vesmir.posel

Intimní jemný dokument o člověku, jehož odchod mě zasáhl i když jsem ho osobně neznal a na jeho koncerty jsem nechodil. Dělejme, co nás baví a dosáhněme mistrovství. Děkuji za to poselství, Mistře.

Vyslovme pravdu v sobě ukrytou, ať už je jakákoliv, bez souzení sebe či jiného, vyslovme pravdu jen pro to vyslovení, pravdu o nás, v nás, a naše noční můry najdou svůj klid.

Udělej něco jinak než jsi zvyklý a najdi kvintesenci svýho života. Jo, můžeš cestou dostat větví nebo pepřákem do obličeje, ale jedno je jistý, bude to stát za to.

Miluji filmy z vesmíru, horory nemusím, oceňuji myšlenkovou linku se stvořiteli lidí, ale to je asi tak všechno. Mrzí mě mé opravdu nízké hodnocení, které asi neodpovídá kvalitě zpracování, ale nemůžu jinak, ploché postavy, spousta klišé, na konci filmu jsem ani nebyl zvědavý na další pokračování příběhu hlavní postavy. A to mě stvořitelé lidí jinak sakra zajímají! :)

Ani se mi nechce psát, chce se mi zpívat, o tom jak lítám.. Děkuji. Děkuji za tento krásný film. PS: Nevíte někdo, jak dopadly ty volby? .)

Velké oči, tak velké, že by je měl spatřit celý svět. Hravé tóny, tak hravé, že by se měly rozeznít. A láska, láska tak silná, že by ti dva měli být spolu. A nebo ne?

Naše představy se můžou stát posedlostí, posedlost pak naší zkázou. Kdo zná pravdu o nás v nás? Houbičky, vlk nebo milující žena? Jsem to jen já sám a tolikrát zemřu, dokud se sám skutečně hluboce nepoznám.

Oblíbil jsem si Emily Blunt a nezklamala mě ani v roli ženy, která utápí svůj žal v alkoholu a ze střípků svých vzpomínek skládá portrét vraha, kterým může být i ona sama. Film má temnou atmosféru, minulost je však za námi a je potřeba dívat se dopředu. Nejen při jízdě ve vlaku. Všechno je možné.

Že jsme sami ve vesmíru nikdy nevyznělo tak marně jako tady. Výborné herecké výkony.

Dvě Američanky a nepolapitelný Damon Bradley jako osud sám ve slunné Itálii. Romantická komedie, která ani léty neztrácí ze své svěžesti.