Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (539)

plakát

Smoleńsk (2016) 

Výborný film, který se pokouší zmapovat události před i po tragédii ve Smolensku. Předešlý režisérův film o Gdaňských událostech nasadil laťku hodně vysoko. Tento film trošku zaostává, přesto že jde o skutečně zajímavé, kontraverzní a "třeskuté" téma. Ale opravdu stojí za shlédnutí. Dost mne překvapuje velice nízké hodnocení, ale samozřejmě netuším kolik z těch odpadových hodnocení je z dílny trollů, kteří dost pravděpodobně film neviděli ... Každopádně je moc dobře, že režisér Krauze tento film, který se dotýká všech Poláků (ale nejenom jich) mohl natočit, bohužel to byl režisérův film poslední. Film mapuje události bezprostředně po tragédii, ale i ty další v průběhu času a zaměřuje se i na události předcházející (hodně mne zaujal např. popis schůzky v Gruzii roku 2008 - ta asi báťušku Putlera moc nepotěšila :-)  Samozřejmě že filmový scénař obsahuje i různé úpravy, ale myslím, že velká většina filmu je založena na "faktech", i když svědci podezřele ubývali, ubývají a budou ubývat, Každopádně pravda s nejvyšší pravděpodobností vyjde najevo, i když asi ne pro tu naši generaci, ale až pro tu příští (přespříští), stejně jako tomu bylo v případě Katyně, gulagů, hladomorů atd. Prostě ta "mírotvorná" velmoc v čele s Kremelským panoptikem je opravdu zemí neomezených možností a to už více než 100 let. Asi bych malinko poupravil to mnohokrát zprofanované spojení "diktatura proletariátu" na "diktaturu Kremlu" :-(  Přiznám se, že postava investigativní novinářky mne moc neseděla. Ona ta hranice směrem k "paparazziům" je dost úzká. Na druhou stranu Novináři (s velkým N) jsou opravdu hlídacím psem demokracie. Nebýt jich mohlo by to dopadat jako podle mediálního bonmotu "A teď uslyšíte nejnovější zprávy. Poslouchejte co chceme, abyste si mysleli !!! " ...  Ve filmu byla hodně zajímavá postava vdovy po generálovi. Tak by mne trošku zajímalo, jaký byl její další osud. Každopádně film skýtá mnoho pohledů i námětů k zamyšlení. Ale to od začátku skýtala i samotná událost (i bez natočení filmu). Toho smradu se ihned po události začlo linout docela dost a volné pokračování (Kremelského) scénáře můžeme teď sledovat denně v přímém přenosu ...

plakát

Edith Piafová (1974) 

Tak jsem si po mnoha letech zopakoval skvělý životopisný film o Edith Piaf natočený podle výtečného románu, který napsala Momonka (Simone Berteaut). Jako by film vůbec nezestárnul, zasáhnul mne úplně stejně jako tehdy (stejně jako román). Film sice zobrazuje jen první polovinu románu, krušné začátky Edith, čím vším si prošla než se stala slavnou i všechny rány osudu, které ji potkaly v začátcích její kariéry (a další ji čekaly i později, když už byla slavnou - to už v tomto filmu není, spíše ve filmu  Edith a Marcel, natočeném o něco později. Obdivoval jsem skvělý herecký výkon Marion Cottilard v novém filmovém zpracování života Edith Piaf, ale nemohu si pomoci, pro mne je "srdcovka" tento film, Herečka hrající Edith je nejenom vizuálně věrohodnější (Edith byla opravdu hodně malá - o to měla větší hlas) i prostředí pařížské periférie, kde Edith vyrůstala je v tomto filmu podle mne přirozenější a věrohodnější. Zpěvačka Marsová nazpívala písně Edith Piaf do filmu také výborným způsobem a hlas Edith Piaf ve filmu zazní až v úplném závěru filmu, kde zpívá asi svoji nejslavnější píseň "Ničeho nelituji". Vzhledem k tomu, že román psala Momonka, která žila celou dobu věrně po boku Edith, obsahuje film i hodně zajímavého z života Edith, což už třeba není tolik vidět v novějších filmových zpracováních. Každopádně skvělý filmový zážitek a ještě více ten čtenářský, který je pochopitelně úplnější a komplexnější.  Obé můžu jen doporučit.

plakát

Já, Daniel Blake (2016) 

Výborné sociální drama britského režiséra Kena Louche výstižně zobrazuje neúnavný konflikt mezi na jedné straně smyslem pro spravedlnost a boji proti křivdám a na druhé straně zobrazením stále se rozrůstající byrokracie. Téma v současné době bohužel velice aktuální. Ta byrokratická pravidla jsou bohužel nastavovány těmi, kteří přímo úměrně výšce postů a vlivu jsou čím dál tím více odkloněni od reality, takže některá rozhodnutí jsou opravdu "na palici" a proti zdravému rozumu. Když se něco nepodaří (slušně řečeno), posílí se stavy, vymyslí další byrokratická pravidla a úřady a jede se dál. Problém je hlavně to, že přibývají neustále ti "chovní" a nikoliv ti "tažní", takže je to bludný kruh. Hlavní hrdina, zdánlivě "bručoun, prudič a šťoural", ale muž s ohromným srdcem, který přes svůj nelehký osud se snaží jak pomáhat těm slabším, kteří pomoc potřebují, tak i bojovat s těmi větrnými mlýny nesmyslné byrokracie. Přesto, že představitelé ústředních postav byli pro mne neznámí, podali vyjímečné a nezapomenutelné herecké výkony a celkové vyznění tohoto filmu ve mně rezonovalo a asi ještě bude rezonovat dost dlouho. Ne náhodou se mi vybavil severský film Muž jménem Ove , který má s tímto filmem mnoho společného. A v tom boji proti nespravedlnostem světa a ústřední postavou mi vzdáleně připomněl i legendární Eastwoodovo Gran Torino.

plakát

Výjimeční (2019) 

Tvůrci takových úspěšných filmů jako "Nedotknutelní" nebo "Samba" si zase posunuli laťku na další úroveň. Tohle dílo ale není ani zdaleka komedie, i když s častými střípky humoru se i v tomto vářném filmu setkáváme a je to jen k prospěchu. Film o vyjímečných lidech s autistickým postižením, kteří to v životě nemají vůbec lehké (včetně jejich nejbližších), ale rovněž o vyjímečných pečovatelích a pomocnících, kteří obětavě pomáhají tam, kde zdravotní péče (stát) nedokáže (nebo ani "byrokraticky nechce") pomoci a někdy tu péči přestane zvládat i samotná rodina. Syrové, ale velice realisticky pojaté drama natočené velice poutavou, lidskou a laskavou formou dokáže diváka plně vtáhnout do této vážné problematiky a díky "těm humorným střípkům", v nichž jsou tvůrci asi opravdu mistři, celkový dojem při sledování jen navyšuje. Je moc potěšitelné, že v současném světě plném negativních zpráv a honbou za zisky existují i lidé, kteří svým morálním postojem a lidskými vlastnostmi upřednostňují pomoc těm, kteří ji potřebují a to bez ohledu na zisk i své životní pohodlí. To všechno nám film obnažuje velice výstižnou formou. Tu dodatečnou hvězdičku jsem musel přidat za obdivuhodný herecký koncert Vincenta Cassela v roli, na kterou u něj opravdu nejsme vůbec zvyklí !

plakát

Gump - pes, který naučil lidi žít (2021) 

Docela podařený počin, moc pěkně se na to koukalo. Psí výkony byly přirozené a uvěřitelné. Ty psí komentáře byly dost možná inspirovány filmy "Psí poslání", PP na psí útulky byl rovněž nepřehlédnutelný, ale není to zdaleka film jen o psech, ale rovněž pronikavá studie lidských povah a vlastností - těch pozitivních, ale i těch "druhých". Herci si své role náramně užívají, Bolek Polívka ("Nedovedl jsem si představit, co si s ním počnu a teď nevím, co si počnu bez něho"). Moc vydařené bylo i varhanní přirovnání Zbygniewa Czendlika ("To, že jsou falešné, poznáš u varhan okamžitě, u některých lidí ale ani za celý život ! "). Vzájemné hledání psa i jeho "páníčka" je znázorněno poutavou formou a závěr filmu se obzvláště vydařil. ALE nemůžu si pomoci, pro mne to za více než 3 hvězdičky není, protože na úplně stejné téma mne daleko více zasáhl (o ty další 2 hvězdičky) film, který je o půlstoletí starší a kterým se možná tvůrci inspirovali, i když jeho kvalit po obsahové i obrazové stránce nedosáhli (Bílý Bim, Černé ucho).

plakát

Generál Patton (1970) 

Dechberoucí životopisné drama o vyjímečné, ale současně i hodně kontraverzní osobnosti generála Pattona, o kterém jsme se my ze starší generace z pochopitelných důvodů ve škole vůbec neučili. Útržkovité informace jsme získávali až o něco později a nikoliv ze zdrojů oficiálních. Pod vedením režisérského velikána Schaffnera vzniklo nezapomenutelné dílo, které osobnost generála Pattona ukazuje se všemi klady i zápory v syrovém a současně strhujícím rytmu. Diváka nenechá ani na chvilku vydechnout a hluboce ho vtáhne do příběhu a "zarazí do křesla", což zrovna režisér Schaffner uměl velice dobře.  Výborná hudba a především vynikající herecký koncert George C. Scotta, který tu zlatou sošku dostal naprosto zaslouženě. Takováhle postava, ta se mu musela opravdu skvěle hrát. "Nepotřebuji, aby mne mí vojáci milovali, ale aby za mne bojovali !"

plakát

Hudební návštěva v muzeu: Emil Viklický Trio hraje Suchého & Šlitra (2021) (koncert) 

Moc povedený koncert evergreenů S + Š tentokráte v originálních swingových aranžích. Je obdivuhodné jak to Jiřímu Suchému v jeho věku ještě zpívá a jeho životní i výrazová vitalita na sebe stále strhává pozornost i nostalgické vzpomínky co všechno "vyváděl" v mladších letech. Výborný Emil Viklický a jeho trio, což u něj vůbec nepřekvapuje. Originální aranže i vlastní improvizace zaujmou od začátku až do konce. Dokonce i u písní, kde by si posluchač říkal, že zrovna u některých písní, které má v paměti zaškatulkované úplně v "jiném kabátku" se to přece nedá zeswingovat, ale opravdu dá :-)

plakát

Everest - najťažšia cesta (2020) 

Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné.        V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně.  Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď.

plakát

Diplomacie (2014) 

Skvělé válečné konverzační drama, které přesto, že se odehrává víceméně v jediné místnosti (scénář dle divadelní hry), nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Výborné dialogy a strhující herecké výkony dvou hlavních představitelů s významným režisérským a kameramanským podílem servíruji divákovi dechberoucí příběh nejenom o tom jakými diplomatickými metodami a jakým způsobem lze rovněž ovlivnit běh dějin i názory a postoje protistrany. Jeden z novějších filmů Volkera Schlondorfa, který i v pokročilém věku natočil poutavé dílo, které za jeho významnými filmy z mladších let (a nebylo jich málo) nezůstává vůbec pozadu, možná právě naopak. Ony ty režisérské i životní zkušenosti se neustále prohlubují, takže je to obdobné jak s vínem. Čím starší, tím lepší. Tahle lahvinka byla skutečně výborná a nezapomenutelná.

plakát

Člověk ze železa (1981) 

Další geniální Wajdův film, volně navazující na Člověka z mramoru. Bylo opravdu obdivuhodné takovýto film tehdy natočit, zobrazoval i reálné události a i když opět sklidil vavříny v Cannes, obávám se, že od "černobrýláče" Jaruzelského a jeho věrných Wajda asi "sklidil ocenění" spíše "inverzní". To zahrnutí tehdejších dokumentárních záběrů z Gdaňsku i celá scénáristická a režisérská stavba souvisejícího příběhu je obdivuhodná a nenechá diváka ani na chvilku vydechnout, o množství podnětů k přemýšlení ani nemluvě. Docela brutální obžaloba vládnoucí moci, jejích praktik a současně i věrohodné znázornění a oslava té strany druhé - vznikající Solidarity.  Ve filmu mají místo i návaznost na děj také gdaňské události o deset let zpátky. Jméno Janek Wisniewski tam je opakovaně zmiňováno. K těmto událostem mohu doporučit skvělý novější film "Ćerný čtvrtek, Janek Wisniewski padl" od režiséra Krauzeho (jeho bohužel poslední film).

Reklama

Reklama