Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (307)

plakát

Poklad pana Arna (1919) 

LFŠ 43 (Film 12): Naprostá bomba. Film z roku 1919, který by se dal jako shot for shot remake pouštět v kinech i v roce 2019. Mizanscéna, práce s kamerou, pohyb herců na plátně, perspektiva, všechno je až kacířsky moderní. Scénář vycházející z literární předlohy je sice na moderní poměry strohý, ale v porovnání s dobovou tvorbou, je neskutečně nabitý. Vezměte si například hned úvodní scénu, kdy tři Skoti utečou z vězení. Během pěti minut si zablbnou, přivolají strážného, přetahují se s ním o kopí, ukradnou mu klíče, odemknou si dveře, zabijou strážného, vyskočí z okna a odjedou. U Sjöströma by toto trvalo hodinu, a to byste ještě dostali půlhodinovou podzápletku o tom jak strážný doma krmí svoje děti. Avšak na rozdíl od mnoha filmů z tehdejší doby, zde Stiller pochopil, že méně je někdy více a necpe do nás horem dolem deset zápletek které dlouhou dobu přešlapují na místě, aby se pak všechny vyřešily během hektických posledních 5 minut. Jedná se o klasický příběh o pomstě, zradě, lásce , zlomeném srdci a osudu. Jak už jsem říkal, tenhle film si přímo žádá o remake. Úplně to vidím. Jennifer Lawrence jako Elsa, Matthew Mcconaughey jako Archie, ve vedlejších rolích Malkovich, Buscemi, Bridges. Procesí na konci filmu s efektní hudbou od Enyi (Enyai?), bouřka a obleva s rozpadem ker pod CGI od studia Weta. 3 až 4 nominace na Oscara zaručeny.

plakát

Galaxy Quest (1999) 

LFŠ 43 (Film 9): Pro všechny fanoušky sci-fi je Galaxy Quest něco jako povinná četba. Je to film, který si utahuje z, ale zároveň oslavuje SF, fandom a vůbec celé geekstvo. Tim Allen je naprosto perfektní v jeho roli vyčichlého herce, který si svůj byt na Hollywood Hills udržuje pouze nekonečnými setkání s fanoušky a reklamními akcemi (podobnost s Williamem Shatnerem je čistě náhodná), jenž dostane životní roli kapitána skutečné vesmírné lodi vybudované mimozemskou civilizací Termitů (jejichž gesta a mimika připomíná roztomilé lachtany, ale ve skutečnosti se jedná spiš o kalamáry). Jeho posádka, čítající jména jako Alan Rickman, Tony Shalhoub, Sigourney Weaver nebo Sam Rockwell je nádhernou sebrankou scifáckých karikatur (Rickman jako humanoidní chladný ufon sloužící jako vědecký důstojník, Sigourney jako chodící poprsí atd.). Co je ale pro mě naprostým vrcholem filmu je postava Justina Longa, potažmo ostatních questies. Na lidi, které mají na svém počítači kompletní systém odpadových tunelů fiktivní vesmírné lodi a ví co se stalo s mutantem na Enoku 7, je většinovou společností nahlíženo jako na podivíny, magory, asociálovy, asexuály a podobně.  Galaxy Quest toto obrací naruby a dělá z ostudy ctnost, která nakonec zachrání den. Tímto vzdává hold všem těm, ze kterých si dělali kamarádi legraci protože by si na školním dvoře raději četli Asimova, než aby čutali do meruny. Všem těm co si raději hrály s merkurem než s panenkami. A všem, pro které jsou hranice představivosti pouze doporučení.

plakát

Total Recall (1990) 

LFŠ 43 (Film 7) Total Recall je srdcovka, co dodat. Film z časů kdy to měl Arnold v paži, Verhoeven v mozku a Cronenberg v nějakým hnusu co vám vyrůstá z těla. Kromě klasického nášupu Schwarzeneggerovských hlášek, velkých hlavní a té štětky co má problémy sehnat podprsenku s dostatečným počtem košíčků, dostanete i poctivou dávku Hard SF. Hlavním nosným motivem filmu totiž není :"Give this people air!", ale co je skutečnost a co je recall. Zvláštní je, že při každém dalším zhlédnutí se víc a víc přikláním k názoru, že Quaidův mozek se po zhruba páté minutě filmu proměnil v míchaná vajíčka a dále už je to jen čirá fantazie. Autoři filmu se nikdy nevyjádřili jakou verzi podporují, a to je jenom dobře, protože nám to dává záminku znovu vycestovat s Arniem na Mars. A to si pište, že bych jel hned!

plakát

Marketa Lazarová (1967) 

LFŠ 43, (Film 1): Bál jsem se, že dostanu kontemplativní poetický opus typu Még Kér a Nép, ale Markéta se nakonec z dnešního hlediska jeví jako celkem rozvláčný gritty fantasy příběh s vynikajícími hereckými vykony, obzvláště Josefa Kemra a Vladimíra Menšíka (tedy až na Magdu Vašáryovou, jejíž jediný herecký kukuč vystrašené dívky má omezený rozsah, ostatně sama herečka vzpomíná na natáčení jen velmi nerada a na debatě po skončení filmu přímo říkala, že to celé bylo naprosto strašné, a už nikdy víc pak točit nechtěla). Zimní počasí, mráz a všudypřítomný sníh, společně s nezbytnými kožešinami mi evokovaly poetiku Elder Scrolls V: Skyrim, popřípadě Severu v Game of Thrones. Z druhé strany pak barbarství dvou hlavních skupin lapků zase připomíná parchanty z Mad Maxe nebo The Road. Trochu komplikovaný je narativní postup, á la Cimrmanovo: Víš, to bylo tak, smíchané se snovými pasážemi ve stylu Tarkovského. Rozhodně to není nic pro lidi striktně se živící dietou Michaela Baye a Stevena Seagala, ale i běžný divak to zvládne když tomu věnuje trochu času a energie. Nicméně zkrácení stopáže by filmu rozhodně prospělo, minimálně dlouhé expoziční záběry typu Skopčák na Blatech hledá svoji milou, jen dráždí divákovu trpělivost. Kromě toho jsem zcela nepochopil motivaci jedné z postav: SPOILER - Když Alexandra zabije kamenem svéhoo milence, dělá to protože se jí zdá že se zbláznil a není pro něj návratu, nebo je na něj nastvana za smrt  a vyhnanství svérodiny? KONEC SPOILERU. Kromě těchto pár výtek je Markéta Lazarová filmem přesahujícím svojí kvalitou naše hranice a právem je zařazena mezi naše největší filmové klenoty.

plakát

Marťan (2015) 

Weirova óda na lidskou vynalézavost si přímo říkala o převod na filmové plátno. Scott se toho zhostil důstojně, i když při tom spousta atmosféry knížky vyletěla přetlakovým uzávěrem. Například výrobě bramborové farmy je věnováno poměrně málo prostoru v porovnání s knihou a většina technických a vědeckých vysvětlení je buď velmi zjednodušena nebo jednoduše odbyta. Nicméně chápu, že převádět do filmové řeči vnitřní monolog ohledně metráže úrodné půdy by asi nevedlo k velkým kasovním ziskům. A naštěstí ty hlavní špeky tam zůstaly. Co se naopak povedlo skvěle, je casting, od hlavního hrdiny (pro mě první role, kdy mi Matt Damon nevadil), přes celou posádku Ares 3 (Peňa je trefa do černého) až k NASA a JPL (Tam jsou trefou všichni, včetně Kristen Wiig, kterou jsem si v roli Annie představit nedovedl a tímto se omlouvám a těším na Ghostbusters 3). Technické provedení je takový ten hollywoodský standard, neočekávejte žádnou Gravitaci, tady je hlavním hráčem příběh. A to příběh, vyprávěný v nejlepší tradici NASA, kde 90 procent stopáže sledujeme jasnou strukturu Problém - Plán - Řešení. Vaše finální hodnocení se tak bude odvíjet hlavně od toho, jestli jste jako malí hltali Robinsona Crusoe nebo McGyvera, případně zda se vám líbil Zemeckisův Trosečník nebo Redfordovo Vše je ztraceno.

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Plnokrevní letní blockbuster se vším, co k tomu patří. Tématicky je to takové mentální cvičení na téma: "Co kdyby Mrakoplaš ve službách X-COM urazil bobra Phila?" Tom Cruise tady zase běží jako o život, a to tentokrát nejen svůj, ale i krásné a propocené Emily Blunt, jejíž jogínské protažení bylo ve filmu na můj vkus opakováno málo. Jo, a taky umí hrát, narozdíl od těch zadků v těsných kalhotách od Michaela Baye. Vsadím se, že voják Cage se na tenhle okamžik musel těšit jako prvňáček do školy. Hlavní gimmick filmu (opakování téhož dne) je tady využíván vkusně, střídmě a uměřeně, i když nepopírám, že moment kdy Cage přejede náklaďák byl jedním z vrcholných vtipů filmu. Vedlejší role jsou takový klasický standard (Rota J, alias zábavný kanónenfutr), výjimkou je akorát štábní seržant Bill Paxton, naprosto úžasně si vychutnávající svoji buzer-roli. Co se týče efektů, neuvidíme tady žádné orgie, ale akce je tady v dávce větší než malé, obzvlášť scény z bitvy na pláži jsou brizantní i brilantní zároveň. Cruise hraje výborně, už dlouho jsem od něho neviděl většího sympaťáka (snad naposled Jerry Maguire). Emily zvládá perfektně zahrát holku z plakátu Ritu chladně, ale ne odtažitě, takže netrpí oním Cold Bitch syndromem (i když jí tak ve filmu říkají). A jejich vzájemná chemie by se dala vyučovat na vysoké škole herecké. Příběh je průměr, Hamleta nečekejte, ale to není na škodu, spíš naopak. Výprava prvotřídní, a režie plyne v solidním tempu. Shrnutí: Svěží akční jízda na science fiction námět ve skvělém tempu s dvěma prvotřídními herci odvádějícimi skvělou práci. Co víc si přát?

plakát

Díra (1960) 

Lahůdka pro milovníky filmů tocicich se kolem jedné akce a jednoho plánu, typu Dannyho parťáci, Kam Orli nelétají, Tucet špinavců a samozřejmě Velký Útěk, se svíravou atmosférou a naprosto strhujícím závěrem. Doporučuji pokud máte chuť na vážné atmosférické akční drama s pořádnýma chlapama a solidním příběhem.

plakát

Rukopis nalezený v Zaragoze (1964) 

Fascinující hlavolam připomínající svou komplexností dílo MC Eschera, potažmo svou retrospektivou cimrmanovské: "Víš, to bylo tak..." Celé je to v polštině, což je pro někoho zvyklého od Poláků maximálně na zkažené maso osvěžujícím až surrealním zážitkem. A k tomu všemu uvolněný sexuální podtext (lesbické incestní muslimské princezny hovoří za vše) a fenomenální humor, někdy až montypythonovský (opravdu jsem neočekával španělskou inkvizici), to vše dělá z Rukopisu stěžejní dílo Evropské kinematografie 60. let.

plakát

Gayniggers from Outer Space (1992) 

Božínku, to bylo tak teplý až mi za oknem začala zářit duha. Skupinečka buzíčků s rozkošnými jmény typu D. Ildo, Kapitán B. Dick, Shaved Balls, Arm In Ass a Schwul (pan Schwul je němec, znamená to buzna), tmavších než černá díra, snažící se naopak dostat do díry hnědé, pluje vesmírem ve své falické lodi a rozsévají semeno poznání. Až narazí na hrozbu mezigalaktickeho míru - krvelacne stvury, známé jako pozemské ženy!!! Inu, nezbývá než zkonzultovat svatý konečník, a naplánovat konečně řešení ženské otázky, aby na zemí zavládl mír, sluníčko a vseobjimajici teplo. To je tak asi vše o příběhu, ale to je pouze polovina úspěchu, druhým elementem jsou naprosto šílené výjevy, které sem ale padnou jak prdel na penis. Když se začne černej frajer s horou svalů a pimp knirem trast jako osika a brečet před padesatikilovou holkou jako kdyby před ním stal sám ďábel, a to prosím v otresnym dabingu, kterej je tak 2 vteřiny mimo synchron, když začne Mr. Schwul krásnou němčinou posílat zenske pleme do pekel a pod tím titulky ukážou řadu haknkrojcu delších než fronta na sociální dávky v Ústí nad Labem, kdykoliv když začne mluvit palubní počítač a vy přemýšlíte jak do tohohle filmu dostali Stephena Hawkinga, když probíhá křest pozehnanym semenem, budete jen nevěřícně valit bulvy a zatinat sverace.

plakát

Kramerová versus Kramer (1979) 

Závěrečná scéna s přípravou toastů nemá chybu, tahle Čechovova puška mi v srdci udělala díru velikosti dobře rostlého kaštanu. Hoffman hraje dokonale, Streep pak taky dobře, jen nedokážu posoudit jestli ve mne vyvolané emoce vznikly vlivem jejího herectví nebo pouze toho co její postava dělá. Ať tak či tak, opustit sedmileté dítě abych šla najít sama sebe bude hodně vysoko na žebříčku nezodpovědnosti, výš už je snad jen: "Houstone, dám si šlofíka." a "Dám svůj hlas tomu Grebeníčkovi, připadá mi jako sympaťák!"