Recenze (180)
Misery nechce zemřít (1990)
Povedená adaptace knihy Stephena Kinga. Filmové zpracování si naštěstí udrželo stejně tíživou atmosféru jako předloha. Šílená ctitelka ošetřující pochroumaného spisovatele je neméně démonická, a třebaže si film odpustil jisté epizody z knihy, je nesporné, že zde máme jeden z nejlepších přepisů SK na filmové plátno.
Střihoruký Edward (1990)
Romantický film pro děti, naivky a gotiky.
Simpsonovi (1989) (seriál)
Sice zbožňuju horory a v jisté míře i filmové násilí, ale když škrtí otec svého syna, zvedá se mi z toho kýbl a tu žlutou břečku musím vypnout. Ale díky bohu Simpsonům za to, že je díky nim na světě i Futurama, proto ten druhý bod ;)
Slepá zuřivost (1989)
Béčko jako bič, ale příjemná vzpomínka na dětství, tzn. vyhrabávání kazet ze strýcova archivu:) Nick Parker mi přišel jako děsný frajer, slepec s tak dobře vycvičenými smysly, že kromě boje slepeckou holí se skrytým ostřím zvládne levou zadní řídit i auto:)
Svatyně (1989)
Další žánrový nadprůměr a opět body pro Michela Soaviho. Horor klasického 80" střihu v atraktivním prostředí starobylého kláštera, jedna babská povídačka, litry krve a italská synťáková hudba z jednoho všemi půjčovaného Rolanda.
Beetlejuice (1988)
Ulítlá kompozice plná šíleností, Keatonovo ksichtění a Burtonovo šílených nápadů = skvělá zábava.
Hale and Pace (1988) (seriál)
Stručně řečeno geniální! Spolu s Monty Pythony nejvtipnější seriál všech dob :)
Mac a já (1988)
Když jsem byl mrně, chodil jsem na návštěvy k sousedům, protože ti šťastlivci měli doma video značky Orion a spoustu báječných filmů. Tenhle byl jeden z nich. Pamatuji si, že při každé návštěvě jsem chtěl vidět právě Mac a já, protože E.T. byl na mne moc brutální, devastoval mi moji mírumilovnou dětskou a naivní duši, která mi koneckonců vydržela až do dnešních časů. :)
Oni žijí! (1988)
Snaha o alegorii neobsahuje žádnou hlubší myšlenku, stejně tak i film jako celek.. Carpenter vůbec nevytěžil z celého potenciálu, který marně volá po využití, a tak vznikla akční fraška s nesmyslnými hláškami a dementním hrdinou.
Quando Alice ruppe lo specchio (1988)
Tato Fulciho šílenost mne už od začátku fascinovala. Decentní čtyřicátník poslouchající svoje kýčovité symfonie obědvá kus mrtvolky, jež mu tleje ve sklepě, a sleduje přitom dovádění své oběti na videu. Když dá najíst i kocourovi, přesune se do sklepa za vzletného tančení a začne rozjuchaně rozřezávat motorovou pilou vousatou slečnu. Potom už jen stačí ze zbytků udělat mleté maso a dát pojíst i prasatům, které zahladí všechny stopy. Téměř dokonalý zločin, kromě zábavy ještě spousta peněz, nakonec není tak těžké ve městě najít další bohatou vdovu. Takhle absurdně-morbidně zábavný je snímek bohužel jen na začátku, dál už vám nabídne jen nudu, stupiditu, a Fulciho ve své nejslabší podobě.