Osvícený

Musím se přiznat, že do vydání Ligy spravedlnosti šlo celé toto DC univerzum zcela mimo mě. (až na Wonder Woman) Nijak zvlášť mi to ani nevadilo. Poprask nad posledním filmem a nespokojené mrmlání všech youtubových filmových recenzentů mi už však začínalo přerůstat přes hlavu. Rozhodl jsem se tedy celou sérii zhlédnout pěkně od začátku, od Muže z oceli. A co tedy ne tento počin říkám? Sympaťák Cavill a Zimmerova hudba jsou snad jedinými dvěma pozitivními aspekty z celé této hromádky virtuálního průjmu. Jo, a taky mírně nadprůměrný záporák, ale tím to opravdu hasne. Příběh Clarkova zapadání do společnosti v mládí je vykládán s nulovou snahou o nastolování pocitu důležitosti všech scén, kvůli čemuž story strašně ztrácí na váze. Všechno zabírá konzistentní shaky cam, který v interakci se špatnými efekty vytváří z obrazu nudnou kaši za 225 miliónů dolarů. (děkuji za informaci T2) Ke konci, když tam všechno lítalo, bouchalo, mlátilo, hučelo, svítilo, a ještě jednou bouchalo, jsem to přestal vnímat úplně, nechal jsem to běžet a šel jsem si radši udělat jídlo. Nechápu, proč se ještě někdo snaží tvořit podobné superhrdinské sólovky, když ty postrádají jakékoliv charisma. Nu, jdu se podívat na BvS, ale vzhledem k mým pocitům z tohoto filmu, který má ještě lepší hodnocení si neslibuji mnoho.

Jednu hvězdičku dávám této bezduché prasárně za Leoše DiCoše a nadále s ní nehodlám ztrácet čas.

Velice zajímavá perlička a hřejivá interakce, mezi ČSFD a gigantickým filmovým studiem.

K Napoleonským válkám mám ohromnou slabost. Vzhledem k této mé náklonnosti rád sleduji filmy z tohoto období a seriál Hornblower je mým velkým oblíbencem. Příběh nadaného důstojníka královského námořnictva mohu sledovat pořád dokola a neomrzí mě. Kapitán Pellew patří téže k mým velkým oblíbencům. Na scény jak zuří, chválí Hornblowera, vede loď do útoku nebo jen sedí za stolem poroty vojenského soudu se dá koukat pořád. Je to sympaťák. Dovolte mi nyní ohodnotit jednotlivé díly. Rovná šance. Rovná šance slouží v rámci celé dějové linky nejen jako začátek příběhu našeho hrdiny, ovšem téže výborně nastiňuje charaktery a postoje postav mezi sebou. Simpson je navzdory jednoduchosti svého charakteru vynikajícím záporákem a neustálým zdrojem napětí, budící nekončící beznaděj jak v hrdinech, tak v diváku samotném. Zmínit bych chtěl dobrodružství na pomalu se topícím škuneru, nad kterým dostal Hornblower velení. Tato dějová linka ladně doplňuje jeho charakter, konkrétně ve scéně, kdy zajde do podpalubí a s roztřesenýma rukama pronese, co teď bude dělat, sám. Důstojnické zkoušky. Druhý díl mě baví asi ze všech nejméně, což neznamená, že by mě nebavil vůbec. Působivé dění na morové lodi není ze scénáristického vůbec špatný nápad. Skýtá plno možností pro rozhostění klaustrofobní atmosféry uvnitř lodi, což bylo znázorněno neposlušností jednoho námořníka. A finální hrdinství na zápalné lodi dosahuje velkoleposti nějaké romantistické malby. Vévodkyně. Nestěžuji si. Naopak, trojka svou zábavností předčí oba předcházející díly. Z nepřátel nedělá trapné chodící terče, jako zbytek dílů (což mi na tom seriálu trochu vadí), nýbrž je zobrazuje jako opravdové vojáky se smyslem pro čest. Po zhlédnutí třetího dílu věřím ve válečnou čest. Žabáci a langusty. V konečném důsledku je děj jednoduchý, ovšem zábavný. Přestřelky, Sluncem rozpálené scény podminovávání mostu, romance i hrubé scény střetu Horacoivy cti a pýchy španělského plukovníka. Zajímavé dobrodružství. Vzpoura a odplata. Bezkonkurenčně nejlepší díly. Nový charakter, poručík Bush je obrovský sympaťák a přitom překvapivě dobrý charakter. Ze zlého kapitána tuhne krev v žilách. Vedné věci tento dvoudíl vyniká. Člověk jednání postav naprosto věří. Mám na mysli to, jak chování šikanovaných poručíků ve stále se zužující síti kapitánova teroru postupně přechází z řádného vojenského dodržování rozkazů, přes mírně reptání a uražené pohledy...až ke vzpouře. Poslední dva díly mi k srdci nikdy nepřirostly. Jediný výraz, který mi v souvislosti s nimi přichází na jazyk, je mletí té samé slámy. Obecně, na dobrodružstv Horacia Hornblowera jen tak nezapomenu.

Příběh vyprávěný s obrovským potenciálem pro emocionální vyždímání diváka. Já však zůstal výraznějších emocionálních dopadů po zhlédnutí prost. Mel Gibson působí v roli ze všech stran podráženého vlastence neobyčejně dobře a stejně dobrou práci odvádí v režisérském křesle. Jedním z velkých kladů jdou perfektně zvládnuté bojové scény, při kterých jednomu stydne krev v žilách. Na škodu je stopáž delší, než krátká. Proti dlouze vyprávěným příběhům vcelku nic nemám. Tento konkrétní případ na mě však nezapůsobil zas tak dobře. Vzhledem k tomu, že celý děj, je od začátku až do konce snadno předvídatelný není takřka tříhodinová délka zrovna nejlepším rádcem. Pokud však přihlédnu ke skutečnosti, že se jedná o skutečný příběh, získává v mých očích body navíc. Já si však nemůžu pomoct, ale má velká náklonnost k novověkému válečnictví vítězí nad středověkými příběhy a Patriot mi ladí mnohem více, nežli Statečné srdce, možná mnohem lépe hodnocené. Budu-li na dlouhý zimní večer chtít nějaký ten hrdinský příběh, zkouknu radši Gladiátora.

Tak, děti to byl příběh o filmu s námětem jednoduchým, až jednomu zůstává rozum stát, ale s výpravou, kamerou, hereckými výkony a hudbou tak úchvatnou, že i po čtvrtém shlédnutí nepřestává bavit na té nejvyšší úrovni. Vetřelec mi úplně mozek nevystřelil, ten film mi moc nesedl, ale tímto, místy trošičku toporně vyprávěným majstrštykem si Ridley mou úctu rozhodně vysloužil. Russel Crowe je neskutečný sympaťák. Skoro všichni, kdo Gladiátora viděli se mi přiznali, že na konci pro něj uronili nějakou tu slzu, čehož jsem se já vyvaroval. Maximův příběh místy přestává být příběhem, a chová se spíše jako epos, jehož hlavní postava není ničím jiným, než archetypálním hrdinou. Skoro každému jinému filmu by to neskutečně uškodilo, avšak Gladiátoru to divák automaticky promíjí z jednoho prostého důvodu. Ten film ví co je, a tomu přizpůsobuje mnoho ostatních atributů. Například ostatní charaktery a veškeré hranice doposud pocítěných emocí trhající závěr. Hans Zimmer předvádí, že i na relativním počátku jeho kariéry v něm dřímal hudební génius a soundtrack tohoto filmu zasílá bez zpátečního lístku ne nejvyšší příčky žebříčku jeho filmových melodií. Gladiátor je jedním z opravdu mála filmů, které by byla velká škoda vyprávět knižní formou, bez jeho úchvatného obrazu.

Už dlouho jsem si tak moc neužil nekonečné vodopády solidního scénáře, hvězdného obsazení, hereckých výkonů (dík patří hlavně Jacksonovi), britských dvouřadých obleků na míru, nejmodernějších technologií podaných v kultivovaném britském kabátu s obrovskou dávkou charismatu a brutálních, brutálně expresionistických vizuálních orgií, jako v této bombě, která co nejnápadněji porušuje veškeré, předešlými generacemi zažité scenáristické vzorce daného žánru, čímž úmyslně přepisuje jeho definici a definuje tak pravidla vlastního nevážně míněného subžánru čímž dává vzniknout této fungující, výpravné a neskutečně zábavné parodii na sebe sama.

Podívejte se na ocenění. Ty docela dobře vystihují můj názor na tuto hrůzu.

Film, který bychom měli uctívat jako otce, syna i ducha svatého, jako Bibli, Tóru i Korán, jako všech deset božích přikázání. Film, jehož každičký snímek bychom měli zarámovat, navonět, položit na hedvábný polštářek a neprodyšně uzamknout do sefju. Film, který bychom měli promítat jednou za deset let, a to při jediné projekci, pod přísným dohledem sto dvaceti ozbrojených příslušníků národní gardy, neváhajících zastřelit toho, kdo by se pokusil přiblížit k plátnu na padesát metrů. Pro filmového fanouška nepostradatelný snímek.

Bezkonkurenčně nejlepší, nejkultovnější a nejoblíbenější český film všech dob. S veškerou úctou ke všem Švejkům, Na samotám u lesa, Marečkům podejte mi pero, S tebou mě baví světům i jiným legendárním komediím, tak výborně natočené, napsané, promyšlemé, zahrané, ozvučené, procítěné a zároveň odlehčené veledílo nemá v dějinách české kinematografie obdoby. Nic víc netřeba dodávat.