R´Hell

Smrtonosná past 2 sice nemá tak zajímavého a charismatického záporáka, jakým byl excelentní Alan Rickman v prvním dílu, zato akce je zde víc než dost. Bruce Willis se opět v obklopení nechápajících policistů, tentokrát z Washingtonu, snaží zachránit co se dá. Vzhledem k tomu, že série Smrtonosných pastí je velmi úspěšná a po dvojce následují ještě další díly, nedalo se předpokládat, že by se hlavnímu hrdinovi něco stalo či by dokonce zemřel a byl nahrazen někým jiným (asi by i bylo těžké najít někoho tak správňáckého jako je Bruce) je konec trochu předvídatelný. I tak byl druhý díl zajímavý, chvílemi úsměvný, akční a vůbec to byla dobrá podívaná.

Krásný, překrásný film, s takovým jsem už dlouho neměla čest. Zpočátku klidný, snad téměř obyčejný, nechává diváka jen pozorovat a splynout s hrdiny i vedlejšími postavami, nenápadně se vtírá do podvědomí, aby pak zasadil ránu a korunoval na konci. Líbila se mi atmosféra, obdivuji výkon Robina Williamse, ale taktéž mladého Roberta S. Leonarda. Zdejší výtky k upjatosti studentů jsou poměrně neoprávněné, soukromá střední škola 50. let 20. století skutečně netrpěla výstřelky, na které jsme v současnosti natolik zvyklí, že už je ani nepovažujeme za vadu, ale za běžný jev. Opravdu zážitek.

Vítejte v Japonsku za druhé světové války, v příběhu tak smutném, až z něj zabolí u srdce. Přesto, že jde o příběh animovaný, je jeden z nejlidštějších, jaký lze o této světové katastrofě zhlédnout. Možná i proto, že jeho vypravěči jsou dvě děti, dostává strohý pojem útok na civilní obyvatelstvo další význam. Seita a malá Setsuko žijí jeden pro druhého, protože už jim nikdo nezbyl, na poli beznaděje se zoufale a statečně snaží udržovat plamínek a chvíli se jim i daří, jenže velký svět jim ho ledabyle sfoukne. Co zmůže světluška proti hurikánu? Překrásná animace a nadčasovost řadí Hotaru no haka mezi klasiku.

Animák s definitivně nejškaredějším dítětem na světě... Ale přece má hezký námět a příjemný nadhled, který si Pixar ve svých krátkých filmečcích dokázal udržet do dnešních dnů. Animace opravdu nemá co nabídnout, ale byl to rok 1988, přivírám oko.

Tak mě napadá, jestli Ptáci v trní v době svého uvedení nesklidili pořádnou kritiku od církve? Televizní romantika, někdy až zbytečně moc protahované scény a dialogy. Zvuková kulisa, přesto ne tak špatná, abych jí udělila hodnocení rovné zfilmovaným výtvorům Rosamunde Pilcher.

Pět hvězdiček pro skvělý pořad, který ve své kategorii nemá konkurenci.

Óoo Kmotr. Pomalá vynikající trilogie, nenápadně a potichoučku se plížící do myslí mnoha diváků, kterým dovoluje, aby zírali s otevřenou pusou. Kruté způsoby (nejen) italské mafie, kryté rouškou přetvářky, fascinují a šokují zároveň. Dokonale klidný Don Corleone s kamennou tváří Marlona Branda se mi nesmazatelně vryl do paměti, ale ne však více než Al Pacino jako Michael, zprvu odbojný syn, později pod tlakem rodiny zbaven svých šlechetných cílů, připraven převzít břímě rodinného podniku. Trilogie nikam nespěchá, vše má svůj čas, vše má své místo. A ta hudba!

Vynikající kniha i povídka, ale trochu průměrný film. Zatímco předloha vtáhne do děje, film se klouže po povrchu, ukazuje nám Charlyho jako hlavní postavu, nicméně nedovolí divákovi ztotožnit se s jeho údělem, s jeho myšlenkami, vrcholy a pády a tak zůstáváme jen jako pouzí pozorovatelé, citově osvobozeni od toho podivného experimentu a to je škoda. Škoda je i toho závěru, který vyzněl tak trochu do prázdna.

Tenhle film je důkazem mých tvrzení, že je obrovská škoda, když tvůrci ve velkém upustili od kvalitních příběhů a přešli k efektům na oko, které tvoří hlavní páteř filmu. Okno do dvora je prostě skvělé, zábavné, svěží, nenucené a napínavé. Ani minutu z těch celkových 112 mě nenapadlo, že je zvláštní, či nějak nepřirozené, že se příběh odehrává jen na jednom místě a že postavy jen přicházejí, odcházejí a míjejí se. Hitchcock dokázal vytvořit barvitý svět sám pro sebe na tak malém prostoru a vdechnout mu život. Perfektně obsazená klasika, kterou by měl dříve či později vidět každý.

Je těžké a možná i bezpředmětné hodnotit takovéto krátké filmečky, které vznikly především jako experiment. Ve srovnání s dokonalostí současných kraťásků rozhodně nemohou obstát (což je samozřejmě pochopitelné), a proto dávám neutrální 3*, které prostě značí, že jsem viděla. Přesto si nemůžu odpustit myšlenku, že i u toho nejkratšího filmu měl být zajímavý nápad a ten tady není.