Carthorias

Tohle je pro mě překvapení desetiletí! Po osmi dílech jsem závislý jak šlapka na cracku. HBO se totiž povedlo stvořit svět. Komplexní fantasy svět, ve kterém postavy nejsou jen figurky z Dračího doupěte (dobrý x zlý), ale živoucí bytosti, které jednají přesně jak jim káže jejich osobnost. Ned, Sansa, Arya, Tyrion(!), Jon Snow, Malíček, Cersei, Khaleesi (a ještě asi 10 dalších postav) jsou totiž natolik kvalitní osobnosti, že by každá z nich utáhla vlastní spin-off. Navíc má hra o trůny i velmi kvalitní příběh, balancující svou komplikovaností mezi jednoduchým bojem tří rodů a složitou politicko-mocnářskou hrou. Herecké výkony jsou velmi dobré, v některých případech dokonalé (jak napsal jeden americký kritik: "Jestli Dinklage nedostane Emmy, měly by padat hlavy.") a výprava, kamera a ostatní technické kategorie jsou asi to nejlepší co jsem v televizi viděl. Knihu jsem nečetl, ale nejspíš se do ní co nejdřív pustím, takhle mocně mě uchvátit zatím dokázala jenom Battlestar Galactica, jestli si ale druhá sezona udrží stejnou laťku, asi budu muset přepracovat svůj žebříček top seriálů.

Jirka Babica by si měl vzít příklad.

Epičnost, tak by se asi dala jedním slovem charakterizovat tato sága o hrdém Jihu. Film je skrz naskrz prošpikován silnými scénami (prozření na poli, oba skoky přes plot, druhé manželství, lazaret, návrat Ashleyho), které se výborně hodí do velkolepé story (kvalitou příběhu je to takový anti-avatar). Nádherně prokreslené postavy, které opravdu žijí, místo aby se dvě hodiny promenádovali před kamerou jako ve většině filmů. I taková vedlejší postava jako bordelmamá dostane prostoru pro charakterový vývoj víc než hlavní hrdinové deseti horrorových filmů. O tom vlastně celý film je, o psychologii postav, založené na silných dialozích (teď už chápu proč má gone with the wind tolik zářezů v top 100 filmových hláškách všech dob) a podepřen velkými výkony herců a hereček, kde kromě úvodního dua září ještě Melly Wilkesová a Scarlettina chůva Mammy. Scarlett je rozporuplná, někdy hrdinka, někdy mrcha, ale nemůžete od ní odtrhnout oči a Rhett je přímo prototypem jižanského gentlemana, chlapa, pro něhož čest, soucit, laskavost a spravedlnost nejsou jenom slova, pro mě osobně snad nejsympatičtější hlavní hrdina filmového plátna.

Hodnotím monolog Rickyho Gervaise, jelikož to je tak jediná hodnotitelná věc z celého udílení, zbytek byly pouze standardní plky

Olivia Wilde je nejžhavější herečkou současnosti. Sexometr při jediném záběru na Quorru, jak leží na sedačce ve svých ultratěsných latexových kozačkách, naměřil hodnoty přesahující 1,21 GigaJolie, což je víc než tucet Playboy zajíčků + galón javorového syrupu. Což je na druhou stranu škoda pro film, poněvadž pokaždé když je Olivia ve scéně, tak je veškerá pozornost upřená pouze na ni, tzv. Megan Fox efekt (podle její méně atraktivní kolegyně). Co se týče zbytku filmu, je to docela dobrý, Daft Punk válí, a to říkám i přesto, že mě elektronická hudba normálně nutí prohnat si hlavou kulku. Dude je uvolněnej jako šroubek v ruským raketoplánu a dokonce i hlavní hrdina lehce překonal mé očekávání (což bylo, přiznejme si, nula, ale aspoň něco). No a ještě jednou musím zmínit Ms Wild, která odnynějška bude předmětem většiny snů všech supergeeků (napsat program, ze kterýho se vyklube nádherná ženská je koneckonců něco jako Svatý Grál všech ajťáků)

Hodnoceno čistě za ironickou kvalitu, aneb jeden z těch filmů, který je tak špatný, až je dobrý. K plnému vychutnání absurdnosti a nádherného přehrávání Jeremyho Ironse je zapotřebí vidět originální verzi, dabing tomu hodně ubírá na epičnosti. Ať to tvůrci zamýšleli nebo ne, smál jsem se skoro celý film.

Násilí, akce, černej humor, překrásný baby a mezi tím vším ultra borec Machete, kterej je tak drsnej že by mohl prdelí štípat ostnatej drát. Pokud má člověk chuť na syrově krvavý pokrm, nemůže s Mačetou šlápnout vedle.

Jeden z nejlepších porevolučních filmů, který se s každým shlédnutím stává čím dál tím kultovnějším.

Starší Hitchcock, klasický motiv muže, který ke krásné ženě a útěku před zákonem jako slepý k houslím přijde. Měl jsem to štěstí a viděl jsem i jako divadelní hru na Broadwayi, kde bylo 39 kroků hráno jako komedie, úžasný zážitek.

Geniální, nesmyslné, absurdní, směšné, tragické, plné násilí, krve, sexu, nepochopitelné a geniální. Surrealismus to já můžu.