PAVLIS

Taškařice, kterou si krade Burian celou pro sebe svou rolí hubatého chlápka zralého tak akorát na pár facek, a která je otravná jak ve své zápletce (pitomá záměna postavy), tak ve svém stylu humoru (až na pár výjimek). A ještě k tomu líně natočená stylem postavím tu teď na tři minuty zapnutou kameru a hrajte. Jestli je tohle jeden z nejlepších filmů Buriana, tak už žádný jeho další vidět nechci.

Řeší se tu hledání sebe sama, víra nebo volnost ducha. Proč ne. Na můj vkus jde ale v některých tématech příběh na hranu uvěřitelnosti. Tvůrci si prostě usmysleli, že si trochu kopnou do systému, tak se tomu musí vše přizpůsobit. Jde ale o jeden z těch filmů, na které jde nahlížet více úhly pohledu, takže směle do něho...

50% Uniká mi obliba a zdejší hodnocení. První polovina je pro mě nudná a rozvleklá a až v té druhé se objeví pár úsměvných scének. To, že ta nejvtipnější je ta úplně poslední, ještě neznamená, že jde celkově o dobrou komedii.

Po závěrečném strhujícím koncertu Live Aid (cca 15min. a 4 skladby) mi bylo líto, že jsem Queen nikdy nemohl vidět naživo. Stačí se ale podívat na jeho záznam na Youtube a hned je jasné, jak moc tvůrci hrají na city, přehání, vymýšlí si a krátí. A tak je to i se zbytkem filmu. Viz. sekce zajímavosti. Jednoduše jedná se o slušný hudební film, ale špatný životopisný. Tohle si Mercury (ne, není to o Queen) nezasloužil.

Restart Supermana pro novou generaci, a tak je tentokrát temnější obrazem i atmosférou a zasazený do současnosti. Musí se ocenit snaha nejít příběhem úplně ve šlépějích minulosti, nicméně nedá se mluvit zrovna o úspěchu. Nakonec je tento Superman docela dobrý jen v akci. To ale vzhledem k délce a atmosféře filmu samo o sobě k radosti nestačí.

70% Neurotický Woody Allen v mravenčí podobě a docela chytrém a zábavném animáku, ze kterého by si starší děti mohly také něco odnést. Já mu kdysi dal pět hvězd a dnes už nějak nevím proč. Vtipu i emocí poskrovnu a animace má svá léta.

Možná trochu rozvleklý film, ale zdlouhavost tu dokáže výborně vynahradit nezvyklý anti-westernový příběh a drsné finále. Neviděl jsem moc westernů tohoto druhu neboli bez patosu nebo hrdinství, kde nejsou víceméně kladné ani záporné postavy a kde jsou tím nejhorším zbraně, chlast, neštovice nebo nevhodné pousmátí nad malým penisem. Už chápu, proč jsem tenhle film nedokázal docenit jako teenager.

70% Název dokonale vystihuje celý film. Prostě jen postapokalyptická cesta odnikud nikam. Pomalá, atmosférická a spíš než na příběh, zaměřená na hodnoty typu lidství a rodina. Až se divím, že to není nuda. Neboli slušná, lehce zapomenutelná jednohubka pro rodiče a milovníky postapokalyptických filmů.

Přijde mi skoro až neuvěřitelné, že z tak jednoduchoučké pohádky, sázející vše na jedno klíčové setkání na plese, se vyklubala klasika žánru, která stále dokáže na konci vyvolat ten pohádkový pocit: A jestli nezemřeli, žijí šťastně až dodnes. Přičítám to hlavně výborné hudbě, pár srandičkám (Droběna zabila) a hercům. Obzvlášť dvacetiletá Šafránková je tu prostě dokonalá.

70% Nejvyšším příčkám v žebříčcích filmů moc nerozumím. Po druhém vidění neboli se znalostí závěrečného kotrmelce jsem už u toho sladkého, poměrně ještě dlouhého zakončení zíval. A ani poprvé jsem z něho nebyl extra odvařený. Nicméně ta pomalá, promyšlená, hořkosladká cesta k němu se mi pořád líbila.