Carthorias

Parádní mystifikace, kvantum scének až montypythonovské absurdity a šaman Jaz Coleman

Asi nejvtipnější entertainer současnosti, Jon Stewart, v téhle show vaří úžasnou směs nadsázky a absurdity, kterou potom přelévá přes současné dění v Americe. Paradoxně je tohle asi nejlepší zdroj informací o Americe pro neznalého Evropana, jelikož nepodává pouze oficiální statementy, ale ukazuje i ty drobnosti, ze kterých se potom skládá větší mozaika. Kupříkladu veškeré výstřelky americké volební kampaně, skandály senátorů, taškařice kolem jmenování soudců nejvyššího soudu, nebo karibská ropná skvrna - to všechno podáno z mnoha úhlů, vtipnou formou a zároveň nutící k zamyšlení.

Ed Wood miloval filmy, a je vidět že měl srdce. S omezeným finančními prostředky a omezenými herci udělal to nejlepší co mohl. Kdyby tehdy točil třeba takový Michael Bay, bez výbuchů a speciálních efektů, to by teprve byly sračky.

Pro někoho možná moc americké, nebo sladkobolné, ale moc dobře se na to kouká. Jeden z těch filmů po kterém vám svět přijde jako lepší místo, i kdyby jenom na chviličku.

Tohle je fakt síla, myslím že jsem ještě neviděl aby nějaká filmová postava byla víc v prdeli než Precious, a to to ještě zaobaluju

Tak čekal bych všechno, to že Swank pojede 156 kol v závěrečném souboji proti té hnusné Němce, , to že prohraje a uvědomí si, že vlastně metaforicky vyhrála, to že vyhraje a následně se zúčastní souboje proti Rockymu nebo třeba Darth Vaderovi, ale to co se stalo v poslední třetině filmu mě posadilo na prdel (takhle překvapenej jsem snad nebyl od tý doby co jsem viděl From Dusk Till Dawn). Už jenom za to bych dal minimálně 3 hvězdy, takže není překvapení, že si tenhle film s úžasným Eastwoodem, Morganem nebo Swank zaslouží plný počet

Předem upozorňuji na možný spoiler. Moje hodnocení stoupalo strmě spolu se stopáží filmu. Nejdřív opatrný rozjezd, zbytečná etuda na radnici apod. Následně Cesar, napětí začalo trochu stoupat. Honička do blázince a listování deníkem - to už byla solidní atmosféra. No a závěrečný twist, který postavil na hlavu celý film, to byla prostě paráda. Aby člověka film donutil k hlubšímu zamyšlení, nebo mu pointou vyrazil dech, to dneska není až zas taková výjimka, ale aby to uměl fil z roku 1920(!), z doby kdy největším filmovým majstrštykem byly grotesky, kde člověk uklouzl na slupce od banánu, to už je něco.

Chudák moucha, ty obří hodiny nad její hlavou to bylo fakt sprostý, jen když si představím, kdyby mi takhle nad hlavou tikaly digitálky, no fuj

Zcela právem zasloužený Oscar. Nejsilnější část filmu podle mě ale není ta investigativní výprava do nitra zátoky, ale příběh Ric O'Barryho, od zakladatele delfíního průmyslu až po "toho šílenýho dědka s LCD na hrudi". Je to podobné, jako kdyby se Václav Klaus stal největším popularizátorem Evropské Unie. Když už někdo dokáže změnit názor takhle radikálně, tak člověk cítí, že ho něco muselo změnit na tolika úrovních až se mu z toho točila hlava. Stejně jako se bude točit vám. Pusťe si to

Když jsem byl na dovolené v New Yorku, tak tam tohle video pouštěli furt dokola na Times Square, nešlo od toho odtrhnout oči, zvlášť když je člověk nucenej stát ve čtyřhodinové frontě na lístky.