Fryštok

Jsem prostý člověk... když uslyším song z russian doomer playlistu, tak jsem potěšen. (pokud mě nešálí paměť, tak je to tento) _______ Na poměry studentských filmů 100% nadprůměr. Scénář se ale bohužel neobešel bez rušivých klišé (1 - protagonista je jediný sympatický muž, ostatní dělníci jsou tupí jedinci, kteří se jen opíjejí a nečtou knihy o vikinzích; 2 - jediná figurující žena se samozřejmě intimě sblíží s protagonistou, jaksi automaticky, protože jinak by to ve filmu chybělo, že ano). Jinak velmi zdařilé řemeslo. Cením využití reálných neherců naverbovaných z ubytoven, pocit autentičnosti byl tímto posílen. _______  Škoda, že se autor nerozhodl námět rozpracovat na celovečerní film (tj. minimálně 70 minut), jelikož zde potenciál rozhodně byl. V zájmu filmové distribuce by to také bylo mnohem flexibilnější, než se snažit prezentovat „krátký film“, který prostě většina lidí ani nebere jako reálný film. _________ Nakonec ještě mírný stesk nad volbou tématu. V rámci pásma FAMU v kině 03 byly obsaženy další filmy, které se také věnovaly cizinecké tématice - Milý tati a Projekt Adam Basma - rozdíl je ale v tom, že autoři těchto filmů jsou cizinci. Dává tedy smysl, že chtějí zpracovat svoji odlišnou zkušenost skrze film pro české publikum. Martin Kuba je ale Čech, přičemž referuje (velmi obstojně) o zkušenosti cizinců z Východu. Kdyby podobným způsobem referoval např. o mládeži v českém školství, tak bych to osobně ocenil milionkrát víc. Mohl bych se s takovým tématem ztotožnit. Naopak se zkušeností dělníků z Východu se ztotožní minimum diváků (mimo jiné také na základě mého předpokladu, že si ukrajinští dělníci opravdu nepředplácejí Dafilms nebo Famufilms).

Český sen předčil dobu Youtube pranků. V podstatě je to největší český Youtube prank, co byl kdy natočen, jenom bez Youtubu a označení „prank“. Následně přibližně po roce 2010 se na YT začaly objevovat kanály, na kterých jejich tvůrci natáčeli tehdy mimořádně populární pranky (ViralBrothers, VladaVideos, Stejk atd.). Žádný z nich se ale nikdy nevyrovnal Českému snu. Napadá mě jedině Kazma, který se svým dvojníkem Jima Carreyho udělal podobný mediální humbuk, ale v porovnání byl podle mě i tak o dost slabší. ___________ Efekt filmu vnímám pozitivně, poněvadž sice jde o podvod, ale je to neškodný podvod. Vysvětlím. Když vytáhnete pár tisíc lidí ven skrze marketingovou kampaň, aby šli nakupovat do nového obchodu, který neexistuje, tak co z toho reálně budete mít? Kromě zviditelnění nic. Naopak napálení lidé si odnesou ponaučení, že nemají věřit všemu, co vidí v reklamách/médiích. Ano, jedná se o podvod, ale asi v podobném smyslu jako když vám někdo řekne: „Hele, letadlo! Podívej!“, přičemž ukáže na nebe, vy se podíváte, ale žádné letadlo tam neuvidíte. Moc vtipné to sice není, ale je to tak neškodný vtip, že nad tím mávnete rukou a jdete dál. V kontrastu se skutečnými scamy, kdy např. důchodcům volají podvodníci, aby se jim dostali do počítače skrze remote access a vybrali jim konto - je myslím rozdíl očividný. Nebo v současnosti jsou populární AI verze Babiše, které se vás snaží nalákat na sUpEr-vÝhOdnÉ-iNvEsTiCe, přičemž tyto scamy kombinují i reálné záběry Babiše a jeho poměrně uvěřitelný AI hlas (hoši scameři už upgradovali). Kdo si to nedokáže pospojovat v hlavě, tak pravděpodobně naletí. TO JE REÁLNÝ SCAM! Ne Klusákův prank. ___________ Dnešní doba si žádá natočení obdobného dokumentu, který by se věnoval právě podvodům s AI a investicemi. Hned má Klusák zase co dělat.

Tady si někdo spletl tutoriál na Blender s krátkým dokumentem. Originální to je, ale až moc.

Název úplně mimo. Dokument reálně neřeší opravdové postavení žen ve společnosti, jen předkládá výsledky dotazníku, které autorka nasbírala od cca tří seti žen. Na otázku, jestli se tyto ženy někdy setkaly s obtěžováním odpovědělo 83 % pozitivně. To je ale skoro stejné, jako kdybych se kohokoliv zeptal, jestli se k dotyčné(mu) někdy někdo v životě choval nevhodně či zle. Ano, kdo by to byl tušil, drtivá většina všech lidí této planety nějakou takovou situaci v životě zažila. A kdo může za to, že se k sobě lidi chovají hnusně? Z mé osobní zkušenosti vím, že podstatná část populace je tvořena primitivními tupci. V tom je problém. Nikoliv v tom, že muži jsou prostě zlí, protože jsou prostě zlí, jak popisuje tento film. (brát v úvahu muže, kteří jsou normální, účelům dokumentu nevyhovuje) _________ Hlavní message je tedy banální apel na to, že by se lidé k sobě měli chovat hezky. Ano, je velmi milé, že toto chtěla autorka sdělit světu, ale primitivní tupci, kteří (jak dokládá svědectví jedné z respondentek) masturbují na pláži mezi lidmi, si tento film opravdu nepustí, a i kdyby si ho pustili tak jim ve své omezenosti bude upřímně u pitche. Kromě obecného a banálního poselství se tedy divák nic moc dalšího nedozví. _________ Jedna respondentka zmínila, že nemá ráda animalitu, která muže zbavuje gentlemanství. Pokud ale muž v sobě naopak nemá jakoukoliv animalitu, pravděpodobně si ho žádná žena kvůli jeho nevýraznosti nikdy nevšimne. Hejtit animalitu je jedna věc, ale to, že většina žen preferuje animální Chady, je věc druhá. Naopak gentlemanství je v porovnání s animalitou nevýrazné, neviditelné, neefektivní, prostě slabé. ___________ Nakonec musím pochválit vizuální stránku, tj. obrázky, fotky a kresby. Zpracování filmu skrze otáčení listů knihy s voice-overem autorky a respondentek mi přišlo vhodně zvolené.

Odkaz Jana Palacha je nutné brát s maximální vážností. Proto je zásadní si položit zcela seriózní otázku - kolik současných českých filmů se věnuje dějinám českého cosplayerství? Prakticky žádný. To ale není případ Jana Palacha, jelikož toto dílo je nevídaným unikátem v tuzemské produkci. Jako jediný český celovečerní film se věnuje životnímu osudu prvního českého cosplayera Human Torche z Fantastické čtyřky! Snímek mapuje životní cestu od prvotního zajiskření (tj. myšlenkový koncept cosplaye), shánění materiálů (benzín, sirky), až po finální realizaci. Největší výhodou cosplaye Human Torche je to, že veškerý potřebný materiál na výrobu je levný a dostupný. Není tedy divu, že byl zvolen jako první právě tento typ superhrdinského outfitu. ______ Když ale porovnám Sedláčkovo zpracování s krátkometrážní verzí z roku 2008, tak Sedláčkova verze bohužel více připomíná Deadpoolův origin story. Každý ale ví, že Deadpool poprvé přišel na svět v roce 1991, tudíž Jan Palach na něj nemohl dělat cosplay v roce 1969. To tvoří zásadní faktický nedostatek, který narušuje věrohodnost prezentovaných dějin cosplayerství. ___ Pokus dobrý, ale ne vše se povede hned napoprvé. Vyhaslé 2 hvězdy. ____________ (Teď už vážně. Je to pro mě tak neinspirativní film, že se k němu nedokážu normálně vyjádřit. Paní Cardová zde výstižně sdělila vše podstatné ve svém stručném komentáři. V některých ohledech je možná až moc kritická, ale to je ve výsledku jedno.)

Sledovatelný ročník. ___ Nejvíce mě pobavil Mr. Freeze a Tučňák s jejich narážkou na Batmana, přičemž následný Keatonův reakční ksicht byl skvostný. ___ Moderátor Jimmy Kimmel, jehož humor na úrovni osmé třídy ZŠ mi sice nepřišel moc vtipný, ale stále byl lepší než povýšenecké a trapné narážky Ebena na letošních Českých lvech. Také oceňuji, že Kimmel povětšinu času ani nemusel moderovat, poněvadž přechody mezi udílením jednotlivých cen a hudebními čísly byly naprosto plynulé (i zde má Český lev co dohánět). ______ Celý záznam jsem sledoval... ze záznamu, což jsem pochopitelně uvítal, protože jsem všechny reklamy mohl přeskočit. Moje otázka ale zní, proč místo těchto reklam ČT nenechá mluvit naše české komentátory? Vícekrát jsem postřehl, že někdo z komentujících něco vysvětloval a pak najednou BEM! střih a reklama. Komentátor byl utnut a to, co chtěl doříct, už pak nikdy nedořekl. Přitom by se toto dalo naprosto jednoduše vyřešit. Stačilo by střihnout do studia ČT a komentátoři by se mohli vyjádřit podobným způsobem jako to funguje u sportovních přenosů. Je to opravdu škoda, že neměli více prostoru, protože za ty cca tři hodiny jsem nenabyl dojmu, že by kromě překladu a popisu očividného dění sdělili něco navíc (ale tak aspoň jsem se dozvěděl kurzy sázkových kanceláří na některé filmy).

Ačkoliv se plně neztotožňuji s proslovem Darii, tak musím říct, že jeho přerušení pomocí křiklavého hlasu „velkého bratra“ bylo nechutné a nemístné. Cenzura v přímém přenosu a český antifeminismus v praxi. Neskutečné, co si dnešní pseudoautority dovolí, ani nenechají člověka domluvit.

Finsko. Deprese. Finsko. Deprese. O čem že byl ten film? FINSKO! DEPRESE! (pouze úvod mého komentáře a i ten má v sobě více emocí než celý film) ___________ Ano, je to funkční, kvalitně zpracované, esteticky zvládnuté, dostatečně promyšlené atd. etc. Ale můj hlavní problém s Karaoke blues je to, že je to film extrémně obyčejný a minimalistický. Je mi jedno, pokud si nějaký člověk zvolí jako jedinou náplň svého života to, že pracuje, poslouchá rádio a chodí do karaoke baru. Pohoda, nemám problém, ať si dělá, co chce. Ale vystavět na těchto třech aktivitách celé osobnosti dvou hlavních postav filmu, no, to je zajímavá taktika na zaujmutí diváků. Toť jedna věc - o postavách víme minimum a v rámci filmu se toto minimum rozšíří (překvapivě) minimálně. ________ Druhá věc - politická rovina snímku. Již zmíněné rádio slouží dvěma věcem: poslechu hudby a poslechu zpráv o válce na Ukrajině. Zapadá to do filmu/příběhu? Podle mě nikoliv. Možná se autor snažil vytvořit jakýsi kontrast mezi obyčejným pracovním životem a tragédiemi války, nebo spíše kontrast mezi jeho minulou spoluprací s Alexandrovci (Total Balalaika Show) a jeho současném politickém přesvědčení. Z tohoto rozhovoru s Akim jsem se pouze dozvěděl, že to bylo nevyhnutelné, aby to zmínil, přičemž se vstupem Finska do NATO nesouhlasí. Ok. To ale nic nemění na tom, že mi to do filmu nesedí a působí to rušivě. __________ Třetí věc - „herecké výkony“. Zde se vracím k úvodu komentáře, jelikož naše dvě hlavní postavy jsou čirou esencí nulové emocionality. Finsko je stereotypně bráno jako země introvertů v depresi a naše dvě postavy tento stereotyp věrně naplňují (obzvlášť hl. mužská postava Holappa, který je ještě k tomu alkoholik). Uznávám, že zadívat se na chvíli na nehybné tváře byla vítaná změna - v porovnání např. s upištěnou Barbie z minulého roku. Ale opět, vystavět na tom celý film? Někomu to jistě stačí, ale ve mně to již v polovině filmu začalo vyvolávat určitou repetitivnost... ještě k tomu namočenou ve vší obyčejnosti a minimalističnosti. __________ Závěrem. Karaoke blues je dobrý film o dvou ztracených duších, které si k sobě hledají cestu (i přes veškerou šablonovitost a obyčejnost). Nelze opomenout také (podle mě nejlepší) scénu v karaoke baru, kde dvě blondýny na jevišti předvádějí nejpůsobivější song, který se ve filmu nachází (YT live verze zde). Karaoke blues má své dobré momenty, ale na současných 82 %, co zde má, bych to opravdu neviděl.

Osamělá noční jízda alá Taxikář nebo Drive + hl. postava jako alfa-verze Patricka Batemana z Amerického psycha + nejprovařenější filmové město Los Angeles + ne zrovna zdařilý společensko-kritický tón typu: „Zpravodajství vydělává na ‚senzačnosti' tragédií.“ = to vše dohromady tvoří film Slídil. __________ Po stránce řemeslnosti a scénáře je zpracování kvalitní. Co se týče myšlenkového poselství, tak na původního Taxikéře jednoduše nemá. Podobně na Drive zase nemá hudebním podkresem, který v porovnání není dostatečně výrazný a zapamatování hodný. Jake Gyllenhaal sice hraje obstojně, ale jeho psychopatičnost nelze ze začátku dostatečně vyčíst - až postupem času graduje - narozdíl od Amerického psycha, které s psycho atmosférou pracuje napříč celým filmem. Je to takové od všeho trochu, ale nic pořádně... _________ Nakonec chutná jednohubka, ale podle hodnocení jsem čekal víc než jen zdařilé řemeslo a odvar z jiných filmů.

Kde se vzal, tu se vzal mladý režisér Robert Hloz a po devíti letech své nekonečné práce nám představil svůj první celovečerní film Bod obnovy. __ Já vím, jsem již starý člověk, pamatuji toho až moc. Za mých mladých let se ale prostě filmy dělali jinak. Když se objevil nový bažant na dvorku, tak si musel svoji cestu k živobytí VYDOBÝT! MUSEL BOJOVAT! HOLÝMA RUKAMA! NA ŽIVOT! A NA SMRT! To nebylo jen tak… život byl tvrdý. Dnes je to už jiné. Ale ta dnešní mládež… však vy víte… ti dnešní mladí by vše chtěli hned. Natočit z první ruky super-mega-ultra-skvostný celovečerní film a být za vodou. Tak to během mých špuntských let nefungovalo. To se nový zelenáč musel sakra vykrucovat, aby stěží usmolil celovečerní biják. A pak znovu. A pak znovu další. A pak znovu další atd. A až po letech píle se mu mohlo dostat šance natočit „velký film“ za 45 milionů. Doba se mění. Nový novic provede první zásun a hned očekává úspěch. Jojo, tak by se to líbilo všem. Mít sebevědomí je jistě ku prospěchu věci, o tom žádná, ale talent sám o sobě nestačí. Člověk musí také něco zažít, aby dovedl ostatním nedoukům VYTŘÍT ZRAK! Toť úvod. Následuje vysvětlení. _________________ Začnu zlehka. Hloz hned na začátku filmu úspěšně aplikuje tzv. netopýří pamlsek. Ten spočívá v převzetí úvodní scény (pohled na mrakodrapy, napínavá hudba jak od Zimmera) a skoro-závěrečné scény (x-ray budovy, rukojmí a lapení záporáka) z věhlasného snímku Temný rytíř. Kupodivu tato aplikace známého pamlsku létajících veverek můj mlsný jazyk uspokojila, ale jak se říká… jednou ochutnáš a nemáš dost, ale kdo měl dost byl pravděpodobně Hloz, jelikož jsem ve filmu další modulaci scén z Temného rytíře neidentifikoval. Co je ale na tomto příkladu hlavní je to, že český filmař dokáže inspirovat tím, co funguje, a dokonce tak, že i ona modulace sama o sobě funguje a nepůsobí rušivě (není to jen líné přemaštění scén z jiných filmů, jako to udělala např. Barbie s 2001). Hloz dále aplikuje všechno možné z různých filmů. Inspirace např. Blade runnerem je evidentní. _______ Co je tedy hlavní klad filmu? Zde půjdu proti zdejším komentujícím, kterým nevoní scénář. Za mě je scénář dobrý – zároveň je poměrně komplexní, což jde spíše na úkor přehlednosti filmu. Svět filmu má dost pravidel, které se časem mění a doplňují, tudíž celkové pochopení vyžaduje mozkovou aktivitu. Stejně jako scénář, i řemeslná stránka filmu jede na maximum. Toť hlavní dva klady filmu. _______ Teď přichází hlavní kámen úrazu. V podstatě všechny postavy jsou šablonovité, postrádají zajímavější osobnosti a lidský prvek nemají. To má za následek vytvoření poměrně neblahého uncanny valley efektu. Dokonce jsem měl i v několika scénách pocit, že pohyb rtů byl upraven pomocí AI. Rty se pohybovaly zkrátka zvláštně. Těžko říct, jestli mi hrabe, nebo jestli to tak opravdu tvůrci udělali. No, „robotičnost“ projevu by sama o sobě nevadila např. v Blade Runnerovi, ve kterém jde o to, že herci hrají roboty, ale zde? Nic moc. Na druhou stranu, je to krimi, takže absence emocí a lidských vlastností je v rámci žánru pochopitelná. To známe i z reálu. Policisté jsou v našem světě ekvivalentem NPC z video-her a nikdo se nad tím nějak zásadně neudivuje. Takový Sherlock Holmes osobnost jistě má, ale Trochinowská? Tam je to horší. ________________ Nabízí se srovnání s dalším „světovým“ filmem poslední doby – Jan Žižka. Ten jsem ohodnotil jako o stupeň horší než Bod obnovy. U Žižky totiž selhává již zmíněná řemeslnost i scénář, naopak Bod obnovy je v tomto ohledu propracovanější. Po příběhové stránce jsou ale oba filmy stejně banální, ačkoliv Bod sofistikovaněji skrze vychytávky sci-fi žánru. Další podobnost spočívá v tom, že pro Holze je toto první film, pro Jákla byl Žižka třetí. Již zmíněný režijní přístup zelenáče je přítomen v obou filmech. Můžu srovnávat dál s americkými filmy. Troufnu si tvrdit, že kdyby takový John Carpenter měl na svědomí podobný film, určitě by se za něj nestyděl. Je to obstojné Béčko. Ale po hudební stránce to je horší – ve filmu nezazní žádná ikonická melodie. Obdoba hudby Carpentera (nedej bože Vangelise) se rozhodně nekoná. Jako atmosférický podkres funguje dobře, ale víc nenabízí. Co mě naopak velmi mile překvapilo byl song během titulků (VLADIMIR 518 - Vidim to, jako by to bylo včera). Totální bomba! Extrémní kontrast oproti nevýrazné atmosférické hudbě použité ve filmu. Bylo by dokonalé kdyby takových songů udělali víc a poskládali z nich celý soundtrack pro film. Možnost promrhána, co už. ____________ Abych se vrátil na začátek, kde píši, že je potřeba něco zažít, před natočením takto velkého filmu. Při sledování rozhovoru s Hlozem mě překvapilo, že paní Chytilová zastávala již před X lety stejný postoj jako já. Na tom filmu je vidět nezkušenost, která souvisí právě s již zmíněnou lidskostí a šablonovitostí jako hlavními nedostatky filmu. _________ Víme tedy vše. Celkově se jedná o krok správným směrem, jen doladit vytčené a může vzniknout dokonalé dílo. Osobně, když jsem film dokoukal, v mé hlavě nebyl žádný pocit. Ani negativní. Ani pozitivní. Dosáhl jsem maximální neutrality, dokonalého ekvilibria. Vše splynulo v jedno a veškerá existence dostala smysl. Takový až spirituální efekt jsem opravdu nečekal, že zažiji, ale stalo se. Těžko říct, jestli film na ostatní fungoval stejně, spíše ne, ale na tom nesejde. __ Co tedy zbývá teď? Samozřejmě po vzoru George Lucase by měli ze světa Bodu obnovy vzniknout další filmy (alespoň trilogie), knihy, hry, komiksy, merch atd. Stane se to? Pravděpodobně ne. Ale snahu cením, byl to slušný pokus. Panu Hlozovi do budoucna přeji vše dobré a doufám, že něco dalšího vytvoří dříve než za devět let.