Osvícený

Na tomto filmu jsem byl v kině celkem třikrát, takže jsem měl dost volného místa pro znovu zvažování mého hodnocení a tudíž na něm trvám. Strašně rád bych tomu dal plnou palbu, ale něco mi v tom prostě brání. Na tuto další spolupráci mého nejoblíbenějšího režiséra a filmového skladatele čekal celý svět. Na začátku roku jsem viděl žebříček nejočekávanějších filmů 2017 a Dunkerk byl na prvním místě. Zaměření se na Druhou světovou válku, skýtající v sobě plno možností pro efektní scény a záběry, byl sám o sobě dobrý nápad. Ale asi právě plno těchto možností, které Nolan beze zbytku využil jsou důvodem mé neúplné spokojenosti. Tento film je pro efekt. Nolan to dobře věděl. Všichni lidé jsou z tohoto filmu tak nadšení, protože, jak trefně podotkl jeden můj příbuzný: "Neděje se tam v podstatě nic, ale stejně člověk sedí a čumí s otevřenou pusou. Neděje se tam v podstatě nic, ale díky efektu a vizuálu to ten film prostě unese a nemusí zabředávat do příběhových omáček a přeslazených love story, jako třeba Pearl Harbor." To je sice všechno moc sexy, ale já čekal něco jiného. Nolana mám rád převážně díky sofistikovanému scénáři a rozvinutým charakterům postav a ne díky efektním záběrům na létající těla vojáků a rvačky mezi britskými a německými letouny. Samozřejmě, že celý ten efekt na mě taky působil, zvláště při druhém shlédnutí v IMAXU, je to báječná podívaná, avšak změnit hodnocení mě to nedonutilo. Je tu však další závažná věc, která můj požitek z tohoto filmu zkazila. Je to ten hype, který Dunkerku předcházel. Zmiňoval jsem ho úplně na začátku. Všichni se na něj těšili, já jsem na něj šel s očekáváním jednoho z nejlepších válečných filmů všech dob. A jak to již u filmů v kině, od nichž má člověk vysoká očekávání bývá, očekávání se nenaplnilo tak, jak by mohlo. Jako poslední bych se chtěl zmínit o mírné absenci výraznějšího vyvrcholení. Pochválit bych chtěl netradiční práci Hanse Zimmera, která výraznou měrou přispěla ke konečné atmosféře filmu. Stále tomu dávám čtyři hvězdičky, mé předešlé stěžování si bylo pouze zdůvodňování strhnutí té poslední.

Óda na Barboru: Byla jednou jedna Bára, spory ráda řešila. Spravedlnost tímto jejím počínáním střežila. Peníze, ty vždycky chtěla, prahla po nich od mala. Tak aby je navždy měla, soudit lidi začala. Že jí to jde od ruky, je v tom, pravda, zběhlá, občas mi však trochu přijde, že bych to zvládl i já. Když tuhle Máňa a Toník hodně rozvést se chtěli, tak k velkému překvapení, nakonec se rozvedli. Nebo Franta Novák přišel, Colou triko si pokecal, a aniž by zapřemýšlel, Colu hned zažaloval. Co mu na to Bára řekla, jak se jenom rozhodla? Ze židle se vážně zvedla, verdikt svůj číst začala: Stane li se nehoda, Cola na triku přistane, pak se tato limonáda vyráběti přestane. Téhle holce ušaté jestli odpad nedáte, tak je více než jasné, brzy na to skonáte. Tak ten odpad radši dejte a život si zachovejte. Věnováno televizi Barrandov za to, že brouzdání televizním programem dnes působí jako chůze minový polem. :-)

Zlaté oko je super, další dvě Brosnanovky nic moc a sledování Dnes neumírej mi ničí mozkové buňky po tisících. Ano, změna byla třeba. Ovšem kdo ztvární nového Bonda? Věřím, že reakce diváků po tom, co se dozvěděli informaci o dosazení Daniela Craiga do role nového 007, nebyly zrovna radostiplné. Upřímně, kdo by se divil. Po šarmantním a charismatickém Piercovi má přijít takový barový vyhazovač? Slyšel jsem, že prý diváci vyhrožovali sabotováním natáčení, pokud se Craig role nevzdá. A jaký byl tedy výsledek? Vysoce překvapivý. Daniel Craig svým chladným a nelítostných vystupováním, kterým zcela přepisuje předešlými generacemi zažité vzorce Bondovosti, dokáže nelítostně umlčet i jeho nejzarytější odpůrce stejně jako zbytek sledujících. Pro mě je nejlepším hercem Bonda. A to vše v i tak dobrém filmu. Příběh, šetření s akcí, celková skromnost provedení, úžasná Vesper, rozbor Bondova charakteru a zmínil jsem už úžasnou písničku You know my name od Chrise Cornella, který nedávno bohužel umřel? Tu mimochodem považuji společně se Skyfallem za nejlepší a nejchytlavější bondovský theme. Je tu ještě jedna věc, díky které mám Casino Royale tak rád. Poker! Moje pravá ruka. Pokud se tu tedy najde nějaký další fanoušek Pokeru, můžeme si někdy dát partičku ala Casino Royale, takže když tak napište. ....myslím to vážně....

Nesmírně podhodnocený film. Nechápu, co s ním všichni mají za problém. Ze začátku se, pravda, nevyhne klišé. Všichni říkají, že s koněm týpek nikdy nezorá pole, ale on sebere všechny své nadpozemské síly a k nesmírnému překvapení všech to pole na posezení zorá. Potlesk! Ale celý film má super dobrodružný příběh, doprovázený skvělou kamerou a vizuálem, emocemi, výpravou, vysoce dramatickými momenty a zvraty (například scéna s tankem či nalezením uprchlých bratrů) a neuvěřitelnou prácí s koňmi. Výprava První světové války podle mě nemá chybu. Nechápu, proč zde má tak nízké hodnocení. Nejedná se určitě o nejlepší Spielbergův počin, ale rozhodně není nejhorší.

Svou myšlenkou vybočuje z klasických marvelovských, zcela nudných a nezáživných kolejí, čímž si u mě zasluhuje uznání. Velké plus tkví ve svižném seznámení s protagonisty se stavem věcí a pak již rovnou začíná zápletka. Na první pohled by se mohlo zdát, že ta není nic extra, a je v podstatě zkopírovaná z nějakých dřívějších snímků. A vlastně tomu tak i je. Její zpracování a podání ale dosahuje takové úrovně, že i po skončení titulků zní divákovi v hlavě stoprocentně hypnotický (tak to tedy bylo minimálně v originálním znění s titulky) hlas Tildy Swinton. Mads Mikkelsen není nejsilnější stránkou filmu, stejně to s ním bylo i v Casino Royale. Akce je prostě skvělá, ani na jednu vteřinu se u ní člověk nenudí. Vizualizace přetvořování prostředí samozřejmě připomíná Počátek, ale nějak se nemůžu přimoci to filmu zazlívat. Ale na tom všem je nejlepší ten filozofický podtón, o kterém bych si v životě nemyslel, že ho Marvel bude schopný.

Hluboký dojem ve mě snímek nezanechal, ale rozhodně neurazil. V kině to vypadalo honosně, Benedict zde podal slušný výkon, není to sice jeho nejlepší "génius psychopat" role, ale není nejhorší. Coby historické drama působí velmi dobře, ale jak zde bylo řečeno, chtělo by to nějaký výraznější zvrat. Mírně nadprůměrný historický biják, který si ale plný počet nezaslouží.

Zítřek nikdy neumírá a Jeden svět nestačí nejsou nic moc a sledovat Dnes neumírej je utrpení, ale Zlaté oko mne velmi mile překvapilo. Výjevy typu Bonda plachtícího za padajícím letadlem skřípou, ale mít to filmu za zlé by bylo jako stěžovat si, že kyselo je moc kyselé :).

Já jsem se nenudil. Akce byla slušná, zápletka je zajímavá. Možná by Lucy byla o něco úspěšnější film, kdyby se nesnažila působit jako vrchol filozofie. Dávám čtyři za přestřelku fancoužští policajti vs korejská mafie.

Toto je snad nejsympatičtější film, který jsem kdy viděl. Divák (nebo alespoň já), se v něm s aktéry filmu natolik ztotožní, a jejich přítomnost na plátně mu je tak milá, že když film skončí, tak přesto že s nimi trávil takřka dvě hodiny, mu je opravdu líto, že odcházejí. Samozřejmě mám mimo jiné na mysli Garyho Oldmana, kterýžto atmosférou, kterou kolem sebe nese, dokáže i z té nejobyčejnější americké Hamburger station udělat dějiště neobyčejné události. Na první pohled opuštěná americká interstate v tomto snímku funguje jako jakýsi očistec pro ty, které nesmyslnost našeho světa semlela a kteří zaslouží víc. Nenápadný, ale chytrý a nesmírně příjemný snímek.

Nechte mě prosím vyjádřit svůj názor na tento film poněkud spontánně: To je tak kurevsky geniální film! Ale není to genialita prostě atraktivní, ale atraktivně-intelektuální. Kdyby se sečetla stylová dynamika všech zbylých DC filmů, Temnému rytíři by nesahala ani po kotníky. Ono vlastně není divu, když je to dílo snad největšího režiséra a nejpuntíčkářštějšího filmového skladatele současnosti. Ti dva se opět zasloužili o můj nejintenzivnější filmový zážitek za posledních několik let. Christopher Nolan oplývá hanebně dokonalým smyslem pro dramatickou situaci a výrazy jako směřování, souvislost, kontext, dynamika, obrat, spád, vyvrcholení a všechny ostatní akty, popisující filmové umění jsou mu tak blízké, že by klidně mohl být jejich sourozencem. Tak charismaticky emotivní film, který se vám zaryje hluboko pod kůži a zůstane tam opravdu hodně dlouho, doplněný o bezkonkurenčního Jokera, akci, a řádnou dávku pro Nolana typické osudovosti, že obdoby nacházím snad pouze v Počátku a Matrixu. Důmyslnost, se kterou Joker plánuje a provádí všechna ta zvěrstva dosahuje takové míry, že v tom divák proti své vůli nalézá cosi zvrhle ladného. Koncept toho, že záporák plánuje vlastní zatčení je poněkud stereotypní, vyskytuje se ve Skyfallu, Sherlocku Holmesovi, Avengers, Sedm, nebo Star Treku: Do temnoty, ale v Temném rytíři je to dosazeno s tak jemným citem pro interakci se zbytkem scénáře, že všechny jmenované tituly se můžou jít klouzat. Jeho genialita a genialita jeho akce však není prostě atraktivní, nýbrž atraktivně-intelektuální. Tj, každá sekvence s akčními scénami i bez nich, a toho si na Nolanových filmech cením, je zároveň plnohodnotným hybatelem děje. Dokonce i vyvrcholení filmu není akcí, ale v podstatě dialogem („Nemyslel sis snad, že by náš zápas o duši Gothamu rozhodl tenhle pěstní souboj?“), čímž je do jisté míry překopáváno chápání superhrdinského žánru. Nejvtipnější ze všeho je, jak lehce si Nolan pohrává s žánrovým stylem, na jehož transformaci je do jisté míry založen úspěch Temného rytíře. Dnes bez větších očekávání konzumovaný žánr komiks, a to nikdo nečekal, transformoval do podoby o pár komiksových prvků doplněné kriminální drama, které tyto pouze pomohly tvarovat do nezvyklejších dramatických situací. Divák je díky tomu řádově schopnější se do filmu vžít, a to díky jeho nádherné paralele s dnešní euroamerickou kulturou a životním stylem, jehož je v konečném důsledku pouhým komentářem. Dochází zde i k zakomponování principů, na kterých stojí samotné křesťanství. Rozuzlení příběhu zůstává totiž natolik dojemným, neboť zde film sahá k podobným empatičnostním stimulům, jako Nový zákon. Nevěříte? Co sebeobětování Ježíše Krista? Ježíš Kristus na sebe bral hříchy druhých a sám dokonce čelil všeobecnému odsouzení, vedoucímu k jeho ukřižování. Neudělal snad Batman to samé s činy pokrouceného Harveyho Denta? Ano („To já jsem je zabil.“). Batman ale není tím archetypálním lidovým dobrodějem, jakým byl Ježíš. Ten stál po celý život pouze za PRAVDOU, která byla jeho univerzálním nástrojem pro dosažení světového dobra („Tohle město ti předvedlo, že je stále plné lidí, kteří chtějí věřit v dobro!“), na čemž dodnes křesťanství stojí, zatímco Batman pro obnovení stability ve městě Gotham (které pro tento film představuje společnost jako takovou) nechal LEŽ pohltit jeho pověst („Protože samotná pravda občas prostě nestačí.“) a s ní i všeobecnou akceptovatelnost jeho působení. Temný rytíř je a navždy zůstane živoucí (atraktivně-intelektuální) legendou a kdyby jste hledali film, který stojí zato rozebírat na prvočinitele tisíckrát a zase znova, přičemž vždy ještě něco neobjeveného zůstane, Jokerův psychopatický smích vám zaručeně vyvstane na paměti. Nu, tomuto filmu se jízdenka z oblíbených prostě neprodá.