Crocuta

Nesourodá a zároveň zoufale nezáživná směsice kriminálky a politicko-společenské sondy do poválečných let (ačkoliv vinou bídné produkce snímek nezapře dobu svého vzniku a divák si ona 40. léta musí leda domyslet) s kritickým ostnem namířeným zejména proti Marshallovu plánu, "okořeněná" neúspěšnými pokusy o jakýsi komunální humor a s hereckými výkony, na kterých je zřetelně vidět, jak se protagonisté této dnes právem zapomenuté slátaniny při natáčení "bavili".

Bez ohledu na podmínky za jakých film vznikal nezapře režisérův originální rukopis. Kromě Bergmana jako by se však tentokrát v neradostné atmosféře snímku nemalou měrou odrážel i duch Franze Kafky a P. K. Dicka - počínaje nevyrovnaným duševním stavem hlavního hrdiny, přes jeho nejednoznačný vztah k nevyzpitatelnému, brutálnímu a morálně i fyzicky zdevastovanému prostředí v němž se pohybuje, až po samotnou konspirační zápletku. Ať už si o "Hadím vejci" myslíme cokoliv, podle mého názoru nikdy neztratilo na aktuálnosti a závěrečná promluva doktora Vergeruse nebo zjevně ironická poznámka komisaře Bauera o síle německé demokracie jako by v současnosti opět nabývala jistých znepokojivě varovných souvislostí.

Dokument který o titulní části ženské anatomie přináší řadu zajímavých a podnětných informací a souvislostí.

"Fantom Amsterdamu" dobu svého vzniku nezapře, ale přes jistou naivitu jak zápletky tak zpracování si tento snímek dodnes uchoval atraktivitu minimálně pro ty, kdo mají rádi Amsterdam jako takový, protože atmosféru tohoto města (které se zas tak moc nezměnilo) vystihuje opravdu výborně (včetně toho obřího flašinetu, který se ve filmu několikrát objeví a jenž je dodnes nedílnou součástí amsterdamského koloritu). A kvalitně natočená honička grachty na motorových člunech má rozhodně také něco do sebe.

Pod Zeckův komentář se klidně podepíšu. Ovšem nedá mi to, abych nevypíchl ještě jeden detail z tohoto zajímavého dokumentu: kromě análu nebo stříkání v něm byla mezi perverzi nejhrubšího zrna zařazena (už v tom roce 1997 poněkud nepatřičně) vyholená přirození - věc dnes naprosto samozřejmá a všeobecně tak rozšířená, že za úchyla je v současnosti málem považován staromilec preferující přírodní porost... Inu, časy se mění :-).

Ať už si o osobnosti, "tvorbě" a v zákulisí prezentované filozofii "Dr. Bubna" myslíme cokoliv, srovnání s křečovitostí některých jeho kritiků z dokumentu (žurnalistky nesnášející slovo "píchání" a jeho odvozeniny, nebo vdaná návštěvnice diskotéky která "studovala psychologii") vyznívá přece jen ve prospěch této svérázné persony, která buď jak buď vstoupila do historie českého rozhlasového vysílání.

Tři * jsem této prapodivné žánrové směsce kdysi udělil patrně v pominutí smyslů. Po letech jsem tento snímek znovu shlédl na TV Barrandov a své hodnocení jsem urychleně opravil. Historie dostává ve "Hře o královnu" pořádně na frak, zejména pojetí postavy Přemysla Otakara II. a jeho vztahu s Kunhutou je úplně mimo, kostýmy jsou přímo děsivé (a to zdaleka nemluvím jen o Sloupovi v džínách), stejně jako některé papundeklové interiéry, které jako by vypadly z laciné televizní pohádky a herecky je to, bohužel, také bída. Snímek, který stojí za připomenutí snad jen jako ukázka toho, čeho by se měl filmový tvůrce vyvarovat.

Předsudky stranou, ale polozapomenutá papundeklová inscenace z brněnského studia - to nevěstilo nic dobrého. Ale když už je druhý den ten státní svátek a nemusím vstávat do práce, nenechal jsem si tento půlnoční divácký zážitek 4. 7. 2011 ujít. Kolegou gudaulinem zde vzpomenutý, o třináct let mladší "Ostrozrak" je jako televizní zpracování téže látky daleko lepší a těžko říct co se na tomto faktu podepsalo nejmarkantněji. Buď jak buď, obsazení hlavních rolí (Pivoňka, Skovajsová, Kruliš) se nepovedlo vůbec a těch ostatních jen o málo lépe. A - nevím jestli je to tou režií nebo čím - řekl bych, že své slabší chvilky si tu vybrali i Miroslav Donutil, Eliška Balzerová nebo Oldřich Navrátil.

Pro milovníka syrových, nevyumělkovaných westernů a tvorby bratří Coenů je "Opravdová kuráž" opravdovou pochoutkou. Až na "Červenou řeku" a "Stopaře" jsem k Wayneovým snímkům nikdy nechoval zvláštní náklonnost a v tomto případě pro mne remake svérázné bratrské tvůrčí dvojice svůj předobraz jednoznačně předčí. Divoký Západ bez příkras a sentimentu, zato v naprosto nezaměnitelném pojetí, které svojí originalitou a smyslem pro bizarní detail snese srovnání s "Mrtvým mužem" Jima Jarmusche.

Není to bůhvíjaký šlágr, ale po formální stránce nemám k filmu vážnější výhrady a nevím jak pro koho, ale z mého hlediska byly motivy jednání hlavní postavy objasněny docela věrohodně.