koza3

S ženou jsem se podíval na Valmonta, což přineslo benefit v dalším výběru na mé straně - Hvězdná brána. V podstatě kultovní klasika, která je mi ze sci-fi seriálů nejblíže. Film jsem viděl snad desetkrát, ale pravda, že již několik let leží v mém zaprášeném mozkové archivu, bylo tedy na čase sjet tuhle jízdu znovu. Příběh objevení teleportačního zařízení, které dovede lidi z půlky devadesátek do úplně jiného světa, kde se mluví starým dialektem egyptštiny a modlí se k podivnému bohu, který připomíná naše faraóny. Tohle téma otevřelo pandořinu skříňku pro několik edic seriálů. Pro mě nejmilejší Atlantis, který jsem sjel celý. SG1 jsem nikdy chronologicky nesledoval, ale ani to není potřeba. Viděl jsem desítky dílů a to putování novými světy a zajímavé příběhy hlavních hrdinů budou mít navždy místo v mém srdci. To jsou až potomci tohoto filmu, ale bez něj by nikdy nevznikly. Sám o sobě by to na ultimátní hodnocení nedotáhl, ale i to poselství, které předává dál je obrovskou hodnotou a doplňuje chybějící mezírky v určitých momentech, které by to snížili o jednu hvězdu. Chápete, ne? :-)

Silný snímek plný hnusu. Moc mě nenapadají slova, jak to hodnotit. Snad jsem rád, že jsem podobná individua moc nepotkával, že se mi podobný osud vyhnul a že jsem rád za svůj relativně normální život. Příběh Kobry a Užovky by se měl zapsat vedle Requiem za sen, My děti ze stanice ZOO a dalších pokřivených příběhů do naučné kinematografie pro mládež. Bylo by fajn, kdyby nikdo nemusel žít takový život.

Tak jak jsem u prvního dílu toleroval drobné odchylky od knižní předlohy, tak je u druhého dílu nerespektuji. Byly do oka bijící, atrakci těžící klišé, které nebyly hlavně nezbytně nutné. Tolkien připravil perfektní kulisy, které se mohly copy and paste předělat do filmu. Dobře, tak pár změn (jako několika denní diskuze entů) jsou nezbytné, ale třeba Aragornův pád do řeky a zmerčení Sarumanovy armády? Sakra, když jsem si to představil na mapě, jak se tenhle trip mohl odehrát, protáčely se mi panenky. Nevadí, kdo nečetl, neuvidí tyhle drobné nešvary. Pro ty ostatní se jedná o pompézní pokračování cesty za lepšími zítřky. Středozem si potřebuje vydobýt své místo na světě a Sauron by ji rád viděl celou oděnou do spálené černé. Tyhle dvě myšlenky se potkávají u víceprezidenta Mordoru Sarumana v Helmově žlebu. Super bitka, super triky, super zvraty. A teď ukončíme spoiler komentář a pustíme se do posledního dílu :-) Perlička - zdá se mi to nebo rádce krále Rohanu se hodně podobnému tomu slizkému rádci z Hobita? Jedná se o tutéž osobu?

Druhé shlédnutí po letech ve mě stále zanechává dojem, že se jedná o unikátní kapelu s peprnou historií. Grohl a Foo Fighters se posunuli dávno nad laťku Nirvany a vyprodané Wembley dva dny po sobě je toho důkazem. Otázka je, jak dlouho by se na vrcholu udržela Nirvana, kdyby dnes ještě působila. Změny v osazenstvu kapely jsou husté a poukazují na to, že nic nebylo tak růžové a kluci si zažili těžké časy. Třešinkami byly pak vysvětlivky některých písní, proč se jmenují tak jak se jmenují a jaké situace reflektují. Spolu se Sonic Highways je to zajímavý obraz této legendární kapely. PS. Dokument nemá 150minut jak je uvedeno v popisu, ale 100min. Třetí shlédnutí po dočtení knihy ve mě opět vyvolalo vlnu emocí. Důkaz toho, že nepotřebuješ miliony abys udělal dobrou desku, ale můžeš ji splácat v garáži a pokud máš hudební talent a dost dřeš, vyšplháš se na výsluní. Srdcovka.

Po dočtení knihy o Bon Jovi jsem si chtěl ještě trošku zavzpomínat v podobě dokumentu. Neukázal mi už nic moc nového, ale potvrdil, že život rockové hvězdy není žádný med. Několik měsíců mimo domov na cestách je super, ale ne v případě, kdy svět vidíte pouze z pódia a hotelového pokoje. Kluci si to museli vydřít a Jon je prostě frajer, že tenhle kolos dokáže takové roky řídit. Málokterým kapelám se povede dvakrát dosáhnout vrcholu. Bon Jovi se to povedlo hned třikrát. Smekám.

Naprosto úžasný zážitek. Nic podobného jsem nikdy neviděl, neslyšel. Foo Fighters jsou moje srdcovka, ale album Sonic Highways jsem považoval za jedno z těch slabších. Po tom co jsem viděl tenhle dokument, měním názor. Umění nemusí být často doceněno, obzvlášť v dnešní nasycené době. Za každou písní je příběh, město a spousta hudebníků, kteří ovlivnili vývoj americké hudební scény. Tenhle projekt musel Grohlovi a celé sestavě spolknout spoustu času a neskutečně jsem žasnul nad tím, jak zakomponoval jednotlivé citace do svých písní. Já nemám slov, byl to naprosto jedinečný zážitek. Poslední epizoda, kde je rozhovor s Bararckem Obamou byla třešnička na dortu. Ach, jsem rád, že jsem zase objevil nějakou pětihvězdičkovou pecku.

S ženou jsem uzavřel dohodu, že pokud se s ní podívám na Valmonta, podívá se se mnou na starou dobrou Hvězdnou bránu. Tak jsem tiše dvě hodiny trpěl u vylévání srdíček patnáctileté smetánky. Celkový příběh byl docela zajímavý, jak se baví unuděná šlechta, jak si hrají s lidskými osudy, to jsou taková témata, která mi jsou docela proti srsti. Bohužel to nezachraňuje ani nálepka Formana. Tenhle film je pro fajnšmekry podobně jako Amadeus. Je potřeba obdivovat výpravu, lokace, kostýmy a všechny ty obezlátka kolem, protože mě příběh zase až tak nezaujal. Ale hvězdná brána, to bude něco :-)

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech?

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech?

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech?