Crocuta

Budoucí Mažňák všech Mažňáků Kehár a budoucí představitel všemožných drsných fízlů Blažek si v klukovských letech zahráli v televizní slátanině, kterou podle své knihy sice napsal sám Vojtěch Steklač, ale která bez Aleše, Mirka a hlavně Bohouška za literární předlohou zaostává o celé míle, nejen pro tu snůšku pitomostí, kterých je v příběhu nemálo, ale především díky bídné režii a mizerným výkonům celé řady jindy slušných herců, kteří si tu evidentně vybrali svoji slabší chvilku. Ale ono není divu, když nemáte co hrát, dialogy jsou přiblblé, chování postav jakbysmet a vyprávění nedrží pohromadě...

Skvělé po herecké stránce, Olszanská prostě JE Hepnarová, autoři mají svoji látku dokonale nastudovanou a podařilo se jim zachytit vše podstatné z dané kauzy, vystižení dobové atmosféry nemá chybu, člověk má pocit, že sleduje snímek ze 70. let. Občas trochu zaskřípe samoúčelnost předlouhých statických záběrů, ale to je jen malou vadou na kráse. Velkým kladem snímku je to, že se jeho tvůrcům podařilo vyhnout přiblblému polopatismu a nebojí se nechávat věci nedořečené a přesto do sebe všechny detaily zapadají a tvoří kompaktní a působivý celek. Mimochodem - věnováním, kterého se mu v závěru snímku dostalo by byl František Vláčil jistě potěšen.

DaViD´82: přesně tak, zcela správně. Smrti těch zlých a triumf zasloužilých (přičemž zlí triumfující jsou zde též, ale do budoucna je zřejmě nic příjemného nečeká) dělají ze závěru sezóny mimořádný zážitek a já se zas po letech na další ročník opravdu těším.

Atmosféra možná není úplně černočerně ponurá, ale New York přelomu století je i tak dostatečně chmurné místo pro život , zvláště když se vám jako soukromému očku bez licence dostane do cesty skutečně TEMNÝ případ v němž figuruje pár sériových vrahů, jehož modus operandy je stejně děsivý jako účinný. Liam Neeson v další ze svých drsných rolí a ani tentokrát nezklame. A jako bonus pro hudební pamětníky k závěrečným titulkům zazní zajímavá coververze nejprofláklejšího hitu Soundgarden.

Od páté série tvůrci seriálu vyprávějí už úplně jiný příběh s jinými (a to často nejen charakterově) hrdiny než předloha. Navíc je tu tolik docela obyčejných nelogičností a - nebojím se to říci - píčovin, že výš než na tři * to nevidím.

"Čarodějnice" sice nedosahuje hloubky beznaděje a ochromující tíživosti třeba takové "Sauny", ale párty s černým králíkem, zabavováním dětí, nad jehož rychlostí bledne závistí i norská pěstounská péče a tvrdohlavým domácím mazlíčkem, který nás přesvědčí jak je důležité míti Philippa je i tak bezesporu zatím (v dobrém slova smyslu) nejděsivějším filmovým zážitkem roku 2016.

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek.

Komu se nelíbí tyhle lesby, tak je asi buzna!

Ačkoliv je "10 Rillington Place" z dnešního pohledu možná poněkud statický, díky poctivé snaze o věrnost známým faktům, autentickým lokacím a v neposlední řadě díky představitelům dvou hlavních mužských rolí jde o mimořádný (byť nepříliš příjemný) filmový zážitek. Tragická kauza Christie - Evans se objevila mimo jiné i v britském snímku z roku 2005 "Poslední kat".

Snímek určený zejména námořníkům, satanistům a lovcům kožešin - bobry se to tam jenom hemží.