Devadesát Dva

smutný film, velikosti srdce samotného draka. při první projekci, když mi bylo asi tak šest a já s filmy začínal na VHS (za občasné podpory dospělých, ale zběhl jsem v tom dost rychle, co a jak dělat), ukápla i u mě slza a i teď mám často na krajíčku, jen když si na to vzpomenu. je to silný příběh, protože u toho audiovizuálního (audio=To the Stars by Randy Edelmann, vizuál=Drago) vyvrcholení v závěru se opravdu nedá nebrečet. tady se Cohen vytáhl na deset roků dopředu, bohužel ani to mu patrně nestačilo.

Nejdřív jsem si Blade Runnera pustil a nějak jsem nepochopil návaznost scén a hlavně Ricka Deckarda (Harrison Ford) - jeho motivaci, jak věděl, kam jít, jak přišel na to a ono. Nejde vyloženě o chybu tvůrců, jde o chybu tvůrců zahleděných do své vize. Vše se ale náramně dobře vysvětluje v knize. Zatímco ve filmu Rick skoro nemluví, v knize do všeho hezky pomalu a detailně nahlédneme. Druhá projekce mě pak jen utvrdila, že to byl skutečně asi jediný problém, který tahle v každém detailu dokonalá vize má - především jsem neviděl film, co by působivěji přenesl atmosféru a náladu Dickových knih na filmové plátno. Možná Spielberg a jeho Minority Report by se dalo zařadit k nejlepším adaptacím, jenže je přecijen 'too mainstream', po všech stránkách. Blade Runner je jen pro vyvolené, řekl bych, že každý fanoušek ví proč. Kult. A Vangelis s jedním ze svých nejlepších hudebních motivů k tomu. ____ 9/10

-Myslím, že jsem se změnil. -Co? Teď šoustáš hubený? -Ne, to jsem nemyslel. stejně jako Marcusovi dělá problém uvěřit, že se Willy změnil, tak i diváci nehodlají dát tomuhle filmu větší šanci, než jen jako další sprosté a provokující komedii (-Končím. -Blbost. -Polib mi prdel.). jde o dost špatně pochopený film. Zwigoff, nasáklý poetikou komiksů a lehké hudby nám servíruje obraz, skrývající mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Willy se utápí v chlastu, análu s tlustejma ženskejma (-Ty, Apple, pojď sem. -Ne, posledně jsem se tejden nevysrala. -Ne, o to mi nejde.) a jeho jedinou životní náplní je v podstatě to, že žádnou náplň nemá. Satirický obraz USA, Santy fuckujícího a nenávidějícího děti Ameriky, ztroskotance a kriminálníka, co celý rok žije z toho, co se svým pomocníčkem nakrade během vánoc v sejfech. Řekněte si sami - co vlastně v tomhle filmu vidíte?(-Pochcal jsem se.) Možná, že mně osobně tu Billy bob Thornton připomíná Bukowského, opilce a losera, ale ne bez duše. Vždyť je to téměř dokonalé. -Hele, nesahej mi na vousy. -Nejsou pravý. -Nekecej, fakt? -Jak se to stalo? -No, spal jsem s ženskou, co byla šmudla. -S paní Santovou? -Ne, s její ségrou.

-víš co? já ti nechám udělat nos. paní doktorko, uděláte mu to, ať to stojí, co to stojí? -co? -věříte? mě je jedno, kolik to stojí. paní doktorko, ee, vy jste doktorka? - tady opravdu nemůžu hodnotit jinak. jednak je ten Bolkův výstup neuvěřitelně stylovej, a jednak asi nenajdete jinej českej film, ze kterýho by tolik lidí znalo tolik hlášek. takové české Pulp fiction, poetikou jinde, žánrem jinde, herectvím jinde, ale přesto ono, myšlenkově a příběhově skoro banální ultra-blbost (ale všimněte si, tyhle stránky filmu jsou zde úplně upozaděny - to zpracování zkrátka přebíjí všechno). Bohuš venku, Bohuš v bordelu, Bohuš na kolotóóči, Bohuš v restauraci - klidně by ty scény nemuseli být chronologicky seřazeny a stejně by jste to nějak výrazně nepostřehli. a ta nálada, to je prostě něco - v době kdy já byl ještě v mámině břichu se točil tenhle majstrštyk, který si užíval svobody, protože o tom to podle mě je, jak jsme se dostali ze spárů socialismu a stal se jeden kouzelnej příběh - nálada a radost. banalitka, ale odsoudit ji, to může jen skutečně nechápavý a paličatý pako. -tos mi neměl dělat! desat dní sa nemodlím! no co?

Collateral jsem viděl během let několikrát. A co jej odlišuje od většiny thrillerů podobného ražení je: 1. Zručnost režie, která dává filmu nádech čehosi vyššího. ____ 2. Tom Cruise v roli chladnokrevného a nekompromisního zabijáka, v roli, ve které jste ho ještě neviděli, s vizáží, ve které jste ho neviděli, s filozofií hodnou zamyšelní. ____ 3. Taxikář Jamieho Foxxe v uvěřitelné, lidské, reálné, autenticky odehrané postavě (ne nadarmo nominace na Oscara), se kterou se rychle stotožníte (teda dle mého by většina lidí reagovala asi jako on). ____ 4. Nezapomenutelné filozofické dialogy v taxíku během poklidné jízdy nočním městem. ____ 5. Několik doslova magických momentů (vlk). Takový film ve vás zanechá dojem. ____ Je to zvláštní, teprve při kolikáté projekci mi došlo, že v jeden moment, kdy Cruise sejme Ruffala, po přestřelce v klubu, by se Vincent obvykle Maxe zbavil, s nějakým bezpečnějším plánem B. Ale Vincent na to kašle, ze soucitu, z čehokoliv. Je to zvláštní moment.

Z tohohle filmu asi nejvíc cítím sám sebe - ostrov, samota, ale hlavně - odcizení. Ale zpět k filmu: můj nejoblíbenější Hanks. A při první projekci v kině, když Wilson mizel ve vlnách, i u mě ukápla slza. S odstupem a dalšíma projekcema mám ten film pořád čím dál radši.

Esence filmu a nepotopitelný koráb, kralující ve vlnách žánru.

vždycky si říkám, byl by film FMJ stejně tak uznávaný, kdyby ho nenatočil Kubrick? v kontextu s ostatními jeho díly to působí jako další mistrovský kus, ale funguje i sám o sobě? vyvolat ve vás pocity lítosti k vojínům, které šikanuje R. Lee Ermey tak zabijácky vtipnejma hláškama, to umí jen Kubrick, kdo je zvrhlej, nemůže se tu nesmát (-oh, to je ono, Pyle, vůbec se to nesnažte přelízt, kdyby tam byla nějaká ženská, určitě byste lezl rychleji! /// -odkud jsi, chlapče? -z Texasu, pane. -z Texasu jsou jen teplouši a námořnici. jako námořník nevypadáš, takže je to jasný, seš teplouš? máš rád kuřbu?! určitě bys procucl golfovej míček skrz hadici! /// -Pyle, už jste se narodil jako tlustý prase, nebo jste na tom musel pracovat?!). nevím, co k tomu napsat, je to kubrickovsky precizní dílo, každým detailem dotažené do konce, ale lhal bych, kdybych říkal, že je to film, který si od Stanleyho můžete pouštět častěji - je to jasi až moc ledové, chladné, ta beznaděj z války. definitivně to není tak koukatelné jako Mechanický pomeranč nebo Osvícení.

Definice toho, co dělá film coby médium tak unikátním a přitažlivým. Dosledovat napoprvé věc, jakou je Pulp Fiction, to mozek zkrátka nepobere, je toho příliš, ani mi to nepřipadalo zvláštní, zvláštní mi připadalo to, proč to všem ostatním připadalo tak mimořádné. A tak jsem si to hned pustil podruhé. A jakmile jsem film dosledoval podruhé, řekl jsem si: "Páni". A pak jsem si ho pustil potřetí. U někoho běžná praxe, ale mně se tohle nikdy jindy nestalo. Pulp Fiction = Doživotní Studium.

prozatím moje No.1, viděl jsem to v sedmi, pak v devíti na ČT2 s titulkama a teď na to tak dvakrát do roka pravidelně mrknu... a mám dojem, že Mechaňák na mě měl velkej vliv, ale doteď nevím v čem a jakej. faktem však zůstává, že jsem prozatím nenarazil na lepší snímek. Mechanický pomeranč je masterpiece, filmařský vrchol velikána Kubricka a myšlenkově i vizuálně jedno z nejbohatších děl, plné pekelně černého humoru, podmanivých scén, hudby, násilí a zvrácené grácie. jakmile naběhne ústřední hudební skladba a McDowellův obličej, přestávám vnímat okolní svět. vřele doporučuju i předlohu, která si sice ubírá lehce jiným směrem, ale jde ve svém kruhu taktéž o naprostý unikát (především jazykový). někteří dokáží genialitu tohoto veledíla docenit, jiní ne a tak to holt bývá. proč mě ten příběh tak silně pohlcuje (nepopírám, že nemalou zásluhu na mé fascinaci tímhle snímkem má i Ludwig van) - to netuším a možná je to tak dobře. Oh bliss, bliss and heaven... Oh, it was gorgeousness and gorgeousity made flesh... And then, a bird of rarest-spun heaven metal, or like silvery wine flowing in a spaceship, gravity all nonsense now... I knew such lovely pictures... navždy...