Devadesát Dva

československá a potažmo česká kinematografie se vždy vyznačovala statickým snímáním, divadelností, dialogy (čili kecáním) víc, než efekty, prací se střihem, akcí, adrenalinem a vzrušením. tedy nám jde víc o význam, než o zábavu. škoda, že i ten význam se z našich filmů čím dál víc vytrácí a nakonec je dnes aplaudováno něčemu, co by ještě před dekádou bylo průměrné. Lekce Faust je bezesporů významným počinem – surrealistická a osobitá verze Fausta od Jana Švankmajera překvapuje absencí dialogů, zaměřením se na detaily a překvapivě i onou prací se střihem, již v našich filmech těžko pohledáte. škoda, že v polovině film nechci říct ztratí dech, ale začne naopak kopit jednu akci na druhou (a tou akcí mám na mysli to pobíhání a nahánění), které jakoby chtěly film jen natáhnout nebo nevěděly, co ještě v daný moment říct. s takovým základem měl tento film navíc... a pan Čepek, ten se pro tuto životní roli obětoval... doslova.

První projekce: Neohodnotitelný film... Druhá projekce: Na jednu stranu si říkám, že takhle působivě to mohl natočit jedině génius, ale nemůžu opomenout značně odfláknutou kameru, která sebou hází, jako by měl kameraman parkinsona (a to myslím při scénách, které se neodehrávají z pohledu oné výpravy) a celkově vám žádný herec neutkví v paměti, protože jsou příliš ploší, nevýrazní, nudní... takže jediné, co bych tak přímo vytkl je neskutečná slabota po technické stránce. Zachycení autentičnosti?! Kdepak, jen zakrytí nedostatků. Jinak je to zajímavě provokativní film, který ne každý stráví.

(Ne)úmyslně přehrávající Ben Stiller zde předvedl dozajista nejúchvatnější výkon své kariéry a je to právě on, kdo od začátku do konce drží film ve vodách nadprůměru - a to nechci nijak shazovat zbytek ansáblu. I přes svůj klasický, až klišoidně komediální vzhled ala "na jedno podívání" je Vybíjená jedna z mých nejoblíbenějších komedií. Opravdu velmi zajímavá vyjímka mezi těmi desítkami dnešních patlanin, nechápu proč tady ten koncept působil jako nějaká nadsázka, prostě to fungovalo, v tom bodě, kde dnes těch sto komedií stejnýho konceptu, co se ročně natočí, nefungují. V žánru silný nadprůměr. Dnes už zcela kultovní věc.

s odstupem času a po několika projekcích mohu říci jen: kvalitně natočená adaptace, velmi pečlivá a poctivá řemeslná práce, dokonalá vizuální stránka - vskutku radost na něco tak úchvatného jenom pohledět, vážně. jenže, pominu-li údernost vizuální stránky a zaměřím se více na samotný příběh (nikoli na jeho vyznění a myšlenky, pouze na příběh), musím ve svém opojném vzrušení poněkud vychladnost. film se až přespříliš drží své předlohy, vždycky je dobré přidat pár vlastních nápadů a nějak filmovou verzi pozměnit nebo obohatit. Coeni sice udělali opravdu mrazivý thriller, při kterém vám z ďábelského Chigurha (Bardem) bude tuhnout krev v žilách, kdy budete Mossovi (Brolin) až do jeho smutně nečekaného konce držet palce, protože je to sympaťák, kterej bohužel/naštěstí ví, jak to chodí, ale nepřidali do něj krom svého stylu absolutně nic vlastního, nebo nového. příběh se tak po literární i filmové stránce propletl natolik, že nejspíš nenajdete adaptaci, která by byla natolik věrná své předloze, jako No Country for Old Men. v tomhle ohledu geniální, stejně jako naprostá eliminace hudební stránky k zesílení atmosféry. ale i přes všechny ty chybky na tenhle film moc rád čumím, není prostě nijak složitej. ale Cormac, přiznejme si, příběh vždy chytne jako macatý kuřecí stehno a okousané ho pak servíruje nám, čtenářům. žádná lítost, žádný happyend, jen proplujte dál. a komplikovanost Antona Chigurha jsem byl schopný docenit až po velmi dlouhé době, Bardem to svým projevem skvěle podtrhl, Oscar naprosto zasloužený.

-Zloděj bez losu... neexistuje. Geniální každým coulem, což si uvědomíte teprve po dalších projekcích a s odstupem času. Herci působí tak nějak napjatě a nuceně, když vše odříkávají, ale je fakt, že právě proto jsem se u tohohle filmu nasmál v mnoha situacích opravdu hodně, navíc díky tomu krásně poznáte raného Formana. ____ 'Hoří, má panenko' je nadčasové hořkosladké veledílo o tom, jací jsou vlastně čecháčci - prolhaní a vypočítaví pacholci. Ne, že by jinde nebyli, ale rozhodně ne tímhle způsobem. Líbí se mi ta kombinace toho, že jde o "film z jednoduché vesnice" a přitom o neuvěřitelně chytrou a komplexní satiru. Jde i vidět, že herci jsou tak trochu figurky a loutky v rukou mocnějšího mozku. Skvěle napsané (ze života odposlechnuté) dialogy a někdy i geniální absurdní lidská logika situací stylem: Jak je to pro nás nejlepší, tak je to správné. -Člověče, vždyť je to chudák. -Ale jo, to mu nikdo nebere...

Jakmile vidím skvělé herce v dobré režii běhat po bohem zapomenutém místě, líbí se mi to. Tečka.

trvalo několik let a několik projekcí, než jsem celej film skutečně pochopil. jeho hlavní síla zpočívá ve všem, co mezi těma dvěma vlastně vyřčeno nebylo. půvabná Scarlett v kalhotkách tu není ani tak sexy, jako spíš roztomilá, že by jste ji spíše než k sexu jen k uzoufání zlíbali a Bill se snad pachtil všema komediema a filmama jen proto, aby svůj osobitý humor (za vydatného přispění skvělého scénáře) zužitkoval v téhle dokonalé kreaci - jeho životní výkon, bez keců.

Klasika, na které jsem vyrůstal a opakovaně ji sjížděl na půjčené VHS s originální ilustrací na obalu ve starém dabingu - díky tomuhle filmu a podobným shaolinským kouskům tehdejší produkce obdivuju bojová umění. Co jsem se tohohle nanapodoboval. HUá. HAI. A samozřejmě hlavně díky tréninku a skvělým bojovým scénám se tohle stalo tak význačným.

-Dává to asi takový smysl jako manuál k japonskému videu. Nevěřím, že kdy v životě narazím na seriál, který smísí humor a inteligenci v tak krystalicky čisté formě. Ne, že by byl RD dokonalý, on má tolik děr, ale přitom právě ty chyby a díry v kombinaci s humorem vyústili v kultovní záležitost. Ze všech světových sitcomů si totiž právě RD drží i po letech takovou stabilitu, stále aktuální druh humoru, jaký by mu mohl závidět kterýkoliv jiný seriál na Světě (i věci jako Futurama padají na hubu!), ale hlavně nekonvenci a nevtíravost (oproti ostatním seriálům, stojícím na jedné myšlence a postavách, které si máte oblíbít - takhle fungují všechny, ne tak RD, ten je chaoticky nepředvídatelný, každou postavu musíte bezpodmínečně milovat a humoru v něm neuniknete). Legendární, originální, nezapomenutelné, zabíjející... smíchy - tenhle sitcom, ačkoliv by si jako drtivá většina ostatních zasloužil hvězdy čtyři (srovnám-li kvalitu jednotlivých dílů), tak v tomto případě jde o tak srdeční záležitost, že tu pátou zkrátka musím přihodit a věřím, že každý ví proč. Pokud vás RD chytne hned, už vás nikdy neomrzí a smíchy u něj budete padat k zemi pořád stejně. A Rimmer je určitě nejgeniálnější a nejlegračnější sitcomová postava filmové historie. Je mi líto lidí, kterým tohle nepadne do noty. Ale zase, každému dle jeho uvážení... mě zase absolutně minul humor Stopařova průvodce galaxií a to je prakticky to samé. -Ten ubožák to musel naškrábat ve smrtelné křeči směsí vlastní krve s obsahem svých vlastních střev. -Kdo by tohle udělal? -Někdo, kdo potřeboval pero.

smutný film, velikosti srdce samotného draka. při první projekci, když mi bylo asi tak šest a já s filmy začínal na VHS (za občasné podpory dospělých, ale zběhl jsem v tom dost rychle, co a jak dělat), ukápla i u mě slza a i teď mám často na krajíčku, jen když si na to vzpomenu. je to silný příběh, protože u toho audiovizuálního (audio=To the Stars by Randy Edelmann, vizuál=Drago) vyvrcholení v závěru se opravdu nedá nebrečet. tady se Cohen vytáhl na deset roků dopředu, bohužel ani to mu patrně nestačilo.