allegria

Skvělé téma ze života, vztahy matek a dcer v jakékoli věku nejsou jednoduché. Trochu mi vadily někdy až příliš přepjaté emotivní scény, jako by nestačilo trochu ubrat - divák by i tak pochopil. Takhle to skoro vypadalo, jako by hlavní ženské postavy byly adeptky na psychiatrickou léčbu. Ale co mi opravdu nesedělo, byly hudební (zpívané) vložky, které trhaly děj na kusy a velmi rušily. Ještě bych chtěla upozornit na nedbalost v ohlídání vlasů skvělé herečky Jany Brejchové - jistě si je nebarvila, nestříhala ani neupravovala v průběhu jednoho dne, třeba než přešla z jedné místnosti do druhé. Zvláště tam byla nápadná změna barvy. V dobrých filmech se toto velmi dobře hlídá.

Nikdy bych nevěřila, že mě nakonec budou dojímat popelkovské příběhy s kýčovitou kulisou, nevěrohodným příběhem a předvídatelným koncem. Ale co naplat, užívám si to. A Jane Seymour byla fantastická.

Asi mě ovlivnila atmosféra před Vánocemi, nebo návrat do dětského snění, ale nějak se mi nedaří shodit tento film mezi nesnesitelné kýče. Je pravda, že to je téma už obehrané, že je silně nepravděpodobné a nevěrohodné - ale - proč ne? Zázraky se přece dějí. (A tu americkou vánoční výzdobu jsem se přinutila tolerovat - pro jednou, vždyť o to tam přece nešlo.)

Jestli dnešní děti touží ve filmu po krvi, rvačkách, násilí, vraždách, děsivých scénách, pak jim tvůrci filmů musí nabízet a točit horory, nikoli pohádky. Tohle je takový hnus, že se z toho zvedá žaludek i dospělým.

Tahle pohádka pro mě byla jedinečná hned z několika důvodů. Předně byl děj, na rozdíl od jiných 99 % pohádek, až do konce nepředvídatelný, tedy aspoň já fakt nevěděla, jak to dopadne. Pozornost jsem držela po celou dobu a kochala se nejen překrásnou přírodou, kterou znám důvěrně ze svého dětství, ale i netradiční postavou Krakonoše, do něhož jsem se na první pohled zamilovala. Pro mě tedy rozhodně krásný zážitek, který mi zkrášlil krušné chvíle posledních týdnů.

Co mi nejvíc vadilo: všichni po celou dobu upravení, krásní, naondulovaní, nalíčení, ženské postavy jedna jako druhá, všechny jako ze žurnálu - takže mi dalo dost práce je zpočátku od sebe odlišit, řídila jsem se podle jmen. Zkrátka velmi špatná režie nebo snad casting, typově neodlišené postavy..., splývalo to jako figuríny ve výkladu. Navíc když se žena ráno probudí a hned vypadá stejně jako večer, kdy se čerstvě nachystala na slavnost, to jen odtrhuje diváka od možnosti uvěřit ději a všechno je to takové umělé a přemrštěné, včetně nudných dialogů. Promarněný čas.

Jednu * dávám jen za skvělé herce, jinak nuda a ubohost. Velice mě rušily vstupy vypravěče do děje, kde mistr autor vysvětloval, co se vlastně děje a proč, jako bychom byli nevidomí a potřebovali komentář. To dokonale roztrhalo jakoukoli možnost se do situací vžít. Citáty mi stejně tak kazily dojem. Ostatně celá osa příběhu byla neoriginální (což by se dalo odpustit při lepším zpracování), předvídatelná, roztahaná a nudná. A že by komedie? Romantika? Nic z toho jsem ve filmu nenašla.

Chápu, že těm, kdo nezažili podobné scénky matek s dospělými syny, to muselo připadat neskutečné nebo nudné. Jenže já ty situace dobře znám, a kromě několika trochu přehnaných scének (nijak moc přehnaných) to byla výborná parodie. Některé (možná mnohé) osamělé matky dospělých synů, stejně jako dospělí synové, žijící v blízkosti svých (osamělých) matek, se v tom jistě poznají.

Pokud bych měla napsat recenzi na tento film, pak bych mohla ocitovat celý komentář - recenzi od "janabel". Všechno tam bylo řečeno i za mě. Takže s omluvou, že nebudu opisovat, tam odkazuji.

Natočit tak věrohodně vypadající filmový příběh, že by ho člověk snadno zaměnil za dokument, muselo být nesmírně náročné. Jediná věc mi vadila, což je možná jen můj osobní problém(?) - jakmile se rozběhl děj, nebylo možné rozlišit, kdo je kdo. Skoro všichni vypadali stejně. Sem tam mi pomohla jména, ale ne natolik, aby bylo možné se přesně orientovat. A nepomohlo ani sledovat film podruhé.