Faye

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ).

Přidávám 1* do plného hodnocení hlavně kvůli Ischii. Když jsem film viděla poprvé, tak jsem tenhle přenádherný ostrov ještě neznala, dnes už vím, že to je místo, kde jsem se měla narodit. „ Neuvěřitelné ! To počasí viďte, zvlášť pro toho, kdo bydlí v Londýně ( a nejen v Londýně). Loni tam bylo léto 2 dny v červnu a 3 dny v srpnu“. A pokud ještě k filmu přikusujete horkou Bruschettu s kořením ze sopky Monte Epomeo , tak je i 5* málo. Tak snad už jen doporučení, obojí stojí za vidění a Ischia nejenom jednou !!!!

… „Vidím, že už nikde není klid. Dokonce i k vám ďábel proniká.“ Kdepak před úředníky se člověk neschová dokonce ani ve vesnici, kam zatím nedorazila ani kacířská informace, že země je kulatá. A tak bylo rozhodnuto, obyvatelstvo vzdělat a zcivilizovat. A hned začaly problémy a nejen s učitelkou. Kvůli zápisu dětí do školy, bylo potřeba vzpomenout si na vlastní jméno …... „ tolik let s ním žiju a nevěděla jsem, že se tak jmenuje“. Navíc hospodáři nedávají spát ani erotické sny o té tak jiné a „Nezvané“ ženštině. Takové narušení zavedených pořádků, vždyť odjakživa pro ženy přece platí „ Vdáte se, budete děti rodit, svini krmit, krávu dojit“. A teď tohle. „ A Pán Bůh ? Co na to Pán Bůh? – Pán Bůh je starší a starší, pořád častěji odpočívá“. Kromě filmu samotného, který můžu jenom doporučit, musím pochválit ještě vynikajícího Krzysztofa Majchrzaka v hlavní roli Kaziuka. A ty naprosto úžasné hlášky. Za nejlepší považuji odpovědi Franciszeka Pieczky na otázky „A Pambuk? Co na to Pambuk?“ To opravdu nemá chybu. Summa summarum 5*.

Děj opravdu není důležitý jsou to hlavně scénky „jako ze života“ dovedené do absurdní podoby a některé jsou jenom „jako ze života“. Šmelí se, podvádí se, pašuje se, šulí se a nebo prostě krade. Nic nefunguje jak má nebo je to alespoň rozbitý. Fronty se kroutí, podpultový prodej kvete. V bufetech jsou příbory na řetězu, v restauracích se soutěží o titul. Hřímá se na schůzích, jásá se s estrádními umělci. No a pokud se chystáte do zahraničí tak mám ještě jedno upozornění „Jedete do hlavního města kapitalistické ciziny. Tahle země má možná i svoje plusy. Důležité ovšem je aby vás neoslnily ty plusy a nepřehlédli jste ty mínusy“ . A jestli se budete i vracet tak pozor, na celnici kontrolují váhu „Vracíte se do země o 4 kg obyvatele méně. Kdyby se každý vracel se ztrátou několika kil, bylo by nás pořád míň a míň. Nás Poláků.“ Spolu s mladším Kingsajz další vtipná provokace. A tentokrát mnohem drzejší. Rozhodně doporučuji a nezapomeňte si projet i bonusy, kritiky stojí za přečtení.

Wielki szu je staromódní samotář obdařený nejen „ uměním“ nikdy neprohrát v kartách „ hraje se kvůli výhře, je to samozřejmě spojené s penězi, ale hraje se kvůli výhře. Teprve tehdy je možné vyhrát peníze“, ale i pozoruhodnou životní filozofii „ Pokud máš rodinu a dům tak to můžeš všechno vyměnit za peníze, ale opačně to už nejde“. A právě se na něj nalepil mladý, netrpělivý a jeho umem fascinovaný taxikář lačnící proniknout do kouzel velkého mistra. …. „Poker je umění klamu, hráli jsme poctivě. Tys podváděl, já jsem podváděl. Vyhrál lepší.“ A pokud si myslíte, že ke hře je potřeba štěstí, tak vás z toho tenhle báječný a jak je vidět téměř neznámý film rozhodně vyvede „ Štěstí? Štěstí je potřeba si umět správně zorganizovat“

Tenhle film miluju. Zdánlivě nesourodá dvojice, která se ocitnula uprostřed války a Afriky na kocábce se vzletným jménem African Queen „ Máme hromady jídla, 2000 cigaret, dva soudky ginu. Můžeme tu zůstat měsíce, jestli budeme chtít. Veškeré pohodlí domova včetně tekoucí vody.“ Pro mě je, ale Africká královna nezapomenutelná především díky roli Katharine Hepburn. „ Nikdy jsem nepomyslela, že by pouhá fyzická zkušenost mohla být tak stimulující! Zažila jsem takové vzrušení dříve jen několikrát, v kázáních mého bratra“. V každém případě jsem ráda, že někoho napadlo tuhle konverzační nádheru vydat na DVD. Tak snad abychom si dali čaj o páté pane Allnute nebo vlastně drahý.

Rory je živel, který rozčeří stojaté vody nejen ústavu, ale především vtrhne do odevzdaného přežívání Michaela. Jeden ač je celkově ochrnutý (až na dva prsty pravé ruky) se nechce vzdát normálního života a ten druhý ( po mozkové mrtvici) ani netuší, že je i svět mimo ústav. Příběh dvou rozdílných kluků, kteří by se bez svých handicapů pravděpodobně nikdy nepotkali a kdyby potkali… nerozuměli by si. Ale teď si vymohli šanci společně se pokusit o určitou soběstačnost. „ Inside I´m Dancing“ není film o smutném údělu postižených, je to o touze žít se všemi úskalími co to obnáší. A je jich mnohem víc než si my - co pro nás není problém ustrojit se, vyčistit si zuby a třeba jen promluvit tak aby nám někdo rozuměl ( nemyslím tím - chápal nás) dokážeme představit. P.S. Za smutné ovšem považuji to, že film z roku 2004 vidělo (hodnotilo) k dnešnímu dni 01.10.06 ( včetně mě) 13 lidí !!!

…. „ Po té, co padla Berlínská zeď se válka změnila. Už nikdy nebude národ proti národu, ale lidé proti lidem. Namísto vyspělých zbraní... pušky a mačety. James Nachtwey, nejproslulejší světový fotograf, zachytil tyto nové konflikty a oběti způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal.“ Velice působivý dokument o tom, kolik smutku, zoufalství, bolesti a bídy se dá vyjádřit fotografií, pokud fotoaparát drží muž jako je James. Muž, který si sám klade otázky …. „Vydělávám si utrpením jiných lidí? Bylo jejich utrpení a bída ... můj žebřík k úspěchu? Využívám lidi? Jsem upír s fotoaparátem?" Muž jehož snímky jsme viděli, jenom jsme možná neznali jeho jméno. Ale já ho už nezapomenu. 5* a bez váhání.

Nevím jestli chce Madonna napravovat svět (viz. Matty), ale především, a z mého pohledu, ráda provokuje a vyjadřuje (možná extrémně) své sympatie a antipatie, což na ní obdivuji i já… taky nemám ráda kompromisy. A k tomu samozřejmě prezentuje sebe a své zájmy a znovu sebe. A ať už jí máte rádi nebo nemáte, její mega show z Re-Invention Tour 2004 je úchvatná podívaná a to co dokazuje ve svém věku na jevišti je víc než obdivuhodné. 4* za dokument a 1* je shluk mých sympatií k ní, které se skládají např. z klipu American Life, z jejích postojů vůči politice G.W.Bushe, za podporu M.Moora a i třeba za to, že na svůj hit Hung Up si půjčila nezaměnitelný hudební úryvek z mé milované ABBy : "Gimme Gimme Gimme (A Man After Midnight)" . Možná velmi subjektivní hodnocení, ale nemůžu si pomoct.

....„Existuje mnoho způsobů jak udělat lidem ze života peklo.“