s otcem vyřešit po svém a uteče, rozhodnuta se vydat do Bangalore za svojí láskou. V autobusu si k ní přisedne novinář Raghu (A. Khan), ale nadšená tím rozhodně není. Pooja utekla jen s minimem prostředků, takže když je navíc okradena a autobus při jedné ze zastávek zmešká, nemá na výběr a musí přijmout pomoc, kterou ji Raghu ochotně nabídne. Tomu se Pooja líbí, ovšem ona vidí jen svého herce a na Raghua se dívá přezíravě. Na cestě je čeká mnoho obtíží, včetně místních kriminálníků, kteří chtějí odměnu za její nalezení i detektivů, najatých jejím otcem. Je jasné, že neustálé rozepře a vzájemné škádlení společně s dobrosrdečností Raghua povedou k postupnému sblížení. Bude to však stačit.....? Ze začátku jsem měl mírné obavy, kam se příběh posune, ale ty byly naštěstí zcela liché. Jak se na scéně objevil A. Khan bylo jasné, že toto si skutečně užiji. Ani P. Bhatt nezůstávala pozadu. Musel jsem si malinko zvykat na její „háro“, ale to netrvalo dlouho. Jiskření mezi nimi bylo právě to nejkrásnější. Jako vždy potěšil i A. Kher, ten zklamat ani neumí. K tomu výborná hudba... Za nečekané překvapení moc rád přisuzuji slabší čtyřhvězdu. I s málem se dá mnoho udělat.