progression

Neuvěřitelný výkon francouzského šansonového barda s arménskými kořeny. V jednadevadesáti letech předvedl na pódiu strhující výkon, podmanil si celý pařížský Palác sportů a vysloužil si několikanásobné "Standing ovations". Předvedl v obdivuhodné formě výběr ze svých nejoblíbenějších písní, které byly "odrazem" jeho bohatého uměleckého života. Na mnohé další se pochopitelně nedostalo, ale na ty by nestačilo ani 40 koncertů. Na dokumentární záznam koncertu i hodně nadstandardní zvuk i kamera a díky režii se podařilo do záznamu dostat i hodně z nezapomenutelné atmosféry tohoto koncertu. A tu výbornou harmonikářku v orchestru jsem si také náramně užil.

Vynikající životopisný dokument o zpěvákovi se srdcem a nezaměnitelným hlasem. O Johnnym Cashovi vyprávějí jak jeho nejbližší (dcera Rosanne, syn John), tak i "kolegové od fochu" (Kris Kristofersson, Willie Nelson a další) a opravdu mají co říci. Klíčové písně Cashovy kariéry jsou samozřejmě uváděny jen ve zkratkách (vyjímkou je "Folsom Prison Blues", která zní opakovaně a vlastně "provází" celým filmem), ale o to více je ve filmu zajímavých informací z Johnnyho bohatého života a některé (včetně dobových záběrů) jsou i dost unikátní. Velkým zážitkem pro diváka je záznam duetu "Girl From the North Country" s tehdy mladičkým Robertem Zimmermanem. Kdyby vám to jméno nic neříkalo, je to vlastní jméno "jakéhosi" Boba Dylana. Dokument zajímavým způsobem mapuje celou životní i pěveckou kariéru Johnnyho Cashe (cesta na vrchol, "prášková extempore", původní rodinu, jeho osudovou June Carter a samozřejmě i "cestu dolů" když ho hudební společnosti, které se na něm pěkně napakovaly a posléze ho hodily přes palubu). Čtyři měsíce po smrti June "odešel" za ní. Asi se mu moc stýskalo. Příznivcům se zase stýská po jeho nezapomenutelném hlasu a neskutečnému charismatu. Ale mnoho jeho písní se stalo opravdu nesmrtelnými (I Walk The Line, Folsom Prison Blues, Jackson, Boy Named Sue a mnoho dalších), což je jeho odkaz pro další generace a to není vůbec málo.

Zajímavé drama, které se sice zpočátku tváří jako (tragi)komedie, ale jde v něm daleko o víc. Zajímavý portrét ženy, která si "vysnila" druhý paralelní život. Film nejenom o ní, ale i o jejím okolí, vzájemné toleranci a empatii, relativitě pravdy a v neposlední řadě o lidských charakterech. Výborný výkon Catherine Frot v hlavní roli, i když v okamžicích nelibozvučného zpěvu jsem ji (a spolu s ní celý filmový štáb) docela dost litoval. Tedy pokud pro případ sluchového postižení nenafasovali "Otíkova sluchátka" :-) Každopádně je zajímavé, že na konci filmu se mi vybavily krásné věty z jednoho mého moc oblíbeného filmu : "Staré sny byly dobré sny. Sice se nevyplnily, ale jsem rád, že jsem je měl".

Klasické sportovní drama podle skutečné události. Kevin Costner si roli trenéra, který se shodou okolností z trenéra amerického fotbalu přeškoluje na trenéra přespolních běžců, evidentně užívá, Ale není to zdaleka jen film o sportu, ale především o vztazích rodinných i sociálních. Připadá mi, že "ryzost" sportovních výkonů, charakterů i mezilidských vztahů je velice často nepřímo úměrná ekonomickým i sociálním poměrům, ze kterých zúčastnění vyšli. Je tomu tak i v tomto filmu a bohužel to čím dál tím častěji platí i v reálné skutečnosti a netýká se to zdaleka jen sportovců. O peníze přece jde až v první řadě a to ostatní jde bohužel až na vedlejší koleje. V tomto filmu ti "ryzí" hrdinové i díky těm "hodnotám navíc" uspějí, ale ve skutečném životě bohužel nebývá vždycky happy end. Nevím proč, ale při sledování filmu se mi několikrát vybavila rodina Hmongů z vynikajícího Eastwoodova filmu "Gran Torino". Film tématicky dost odlišný, ale ten motiv charakterů, soudržné rodiny i vzájemných vztahů se od hispánských rodin v tomto Carově "sportovním" snímku ani tak moc nelišil.

Poutavé vyprávění Huga Pavla o celé své rodině (tatínkovi, mamince i bratrech) se speciálním důrazem na nejmladšího bratra Otu. Nechybí ani vzpomínky na strejdu Proška, který byl (zasloužené) brán také jako člen rodiny. Hlavní slovo má z pochopitelných důvodů také řeka Berounka a dozvídáme se spoustu zajímavých informací z jejich života. Jak těch všeobecně známých, tak i těch časem pozapomenutých a nechybí ani vzpomínky osobní a méně známé či dokonce neznámé. Život Oty Pavla byl velice pestrý a i když "osud" k němu nebyl zrovna moc laskavý, jeho nezapomenutelné lidské příběhy byly bohužel násilně přerušeny těžkou nemocí. Přesto, že jeho tvůrčí kariéra byla takto bohužel "násilně" zkrácena, zůstalo toho po něm neuvěřitelně moc. Kdoví, co všechno by nám ještě "pověděl", kdyby byl pořád mezi námi :-?

Poslední filmové dílo režiséra Krejčíka, které už bohužel ani nestačil dokončit. Vynikající dokument o Vladimíru Pucholtovi, legendárním "mladém" herci 60. let s ohromným talentem a charismatem, později výborném a uznávaném dětském lékaři, ale především o skvělém Člověkovi. Dokument mapuje jak vzájemný vztah a přátelství režiséra s Vladimírem Pucholtem, jeho nejslavnější filmové i divadelní role i okolnosti jeho emigrace, včetně toho, že Pucholt přes nesporný herecký talent měl za životní poslání stát se lékařem a pomáhat lidem. To mu samozřejmě u nás bylo zapovězeno a proto se jeho osud odvíjel tímto směrem. Filmoví a divadelní fanoušci mu možná tak trošku zazlívají, že svoji hereckou kariéru tak náhle "utnul" (kdyby zůstal tak by ho stejně dříve či později utnul tehdejší režim), desetitisíce dětí, které obětavě léčil i jejich rodiče zase určitě velebí jeho kvality lékařské a většina z nich o kariéře filmové a divadelní ani netuší. Myslím si, že Vladimír Pucholt není z těch, který by se svými (minulými) úspěchy sám a rád chlubil, podle mého názoru žije a činí tak, aby toho po něm zůstalo co nejvíce a hlavně aby se nemusel za nic omlouvat, či stydět. To všechno Krejčíkův dokument mapuje dokonale a text onoho (klíčového) dopisu vlastní Pucholtovu osobnost i jeho kvality (odborné a především lidské) jen potvrzuje a zdůrazňuje.

Na tenhle severský film jsem se hodně těšil a i od něj hodně čekal. Někdy je člověk při velkých očekáváních nakonec zklamaný, ale bylo tomu přesně naopak a skutečnost předčila všechna očekávání. Příběh "otravného prudiče a nevrly" se začal pod režisérským vedením nenápadně, ale mistrně odkrývat a ubíral se opravdu překvapivým směrem. Díky důmyslnému a vyváženému mixu scén smutných i humorných (černý humor nemohl scházet), odkrývání osudu hlavního hrdiny v retrospektivních scénách, vyhrocené okamžiky i scény na kapesník. Herci měli co hrát a hráli jako o život. Divák se přistihl, že tomu "hrdinovi" začíná čím dál tím víc fandit. Skvělá kamera, zvuk i přesně padnoucí hudba. Divák se ani na chvilku nenudí a je stále překvapován dalšími odkrytými skutečnostmi až do důstojného závěru. Malý spoiler na závěr : z toho "otravného hrdiny" se nakonec vyklubal hrdina s ohromným Srdcem, jak emočně, tak i doslova fyzicky. Pro podobné severské filmy mám slabost a tenhle filmařský skvost opravdu patří mezi ty úplně  nejlepší a "rozsekal mne na cucky". Původní knižní předlohu jsem bohužel nečetl, ale budu to muset napravit.

Působivý film nejenom o žití s duševní chorobou. Výborné a uvěřitelné herecké výkony Luka Kirbyho i Katie Holmes, působivá kamera i hudba. Ten výčet (zdaleka neúplný) význačných světových osobností s totožnou diagnózou v titulkách na konci byl setsakra zajímavý (o některých jménech jsem to netušil).

Nové filmové zpracování povídky Jana Procházky vytvořené v mezinárodní koprodukci. Zajímavé herecké výkony (obzvláště Verica Nedeska), velice působivá hudba i kamera, ale Kachyňovo "Ucho" byl ten pravý a dost pravděpodobně i nedostižný originál.

Vynikající komorní psychologické drama matky a jejího pětiletého syna znázorněné strhující formou. Vynikající herecké výkony (Brie Larson si sošku opravdu zasloužila), ale Jacob Tremblay si ji dost možná zasloužil také. I když věkově neodpovídal postavě Jacka, jeho projev byl naprosto přesvědčivý a přitom přirozený. Dechberoucí příběh matky, která se snaží v nesnadných podmínkách svého syna vychovat co nejlépe a s ohledem na momentální situaci. Překrásně vylíčený pohled "pětiletého kluka" na svůj "okolní" svět, který si vysvětluje svým způsobem a díky matčině výchově i dětskému pohledu se v druhé polovině filmu dokáže na "nové prostředí" adaptovat daleko rychleji než jeho matka a dokonce matce originálním způsobem pomoci a jí vynaloženou lásku ze svého pětiletého pohledu vrátit. Velice působivý film, na který po shlédnutí jen tak nezapomenete.