Mariin

Pro znalce brakového žánru a pro milovníky 50.-60. let italských, hammerovských a cormanovských hororů povinnost. Tentokrát již v barvě, ale zcela v duchu předchozí mexické tvorby se směšnými efekty, gumovými netopýry na vlascích, slečnami v ohrožení, jejich statečnými snoubenci a cenícím se krvelačným upírem, který ovšem kvůli tomu, aby si přišel na své, musí nejprve koupit jistou haciendu (!). Horor je pojat v duchu tradičního mexického katolicismu jako souboj dobra se zlem, inkvizice je tu ukázána jako instituce na straně dobra, neomylně proti mocnostem temným, měnícím lidskou podobu v psa, netopýra nebo dým. Kromě některých obvyklých hloupostí zde nacházíme další absurdní inovaci např. v tom, že laik - doktor Fabián, u sebe nosí proti upírovi Tělo Páně! Závěr dramatu je pak postaven zcela na otázce víry kněze, který se má postavit Zlu, vysvlečený z kleriky a vyzbrojený právě jen vírou... Ke známkám úpadku tu patří především předčasné cenění zubů barona Helsinga a zbytečný naturalismus v podání některých scén. Pokud před spuštěním filmu ale vypneme rozum, pak se lze pobavit. K přednostem patří exotický mexikánský kolorit, postava zlověstné seňory Kostoffové, výtvarná stránka skutečných exteriérů (renesanční klášter-hacienda, pravá jeskyně i historické interiéry) a koneckonců i kratší stopáž...

Hnusné myšlenky a zrůdná idea v pěkném jihoamerickém balení s hezkou uruguayskou herečkou, v prostředím bohatší společenské vrstvy. Otázky neplodného manželství, nevěry, lži, homosexuality atd. - myšlenkově stejné jako v morálně rozkládající se Evropě.

Proti tomuto je Vetřelec o 10 tříd výše, nechápu ty oslavné komentáře...

Mimořádně naivní a neuměle natočený amerikanizující western s divácky podbízivou hororovou příměsí nadpřirozených sil v postavě neporazitelného pistolníka Rio Kida. Hlavní hrdina Manuel "El Texano" Zaldívar se mu postaví, aby očistil jméno svého rodu. Zajímavé spíše z hlediska toho, co je nechtěné: odvážná směsice žánrů a ukázka mexické tvorby 60. let z produkce režiséra Crevenny, pocházejícího z Německa, který vychrlil neuvěřitelné množství podobných brakových filmů (dokázal natočit i 10 filmů během jednoho roku!)...

Velmi dobrý (i když pro komunisty a demoliberály jistě politicky nekorektní) film ze španělské občanské války, v němž herecky vyniká především Marianne Kochová v roli Terezy, obětavé ošetřovatelky raněných, tajně stojící na straně frankistického odboje proti sovětským bolševikům. Vydává se v nebezpečí tím, že pomáhá raněnému německému vojákovi. Mladičká Karin Dorová tu hraje dceru prokomunistického starosty Toquita. Reinl už zde ukázal, že uměl natočit napínavé drama a využít horskou krajinu i výrazné herecké osobnosti, kromě Marianny Kochové především Willyho Römera v roli narudlého starosty. Pozornému divákovi neunikne, že tvůrce pozdějšího Vinnetoua v podstatě ukazuje tuto válku pravdivě jako odboj španělských vlastenců, katolíků (frankistů) proti pokrokovým ateistům, komunistům, anarchistům a liberálům, podporovaných Sověty. Tomu jednoznačně odpovídá i happy end, kdy je městečko konečně osvobozeno, a také symbolika křížku, která se objevuje na začátku i na konci příběhu "Dokud jsi naživu"...

První dvě třetiny filmu skvělá zábava (až má člověk chuť být taky spisovatelem brakové literatury), závěr mi připadá trochu slabší, protože se parodie snaží přejít do vážnější roviny...

Povídka Chlebové střevíčky patří k tomu nejlepšímu z žánru hororu v dějinách českého filmu. Nádherné kostýmy, lehounká erotika, "gotické" rokokové prostředí, mysteriózní i surrealistické prvky, výborné dialogy, zvuková a hudební kulisa, herci (Somr jako čert, polská herečka Tuszynska jako hraběnka) a koneckonců i pevný morální princip příběhu, založený na staré pražské pověsti. Excelentní, nedoceněné dílko Evalda Schorma! Tato povídka jednoznačně za pět, Golem za tři (Klusák by tedy Žida nezapřel), Travička za čtyři (Milena Dvorská se tu vyrovná svým šarmem předním světovým herečkám), ale ty kdyby nevznikly, nic by se nestalo. Zato bez "Chlebových střevíčků" by byla česká (československá) kinematografie ochuzena o jedno z nejlepších děl...

Dobrý průměr spaghetti westernu s výstižným názvem "Kulka v čele" (německy dokonce "Ein Loch in der Stirn"). Jedna z mála výjimek v italských westernech, kdy se hlavní hrdina chová uctivě k mnichům a ke klášteru (i když taky machruje). Jinak film ničím nevyniká, ale ani neuráží. Nalezneme tu snad všechny prvky tohoto upoceného a zaprášeného žánru: hrdina sám proti banditům, průhledy do prostředí mexikánské bandy, zlato, zajetí a mučení hrdiny (kterému se samozřejmě podaří téct), utiskování a naopak ochranu žen, výraznou postavu zloducha atd. Vari natočil ještě lepší western - Prega il morto e ammazza il vivo.

Skupina mladých lidí vyrazí na chatu v lesích, kde vyvolá zlé duchy podle staré sumerské kletby, nahrané na magnetofonovém záznamu. Nenašel jsem v tomto thrilleru žádné umělecké kvality, žádné stavění atmosféry a napětí, jen nechutné krvavé a brutální efekty, které měly šokovat a náležitě vydělat...

Líbivě, americky natočené scifi (hezky ukázáno šťastné manželství), skvělý Vincenc Price se svým sametovým hlasem i půvabná Patricia Owens, jinak ale hodně naivní blbost s rozpačitým koncem. To mám radši přiznané braky Hammeru nebo Rialto...