R´Hell

Pokud divák předvídá musí mu připadat, že film je pouze jakýmsi vyprávěním, ve kterém se prakticky až do konce nic nestane. Cizinec se snaží být vtipný (na střeše), romantický (hotel) i děsivý (při mafiánském zkoušení obleku), ale ani jedno se mu vůbec nedaří. Za to je plný klišé, prázdných pohledů a tuny zbytečný dialogů. Angelina je jako obvykle ozdobou, skvělý Johnny jako by byl někde na dovolené a poslal za sebe pro jednou hrát náhradníka se stejným obličejem. A do toho nekonečná nuda.

Klišé, klišé, samé klišé, jako bych to všechno už někde a několikrát v různých obměnách viděla. A ještě k tomu je to zoufale nudné. Já nemůžu dát víc, protože na Cukrárně není nic, co by mě zaujalo, ona mě od televize přímo odpuzuje. Prostředí a ani herci mi zase tak nevadí, ale vážně nemáme v Česku žádného schopného scénáristu? Protože ty dialogy, to je opravdu hrůza.

Takový dlouhý pěkný komentář jsem tu napsala v okamžiku, kdy se ČS má talent objevil na naší televizní scéně. Ale s dalšími a dalšími díly mi to trochu začalo vrtat v hlavě, jestli jsem přece jen nepřechválila. Výborný byl casting, to se musí nechat, ale mnohem hůře to vypadá v semifinále. Takové výkyvy v kvalitě dílů snad nečekal nikdo. Porota občas preferuje svoje oblíbence a nedocení opravdové talenty, moderátoři se na velkém pódiu ztrácí (což ale neznamená, že nejsou dobří) a k tomu ještě to příšerné ozvučení. Pevně doufám, že přece jen vyhraje někdo, kdo za to bude stát a neudělá nám v USA ostudu,ale mám dojem, že všichni originální skončili v semifinále.

Naše komerční televize na nás chrlí tolik protivných a hloupých telenovel, že když jednou za čas vystřelí něco dobrého, stačíte to odpískat dříve, než se to vlastně rozjede. Dokonalý svět není dokonalý seriál, na naše poměry je ale velmi zábavný, s jistým odstupem by se dal přirovnat ke stylu "zoufalých manželek". Oceňuji kvalitní herecké obsazení (tedy s výjimkou zbytečně agresivního ředitele Kukury a nezajímavé Márie) a zároveň příjemný nadhled. Pro mě je to velmi milý seriál.

Slabší čtyři. Je jasné, že tohle bylo na rozjezd, příště to bude super. Na jednu stranu oceňuji přesné převedení knižní předlohy, avšak v některých pasážích to filmu trochu ubližuje. Chyběl mi výraznější a zajímavější soundtrack. Určitě by bylo lepší, kdyby byla Relikvie smrti jako jeden film, ale aspoň se prodlouží loučení s úžasnou kouzelnickou sérií, která mě provázela celé mé teenage období. Trochu mě tu štvou komentáře typu "poslední co jsem viděl, byl čtvrtý díl a tento stál za nic". Víte milí kritici, kdybyste viděli všechny díly a četli knížky, tak by se vám i tento líbil. A nebo jste na to už moc staří a bez fantazie.

Nač troškařit s hvězdičkami, tohle je jednoznačně nejlepší komedie tohoto roku. Je to milý film s chytrou zápletkou a nenuceným vtipem. Konečně příjemná podívaná, která netahá za uši ani oči a vůbec nenudí. Díky za francouzského (K)lamače, který jednoznačně dokazuje, že žánr "chytrá komedie" ještě není mrtev, i když se o to mnozí tvůrci, zejména ti záoceánští, poctivě snaží.

Po druhém shlédnutí doceňuji tento zajímavý film a zvyšuji na maximální hodnocení. Králova řeč v sobě nemá žádný šokující zvrat, lehce ale sebejistě se pohybuje v prostředí vysoké aristokracie, vykouzlí úsměv na tváři a oslní výbornými výkony charismatických představitelů hlavních rolí. Myslím, že je to jeden z nejlepších britských filmů roku 2010 a to zejména proto, že striktně zachovává klasický anglický ráz bez vlivu Hollywoodu a bez zbytečných efektů na oko.

Já myslím, že po tolika zhlédnutých průměrných a podprůměrných komediích si můžu dovolit nadhodnotit jednu, která sice také z průměru vyčuhuje jen trošku, ale na rozdíl od spousty ostatních stojí za podívání. Nejen kvůli ústřední dvojce Anne a Jakeovi, ze kterých nejdou spustit oči, ale také díky naprosté absenci tupých a fekálních vtipů, jaké jsou zvykem u jiných zámořských komedií. Když tu tak zběžně pročítám komentáře přede mnou nelze než souhlasit, že pravá komedie vypadá jinak. Na druhou stranu trocha toho "obyčejného" života dodává na snesitelnosti i komerčním americkým filmům. Láska a jiné závislosti je nejen snesitelná, ale navíc příjemná a velmi milá.

Ve stejném roce vznikly dva filmy na stejně palčivé téma. Oba komorní, umělecké, oba provokují myšlenkou, oba odehrávající se v blíže neurčené době. Ten první, Never Let Me Go, měl pro mě fascinující nápad, ale postrádal hlubší atmosféru, ten druhý, Womb, nadchne svým pojetím, jen je tu až příliš mnoho času, vyplněného opakujícími se obrazy (i když zajímavě melancholickými), což spíše ubíjí. Nicméně film vyvolává spoustu otázek, na které není žádná správná odpověď, a proto dokáže i přes své nedostatky zaujmout.

Musím říct, že jsem z tohoto dokumentu trochu zklamaná. Děti byly dokonalé, což o to, ale tvůrcům se z rozdílnosti prostředí nepodařilo vytáhnout to nejdůležitější. Zajímaly by mě názory na výchovu v Japonsku a Mongolsku, zajímalo by mě, jak v různých zemích neposlušné děti trestají a naopak, jak je odměňují. Na tyhle a ani další otázky bohužel nedostaneme odpověď. Mimina mapují vývoj malého dítěte, který je stejný na jakémkoliv místě na světě, filmování čtyř rozdílných prostředí v tomto směru bohužel nemá smysl. Ale jinak velmi milá podívaná.