curfew77

Hodně netradiční a neprávem polozapomenutá scifi "magořina", ovšem v dobrém slova smyslu :) Dusná atmosféra a jaksi staromilsky pojatá řemeslná stránka filmu dělá z Donnieho Darka zvláštní podívanou, která se mi zadřela do hlavy na pěkných pár dní. K tomu připočtěte NAPROSTO netradičně obsazené Patricka Swayzeho a Drew Barrymore, výborného Jaka Gyllenhaala v titulní roli, jeho nečekaně rajcovní sestru Maggie (budu se asi muset ještě jednou podívat na svůj komentář k Temnému rytíři, kde jsem její sex appeal tak pohaněl), přímo skvělou Jenu Malone (kdy ta už dostane nějakou roli s velkým R?), letecký motor spadlý z nebe ausgerechnet do chlapecké ložnice, věru ďábelsky drsný konec... Ano ano, Donnie Darko rozhodně stojí za vidění - a možná i za vícero. 80 %.

To nejradostnější na úvod: Dakota Fanning už umí i něco víc, než jen otravně vřískat a zdržovat tatínka Toma na útěku před emzáky. Navíc jí narostly velmi cool nohy a už ve svých neposkvrněných (?!) 14 letech je tudíž v McGuiganově scifárničce pohříchu mnohem víc sexy, než celá domnělá hlavní vampka filmu Camilla Belle. I jinak ale Push vůbec není špatný film: že krade zápletku seriálu Heroes, je mi lhostejné, a pokud se člověk smíří s tím, že opravdu neobdrží porci hlubokomyslných filozofických přesahů (ale ruku na srdce, dámy a pánové, který film něco takového má?), pak jde o milou a svižně odsýpající žánrovku. Triky neurazí, mírně nejapný konec s trochou trpělivosti překousnete a ocenit je potřeba to, co McGuigan prostě umí nejlíp: vztahy, vztahy, vztahy. V tomto případě je - pochopitelně až na pozadí efektní vědecko fantastické story - reprezentuje nečekaně husťoučká atmosféra téměř neviditelného skoromilostného trojúhelníku Dakota-Chris-Camilla. A věřte nebo ne, nejlíp si v něm herecky opravdu vede slečna Fanningová. Pro Push 70 %... a kdo by to byl řekl, že se s vyhlídkou na Dakotinu zlou upírku budou na Twilight Saga: The New Moon docela spokojeně těšit i mírně vypelichaní třicátníci? :)

Festival neskutečných hlášek a bizarních gagů, ovšem zároveň mrazivá připomínka naší smrtelnosti, ke všemu brilantně říznutá krizí středního věku. Film, kterému asi správně neporozumí nikdo, komu není aspoň třicet a přitom méně než padesát, a rozhodně jej nedocení ten, kdo nepamatuje českou realitu na sklonku socialismu. Nádherně se pracuje s televizními znělkami, dobově rudými kulty a schůzemi, a v tom všem se rochní sklepácké trio Hanák-Šteindler-Vávra na vrcholu tvůrčích i fyzických sil. Vadí mi snad jen místy až příliš roztěkaná kamera a občas uši rvoucí zvuk, jinak ale neprávem nedoceněný rubínek české filmografie - a pro mě jednoznačně nejoblíbenější film od Věry Chytilové. 85 % PS: Pane vrchní, husy na pepři - a chlapci pijou, pijou, pijou! :)))

Nevím, zda je to tím, že jsem tenhle Costnerův životní majstrštyk viděl až devatenáct let po jeho vzniku, ale mě tedy Tanec s vlky nikterak zásadně nenadchl. Jistě, film je to řemeslně velmi povedený, zároveň docela moudrý a na rozdíl od jiných indiánských žánrovek se jeho tříhodinová stopáž dá přežít, aniž by se člověk šťoural nudou v nose. Trochu bolestivě mě ale bije přes oči snaživá angažovanost a rasová korektnost, která ve finále dopadá tak, že se ve filmu vyskytují hodní stateční indiáni, hrstka zlých statečných indiánů, jeden a půl hodného bělocha a horda zlých a zbabělých bílých vojáků. Oni opravdu mnozí rudokožci BYLI zloději, povaleči a ožralové... Dalším mínusem je pro mě nepříliš sympatická (a na danou roli poněkud stará) Mary McDonnell, i proto osobně dávám v Kevinově filmografii přednost například syrovější a méně nakašírované Pomstě, kde mu protějšek tvoří skutečně sexy "indiánka" v podání Madeleine Stowe :) A pro Tanec s vlky 70 %.

Jde samozřejmě o nekonečný festival kultovních hlášek, Jáchym navíc přivedl na plátno nejednu zlidovělou postavu v čele s nesmrtelným psychiatrickým docentem Chocholouškem. Přesto na rozdíl od jiných podobně legendárních českých klenotů nedávám plnou stovku, na to se až moc projevuje mě nepříliš milý rukopis režiséra Lipského spočívající v přehnané ztřeštěnosti děje, zápletky i konání hlavních postav. Ovšem 90 % si snímek samozřejmě plně zaslouží. A slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás :)

Pro původním komiksem nepolíbeného jsou Watchmen dost složitě stravitelným soustem, postupně si mě ale tihle jekyllohydeovští superhrdinové získali jak originálním časoprostorem, ve kterém se pohybují, tak elegantním vizuálem. A nakonec člověk zjistí, že mu tenhle film vlastně uvízl v hlavě, podobně, jako kongeniální hudební doprovod Smashing Pumpkins k watchmenovskému traileru (mimochodem - nejlepšímu, co jsem za poslední roky viděl). Absenci pořádného komiksového děje a akčních scén bych Snyderovi nevytýkal, prostě se jen věrně držel netradiční předlohy, dobře funguje i sázka na méně okoukané herecké tváře. Watchmen jsou zkrátka po Temném rytíři dalším příspěvkem do zatím nedlouhé řady znepokojivě těžko čitelných filmů - a to se mi náramně zamlouvá :) 85 %. PS: Odpustit si Strážci mohli snad jen tu přestřelenou parodii na Nixona, ten frňák by exprezidentovi mohl závidět snad i Thomas Gottschalk :)

Kámen úrazu tkví v tom, že poprvé jsem Měsíc 44 viděl někdy v patnácti, a tudíž se mi blaženě nostalgický úsměv roztáhne od ucha až k uchu hned v ten moment, kdy se nevídaně prkenný jednoksichtař Paré poprvé zjeví na plátně. Co na tom, že kolem něho celou dobu poletují mašinky nápadně podobné těm z o dvacet let starší české komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, týž film ostatně asociuje i sonorní palubní hlášení (ano, něco jako "...cestující do pravěku se shromáždí u brány osm." ). Nemůže vadit ani fakt, že postavy dělají věci tuze nelogické - koneckonců řekněte sami, podrobili byste ve sprše sodomii člověka, který vám bude za hodinu dělat navigátora v kaňonu úzkém jak anální otvor dvacetiletého mladíka? :) Piloti čtoucí sonety a odsouzení vrazi, kteří si je od nich půjčují, toť Emmerichův denní chleba a já se směju a směju a směju... říká se tomu guilty pleasure. Co je třeba Rolandovu "poslednímu evropskému projektu" přiznat, je dusná atmosféra plná mlhy a poblikávajících zářivek - a že to je víceméně nežádoucí efekt nedostatku producentských financí, radši nikomu neříkejte. Já sám pro sebe si píšu nesmírně pobavených 60 %, ale vy ostatní to čtěte jako čistočistou čtyřicítku a o hvězdu míň, platí? :)

Naprostý masterpiece hororového žánru, přímý a jediný zakladatel "vesmírného" subžánru: po premiéře Vetřelce už nikdy nebyl svět filmu stejný jako předtím. Co dodat víc? Do smrti budu závidět každému, kdo k téhle Scottově podívané (a stejně tak ke Cameronově dvojce) usedne - nejlépe do kina - poprvé, takříkajíc nepolíben. A takových filmů je hodně málo. Vyjmenovávat znovu všechno to, co je na prvním díle legendární vetřelčí ságy fascinující, je zbytečné, stačí si přečíst komentáře kolem dokola. Krystalicky čistých a do poslední mrtě zasloužených 100 %.

O něco lepší, než byl před pár lety mírně rozvleklý Nixon v podaní sira Hopkinse, nicméně ač jsem tématem celoživotně zasažen, nemohu si pomoci, ani tenhle duel neplynul zrovna podle mých představ. Film několikrát ztrácí tempo a nachází ho jen ztuha, pár extra silných momentů ("Já jsem vám včera volal?") to úplně nezachrání. Navíc se nemohu zbavit nepříjemného dojmu, že snímek oběma hlavním aktérům oproti realitě dost fandí, což je pochopitelně mnohem markantnější u exprezidenta, který místo jako ostřílený americký politický jestřáb působí spíš dojmem roztržitého strýčka odvedle - a to tedy prosím pěkně Howardovi nevěřím. 80 %, ale jen tak tak.

Vkusné a inteligentní drama, které nicméně některým aktérům (především Tony Blairovi) instaluje nad hlavu poněkud nezaslouženou svatozář. S nezbytným kritickým odstupem ale rozhodně stojí za vidění, možná dokonce i opakované. 85 %.