HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 28.4.2017  17:50

    Tygra a Draka si určitě pamatujete. Dodnes čouhá z celé řady filmů, které inspiroval svým oscarovým a finančním úspěchem, dokonce se distancuje i od přebarvičkovaných eposů Zhanga Yimou. Ang Lee si totiž svou poctu wuxia filmům z padesátých a šedesátých let natočil hodně osobitě, spíš jako komorní čínskou tragédii vyzdobenou akčními scénami. Není divu, že byl evropský divák trochu vyděšený z postav doslova vlajících ve větru, bojujících spíše s vnitřními než vnějšími démony. V Číně snímek paradoxně vyhořel, protože v něm převážně hongkongští herci nepříliš zdatně recitovali dialogy v mandarínštině, a také proto, že šlo o velmi stylizovanou poctu tradičnímu žánru, nikoliv o jeho přirozenou extenzi. A vida, po dekádě a půl se Tygr a drak vrací. Tentokrát se mu posmívá celý svět, protože dlouholeté pokusy o pokračování nakonec finišují svou pouť u Netflixu, který snímek natočil se západním štábem v kulisách Pána prstenů a trestuhodně v anglickém znění. Tygr a drak byl poctou žánru, jeho pokračování je pak poctou Tygrovi a drakovi. Z téhle věty už určitě cítíte jistou degradaci nebo minimálně odklon. Obsazení slibuje poměrně dost - neznámí mladí herci jsou jištěni Michelle Yeoh a Donniem Yenem, v roli záporáka se objevuje Jason Scott Lee (naštěstí jen sporadicky), ale z dalších klíčových postů je cítit, že tu půjde spíše o nápodobu. Tedy snad s výjimkou toho nejvyššího. Jméno Yuen Woo-Pinga doma v Asii něco znamená. Režijně je sice jeho filmografie o dost slabší než pokud jde čistě o orchestrování akčních scén, ale vzhledem k tomu, že dělal choreografii na původním filmu, máme tu alespoň symbolické pojítko. Nebudu vás dlouho napínat, Meč osudu má skutečně blíž Pingovu Zrození legendy než k prvnímu Tygru a drakovi. A vlastně to dává smysl. Scénář se sice snaží kopírovat linii Angova filmu a docela úspěšně se mu podaří vklouznout do původní mytologie, prim tu ale hrají akční scény a bojový styl, který nastolil předchozí snímek. Pokud vám naskakují osypky ze jmen jako Sněhobílá váza, Mlčenlivý vlk nebo Ohebná poštolka (dobře, to poslední jsem si vymyslel) a máte vyloženou averzi na létání vzduchem, pak se rovnou můžete sebrat a jít o recenzi dál. Pingův styl ve dvojce je sice tvrdší a dynamičtější než v Angově filmu, ale zároveň ctí původní "flow". Někdo by mohl mít pocit, že už díky výměně Donnieho za Chow Yun-Fata, který měl kung-fu "jen" naučené, se akční scény posunou dál, ale hlavní hvězdy už mají pár křížků a v mnoha soubojích je vidět, že jistota jako zamlada trochu chybí. Což zamrzí, protože ti mladí tu hrají nezkušené cucáky, kterým to stařešinové musejí natřít. Situaci nezachrání ani Jason Scott Lee, který je podivně nafouklý a pouští hrůzu spíše ochotnickým způsobem. Ceny za nejlepší bitky roku tedy Ping letos neposbírá, ale to neznamená, že nemá nápady a drajv. Duel na zamrzlém jezeře je skvělý a celý ten svět krasopisně pojmenovaných bojovníků, jejich unikátních stylů a zbraní, má potenciál vás znovu po letech oslovit. A to je jedna z hlavních deviz celého snímku. Meč osudu totiž nechce být dalším béčkem, ve kterém se to jen bezhlavě mydlí. V podstatě všechny hlavní postavy, kterých je skoro tucet, mají nějaký milostný nebo rodinný problém. Až máte pocit, že si scenárista musel dělat nějaké diagramy, aby nedocházelo ke skoro až telenovelou smrdícím odhalením. Všichni všechny znají a kdo není něčí bratr nebo sestra, ten jistojistě zemře. Neměl bych si z toho dělat legraci, když podobným neduhem trpí třeba i Star Wars, ale tady to na ploše relativně skromných sto minut působí opravdu až příliš nuceně. Takže abychom si spočítali technické a umělecké skóre od rozhodčích. Akční scény jsou parádní, ale už to není ono. Vizuál má novozélandský instagramový filtr a levné CGI (to ovšem u čínských produkcí zůstává tak nějak standardem), herci jsou slušní, dialogy šustí papírem a hudba spolu s kamerou jsou spíše snaživými imitacemi. V přímém souboji s Tygrem a drakem je to prohra, ale to je neférové srovnání. Meč osudu je totiž sám o sobě velmi stravitelnou čínskou pohádkou o dobru a zlu, lásce až za hrob, mocném nefritovém meči a bandě hrdinů, která obývá svět s potenciálem na deset dalších filmů. A ačkoliv tahle produkce nezanechá výraznější chuťový ocas nebo snad touhu po opakovaných zhlédnutích, rozhodně nejde o mezinárodní ostudu, zvlášť když si film pustíte v čínském znění (alias dabingu), které mu notně přidá na autenticitě. Má větší ambice než shaolinské béčko vysílané po půlnoci, ale zároveň mu musíte tak trochu odpustit jeho urozený původ. Pak možná budete překvapeni s jakou lehkostí se přehoupnete i přes těch průměrných 60%.

    • 28.4.2017  17:47
    Ip Man (2008)
    ****

    Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless s Jetem Li, ale všechny kung-fu životopisy kolem. Bohužel čím náročnější příběh Wilson Yip vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - heslo "máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti soudobé choreografie zas o kus dál. Wing Chun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně ti kluci pustili, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na druhý díl, který přivede před kameru Sammo Hunga jako konkurenčního mistra a hlavně nám po Yip Manově přesídlení z Číny do Hongkongu naservíruje mladého Bruce Lee. Tenhle trumf byl jedním z hlavních důvodů, proč dvojku točit, tou další jsou obří tržby jedničky. 80%

    • 28.4.2017  17:36
    Zátah 2 (2014)
    *****

    Jak vlastně takovou recenzi začít? Klišé o klepání prstů, rozšířených zorničkách a nezvládnutém slintacím reflexu už jsou tak nějak okoukaná. Gareth Evans rozkopnul dveře minimalistického Raidu a opustil klaustrofobický kung-fu činžák. Ve skutečnosti to ale bylo trochu naopak - scénář dvojky, a to včetně choreografie, totiž existoval dávno před první klapkou Raidu. Jenže se producenti báli jeho přepáleného měřítka a vyžádali si od Evanse raději něco komornějšího. Proto vznikl přímočarý bitkařský film o policejní jednotce uprostřed paneláku plného gangsterů. To se dá natočit za pár peněz. Reakce odborné veřejnosti, protřepané všemi možnými asijskými klasikami, s sebou strhla i ostatní části publika a The Raid se z festivalových šňůr spustil do obýváků neposkvrněných duší a udělal v nich zhruba stejnou paseku jako kdysi Tony Jaa s prvním Ong-Bakem. Nová naděje akčních filmů byla na světě. A Evans měl před producenty konečně argument, kterým mohl praštit o stůl. Je důležité si uvědomit, že dvojka je vlastně předjednička, protože jakkoliv na sebe dějově oba snímky navazují a sequel začíná pouhé dvě hodiny po skončení původního filmu, ve skutečnosti ho lze z Evansova pohledu chápat jako zahřívací kolo. Jako vědomé držení se zpátky. Za sebe musím říct, že jsem vlastně rád, jak to dopadlo. Evansova prvotina Merantau (jejíž hrdina se mimochodem jmenuje Yuda, na což je v druhém Raidu hezky odkázáno) totiž trpěla právě přílišným gulášem témat a typickým ukousnutím si přílišného sousta. Druhý Raid je ale ve srovnání s měřítkem zmíněného filmu o tolik větší, že bere dech s jakou vyspělostí se dokázal Evans - scenárista, režisér, střihač a vůbec děvečka pro všechno - s takovou výzvou popasovat. Když přihlédnete k tomu, že tenhle film zrál v jeho hlavě cca pět let, a že tohle je vlastně vize, kterou chtěl natočit v první řadě, dává to celé o poznání větší smysl. The Raid 2 je srdcovka a splněný sen. Z pohledu tvůrce i diváka. Způsob, jakým se film rozpřáhne po úvodní dvacetiminutovce, během které Rama zjistí, že rozcvička v paneláku byla sice intenzivní, ale vlastně docela příjemná oproti tomu co ho čeká, je dechberoucí. Najednou opouštíme interiéry, ve kterých o stěny driblovala spíš žánrová klišé, a vydáváme se do širého světa, kterému vládne mafie, již by chtěl hlavní hrdina dostat na kolena. Jedinou cestou z bludiště je zabít démona. A že má několik hlav, přičemž každá patří jiné mafiánské rodině? Jen do toho! Nečekejte ale zkratkovitý masakr z jedničky. Tady musíme do hloubky a pěkně si "Vyžrat" osudy zpovykaného mafiánského synka, nájemného vraha s měkkým srdcem, hrdých kmotrů, co si nenechají do ničeho kecat, ale i trochu komiksového tria poskoků týpka, co by se svým kloboučkem, hůlkou a slunečními brýlemi skvěle zapadli do videoklipů Justina Timberlakea. Při dvouapůlhodinové stopáži by se tenhle motor mohl snadno zadřít nebo rozsypat na nesouvisející harampádí, zvlášť když dějová vlákna často a vydatně trhají na kusy ambiciózní akční scény. Evans měl ale šťastnou castingovou ruku i napodruhé a zejména japonští herci dodávají mafiánskému pnutí na věrohodnosti. Zákulisí tahání za politické nitky sice črtá Evans spíš v náznacích a svým způsobem divák nemá šanci proniknout ani do motivací za konáním v nejvyšších zločineckých kruzích, ale na dojem, že se kolem Ramy děje něco většího, než je on sám, to bohatě stačí. Ostatně i pointa snímku naznačuje, že jsme tak možná na konci prvního poločasu skvěle rozehraného mače. A zřejmě vás nepřekvapí, že Rama zatím vyhrává vysoko na body. Ačkoliv se o filmu mluví jako o kung-fu Kmotrovi a do značné míry lze takto velkohubé prohlášení tolerovat, logicky má mnohem blíž asijským gangsterkám, které má zjevně Evans moc dobře nakoukané. Pokud jste na tom stejně, nebude vás příliš pálit, že tu skoro nikdo, až na nejvyšší šarže, nepoužívá střelné zbraně, a veškeré problémy se řeší kovovými trubkami, mačetami a noži. Charakteru snímku to samozřejmě nahrává, protože Rama moc rád řeší problémy holýma rukama. Navíc platí, že když na sebe jdou lidi s nožem nebo kladivem, nadělají ze sebe mnohem větší fašírku než v případě přestřelky přes celou místnost. Některé ukončováky jsou tu extrémně brutální, často to lze říct i o celých scénách, především o obouruční poctě Oldboyovi, která vás donutí získat si opět ke kladivům ztracený respekt. Tady Evans uhodil hřebíček na hlavičku. A hlavička explodovala v padesáti odstínech rudé. Když už jsme se po kolena propadli do těch akčních scén, musíme začít opět tleskat. Evans se nesnaží o nějaké zbrklé experimenty, ale je si plně vědom toho, že má víc hraček a respektu. Hned v první scéně nechá Ramu nelidsky zmlátit, ale až poté, co vysekne další stylovou poctu uzavřeným prostorům. Pak už jen plní výkladní skříň tím nejlepším zbožím a stupňuje intenzitu do nesnesitelných výšin. Pořád otáčí knoflík, až ho v závěrečné půlhodině utrhne. A volume se nějakým záhadným způsobem pořád zvyšuje - ať už jde o bourneovskou automobilovou honičku nebo souboj v kuchyni, po kterém by Casey Ryback sundal zástěru a ze studu vyskočil nejbližším oknem. Takhle intenzivní bitku jste od prvního Raidu neviděli. A dost možná ji neuvidíte zas až do trojky. Je to důvod ke smutku nebo k oslavě? To už nechám na vás. Choreografie je našlapaná, kaskadéři se nebojí ze sebe dělat masokostní moučku ve jménu obecného pokroku kinematografie a Iko Uwais nedbá jizev a zranění (i když podříznuté stehenní šlachy v závěrečné scéně už jsou tak trochu na hraně) a louská hlavy jako ořechy. Slabší okamžiky tu samozřejmě jsou, např. Julie Estelle je sice ikonickou postavou hluchoněmé asasinky s kladivy, ale na jejích pohybech je vidět, že bojová umění se nabiflovala v šestitýdenním rychlokurzu. Proč ne, Evans zvládne tohle klopýtnutí okamžitě zamáznout další skvělou akcí, ale trochu to připomene snahu nasypat do děje co nejvíc prvoplánově cool postav, tak známou z prvního a druhého Tom Yum Goong. Evansovi by ale ani další tajtrlíci, co nezvládnou čistou otočku, nezlomili vaz. Raid 2 totiž není jen řetízákem plným stuntů a bitek. Vzpomínáte na thajskou akční vlnu? Začala podobně komorním Ong-Bakem, ve kterém loktový virtuóz Tony Jaa seskládal na hromadu všechny thajské kriminální živly. Bylo to hezky natočené, moc se tam nemluvilo a hodně se kosilo. Jenže když se měl natočit sequel, hned se z toho začal dělat megalomanský projekt, aniž by byl k dispozici solidní scénář nebo herecký potenciál. A tak zbylo ze všech pokračování thajského zázraku jen pár skvělých akčních scén, co si tu a tam pustíte na YouTube. Zbytek je nesouvislé žvatlání thajských ochotníků, v čele s nevýrazným Tonym, který sice umí kopat, ale jinak má výrazové schopnosti boxovacího pytle z posilovny. Raid je jiný. Je jako kindervajíčko, které pod čokoládovým obalem ze špičkových akčních scén skrývá komplexní hračku, která útočí slušným dějem a slušnými herci. Ne, není to nejlepší kung-fu, i když jsou tu okamžiky, kdy nebudete dýchat. Ne, není to Kmotr - na to používá až příliš osvědčených dějových mechanismů a odhalí jen zlomek svého světa. V kombinaci takhle nesmiřitelných žánrů byste si ale jen těžko mohli představit lepší výsledek. Za stopadesátiminutovou stopáž stihne The Raid 2 odprezentovat tolik věcí a zasáhnout tak širokou cílovku, že z toho padají do mdlob jak zastydlí fanoušci Jackieho Chana, tak seriózní filmoví kritici. A všichni svorně doufají, že Gareth Evans nepodlehne hollywoodským svodům a natočí se svým týmem minimálně ještě trojku a čtyřku. Všichni jsou v ideální formě a Rychle a zběsile 4, 5 a 6 nám ukázalo, že když se sejde ta správná parta, dají se povedené žánrovky sypat jako na běžícím pásu. Takže dokud se nápady množí, kosti slouží a zástupy kaskadérů se netenčí, je třeba jet na plné obrátky. Tím spíš, že Evans v poslední scéně dokazuje, že je kam pokračovat. Dejte mu víc peněz, dejte mu víc času a hlavně ho nechte dělat svou práci. U Thajců jsem se vždycky bál, že tu svou ongbakovskou jiskru nedovedou udržet a proměnit ji v oheň, který sežehne Hollywood. Tady se skoro bojím, že úspěch na západě je to nejhorší, co by se Evansovi mohlo přihodit. Zabrání mi to ale v chvalozpěvech? To si pište, že ne! Je samozřejmě otázka, nač si letos schovávat maximální hodnocení. The Raid 2 není bez chyb, ale ani po čtyřiadvaceti hodinách od zhlédnutí mě nenapadá, co bych na něm vylepšil. A z prstů, co se doklepaly, mi rostou nápady hned na několik článků o tom proč je tohle ten film, který vám přijde nafackovat, až zas budete za rok tvrdit, že rok 2014 nic zajímavého nepřinesl. Houby, jenom jste se prostě koukali špatným směrem! 100%

    • 28.4.2017  17:35

    Někde daleko, za sedmero Sněžkami a sedmero Vltavami teď natáčí thajský dream team Tom Yum Goong 2. A dost možná po zhlédnutí The Raid kroutí dvojité směny, protože zatímco ještě před třemi lety byl thajský akční zázrak bezprecedentním úkazem, jehož ostří jen nepatrně otupila duševní epizodka Tonyho Jaa, teď má svět bojových umění novou hvězdu ve filmu, který není jen pouhou ilustrací fantastické přesdržkové. Držte si páteře, pojede z kopce! Děj Raidu přitom staví z těch nejzákladnějších kamenů. Velký barák, malá policejní jednotka, spousta hajzlíků s mačetami, ale… také charismatický záporák s šíleným poskokem, utajované pouto mezi dvěma charaktery a přiznejme si to, Iko Uwais má prostě větší charisma než Tony Jaa, který opravdu působí dojmem sedláckého simpletona, jemuž někdo sebral hračky (nebo slona). Gareth Evans ve svém druhém celovečeráku jako by pochopil, že méně je někdy více. Jeho prvotina Merantau (Cesta bojovníka) trpěla příliš košatým dějem, přepjatými hereckými výkony a byla snad až příliš lokální. Nemám nic proti průniku do světa Silatu, rituálům přerodu chlapce v muže atd. ale akční film nesmí drhnout a Merantau bylo prostě se svými 106 minutami příliš těžkopádné (a to ještě existuje o půl hodiny delší director's cut). Jeho ozdobou tak zůstaly především duely a hromadné bitky. Obojího je v The Raid víc než dost. Na stejné stopáži si režisér i scenárista Evans předem připravil pole pro hardcore festival bojových umění. Dějová linie nesežere příliš času, ale pevně narýsuje videoherní koncept baráku plného zločinců, který musí speciální jednotka vyčistit patro za patrem (level za levelem). Iko Uwais má doma těhotnou ženu, takže logicky musí přežít - to není spoiler, jen zákonitost osmdesátkové žánrové etiky, které se film celkem věrně drží. Nemělo by vás proto překvapit, že po první hromadné bitce leží většina těch hodných bradou vzhůru a je především na Uwaisovi, aby v tomhle domě zjednal pořádek. První čtyři patra (a třicet minut filmu) připomínají Hard-Boiled. Náboje ještě nedošly, takže máchání rukama nekončí loktem do lícní kosti, ale průstřelem obličeje. The Raid je ale přeci jenom spíš vzdálenou poctou Game of Death a končetiny Iko Uwaise mají nábojů nekonečno, takže je jen otázka času, než se přejde k rukám, nohám a mačetám. V tu chvíli snímek definitivně ukáže zuby a užaslý svět spatří nový milník akční choreografie. Nepodobá se ničemu, co jste kdy viděli. Způsob jakým se tu bojovníci postupně vyšťaví fakt nemá obdoby a vás bude ke konci bolet každá rána. Nadupané tempo, navzdory tomu, že snímek je stejně dlouhý jako Merantau, je dáno jednak tím, že se děj odehrává v reálném čase, a druhak tím, že tu nikdo nemarní stopáž dlouhým vykecáváním. Když na vás běží dvacet mladíků s mačetami a vy máte v ruce vysílačku, těžko s ní budete volat příteli na telefonu. Prostě zdrhnete, nebo je všechny zkusíte seskládat na hromadu. Nutno dodat, že Iko Uwais se k hulákajícím zmetkům staví vždy čelem a to co následuje, lze popsat jako lekci bojových umění a lidské anatomie v jednom. Právě bezděčná brutalita a frenetičnost akce dává Raidu neopakovatelnou příchuť. Je to přesně ten železitý vlhký pocit, který cítíte na jazyku, když vám dá někdo pěstí. Ano, jste zvyklí na lokty a kolena do obličeje, Tony Jaa občas vyblokoval holýma rukama dvoumužnou pilu, ale akční scény v Ong-Baku a Tom Yum Goong byly vždycky kašírované pro kameru. Prostě je někdo vymyslel tak, aby vypadaly sexy. Tonyho souboje v duchu filmových tradic vždy vypadají "učesaně", připomínají taneční choreografii, ve které všichni vědí, kde mají stát, kam spadnout a jak křičet. Dojem připravenosti ještě umocňují sportovní replaye těch nejlepších úderů - prostě si vždy uvědomujete, že tohle všechno pro vás někdo dlouho připravoval a chtěl, abyste se dobře bavili a žasnuli nad ovocem mnohaměsíčního tréninku. The Raid je roztěkaný, hektický a bolestivý boj o vlastní život. Ano, zkušené oko vidí za choreografií pečlivé plánování a spoustu dřiny, ale kombinací rychlého, leč přehledného záběrování a chvatové ekvilibristiky, se daří dokonale prodat pocit "pekla na zemi". Je to patrné z hromadných řeží Iko vs. všichni, kde instinktivně uhýbáte spolu s hrdinou, ale zejména při trojcestném "duelu" Iko vs. Donny vs. Yayan, kdy budete potřebovat nějaké ty sacharidy po ruce, jinak už jen ze sledování téhle bitky omdlíte vysílením. Způsob jakým se tu bojovníci postupně vyšťaví fakt nemá obdoby a vás bude ke konci bolet každá rána… The Raid opravdu umí navodit viscerální pocit soucítění s mláceným hrdinou i jeho oběťmi, bez ohledu na to, jestli jste někdy dostali pěstí, nebo znáte pravý hák jen z videoher. Zmíněný souboj je do jisté míry opakovačkou bitky Iko vs. Yayan z Merantau (vrchol snímku odehrávající se ve výtahu). Připomínám to proto, že Yayanův Mad Dog se od víceméně civilního Erika v Merantau vzhledově dost liší a nemuseli byste ho poznat. Kope mu to ovšem ještě líp a mám pocit, že v rozjetém módu udělá stejnou paseku jako dělostřelecký granát hozený doprostřed vojenského šiku. Není to hezký pohled - krví zbrocená trička nevyperete ani v Persilu, kosti je potřeba složit zpátky dohromady jako puzzle od Ravensburgera - ale stejně jen těžko odtrhnete oči. The Raid je zadostiučiněním pro všechny fajnšmekry. Po relativně dlouhém suchu jsme se zas dočkali něčeho, co nakopne nejen konkurenci (i když třeba Donnie si hmatatelnou brutalitu se zbraněmi (SPL) i bez nich (Flashpoint) vyzkoušel do sytosti), ale především zájem veřejnosti. Akční snímek osekaný na samotnou dřeň, ale přesto dokonale funkční a "zábavný". Já jen doufám, že Gareth Evans teď nepodlehne svodům hollywoodských producentů a nevrhne se do nějaké sedmdesátimilionové čupr pecky s Channingem Tatumem. Potřebujeme ještě dva, tři podobné filmy, než se někdo zblázní (nic ve zlém, Tony), nebo podlehne mamonu a začne dělat kompromisy. Ale i kdyby Evans už nikdy do stejné řeky nevstoupil, děkujme bohu, že do ní alespoň jednou spadnul až po uši. 90%

    • 28.4.2017  17:28

    Jackie je svým způsobem klikař. Zatímco hollywoodské hvězdy po pár průšvizích padají a musí fanoušky i přízeň producentů horko těžko získávat zpět (John Travolta by mohl vyprávět), Chanovi jeho americké braky á la Chůva v akci v jeho domovině projdou (možná i proto, že jsou tam nenápadně zahrabány pod koberec a rychle z kin zmizí) a ještě zajistí, aby mohl hollywoodský honorář vrazit do něčeho hodnotnějšího. Což je v tomhle případě spíš gangsterka Město zločinu (Shinjuku Incident), kterou najdete na DVD. Ale kvůli té tu dneska nejsme. Malý velký bojovník jí je na míle vzdálen místem, dobou i žánrem, jedná se totiž o dobovou válečnou komedii, ve které Jackie hraje prosťáčka, který má ale pro strach uděláno, je chytřejší než se zdá, a je rozhodnutý - když už se v té nesmyslné válce ocitl - ji trochu sabotovat. Spojitost s českým Švejkem je evidentní, proto se na ni odkazuje ve většině komentářů a recenzí, ovšem režisér Ding Sheng má zjevně pro trochu přihlouplé hrdiny slabost - viz jeho předchozí Underdog Knight, ve kterém bojuje se zločinem mladý voják s poškozeným mozkem. Malý velký bojovník na první pohled připomíná čínské válečné pecky z poslední doby - třeba Warlords - spousta akce, spousta vojáků, možná trochu moc zpomalovaček a filtrů, ale dostatečně "umazaní" hrdinové, abyste všechny ty kulisy baštili i s navijákem. Na rozdíl od Jetova dramatu, ale Bojovník zůstává čistokrevnou roadtripovou komedií, ve které se bojuje jen zřídka a vždycky tak nějak "ze srandy". Ne že by se nekrvácelo, ale občas se umírá jen naoko, jak vám Jackie a jeho finta s falešným šípem názorně předvedou. Ústředními postavami jsou Jackieho farmář a mladý generál z druhé strany barikády, kterého už velení odepsalo (a po zjištění, že je živý na tom nehodlá nic měnit). Dobromyslný farmář doufá, že mu úlovek postačí k tomu, aby se mohl vrátit z válečného na rýžové pole, ale po cestě nesourodá dvojice potká vojáky, bandity, medvědy... zkrátka všechno, co si v tomhle specifickém subžánru dovedete představit. S výjimkou samotného závěru, který je typicky asijsky osudový, jede film podle skoro až západních pravidel a navíc představuje Chana ve skvělé formě. Situační komiku zvládá levou zadní, nějaké to tajtrlíkování s mečem nebo bambusem zvládá i na stará kolena a otočky a náročnější akrobacii moudře přenechává jiným. Komika tu zkrátka dostala přednost před akcí, a tak vznikla dobovka, ve které se místo poletování vzduchem řeší nesmyslnost války, důležitost kamarádství a význam životního údělu. Možná trochu ohrané, ale pro průměrného evropského diváka určitě srozumitelnější, než klasická wuxia nebo některé Jackieho šílenosti z devadesátek. Když mimochodem k Malému velkému bojovníkovi přičteme Karate Kid, vypadá to, že nám Jackie definitivně dospěl do stádia učitelů a komických postaviček. Pro někoho to může být konec kariéry, pro jiného začátek nové. Jackie tuhle změnu prorokoval už před nějakými deseti lety. Možná k ní dochází poněkud pozdě, ale rozhodně plodí zajímavé filmy. Jen tak dál... 60%

    • 28.4.2017  17:27

    Řekněme si to na rovinu: O tom, že tenhle film bude pro 99% dospělé populace nekoukatelný se vědělo dávno před první upoutávkou. Když točíte film o chůvě a hlavní roli hraje chlap, něco je zkrátka špatně. Pověstnou výjimkou z pravidla budiž Robin Williams, ale myslím, že Martin Lawrence, Vin Diesel nebo Hulk Hogan dokázali, že tohle, byť často pouze duševní, genderové převlékání je zdrojem humoru tak nízkého, že z něj dostáváme křeče předem. Chůva v akci jde ovšem ještě mnohem dál. Dieselův Ochránce je vedle ní snad až příliš chytrá a živá komedie, Tři nindžové v zábavním parku mají zase větší spád a lepší akční scény. Nový film Briana Levanta nachází slušného soupeře až v nových filmech Marie Poledňákové, ale při vší úctě k Jackiemu Chanovi, v tlustých brýlích a roláku to s Jiřím Bartoškou prohrává vysoko na body. Samozřejmě trochu přeháníme, ale oni si začali. Jackie hraje agenta CIA, co má nakročeno do důchodu. Nikoliv kvůli věku, ztrátě schopností nebo otravným parťákům (já osobně bych s Billy Ray Cyrusem v jedné místnosti vydržel přesně pět vteřin - pak bych hledal požární sekyru), ale kvůli ženě se třemi dětmi. Tu hraje Amber Valletta a první ze zásadních otázek, které budete neúspěšně řešit po zbytek filmu, je nabíledni hned jak ty dva uvidíte vedle sebe. On padesátník s těžkou vadou zraku, ona sexy třicátnice, která oceňuje jeho sexy mozek a spolehlivost. A směje se jeho vtipům, dost možná proto, že jim nerozumí, protože Jackieho akcent je tu zas v plné polní. Proto možná do role hlavního záporáka obsadili chlápka, co hraje ruského zločince s tak krutým přízvukem, až z toho vržou výškové repráky. Záporáci svou demencí trumfují nejen letošní tabulky, ale vlastně i záznamy za posledních pět let. Scenárista zjevně nevěděl kudy kam, takže záporáka celé dvě třetiny stopáže zdržoval v hangáru, kde si dotyčný ne a ne vybrat to správné oblečení. Jackie se mezitím snaží bojovat se třemi dětmi své vyvolené ve složení retardovaná dcerka, geek v rozpuku a rebelující teenagerky á la Juno. Děti mu vyhlásí válku, on zapojí do hry nejrůznější gadgety, předá jim několik mouder a je vymalováno. Pozoruhodná není unylost celé pasáže, jako spíš pár momentů, které z ní podivně trčí. Domácí mazlíček, flekaté mikroprase, je nucen ke kanibalismu (požírání slaniny), Jackie se při uspávání čtyřleté holčičky během hlazení podívá úlisně do kamery, zamyslí se a pak řekne "Be realistic", což ovšem asi nevyzní tak, jak by MPAA chtěla, a pak jsou tu tradiční okamžiky jako totální likvidace kuchyně a trampoty s převlékáním které se Jackie snaží řešit akrobatickým stylem. Přemíra digitálních triků a pomáhání si dráty je ovšem natolik evidentní, že vás to div nedonutí vyvrhnout včeřejší oběd. S finální dvacetiminutovkou se ale snímek propadne do úplně jiného světa, surrealistického céčka, jenž si možná neuvědomuje svou tupost, ale rozhodně disponuje okamžiky, kvůli nimž by návštěva kina v podroušeném stavu nemusela být beznadějnou investicí. Pokud doufáte, že mluvím o akčních scénách, doufáte marně. Celý film startuje koláží ze starších chanovek. Je to nesourodý mix z Božské relikvie, Police Story, Tuxeda nebo Křižovatek smrti, který má sumírovat špiónskou kariéru hlavního hrdiny. Už tady vám realita klepe na rameno a naznačuje, že to nejlepší už má Jackie za sebou, alespoň co se týče fyzických výkonů a možná i toho šaškování - v americkém "pepíkovském" oblečení s kostěnými brýlemi mu to opravdu moc nesekne, a dokonce ani statečně mrkání na fandy už nepomáhá. Jackie se úspěšně pokusí zremakovat svůj slavný supermarketový skok z Police Story, jenže po pětadvaceti letech (ten čas ale letí) už je to spíš smutné memento než dojemný okamžik. Síla Chůvy nespočívá v nostalgickém vzpomínání, tohle vážně není Rambo IV nebo Rocky VI. Tohle je jen smutný pokus o dolování našich kapes, ne nepodobný tomu, co na videotrhu předvádí Steven Seagal. Jackie si může strčit za klobouk vynikající herecký výkon v asijském Shinjuku Incident, protože tohle je po New Police Story další ukázka sinusoidy (z vrcholu rovnou do údolí) a pomyslná facka všem důvěřivým. Náplastí budiž to, že koncovka Chůvy je tak přihlouplá, že slzy vystřídá smích. Ruští hitmani jsou totiž sebranka k pohledání - nervózní šéf má k ruce prsatou Natašu, blonďatého Barbara Conana a baleťáka (další trouba z celovečerní Hannah Montany aneb jelita si tu dali sraz). V téhle vybrané společnosti už se nikdo nesnaží hrát, všichni se snaží přežít, případně najít dekodér mimozemských jazyků ze Star Treku, když spolu začnou mluvit Jackie Chan a Magnus Scheving (made in Island). Jenže to celé jede na spirále do pekla, ve kterém už žádná bitka nevypadá přirozeně, nikdo se nesnaží hloupé dialogy vyimprovizovat ke snesitelnosti a ti, co neodpadli jsou svědky toho, jak jeden ze záporáků po zásahu dveřmi plive hrst umělých zubů. Limonádový Joe hadr. Co bych dal za jednu slušnou koláž nebo bitku, která by to posunula o kus blíž guilty pleasure. Jen se podívejte na Dieselova Ochránce - nikdy bych neřekl, že se svalnatý kolos bude hýbat svižněji a elegantněji než Chan v akční scéně plné kung-fu tajtrlíků. Žák porazil učitele (choreografii v Ochránci dělal jeden z nejmladších Jackieho svěřenců, Australan Brad Allan) a jediná jiskřička Chůvy v akci definitivně pohasla. Jestli u toho chcete být, nedělejte to kvůli Chanovi. Udělejte to kvůli trapným dialogům, absurdním záporákům, nejhorší sbírce mumlavých přízvuků (George Lopez a Billy Ray Cyrus také přispějí svou troškou do mlýna) a typické ukázce režie, která rezignovala na jakoukoliv invenci či snahu. Brian Levant je Martinem Kotíkem Hollywoodu. V jeho novém filmu Vanilla Gorilla hraje Pierce Brosnan. A to jsem si myslel, že tu krákající etudu z Mamma Mia už nemůže trumfnout. Má omezená fantazie mne opět zradila. P.S. Nudné jsou tentokrát i nepovedené scény v závěrečných titulkách. 20%

    • 28.4.2017  17:23

    Křižovatka smrti 3 sice hned v první scéně nabídne pár odkazů na první díl (čínský velvyslanec je zpátky a jeho dcera vyrostla, tak trochu jako Lucy McClaneová), ale když je klíčová osoba postřelena (můžete hádat o koho se jedná, nápověda v předchozí závorce ;) a inspektor Lee honí přes celý New York maskovaného ninju, aby během honičky náhodou narazil na pochůzkáře Cartera - ano, i tohle město je občas malé - scvrknou se Chanovy schopnosti na pár přeskočených laviček a proběhnutí skrz dálnici v plném provozu. Těžká nuda, kterou nevytáhne nad průměr ani identita uprchlíka - je to Leeův bratr, s tváří Hiroyukiho Sanady, kterému Ratner seškrtal výdaje na make-up, takže vypadá zhruba o deset let starší než v Boyleově Sunshine. Ale počkat... Leeův bratr? Kdo psal sakra scénář? Aha, Jeff Nathanson - autor druhého dílu a také scénáře k Nebezpečné rychlosti 2. Za třetí Křižovatku dostal tučný šek, ale jeho zápletka jako by se zasekla v éře blaxploitation. Asiat a Afroameričan jedou do Paříže, kde se má vyskytovat seznam třinácti šéfů čínské mafie. Na letišti potkají sadistického šéfa místní policie (Roman Polanski s rukavicemi připravenými k anální sondě!), zakomplexovaného taxikáře žijícího s vlastní matkou a se skrytou touhou stát se akčním hrdinou, a samozřejmě Leeova bratra, který je tím klíčovým záporákem a rozhodne se vše skoncovat přímo na vrcholu Eiffelovky. Jak originální! Promíchejte to s tuctem tuctových postaviček a nebetyčně hloupou epizodkou ve škole bojových umění, kterou jste v podstatě viděli už v traileru - scéna s přerostlým Asiatem a zřejmě nejpovedenějším, byť takřka nepřeložitelným vtipem (Me/Mi a You/Yu), a máte guláš do kterého se nikomu nechce. A Brettu Ratnerovi už vůbec. Třetí X-Meni na něj zřejmě byli takovým výkonem, že ho štáb hned po poslední klapce musel připojit na kapačky a milý Brett odrežíroval Křižovatku vleže. A nebo spíš byl permanentně pod vlivem. Už z dokumentů ke druhému dílu je vidět, že se všichni na place děsně bavili a dopisovali scény takříkajíc pět minut před prvním záběrem. V tomhle případě se muselo dít něco mnohem horšího, protože takhle hloupé ztvárnění čínské mafie nepamatuju ani z parodií od Wong Jinga. A to bylo většinou dost silné kafe. Chan ani Sanada si toho ale zřejmě nevšímali. Oba začínali svou kariéru někde na sklonku 70. let a tak jim o třicet let později už činí potíže před kamerou provádět náročné akční scény. U Jackieho dostoupila artritida a příliš překotné tempo natáčení do té míry, že ve filmu je jediná akční scéna a to prosím až v samotném finále. Do té doby se dočkáte tak maximálně dvacetivteřinových "cintků", které jsou většinou o tom, že Lee někam utíká nebo něčemu uhýbá. V závěru jde také spíš o balancování na ochozech nejslavnější pařížské dominanty a mám trochu podezření, že Tucker toho v té scéně nakopal víc než Chan. A to je velmi smutné. Odfláknutý konec Sanady pak už raději nepitvám, protože by mi zbrunátněla tvář a to se pak hrozně špatně vrací do původního stavu. A za to tenhle film nestojí. Nestojí vlastně vůbec za nic, pokud tedy nechcete vidět definitivní ztrapnění jedné z akčních legend. Je jasné, že většinu trestných bodů můžeme přičíst na vrub scénáře a potažmo režiséra, protože Ratner film režíruje s ochotou a talentem Zdeňka Trošky, ale sledovat bezcílné potácení chlápka, co ještě před deseti (no spíš patnácti) ohromoval svět tím, že dělá všechny kaskadérské kousky sám a vlastně ještě před pěti lety s vypětím všech sil natočil báječné Rytíře ze Šanghaje, to je černý den pro všechny fanoušky dobrých akčních scén. Měls odejít, dokud byl čas, Jackie. Teď máš ostudu jako Brno a jestli si jí ještě prohloubíš v týmu s Jetem, tak tě publikum umlátí rajčatama. Ironie nabývá extrémních rozměrů ve chvíli, kdy se podíváme jen o kousek dál a musíme pochválit Chrise Tuckera, jehož nabroušený jazyk a krkolomné improvizace nezestárly ani o vteřinu. Ten chlápek táhne film dopředu a budí dojem, že by vás pobavil i během videokurzu paličkování. Jeho fóry se sice nemají o co opřít, ale to jim na kvalitě neubírá. A Jackie jen stojí opodál a čeká, až bude moct nahrát na další smeč nebo do něčeho kopnout. Smutné, smutné... vždyť ho přehrává i Yvan Attal jako ten vykulený taxikář. Jak napsal kolega Fuka, jediným pozitivem je stále stejně dobrá hudba Lalo Schifrina. Já přidám ještě jednu hvězdičku za Tuckera a dodám, že pro mnohé bude Křižovatka smrti 3 příjemná i v tom, že si definitivně potvrdí jaký je Brett Ratner loser. A že čeští distibutoři by měli některé názvy skutečně ponechat v originále. Na viděnou v kině, ale rozhodně na jiném filmu! 30%

    • 28.4.2017  16:36

    Obláčky, tradiční čínské odrhovačky, protivně pestré barvičky a Jet Li jako primát poskakující na drátech... už od prvního záběru bylo jasné, že tenhle film to se mnou nebude mít lehké. Nejen že má jeho režisér jen o něco lepší pověst než Tim Story, ale už z trailerů bylo patrné, že nezdařený pokus o naklonování Shiy LaBeoufa, mírně přišlápnutý Michael Angarano, dostane ve filmu víc prostoru, než všichni asijští "fotbalisti"dohromady. A že nám kluci vydatně kopou, i když není míč dohledu. Stojí to za vaší trpělivost? Pokud vám nějaká zbyla, ještě to se mnou pár řádků vydržíte. Forbidden Kingdom je sprostý klon Nekonečného příběhu. Z trailerů se dal vytušit jen klasický putovací komplex a bolestné dospívání, ale Minkoff zřejmě Petersenův trhák uctívá, takže tu máme dotírající mládežníky, co šikanují vše živé, divnou zinkovou trubku, ze které by měl radost každý instalatér nebo sběratel cenných kovů (tak dobře, je to tyč Opičího krále, ale to už nezní tak cool, ne?) a výlet do světa rozsypaného čaje, mýtických záporáků a opilých mistrů. Křečovitá asijský stylizace naštěstí poleví, když se děj přenese do alternativního světa, kde vedle sebe pochodují mnichoidní Jet Li, opilý Jackie Chan a zákeřný Collin Chou. Přehrávají všichni, ale Jackie z toho jako ušišlaný opilec vychází jednoznačně nejlíp, samozřejmě hned po šílené Asiatce s vlasovým porostech barvy sněhu a rozlohy Sazka arény. Herecké výkony a chatrná stylizace postav je ale jen třešničkou na dortu celkové vyumělkovanosti. Je to jako rozdíl mezi čerstvou šlehačkou a xindlem ve spreji. Poznáte to na první líznutí. Všechno je příliš čisté, zářivě natřené a když někdo skočí do vzduchu, většinou poznáte, že ho drží nad podlahou nejen motivace, ale také nějaký ten neviditelný drát. Akční scény se pod Pingovým vedení snaží působit velkolepě a nutno pochválit, že se jim v tom Minkoff nepokouší bránit, ale marná sláva, i ve vypjatých okamžicích to vypadá jako sraz bandy gymnastů, kteří mají hodně trampolín, ale příliš malou tělocvičnu. Zkrátka takový organizovaný chaos, ve kterém se tu a tam někdo trefí. Kolotoč vizuálních efektů, rychlých končetin a velkorysých lokací jistě působí na cílové publikum (teenageři nižší váhové kategorie), které se ztotožňuje s Alešem v říši Divů (Angarano), ale odrostlejší ročníky a především fanoušci asijské akční školy, musejí hodně mhouřit oči. Když je zrovna nepálí kašírování bojových scén, musejí ustát radikálně převyprávěnou legendu o Opičím královi a také fakt, že zrovna Angarano by měl být největší borec na světě, šaškující v rádoby efektních tréninkových kolážích. Do těch ho v duchu "Kung-fu manuálu pro naprosté idioty" (=lidi co nikdy neviděli ŽÁDNÝ akční film) střídavě posílají Jackie a Jet. Právě tahle dvojice měla příběhu udělit základní dynamiku, která by ho akcelerovala i v turistických pasážích, kdy se jde z místa A do místa B. Nebudu popírat, že hlášky padají na úrodnou půdu, ale je trochu smutné, že nejslabší částí výkonů obou superhvězd je jejich vzájemný souboj. Je bolestivé sledovat duel, který by před patnácti lety měl přídomek "ultimátní". Jet přestává stíhat, Jackie střídá kaskadéry jako na běžícím páse (na lichý záběr jeden, na sudý záběr druhý a třetí na záběry mezi tím :) a i laik tuší, že je klamán. Takhle "nastřižené" a okatě zrychlené přece bývají jen bitky ve Walkerovi a nových seagalovkách. No... prostě v amerických filmech. Přirovnání možná vyznívá trochu krutě, ale zbytkové zklamání nelze utišit ani po několika týdnech, které uplynuly od zámořské premiéry. V sólovém skládání protivníků na hromadu si oba borci vedou o poznání lépe, možná i proto, že Yuen woo-Ping věděl tzv. "co s nima". Angaranovy nohy a Jackieho jazyk sice nedokázal zkrotit ani ve spolupráci s Minkoffem, ale komu táhne na patnáct a zrovna začal chodit do kroužku bojových umění (odpusťte mi to obludné zjednodušení), nebo by se chtěl alespoň do těch blažených dob vrátit, ten si vychutná bloumání postav po bambusových pralesech i narážky na počítačové bojovky (naštěstí pouze verbální). Jenže dechberoucí finále definitivně potvrdí, že už to není, co to bývalo a že se srpem fotbalový stadion neposečete. Minkoff na to zkrátka nemá a spíš než o budování vlastního světa se snaží o vyzobání východních sázek na jistotu. Soundtrack sem, mýtickou postavu tam, tomu dáme činky, tomu zase šminky (Collin Chou asi trpěl) a nakonec to všechno řekneme nahlas, aby věděli, že si uvědomujeme, jak to všechno vykrádáme, a nakonec nás pochválili, jak stavíme hongkongským akčním ďáblům pomník. Místo tarantinovských "poct" ovšem snímek vzbuzuje spíš dojem napůl upečeného comebacku. Skoro by se chtělo srovnávat s Indym - dvě stárnoucí akční ikony s teenagerským dopingem (Angarano by ovšem prohrál jak se Shiou, tak i s nerváckým Justinem Longem ze čtvrté Pasti) a přepáleným závěrem, který donutí obracet oči v sloup i ty nejtrpělivější povahy. I v hodnocení se ovšem držíme v Indyho intencích (jak u koho, že?), protože ty prazákladní kvality si Forbidden Kingdom úzkostlivě chrání a brblání ortodoxních fandů rychle zaniká v nadšeném ryku dětí, které přišly do kina za pohádkou o tom, že když najdete pozinkovanou trubku, naučí vás hodní strýčkové kung-fu a vy to pak nandáte všem... zlým lidem. Tohle poselství je těžké napadnout a i když Forbidden Kingdom nikdy nedosáhne žánrové čistoty a nadčasovosti Nekonečného příběhu, na bázi nezávadné morální říkanky funguje bezmála dokonale. Vlastně mě to i při té všeobjímající povrchnosti potěšilo, možná proto, že jsem si hned po závěrečné "šikanoidní" scéně uvědomil o kolik to mohlo být horší. Ale nebudu zapírat, ještě ten večer jsem vyhodil kotvu u Donnieho. Žák se konečně stal mistrem. Doufal jsem, že se toho nedočkám, ale nakonec vyhrává divák, takže nezbývá než zatleskat. V případě Forbidden Kingdom ovšem opravdu spíš ze soucitu. 60%

    • 21.4.2017  17:19

    Grandiózní mutace, superhrdinské souboje, nejlevnější triky pod sluncem a DNA bomby - to je příběh jednoho z nejhorších hongkongských filmů, které jsem měl tu čest vidět. Vítejte u pokračování Černé Masky. Tsui Hark už si během své kariéry párkrát slabou chvilku vybral, ale jak spadl do tohohle průseru, to tedy opravdu nechápu. Už první minuty naznačují, že scénář psal asi v hodně divoké pubertě, protože story o wrestlingových zápasnících nové generace, kteří v rámci potřeby mutují ve zvířata a potřebují gen Černé masky, aby tuto schopnost udrželi pod kontrolou, to už je dost i na mě. Jenže je tu ještě obří mozek a jeho plešatý poskok s poslední verzí "lennonek", kteří chtějí poslat Masku zpátky domů, do spokojené armády, která nikdy necítí bolest. Scénář se v tu chvíli vůbec neohlíží na první díl (ten jako by neexistoval) a s přehledem vrší náročné scény, což má jediný výsledek - ty nejodpornější triky, které jste kdy viděli. Pokud Hark v nových Zu Warrriors občas trochu "ujel", tentokrát přímo ustřelil, protože triky Černé Masky 2 jsou k smíchu a nebál bych se říct, že je to místy až trapné (zvlášť ve finále). Harka evidentně mánie po nových technologiích zcela zaslepila a s dalšími a dalšími minutami jsem nechápavě zíral a přemýšlel, proč ho někdo od té kamery neodtrhnul, protože takovou ostudu si nezaslouží snad nikdo. Jenže rvát vlasy si musí hlavně Yuen Woo-Ping, který se upsal k choreografii bojů, snad kvůli tomu, že je Harkův kamarád a tutéž funkci zastával i u jedničky. Dostal na krk hezounka Andyho Ona (hlavní role) a partu zápaďáckých herců-bojovníků (Tyler Mane, Rob Van Dam, Oris Erhuero), kteří vypadají, že se ani neumí podepsat a v akci se zmůžou jen na házení vším možným. Ani to moc nevadí, protože většinu stopáže jako by vypadli z oka příšerám z Power Rangers (to si vážně nedělám srandu) a těch pár záblesků slušné choreografie, zvládne vymítit nebetyčně stupidní střih a experimentální záběry. Hark to tentokrát skutečně přehnal a Ping asi nestihl včas cuknout (což je škoda, protože tenhle film bude na jeho čistém štítu dost velkou kaňkou) a ten koho tahle velká jména nalákala, bude mučivě krvácet jestli se rozhodne dokoukat film do konce. Není na něm ani zrnko dobrého a je to takové peklo, že se to nedá popsat. Osobně mi občas při dialogových a akčních scénách cukaly koutky, ale udržel jsem se, protože až se začnu smát Harkovi a Pingovi, už to se mnou bude asi skutečně špatné. Nebo s nimi? p.s. Deset procent za Teresu Herrera, skutečně moc pěkná doktorka ;) Kdokoliv si to pustí, nechť mi neposílá účty za léčení... Já vás varoval! 10%

    • 21.4.2017  17:18

    Dong je přesně tím typem agenta na kterého může být zaměstnavatel hrdý - střílí vždy doprostřed terče, jeho ruce a nohy likvidují protivníky geometrickou řadou a mozek mu šrotuje na plné obrátky. Má to však jeden háček - Dong je hodný hoch a má srdce na pravém (levém ;) místě, což není konfigurace, která by se ve speciálních jednotkách "nosila". Po jedné spontanní (a samozřejmě úspěšné) akci je donucen opustit své místo a míří na zašívačku do východní Evropy, do státu Lavernia... Ačkoliv je Lavernia přísně fiktivní stát (vypadá trochu jako Bulharsko), začnou se brzy do příběhu mísit věci zatraceně reálné. Politické pletky, sekty, bývalé milenky - Dong toho má tzv. "plné kecky", protože ledabyle pošle za mříže místního náboženského fanatika Mishimu (který je na náboženského fanatika až příliš akční), čímž si to rozhází u jednoho z ministrů Lavernie. Většina postav bohužel zmateně hraje na obě strany a scénář až příliš často sklouzává k "čínským" flashbackům, které vzbuzují rozpaky - jde o rýpání do čínské politiky nebo o nemístný obdiv poslední bašty komunismu? Ať tak či onak, přiběh se brzy rozsype jako korálky, protože niť, která by vše držela pohromadě tu prostě chybí - kostra příběhu by v hollywoodské produkci nevystačila ani na jeden díl Beverly Hills a ačkoliv v hongkongských filmech se víc kope než mluví, "moderní hongkongský film" (jak se Blacksheep affair profiluje) by si určitě zasloužil víc než sektářsko-politické hrátky v postkomunistických kulisách. Jediné co vám po závěrečných titulcích zůstane v hlavě bude Chiu Man-Cheuk (svůj part odehraje se ctí a určitě by si zasloužil i lepší filmy), Shu Qi (ta zůstane v hlavě vždycky ;) a zajímavá choreografie Ching Siu-Tunga. Ta je chytře mixována s přestřelkami (které místy vypadají dobře (přepad v zahradě), místy divně (průlet rakety dodávkou) a místy dokonale zmateně (finále na ambasádě)) a spolu s Ching Siu-Tungem se na ní podílel i Xin Xin Xiong (ten si střihne malé cameo hned v úvodu). Výsledek je působivý, ale ne ohromující. Siu-Tung s přehledem servíruje dráty a v některých bitkách výrazně zvedá známky za výsledný dojem, ale zamrzí občasné výpadky (především zrychlené ruční techniky s mizernými zvukovými efekty, které vypadají hodně "cheesy") a zbytečné předrátování - některé techniky by oba hlavní aktéři (Chiu Man-Cheuk a Andrew Lin) rozhodně zvládli i bez drátů a vypadalo by to líp. Drát je totiž pořád drát a je to "cítit" - HK spin, arab, 540 - to jsou triky, které má Chiu Man-Cheuk v malíčku a jejich provedení na drátech zkrátka působí trochu "uměle". A to už vůbec nemluvím o protočených 720tkách, které jsou pro jistotu doplněny dalšími "úžasnými" zvukovými efekty. Platí tu známé "méně je někdy více". Přes mírnou kritiku je ale právě choreografie tím jediným důvodem, proč Blacksheep affair vidět. Když se prokoušete skrze průhledný a vypočítavý příběh, čeká na vás Ching Siu-Tung v netradiční poloze (je to jeden z mála "moderních" filmů, které choreografoval) a pár úctyhodných kaskadérských kousků. Není to moc, ale v hongkongské "Nové akční vlně" si příliš vybírat nemůžete. 50%

    • 21.4.2017  17:18

    Těšíte se na Hero? Možná byste se měli těšit i na Bride with white hair (tedy pokud už vám spokojeně neleží ve videotéce). Film, který proslavil Ronnyho Yua a do početné armády fanoušků Brigitte Lin přivedl další stovky duší (Brigitte to fakt sluší ;), je totiž Hero dost podobný - nehynoucí láska, wuxia v plné polní a především neuvěřitelná vizuální jatka, jimiž je Ronny pověstný... I tak ale nemůžeme hodit Bride a Hero do stejného pytle, už jen proto, že Ronny si nehraje na nějaké "PG-13" a nemaže divákovi med kolem huby - Čína v dobách dynastie Ming zkrátka nebyla klidným venkovem a na ubohé civilisty čekala řada nástah - hlad, chudoba a za každým rohem nadržený swordsman... to nejsou milé vyhlídky, ale díky nim si můžete plnými doušky užívat explicitní násilí (včetně velkolepého porcování nepřátel) a nakonec dojde i na nějaký ten sex... Bride však není o vysokém počtu mrtvol nebo kolektivních souložích, je o lásce čisté jako studánka (hmm, to nezní moc uvěřitelně co? ;), která vzkvete na pozadí války klanů a dala by se přirovnat k mírně ujeté (jak je v Hong Kongu zvykem) verzi Romea a Julie, jediné čemu by se zřejmě Shakespeare divil, je dvojice hlavních záporáků, které tvoří sadistická dívčina a beznadějně zamilovaný borec, jinak též bratr a sestra, pár navzájem k sobě připoutaný na způsob siamských dvojčat... svůj účel (aby to vypadalo originálně) to plní na stoprocent a tohle bojové duo navíc umí předvést i pokročilou pyrotechniku, takže se ve finále dočkají i fandové vizuálních efektů... Ty jsou použity i v bojových scénách a někomu by Ronnyho vlastní verze slow-motion nemusela být po chuti, ale to už je čistě záležitost vkusu... Ronny Yu vystřihl romantiku v ostrém stylu, která přijde k chuti každému fandovi asijských filmů, pokud jste navíc fanda Brigitte Lin, Leslieho Cheunga nebo rozmáchlé výpravy, která servíruje záběry jako umělecká díla, můžete si přihodit nějaké ty bodíky k dobru... já osobně Ronnyho trochu pokárám za druhou třetinu filmu, která se mu trochu rozsypala a ve kterém divák ztrácí niť a přestává se o postavy zajímat... no ale možná mám jen averzi k indiánským rituálům a "ulička smrti" ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky... ;) 70%

    • 21.4.2017  17:17

    Máte rádi duchařinu? Chcete ji vidět v čínském stylu? Máme tu pro vás jeden kousek, který už se stihl stát kultovním. Vypraví o chudém pocestném (Leslie Cheung), který se v jednom městečku poptává po levném ubytování. Bohužel se zeptá hrobníka a ten ho nasměruje přímo do strašidelného chrámu v němž nikdo nepřežil noc. Ono tam totiž straší. A kdo by odolal ďábelsky svůdné Jean Wong, která nebohé pocestné svádí a když jsou "v nejlepším", pošle na ně své přisluhovače. Ti pak z nešťastníka nadělají vyschlou příšeru, která se zařadí do vojska nemrtvých, které odpočívá na půdě chrámu. Náš pocestný má ale štěstí. Tajemná dívčina k němu chová jisté sympatie a navíc je tu amatérský vymítač duchů. Ovšem vnadné ženy a pár prašivých kostlivců nejsou jediným nebezpečím, které v čínském světě duchů číhá. Náš pocestný to brzy zjistí... Ching Siu-Tung už nás (s tichou podporou Tsui Harka) oblažil nejedním hitem (Swordsman 2, Dr. Wai), ale Chinese Ghost Story spadá do jeho filmařských začátků a patří do trochu jiné škatulky než jeho swordsplay tituly. Košatá literární předloha poskytuje Siu-Tungovi neuvěřitelnou moc črtat jednu fantastickou vizi za druhou - duchové, tlející mrtvoly, černá magie, kantonský pop (oops ;), to všechno tu najdete zalité prvotřídní atmosférou, která dovede vystrašit. Siu-Tung s bezbřehou jistotou ordinuje filmu nádherné kamerové jízdy dosahující virtuozity samotného Tsuie Harka (ale slušela by jim trochu lepší barevná vyváženost) a stejně si počíná i při kočírování akčních a dialogových scén. Ani herci nezaostávají, ať už ti živí (Leslie Cheung je uvěřitelný ňouma, Jean Wong je zase neuvěřitelná kráska) nebo ti trikoví - kombinací stop-motion efektů, počítačových triků a vynikajících masek, duchové opravdu ožívají a i když protřelého diváka hororů už dneska jen tak něco nevyděsí, čínské babičky určitě tenkrát v roce 1987 s křikem utíkaly z kin ;). Není pak divu, že celý film vyrostl Siu-Tungovi pod rukama do téměř biblických rozměrů a následovaly ho další dva díly (a animovaná verze v roce 1997). Chinese Ghost Story je jedním z žánrových klenotů, které nelze ignorovat. 100%

    • 21.4.2017  17:16

    Po shlédnutí velmi drsných scének doprovázejících úvodní titulky, které znázorňují inkvizitorské mučící metody v čínském podání, jsem se v duchu připravil na Saló: 120 dní Sodomy v kantonštině, nicméně ihned po drsném úvodu se film ustálí na stylu podobném Sexu a zenu. Příběh se točí kolem mladé dívky Shaw (Yvonne Yung Hung, Miss Asia Pacific), které se však ve filmu z podivných důvodů neřekne jinak než "Malé zelíčko". Ta se stane služkou v domě místního mladého vzdělance Yeunga a brzy se znelíbí Yeungově manželce, kterou přistihne při nevěře. Další minuty už se věnují jen lstivým plánům Yeungovy manželky a jejího milence, kteří se chtějí nechtěné svědkyně zbavit, vše končí před soudem, kde jsou ona i samotný Yeung mučeni a vyslýcháni kvůli manželčiným intrikám a zločinům, do kterých je "namočila"... Příběh filmu není nikterak rafinovaný a v podstatě těží především z mírně erotických scén (v nichž účinkují postupně defakto všechny zúčastněné postavy:-) a z - na středoevropské poměry - perverzního humoru. Obojí se však štábu daří znamenitě ;) : do filmu se zaplétá jak "zelíččin" ženich se svou - řečeno slovy jedné z postav - oslí výbavičkou, z níž vyplývá i několik ujetých gagů, tak i podivný pár "sexuálních superhrdinů" poletující při kopulaci po lese (ano, z této scény pochází ono proslulé humorné video:-). Vše okořeněno dávkou drastických mučících metod tvoří ve výsledku přímo učebnicový příklad "Category III":) Sečteno a podtrženo, Chinese Torture Chamber rozhodně postrádá onu erotickou esenci, kterou známe ze Sexu a Zenu a jemu podobných, na druhou stranu oplývá opravdu šílenými nápady, kvůli kterým se z něj stala kultovní podívaná. Pokud se rádi podíváte na ztřeštěnou směsici erotiky, perverzního humoru a někde vzadu v rohu také kung-fu choreografie, není moc lepších kandidátů... 60%

    • 21.4.2017  17:15
    Tygr a drak (2000)
    *****

    Tygr a Drak vypráví příběh ze staré Číny. Za těch dob se každý uměl alespoň trochu ohánět mečem, ale jen nejvyšší Mistři cvičení na hoře Wu-Tan jsou skuteční vládci bojových umění. Jedním z nich je i Li Mu-Bai (Chow Yun-Fat), který se vrací z meditace a žádá svou dávnou přítelkyni Shu Lien (Michelle Yeoh), aby jeho magický meč "Zelený osud" předala starému příteli, panu Tche. Li Mu-Bai chce zanechat boje a tak očistit svou duši, krátce po předání je ale meč ukraden tajemnou bojovnicí, která má co do činění s vražedkyní Nefritovou liškou. Brzy vyjde na světlo, že onou zlodějkou byla mladičká dcera guvernéra Yu, Jen (Zhang Ziyi), tajně cvičená Nefritovou liškou podle ukradených knih z hory Wu-Tan, a divák začíná tušit, že s ním někdo hraje hru na kočku a myš... Podobných zvratů je totiž ve filmu ještě několik (některé jsou bohužel snadno předvídatelné). Těžko říct, zda to byl záměr, ale už sám scénář Tygra a Draka je stejně mnohovrstvý jako rozporuplný. Dalo by se říct, že má ostré hrany, ale tupé ostří. Veškeré postavy jsou v něm jasně profilovány (s výjimkou Jen, ve které se sváří dobro a zlo, láska a nenávist, hněv a pokora - nechte se překvapit, kdo nakonec vyhraje) a jejich charaktery by mohli Li Mu-Baiovi a Shu Lien závidět i leckteří světci. Jejich jednání je ale mnohdy dost podivné (v rámci celého příběhu) a některé dialogy se také občas nedoberou svého smyslu. I přes všechny výtky, ale Tygr a Drak drží osu příběhu a nabíjí film potřebnou atmosférou. Té vydatně pomáhá nejen čínský jazyk, ale i vynikající výkony Chow Yun-Fata, Michelle Yeoh a hlavně Zhang Ziyi. A to jak herecké, tak ty akční. A to už se pomalu dostáváme k tomu nejlepšímu na celém Tygrovi a Drakovi, k bojovým scénám... Bojové scény v Tygrovi a Drakovi lze bez váhání označit za spektakulární. Nesmíte se ale snažit jim uvěřit :-) Stejně jako k příběhu, i k těmto scénám si musíte najít cestu. Akční sekvence se skládají z pozemních bojů (kde aktéři předvádějí věci, které jste mohli vidět jen v nejpromakanějších kung-fu + věci, které jste zaručeně nikdy neviděli) a pak z létacích scén. To už je poměrně silné kafe, které asi jen tak nespolknete. Tady se musíte odhodlat a začít brát Tygra jako mýtus (nebo "pohádku"...), protože ve chvíli, kdy se začnou hrdinové vznášet po střechách nebo létat v lese, méně přizpůsobivým povahám zřejmě ¨začnou tuhnout koutky a vyloučen není ani smích. Svou virtuozitu, ale Yuen Wo-Ping, choreograf bojových scén, prokazuje hlavně v klasických bojových scénách (souboje Shu Lien a Jen, Li Mu-Bai v akci), které nejsou nijak nereálné. Souboj Shu Lien a Jen, která bojuje se "Zeleným osudem", je fantastický. Tygr a Drak není filmem, který naplno stráví každý. Pokud vám bojová umění, popř. cokoliv asijského, nic neříká, budete citelně ochuzeni. Přesto si troufnu tvrdit, že se na Tygra může vypravit každý a (až na výjimky) bude spokojen. Ang Lee v jednom rozhovoru řekl, že natočit podobný film bylo jeho snem. Ikdyž mám k filmu maličké (malinkaté) výhrady, jsem neskutečně rád, že se některé sny plní. Jen houšť a větší kapky. 100%

    • 21.4.2017  17:14

    Tahle válečná vypalovačka působí v hongkongské produkci osmdesátých let jako šílené zjevení. Sammo Hung byl v roce 1987 na vrcholu svých schopností a tak si "skromně" splnil tajné přání a natočil asijskou verzi Tuctu špinavců, která se rázem stala klasikou... Příběh je sice pouhou recyklací západních válečných snímků a pár dialogů a předem spočítaných úmrtí, naznačuje, že scenárista mohl nad svým dílem posedět o pár dní déle, ale tenhle film dohání body na úplně jiných frontách. Partička vězeňských vyvrhelů je poslána na sebevražednou misi do nitra nepřátelského území, kde má zlikvidovat tajný sklad zbraní. Během akce se k nim přidá i skupinka místních partyzánek a dva vesničani - tradiční rozpočítání na hodné hochy, zrádce a komické postavičky funguje bezchybně, takže si můžete být jistí, že cestou k finále počty této filmové jednotky výrazně prořídnou. Cestou necestou válečným polem si Sammo v pozici režiséra i herce zdatně pohrává s přestřelkami i klasickými boji (těch je ale pomálu a většinou jde o rychlé akcičky, výjimku tvoří až velkorysé finále) a krom kvalitní choreografie se blýskne i perfektní kamerou, která zavání obrazovými filtry (obraz vypadá nadmíru dobře, stejně jako některé Sammovy experimentální záběry, které nemají daleko do ekvilibristiky Tsuie Harka). Jeho úporné snažení však opět podráží nohy scénář, který nepřeberné množství postaviček vykresluje nesmírně ploše a snad kromě postavy kapitána jednotky, tu přímo šlapete po stereotypech, což je neskutečná smůla, protože herecké obsazení, které Sammo "obstaral", nemá obdoby... Yuen Biao, Yuen Wah, Billy Chow, Dick Wei, Yasuaki Kurata, Yuen Woo-Ping, Corey Yuen, Chin Kar Lok, Lam Ching-Ying... a navrch Sammo Hung a jeho budoucí manželka - Joyce Godenzi - prakticky každý, kdo v hongkongském filmovém průmyslu něco znamená, tu má větší nebo menší roli (chybí skutečně jen Jackie Chan, který už byl tou dobou na sólové dráze megahvězdy). Už jen kvůli téhle sbírce hvězd (které plně využije své možnosti ve finální scéně) má Eastern Condors svou historickou hodnotu, ale Sammo udělal skutečně maximum pro to, aby tenhle netradiční kousek nezapadl. Zkuste být trochu tolerantní ke scénáři (jehož dialogy už za oněch šestnáct let přeci jen působí úsměvně) a po chvilce zjistíte, že jste objevili klenot. Kde jinde uvidíte Yuena Biaoa jako frajírka na super motorce s balónky, kde jinde se mohou navzájem dobírat Corey Yuen a Yuen Woo-Ping a kdy jste naposledy viděli Yuena Waha jako totálního pošuka? Pokud jste třikrát zakroutili hlavou, ale přesto se ve vás rozplynul pocit dráždivého očekávání, je jisté, že tenhle film musíte mít... 80%

    • 21.4.2017  17:14

    Bojíte se rádi? Pojďte si vyslechnout příběh dobráka Cheunga (Sammo Hung), který má smůlu na lidi i okolnosti... V noci se mu zdají noční můry a manželka ho podvádí s bohatým úředníkem. To taky zapřičiní, že se jednoho dne Cheungovy noční můry zhmotní - úředník se totiž začne bát zdiskreditování a protože si nechce ušpinit ruce, pošle na manžela své milenky ďábelského černokněžníka (vypadá jako mexický prodavač párků, který spadl v mládí po hlavě do fritovacího hrnce). Cheung brzy pozná pravé peklo na zemi, protože duchové existují a dovedou pořádně zlobit... Sammo Hung byl již od počátků své kariéry velkým inovátorem a pokud označíme Harkovy Zu Warriors za revoluci ve fantasy žánru, Hungovi se něco podobného povedlo v oboru HK hororu s dílem Encounters of Spooky Kind. Osobitá kombinace čínských duchařských říkanek, kung-fu a nezbytných "vtipných vložek" sice spíš rozesměje než vystraší (při prvním nahánění Cheunga duch směšně hopká, při druhém zase aspiruje na nejlepšího tanečníka ve stylu robot dance ;) (toho ducha mimochodem hraje Yuen Biao!), ale to nijak výrazně nesráží kvality filmu (totéž se bohužel nedá říct o maskách a trikové úrovni obecně) a navíc vážně míněný horor zřejmě ani nebyl Sammovým záměrem. Důkazem budiž třeba aplikace antiduchařských rad, kterými Cheunga častuje spřátelený čarodějník, jenž využívá síly magie pro konání dobra. Ani po odražení útoku duchů však nemá Cheung pokoj - záhrobí se mu stále lepí na paty a úředník Tam navíc po neúspěšné astrální seanci přikročí k plánu B - zabije Cheungovu ženu a zařídí to tak, aby všechny stopy vedly k Cheungovi (na scéně se tak objevuje přísný inspektor v podání Lam Ching-Yinga). Ten má ale jeden trumf v kapse, artefakt ala Popelka - střevíc, který manželčin milenec nechal na místě činu při zoufalém úprku, a neznámý pachatel se při dalším pokusu o zničení Cheunga stejně zaplete do sítě vlastních intrik... Příběh samotný je velice prostý, ale slouží jen jako tenká niť na kterou Sammo navléká působivou atmosféru celého filmu. Moc dobře ví, kdy zahrát na lehčí strunu, kdy diváky vystrašit a když je potřeba popostrčit tempo bojovou scénou, nejde pro ránu daleko. Právě díky dobře napsanému scénáři a neokoukané exotice asijské záhrobní magie všechno funguje jak má, navzdory faktu, že předpotopní triky film srážejí na kolena. 70%

    • 21.4.2017  17:13

    Sammo Hung jako těžkotonážní klon Bruce Leeho? Neděste se, nejde o žádnou sci-fi, tohle je parodie na Bruce Leeho filmy (a zdaleka ne jen na Enter the Dragon). Není to ale humor zesměšňující, spíš posilující auru legendy (Bruce zemřel o pět let dříve, v roce 1973). Sammo je docela ve formě a tak se dočkáme slušné akční choreografie... Jinak se film nese v "poetickém" a trochu drsném humoru své doby, v sedmdesátých letech se prostě v HK točily komedie sestávající se spíš z gagů, které překvapí než pobaví, každopádně - tenhle film si určitě zaslouží pozornost nejen Brucových fanoušků (narážek na Bruce je tu skutečně mnoho a Sammo hodně trénoval gesta, pohyby a artikulaci... to předvede už v úvodní scéně, kde se mimochodem mihne i Yuen Biao a Mars (Mars je dlouholetý člen stuntteamu Jackieho Chana)). Jestli vás někdy přepadne chuť na nějakou HK starou školu a chcete něco trochu se vymykající době, pak je Enter the Fat Dragon rozhodně originální volbou... Není to sice bůhvíjaký majstrštyk, ale najdete v něm momenty, které potěší duši každého HK fandy. 60%

    • 21.4.2017  17:12
    Equilibrium (2002)
    ****

    Představte si budoucnost ve které budete pernamentně na drogách potlačujících vaše emoce. Zrcadla a průhledná okna budou zakázána a ve chvíli, kdy začnete něco cítit (nemyslím nosem ;), vtrhne vám do bytu skupinka maskovaných chlápků, kompletně ho vybílí a z vás zbude jen náplň do urny... Takhle apokalyptickou vizi si pro nás přichystal debutující Kurt Wimmer, který je zároveň režisérem filmu Equilibrium. Chytré hlavy totiž, po devastující třetí světové válce, pochopily, že pokud dojde k válce čtvrté, lidstvo vyhyne. A co je příčinou války, zabíjení a vůbec všech zločinů? Přeci lidské emoce... A jak je budeme potlačovat - pozabíjíme všechny, kteří jimi disponují. Vskutku objevné řešení ;). K vymítání zlých živlů pak neslouží jen vkusně oblečené zásahové jednotky, ale i ultimátní bojovníci - klerici. Nosí dlouhé černé pláště, umí vycítit co si člověk myslí a v "gun kata" (bojová forma se zbraní, je to trochu ulítlé, ale originalita ještě nikdy nikomu neuškodila) jsou opravdoví přeborníci. I náš hrdina je jedním z klerikům, a proč ta skromnost, je ten nejlepší. Denně si dává k obědu emotivní rebely, kteří shromažďují obrazy, audioCDčka a videozáznamy ze starých dob a... má svou práci rád. Tedy vlastně nemá, protože necítí vůbec nic (stejně jako jeho syn - ten považuje za vrchol společenského chování, když práskne své spolužáky, kteří o přestávce potají brečí na záchodě). Jenže... náš klerik kdesi v hloubi své duše skrývá tajemství... jeho ženu před čtyřmi lety zatkli za "citový zločin" (což se rovná popravě) a hlavního hrdinu to stále užírá... Samozřejmě se to snaží skrývat, ale jednoho dne si nevezme pilulku s Proziem (sterilizátor emocí) a průšvih je na světě. Průšvih, který by celý povedený systém mohl poslat do horoucích pekel... Příběh je sice trochu podivným hybridem - místy odkazuje na díla jako 1984, ale také sklouzává ke zbytečným klišé, nicméně Kurt Wimmer ho dokáže rozmotávat s jistým nádechem vznešenosti, díky němuž lze zakrýt slabiny rozpočtu i scénáře... K tomu jistě dopomáhá i brilantně zvládnutá vizuální stránka filmu - kamera, střih, výprava, to všechno zaslouží pochvalu a i když si Wimmer několika triky určitě vykoleduje přirovnání k Matrixu, doporučuji vám - nechytejte se toho a nečekejte "Matrix-klon", Equlibrium je jiný šálek kávy a vy byste mohli odcházet z kina zklamaní. Hlavní zbraní Equilibria není děj (ten vskutku kopíruje Orwellovu klasiku, takže někteří teens mohou vzít film jako mimořádně cool edutaiment ;) ani bojové scény (ty fungují na principu vynechávání framů, takže jsou takové zběsilé a trhané, ale ne nepřehledné), nýbrž atmosféra... Balancování na hraně přehnané stylizace, chytré použití hudby... forma je tu víc než oporou obsahu, je jeho násobitelem... Videoherní vzhled povedených přestřelek a třeskuté akce si tu podává ruku s chytrým příběhem, což je věc, kterou v béčkových vodách vídáme zřídka (napadá mě tak možná Smrtihlav). Takže ji nepropásněte... 80%

    • 21.4.2017  17:11
    Gen-X Cops (1999)
    ***

    Gen-X Cops je z filmů, které si ve videopůjčovnách berete do rukou takřka automaticky. Palcový titulek "JACKIE CHAN", obvyklá klišé vychvalující nevídanou akci a slogan "je čas zemřít", to jsou zřejmě hlavní argumenty vydavatele :) To, že Jackie Chan seděl tentokrát na druhé straně barikády jako producent a v celém filmu se mihne zhruba na pět vteřin, to se již na přebalu nedočtete, ale on vám Jackie nakonec vlastně ani nebude chybět :-) Gen-X Cops jsou příběhem party mladých hongkongských policejních kadetů, jejichž drsné a poněkud nezodpovědné "vyšetřovací metody" je dovádějí často až na hranici zákona. Nicméně v Hongkongu zřejmě nic není dost drsné a tak se mladí hrdinové utkají s místním podsvětím v boji o čas, zásilku výbušnin a nakonec i vlastní život. Jak je vidět, zápletka neslibuje moc originality a když si pozornější divák, že titulky jsou plné hvězdiček současného hongkongského popu, může to znít přímo tragicky. Nicméně Gen-X Cops se zásluhou režisérské taktovky Bennyho Chana (Who am I?), zajímavé práce s kamerou a kdo ví, možná i samotného vlivu Jackieho, vymaňují ze škatulky hongkongské "nové vlny" a i náročnějším divákům přinesou uspokojivou dávku akce, humoru a kdo ví, možná i slabou vůni pověstného hongkongského stylu, která se poslední dobou tak rychle rozplývá... Výsledkem je zvláštní kombinace přestřelek, bojových scén a typicky čínského (nejen) konverzačního humoru. Ten je bohužel v našich videopůjčovnách značně oslabován tuzemským dabingem, který již "shodil" mnohé dialogy i celé filmy. Ale přejděme k důležitějším věcem - akční scény se nedají řadit k nějak revolučním, v hlavním obsazení jsou přecijen "jen" hongkongské pohledné tvářičky, ale byl jsem mile překvapen, kolik udělá solidní práce kamery, zajímavá choreografie a zřejmě i základní bojová instruktáž, protože při některých scénách jsem cítil i staré známé mrazení v zádech :-) V porovnání s libovolnou americkou akcí jsou Gen-X Cops adrenalinovými hody, ostatně, zkuste si představit Lucii Bílou a Petra Muka "kung-fu fighting" :-) Filmové přestřelky jsou také solidní, vše ovšem poněkud degradují rychlé střihy. Na komediální část neberu moc ohled, čínský humor přecijen není pro evropského diváka každodenním jídelníčkem, nicméně v Gen-X Cops se o něj stará především Eric Tsang coby roztržitý inspektor Chan. Gen-X Cops jsou nenáročným akčním filmem, který - podobně jako Tokyo Raiders - představuje tu lepší část moderní hongkongské kinematografie. Pokud vás neurazí průměrný příběh, (na poměry) průměrné bojové scény a průměrný čínský humor, třiceti korun ve videopůjčovně jistě nebudete litovat. 60%

    • 21.4.2017  17:11

    Stejně jako u prvního dílu (Gen-X Cops), i na ten druhý vás zřejmě nalákal sám Jackie Chan, který je tentokrát již zcela neomaleně v čele úvodních titulků a také se ,tentokrát zcela neomaleně, ve filmu vůbec neobjeví :-) I já jsem mu znovu sedl na lep, nicméně v případě dvojky mě čekalo tvrdé zklamání a Jackie se prostě neukázal... Gen-Y Cops velmi volně navazují na styl i hlavní postavy prvního dílu. Znovu se setkáváme s Matchem a Alienem z jedničky, kteří jsou již řádnými policisty. Celý příběh je ale béčkový až to bolí: do Hong Kongu je na kybernetický veletrh převážen americký supermoderní vojenský robot RS-1, jehož hlavní konstruktér však zešílel a poté, co ztratil místo, se snaží nabourat do řídícího centra robota a poštvat ho proti jeho novým majitelům. Do toho všeho se připlétají oba naši hlavní hrdinové, FBI, čínský robotův protějšek a dlouhé minuty levných trikových scén. Samotný robot působí jako mutace starých známých Transformers a Power Rangers a jako by to samo o sobě nestačilo, tvůrci velmi často používali renderované 3D scény, které působí oproti reálným záběrům jako pěst na oko. Hrozné trikové scény už nezachrání ani jedna vcelku povedená exploze, ani ucházející akce. Té dominuje v tomto filmu zejména střelba, nicméně vše opět shazuje nevhodný a rychlý střih, kombinovaný s detailními záběry. O něco líp jsou na tom bojové scény, které jsou skoro na úrovni jedničky (ať už si pod tím představíte cokoliv :) Tento ryze béčkový celek, který je dílem americko-čínské koprodukce, ale pár vyvedených momentů nevylepší, o účasti Christy Chung ("Bodyguard from Beijing") nemluvě. Gen-Y Cops, který najdete v našich videopůjčovnách pod názvem "Ocelový mumraj" (co hůř, v Americe jako "Jackie Chan presents: Metal Mayhem":), doporučuji jen hodně otrlým fandům, není to tak špatné, abyste se u toho váleli smíchy a není to ani dost dobré, aby se vám to líbilo. S takovými filmy rovnou do koše :-) 30%

    • 21.4.2017  17:10

    Romantická komedie kombinovaná s fantasy příběhem? I to je možné v hongkongské kinematografii - připravte se na cestu časem... Yuen Biao hraje Chinga, velitele stráží v císařském paláci. Ten však nedokáže zabránit svému "příteli" Fung Sanovi (Yuen Wah), aby znásilnil a zabil (vždycky oběť znásilní, zláme ji všechny údy a pak ji zabije) císařovu příbuznou. Ching tedy dostane ultimátum - pokud nenajde Fung Sana do dvaceti dnů, jeho rodina bude popravena (taková nabídka se neodmítá)... Fung San má ale lepší nápad - ukradne posvátnou sošku černého buddhy. Podle pověsti může (pokud usedne na Kolo věků) soška vlastníka přenést časem o sto generací dopředu. To se také stane (za rozličných efektů) a časový vír strhne i přibíhajícího Chinga. Oba se ocitnou v budoucnosti (ještě to nevědí), chvilku bojují a nakonec oba spadnou ze skály (takových 100-200 metrů ;). Brzy je najdou vědci (zmražené)... mrazící zařízení se ale porouchá a jak Ching, tak Fung San se probudí (jeden dříve, druhý později). Následuje humorná fáze "kde to sakra jsem?", největší čas si pro sebe samozřejmě utrhne Biao (Wah se opět objeví až ke konci), který potká krásnou prostitutku (Maggie Cheung)... Dál to asi znáte - tradiční gagy "k čemu je záchod" nebo "co je to elektřina", protkané rodící se láskou mezi oběma... Nutno říct, že i když byl podobný námět mnohokrát zpracován, dá se na to koukat, protože jak Yuen Biao, tak Maggie Cheung podávají solidní výkony (Maggie se stává mou oblíbenou herečkou). Ke konci dojde ke zlomu, když se Biao dozví (a pochopí), že Maggie je prostitutka, za což by jí v dynastii Ming popravili bez váhání. Naštěstí se objeví Fung San a bortící se vztah je utužen krizovou situací... Ching je donucen vypít "martial art ruining medicine" (tyhle "lahvičky" miluju ;), ale díky akupunktuře se z toho dostane a následuje velký fight na konci a pak samozřejmě happyend... Iceman je sice "tak trochu béčko" (je to poznat na všem - režii, kameře, kulisách, místy i na scénáři), ale zachraňuje to hereckými výkony (zvlášť Maggie Cheung prostě září) a na své si přijdou i milovníci akce v nadupaném finále - Biao i Wah (jeho spolužák z Pekingské opery a double Bruce Leeho) dokazují, že jim to dobře kope a že si troufnou i na vražedné stunty (Biao předvádí neskutečný pád přes záda do skla a na hlavu (z metru) do tříštěného skla na zemi... když jsem to viděl, myslel jsem že si zlomil vaz). Biao předvede (stejně jako Wah) i pár solidních kopů, nějakou tu akrobacii - všechno fajn. Jediné co mu neodpustím, že si v půlce filmu ostříhal vlasy... Až uvidíte Biaoa s dlouhými vlasy, budete si přát aby je nosil pořád... 50%

    • 21.4.2017  17:09

    Válka hongkongské policie s překupníky drog je tématem, které se objevuje v každém druhém akčním béčku. Nejinak je tomu v Iron Angels a úvodní sekvence útoku tajné policie na sběrače máku je parádním rozjezdem, který jistě ocení nejeden fanda hromadného zabíjení... Úspěšná operace ale znamená velké ztráty pro mafii, která se začne mstít vybíjením vyšších policejních důstojníků. Na podobné akce je expertkou (tzv. sadistickou sviní) paní Su (Yukari Oshima), která se ve volném čase věnuje mučení vězňů a zabíjení nadřízených. Brzy se dostane až do vedení organizace, což ji chtě nechtě pasuje na post hlavního záporáka filmu (což je jedině dobře, protože Yukari s přehledem všechny přehrává). Hongkongská policie ovšem obdrží finanční injekci od americké tajné služby a tak je povoláno elitní komando "Iron Angels", které má celou mafii poslat do horoucích pekel a zabránit tak dalšímu krveprolití... To věru nebude lehký úkol, protože pokud jste už pár HK béček viděli, víte že cesta k happy endu je dlážděna mrtvými těly padouchů... Ačkoliv na první pohled film nezapře žánrovou příbuznost ke snímkům jako Ultra Force, Teresa Woo (je i autorkou scénáře) dovedla využít dobré obsazení a z banálního příběhu se pomocí dobře zvládnutého řemesla (což zahrnuje i vysokou úroveň kaskadérských kousků a bojové choreografie) stala klasika žánru, která si vyžádala další dvě pokračování. Není to perla na kterou byste roztáli blahem a i když přivřeme obě oči, stále se najde dost chyb (když pominu jednoduchý a předvídatelný příběh (který je beztak u podobných filmů v tzv. "povinné výbavě"), je to především relativní plýtvání některých herců, např. Hwang Jang Lee je odsouzen do role mlčícího statisty, díky bohu že na konci má alespoň dva krátké (asi dvacet sekund ;) souboje s Hideki Saijem), ale... jestli máte chuť na béčko, které se za svůj původ nemusí stydět a nevadí vám když ve filmu hrají ženy prim, pak tyhle "andílky" zkuste. S trochou tolerance nebudete litovat... 60%

    • 21.4.2017  17:06

    Tak tohle je zákusek pro opravdové fandy bojových filmů: Americký komik Steve Oedekerk dostal praštěný nápad - vzal klasický hongkongský bojový film Tiger and Crane a nechal se do něj digitálně vkopírovat (a předaboval všechny postavy). Výsledkem je mimořádně ulítlá (a pro fandy těhle filmů), neskutečně srandovní parodie, která si nebere servítky před nikým a před ničím... Oedekerk hraje "Vyvoleného", který putuje světem s cílem pomstít smrt svých rodičů, které zabil tajemný mistr Pain (později přejmenovaný na Betty) sponzorovaný francouzskými mimozemšťany a ochraňovaný kung-fu krávou. Vyvolený najde útočiště u mistra Tanga a jeho sličné dcery a s pomocí podivného boha ze CNN a dívky s jedním prsem dosáhne úrovně mistra Paina (ehm, vlastně Betty)... Zní to šíleně? A to je to jen na papíře! Parodie, která rozhodně nebude sedět všem, ale jisté (uznávám, že minoritní) skupiny obyvatelstva se u ní nezřízeně pobaví (ozkoušeno ;), měla už jednou stanoveno datum české premiéry, ale posléze záhadně zmizela z výhledu (zřejmě kvůli tomu, že americká minority nedostatečně naplnila pokladny kin). Pokud film vyjde na videu, bude to katastrofa, protože většina vtipů je založena na dokonalém dabingu Steva Oedekerka. Pokud si myslíte, že by se vám to mohlo líbit, kupte si to na DVD. A... chraňte velryby ;). 70%

    • 21.4.2017  17:05

    Yuen Woo-Ping honí po place Sammo Hunga? To by mohla být zábava... Rok 1978 byl rokem Drunken Mastera a Jackieho Chana, o rok později nastupuje Lam Sai-Wing Sammo Hunga! Hned ze začátku na vás dýchne atmosféra klasiky sedmdesátých let (a nejen proto, že Ping chytře obsadil řadu vedlejších herců ze Školy hada a Drunken Mastera ;) a nadšeně sledujete dobrosrdečného Lam Sai-Winga, který je vždy v nesprávný čas na nesprávném místě. A aby toho nebylo na Wingova záda málo, všichni kolem lžou a kradou, takže Wingovy dobré úmysly zapříčiní rozkol mezi Wong Fei-Hungovou školou (Wong Fei-Hunga hraje legendární (představitel Fei-Hunga již od černobílých počátků HK kinematografie) a jde mu to sakra dobře (viz štětcový souboj)) a školou mistra Ko, jež vyústí v ohromující duel na konci filmu (Wingových "pět zvířat" proti "pěti elementům" mistra Ko). Navíc do města přijíždí Wingův mladší bratr, jenž je však místními lotry dokonale popleten a nepotkat potulného drunken mastera (ano, Ping si tu skutečně ze svých starších filmů hodně půjčuje, ale až uvidíte způsob jakým to činí, rádi mu odpustíte) asi by přišel o peníze, ženu i život. S Yuen Woo-Pingem se prostě nemusíte bát nějaké nudy - mistrně kombinuje humorné situace s výtečnou choreografií a dokáže z tradiční dějové kostry vydupat maximum... Hungův Lam Sai-Wing dovede být statečný i vystrašený, dobrosrdečný i naštvaný, Lee Hoi-Sanův mistr Ko si oproti tomu vystačí jen s "evil" pózou, ale o to přesvědčivější je při exhibici svých bojových umění a aby byla jedna z nejlepších "fázovaných choreografií" skutečně z těch nejlepších, ve podpůrných rolích najdeme ozdoby typu Lam Ching-Yinga (zabiják s vějířem) nebo Yuena Biaoa (spolužák Lam Sai-Winga Chat, nenapravitelný frajírek). A na vrcholu toho všeho sedí ono proklamované finále - Sammo Hung vs Lee Hoi-San. Bez ohledu na to jestli se zakládá na existujících či neexistujících technikách, jde o jeden z nejlepších bojů v tradičním duchu a další rytinu ve zlaté síni klasických bitek... Ono vůbec na konci sedmdesátých let bylo těch rytin hodně, skoro by vydaly na telefonní seznam ;) Devadesátka na konci recenze však nemá stejnou hodnotu pro všechny, protože někteří fandové old-school filmy "nežerou" - souboje v nich nejsou na první pohled tak efektní jako Jackieho akční scény osmdesátých a devadesátých let, humor je dost svérázný a zvukové efekty na úrovni středověku. To může dost lidí odradit, ale pokud těmhle filmům přijdete na chuť, objevíte ty pravé základy žánru... stačí sfouknout prach, který se na nich za ta léta usadil a tyhle klasiky znovu zazáří v plném lesku. Tak foukejte, moji milí... 90%

    • 21.4.2017  17:04

    Čínský trikový kolotoč s mimořádně nabitým obsazením... Zaujalo vás to? Pak čtěte dál... Snad jedině Hongkongská kinematografie si může čas od času dovolit adaptovat tak svébytný žánr jakým je anime. Tohle je jeden z případů, kdy se konverze povedla (i když... není to tak dokonalé jak by to mohlo být)... Příběh je tak trochu jeden velký chaos a hlavně ze začátku nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Děj sleduje postavu mladého hrdiny jménem Hero (hohoho, hraje ho Ekin Cheng ;)... ten je vybrán svatým velmistrem jako jeho žák, načež jsou jeho rodiče zabiti, načež on je pomstí (zabili je proklatí amíci), načež odjede do Ameriky (za lepším životem), seznámí se s mnichem (Ken Lo, zřejmě jeho největší a nejukecanější role)... to se ovšem stane až poté co o šestnáct let později dorazí do New Yorku jeho syn (Nicolas Tse) a setká se s Yuenem Biaoem... a ten... už vám z toho hrabe? No tak popořádku ;) Jak jste si zřejmě všimli, vysvětlit dějové smyčky tohoto filmu je nemožné, musíte to prostě vidět... Po první půlhodině se naštěstí vše uklidní (tak, abyste příběh stihli do závěrečných titulků vstřebat ;) a i když film až do konce poskakuje mezi současností (1930) a minulostí (1914-1929). Tyhle dějové zvraty jsou to jediné co drží první půlku filmu nad vodou (jinak je to bezbřehá romantika ve fantasy reáliích jejíž klidnou hladinu rozčeří jen krátký fight Biao vs smečka kovbojů)... Ačkoliv je tato část poklidná a bez velkých bojů, příliv postav nebudete stíhat (Hero, Grinchoidní potvor co se hýbe rychleji než zvuk a kope jak blázen, Yuen Biao, který se ve filmu jen mihne, Hsu Chi, Ken Lo, který funguje napůl jako vypraveč a napůl jako důležitá postava... a další a další... každopádně - všechny do jedné PODIVNÉ postavy)... V padesáté minutě ale jako by někdo lusknul prstem, objeví se japonští ninjové a filmaři začnou utrácet peníze naspořené ve vlažné první půli... Nastává vizuální peklo, fireball střídá fireball, ninjové se rozpadají na kusy nebo alespoň létají po stěnách... Triky jsou sice slabší, ale dovedou podržet atmosféru a vy sledujete souboj titánů... moc hezká podívaná, dočkáme se i nějaké choreografie, ale vcelku slabota, hrdinové jen plácají vzduch kolem sebe... nicméně dojem z "prvního pořádného souboje" je víc než kladný. Další souboje nebudu popisovat, protože už jsou jen dva, ale jsou NEUVĚŘITELNÉ... Pokud někdo pamatuje trailer na Volcano High... Zapomeňte na něj ;)... pokusím se ripnout kus souboje, aby to mohl... "vidět" každý... Moc se rozepisuji? Ale o tom tenhle film je! ;) Do prvního hodiny "naflákali" autoři tolik věcí, že by si rozhodně zasloužili zápis do Guinessovy knihy rekordů. Takovou hustotu událostí na jeden metr celuloidu člověk jen tak nevidí (snad jen... v anime ;). Ale ukončeme to... Ačkoliv má film řadu chyb a chybiček (místy pomalé tempo, chaos v ději, postavách, prostoru a čase), nabízí i řadu světlých stránek, kterými se vyplatí listovat... V celku pak představuje epos proti kterému je Zu Warriors (2001) jen puzzlem pro nemluvňata... Je to rozhodně zajímavý film... ale ne pro každého. pozn. úroveň triků v závěrečném souboji je taková, že to vypadá jako Mortal Kombat kombinovaný s DragonBall Z ;) Ovšem Ekin Cheng je moje sázka na ideálního představitele Raydena (sice mu chybí pár centimetrů do těch dvou metrů, ale jinak... ;) 70%

    • 21.4.2017  17:03
    Nahý vrah (1992)
    ***

    Vítejte v šíleném světě, který je našláplým drinkem mixujícím Brutální Nikitu, Základní instinkt a bůh ví co ještě s mimořádnou zručností hongkongských šílenců. Filmová realita ve které hrají prim krásné ženy, vraždící zločince (výhradně muže) na zakázku těmi nejvynalézavějšími způsoby. Jejich brutalita nezná mezí a hlavní mužská postava (Simon Yam hrající impotentního policistu, který nedokáže po smrti bratra, kterou zavinil, udržet zbraň) jen bezmocně sleduje, že do jedné z těhle smrtonosných koček se zamiloval. Začne to nařezaným penisem ve steaku a pokračuje to bojem o holý život. Smrtonosné kočky mají totiž jisté sklony k lesbické lásce a pro muže není v tomto krutém světě místo. Vyřeší to rej rychle putujícího olova nebo dojde k sexuálním orgiím? Lákavá otázka nutí diváka vydržet až do konce téhle akční eskapády... Bohužel ale není přiliš na co koukat - najdeme tu celkem solidní "hitwomanský" příběh, který ale není ničím co bychom jindy a jinde neviděli - snaha šokovat tak zůstá u rozřezaných částí lidských těl, popř. u agresivity ženských lovkyň, erotické scény však postrádají potřebnou chemii a těch akčních je tu naopak pomálu, užijete si jen parádní finále, ale to je trochu málo na celovečerák. Režisér Fok se snaží jak to jen jde, ale vymáčkne ze sebe jen pár uměleckých záběrů soulože ve standarním stylu a na pozadí předvídatelného příběhu mu trochu ujíždějí nohy. To je trochu škoda, protože kdyby se přidalo trochu akčního koření a poodhrnula se trochu rouška zakázané dívčí lásky, mohl být tento film něčím skutečně zajímavým - takhle zůstává na půli cesty mezi nadupaným erotickým thrillerem a podřadným akčním béčkem... Kam je to blíž už musíte zjistit sami... 50%

    • 21.4.2017  17:01

    Po několikaletém harcování světem báječných hongkongských filmů už by člověk ani nečekal, že narazí na nějakou perlu, která mu dosud unikala. Svět velmistrů bojových umění je však obrovský a tak se občas stane i zázrak. Tenhle se jmenuje Prodigal Son a jde o jeden z posledních "old-school" filmů. A nutno dodat, že také o jeden z nejlepších. V době, kdy se hongkongská kinematografie od tradičních kung-fu filmů odvracela, se Sammo Hung rozhodl natočit film o legendě Wing Chunu Leung Yee-Taiovi... Hlavním hrdinou snímku je však Leung Jan (Yuen Biao), mladý frajírek, který si o sobě myslí, že je největším mistrem bojových umění na světě (nebo alespoň ve městě ;). Vyhrál bezpočet zápasů, ale důvodem nejsou jeho schopnosti, nýbrž bohatý tatínek, který potají podplácí všechny bojovníky, aby náhodou synovi neublížili. Krutou pravdu Leung Jan okusí až když se utká s členem hostující čínské opery, Leung Yee-Taiem, mistrem Wing Chunu. Leung Jan postupně zjišťuje, že mu všichni lhali a že by ho v souboji porazila i devadesátiletá trhovkyně. Zbývá mu jediné, přemluvil Yee-Taie, aby ho vzal do učení. Yee-Tai však nehodlá učit nikoho a neobměkčí ho ani Leung Janova vytrvalost... Osud však oběma přichystá pár překvapení a i Yee-Tai zanedlouho potká sobě rovného protivníka. Prodigal Son je všechno, jen ne učebnicový "old-school" film - zpočátku by se sice mohlo zdát, že se dějová kostra odvíjí podle předem vyjetých kolejí o zradě, pomstě, tréninku a nadupaném finále, ale scénář filmu vás překvapí hned po úvodní patnáctiminutovce, když se zvrhne v něco "mnohem serióznějšího" a vy sledujete vrstevnatý příběh velmistra, jehož umění se stalo prokletím a jeho žáka který ve finále poznává těžký úděl, který po svém učiteli zdědil. Ne, Prodigal Son není až takové drama, humorné scény výtečně odlehčují celý děj (a u některých se opravdu nasmějete), jen jsem chtěl zdůraznit, že "old-school" filmy nemusí být vyráběny podle jedné formy a občas mohou překvapit fortelným příběhem. Prodigal Sonovi se to daří na jedničku a je to i zásluhou kvalitních hereckých výkonů - Lam Ching-Ying v roli Yee-Taie sice bez obočí vypadá jako neúspěšný absolvent požárního výcviku, ale předvádí bezchybný výkon jak po herecké, tak fyzické stránce. Dvojice kamarádů z Opery - Yuen Biao a Sammo Hung mu zdatně asistuje a hvězdné herecké obsazení doplňuje Frankie Chan. A všichni mají plné ruce i nohy práce, protože Sammo Hung šlápnul pořádně na plyn a navíc si nechal s choreografií poradit od pravých Wing Chun mistrů. Souboje jsou bleskurychlé, pády ultratvrdé a modřiny byste nespočítali ani s kalkulačkou... Vrcholem však zůstává finální souboj, který je nevyhnutelnou hříčkou osudu, velkolepou pointou celého příběhu a jednou z nejbrutálnějších akčních scén všech dob. To všechno v jednom... tak by se dala popsat nejen tahle scéna, ale i celý film - najdete tu příběh, který chytne HK fandu za srdce, od plic se zasmějete při výstupech Sammo Hunga a při bojových scénách budete napětím zadržovat dech. To je snad dost na to, abyste se rozhlédli a začali Prodigal Sona hledat. Nenajít ho by byl velký hřích, tak se snažte... 90%

    • 21.4.2017  17:00

    Děj filmu se odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1920. Navzdory názvu hlavní hrdina není škorpióní král, ale mladík, který sní o tom, jak se stát hrdinou s velkým "H" a jak chránit utlačované i slabé, chudý brát a bohatým.. vlastně obráceně :-). Svoje sny tento mladý muž realizuje (zatím) pouze díky přirozenému talentu ke kreslení comicsových kreseb. Film má ze začátku dost slušný odpich, příběh se začne odvíjet od jednoho ze snů, kdy se ocitáme v pravém wuxia filmu, maličko připomínající Robina Hooda, tedy spíš Iron Monkey :-). Právě při této úvodní pasáži jsem se docela lekla, že mě zrak (a paměť) klamou, když se v ní objevil herec Chin Kar-lok a evidentně to byla hlavní postava. A já si říkala, ´To že je Scorpion King, kterého si pamatuji z traileru?´. Naštěstí ne :-). Sen končí u praktické ukázky výuky čínského učitelského sboru vykládajícího o Shakespearovi, čímž se dostáváme do příběhu samotného. Ten vypráví jednoduchý děj o "náhodné" záchraně jedné dívky před prostitucí, těžkém životu otců a lehkém a darebném životu jejich synů ;-), přerodu obyčejného prosťáčka v hrdinu a vlastně o tom, jak se sny plní. Vedle tohoto robinovského, pardon iron-monkeyovského ;-) základního proudu, tu do hry vstupuje ještě osud francouzského Číňana a jeho školy výuky svalů (kulturistiky nebo čeho), který musel být nadevší pochybnost odkojen samotnou Alcmene, protože po svém papá Diovi zdědil nejeden sval. Dojem pravého nefalšovaného čínského Herkulese navíc umocňuje skoro po celou dobu filmu (nebo po celou jeho roli) to, jak chodí ve filmu oblečen (když zrovna neukazuje svaly, což je stejnak asi 1% záběrů s ním) a (ne)nápadně rozmístěné sochy na řecké olympijské motivy. Jedno stehno tohoto chlapíka by obědvalo 10 lidi a ještě by se přecpali (jo, to už je morbidní, ne? ;-)). Druhým na první pohled "zapadlým" (nebo dobře schovaným ;-)) motivem je starý dobrý nenápadný postarší muž, který v pravou chvíli ukáže své skutečné já a to, že ač do té doby ve filmu ani prstem kung fu nezacvičil, tak ho ovládá zatraceně dobře a stane se tak učitelem našeho skoro hrdiny. Tuto roli si zde zahrál Lau Kar-leung a když už o tom mluvím, je to tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jde (pro mě) o bezchybný výkon. Jak v časti dialogové/dějové, tak v časti fightové exceluje a podle mého názoru i o hodně přehrává hlavního kladného herce Chin Kar-loka. Dostavám se však konečně k podstatnému přínosu celého filmu a tím je poslední motivek hlavního zlouna. Korejský herec Won Jin, který se zhostil role škorpióna, na mě udělal skvělý dojem. První samozřejmě svou fyzickou zdatností, se kterou provádí ve filmu všechny ty nemožnosti, příjemně mě ale překvapil i hereckým výkonem - to, že je škorpiónů král mu skutečně s klidem věříte. Udělala jsem drobnou "chybu", že jsem se nejprve nedočkavě podívala na film :-) a až pak prohlédla přiložené "Features". Kdybych bývala viděla nejprve rozhovor s ním, nikdy bych "nevěřila", co taková sušinka dovede :-). Ten člověk je fakt magor :-). To, co dělá se svým tělem, je za hranicí mého (podotýkám, že mého) chápani, a to teď vážení nemluvím o filmu, který oplývá značným množstvím drátů, až z toho někdy jde hlava kolem, ale mluvím o jeho sampleru, který je na DVDčku přiložen. Popsat se to nedá, to se musí jedině vidět. Abych se vrátila k původnímu tématu - Won Jinův charakter má zastupovat špatné hochy. Ovšem zrovna jeho postava zas až tak špatná není (jak tomu je asi u všech HK filmů), jeho dobrá stránka má spočívat v tom, že v podstatě jen chrání svého invalidního tatínka. Že se jedná o tatínka, který obchoduje s mladými dívkami a prodává je jako prostitutky, že pro handicap pouhých pěti prstů na každé ruce muselo být zlato v domě použito i na jeho zuby, že to zkrátka není žádný lidumil, to je vedlejší (yuk). Ono skutečné zlo reprezentuje tedy spíše on. Každopádně, ač je Scorpion King poloviční zápornou postavou nebo ne, u mě to vyhrál a já mu po celý film držela palce. (A pak ještě Lau Kar-leungovi, no :-)) Ostatně proti Králi stojí v přesile dobro (tahle věta má jako myšlenkově navazovat na tu před závorkou) schované za mladíkem v tréninku, Herkulovými svaly o síle 500set liber v úderu pěsti a v podobě postaršího, leč stále nesmírně zdatného kung fu mistra-kuchaře. A to už JE nefér, to musíte uznat ;-). V průběhu mého prvního sledováni, jsem se neubránila několika úsměvům, které vyvolalo pár scén. Kupříkladu onen čínský Herkules alias Arnie Schwarzeneger zastaví jedoucí auto (rok 1920, žádné moderní Porsche, ano?) tím způsobem, že se proti němu postaví a rukama ho nejprve tlačí zpátky, poté si s přední nápravou trochu zaposiluje ve vzduchu a nakonec si ještě s řidičem pohraje nad hlavou. Co mě trochu víc rozesmálo, byly scény, kdy si náš nehotový hero maluje bojové postoje a styly, aby si je lépe zapamatoval a naučil. Nic proti tomu, ale když to dělá i v okamžiku, kdy přisel vysvobodit svou dívku a rozbít těm zlým ústa, ke všemu v situaci, kdy se jeho mistr potí proti devítinásobné přesile (ne, že by je nezmáknul levou zadní), tak to už bylo na cenu :-). Nějaké další větší zápory jsem nenašla, snad jen to, že ve scénách, ve kterých zrovna není Won Jin nebo Lau Kar-leung, film trochu ztrácí na dynamičnosti a jen proloženi bojovými scénami udržuje vaši pozornost stále napjatou v přijatelných mezích. Bojové scény jsou docela dost létací, nicméně je v tom nádech značné originality (aspoň mně se to tak jeví) a všechny fighty mě nadchly. Závěrečný souboj je lahůdka, ten je vážně boží. (Won Jina na ty zdi museli snad lepit, jinak už potom nevím :-)). P.S. Jo a jinak jsou to naprostí šílenci. Minimálně po pěti stuntech by normální člověk už nikdy nevstal. Ten průlet/proskok proskleným oknem a dopad na schody... brrr, trnuly mi všechny zuby (tedy především jejich nekovové části ;-)). Já nechápu, jak to někdo mohl přežít. Pochopitelně je to efektně zpomaleno, abyste si to řádně vychutnali. A to nepočítám ty klasické pády přes židle, stoly, schody.., kterých si tu taky užijete dost a dost. 80%

    • 21.4.2017  16:59

    Shaolin Soccer je bláznivou komedií na téma shaolinští mniši a fotbal. Fotbalista s přezdívkou Golden leg býval kdysi slavným hráčem, když ale zkazil penaltu, rozvášněný dav se na něho vrhnul. Nyní o dvacet let později je z něho mrzák. Na své fotbalové úspěchy si vzpomene až když vidí fotbal v televizi na jedné z rušných ulic. Ke kvalitě předváděné hry má ale za ním sedící mladík pár výhrad. Po chvilce se ukáže, že je to Mighty Steel Leg, Ocelová noha Shaolinu... na důkaz svých schopností odkopne plechovku, kterou po něm Golden Leg hodí. Ta zmizí v oblacích. Za pár minut se ale Golden Leg přesvědčí, že přelétla šest bloků a zapíchla se do zdi. Brzy se přesvědčí, že shaolinské kung-fu je pro fotbal jako stvořené, pro svou myšlenku získává i další shaolinské mnichy, bývalé kamarády z kláštera a dávají dohromady fotbalový tým. Ze začátku to není lehké, ale nakonec stanou ve finále národního šampionátu, přímo proti trénérovi Hungovi, který zavinil zranění Golden Lega. Ultimátní zápas může začít.... protivníci si ale trochu pomohli a pomocí prášků a bobulí vylepšili své schopnosti. Bude to ještě zajímavé... Tenhle film, krom toho že je šíleně praštěnou komedií (= velice zábavnou), obsahuje jedny z nejúžasnějších akčních scén, je to ideální skloubení triků (pravda vypadají levněji, ale jsou kouzelné) a wire (drátů) technologie. Už na začátku herci létají, odkopávají auta apod. v posledním zápase (trvá tak 20-25 minut) se ale dělají brázdy do trávníku hřiště, míče se trhají v nadsvětelných rychlostech a branky se vylamují ze země. Je to opravdu spektakulární podívaná, kterou by měl vidět nejen každý příznivec sportu. Buď to budete milovat nebo nenávidět, ovšem shlédnout byste to měli určitě. 90%

    • 21.4.2017  16:58

    Kdysi dávno vysoko v horách a hluboko v Číně, žil jeden z nejlepších bojovníků na světě, který toužil být tím úplně nejlepším. Věštci mu předpověděli, že za deset let bude schopen porazit bojovníka jménem "Svatý Meč" a poté, že se stane vůdcem všech kung-fu klanů. Bude pro to ale muset něco udělat. Krom svého syna Frosta (a dcery Charity), musí nalézt ještě bojovníky jménem Cloud (Aaron Kwok) a Wind (Ekin Cheng) a vycvičit je. "Když se Cloud (mrak) a Wind (vítr) spojí, vznikne bouře - tím bude dílo dokonáno"... tak praví věštci a tak praví i úvod čínské fantasy Storm Riders, která byla jedním z nejbouřlivějších a přesto nejnudnějších zážitků mého života. Film z roku 1998 se hrdě nese napříč novým trendem filmů, které jsou napěchované triky a hrajícími popovými hvězdami (jak Aaron Kwok, tak Ekin Cheng zároveň udělali kariéru jako zpěváci), které povětšinu času poletují po bluescreenu (což je díky pidirozpočtu dost vidět) a máchají kolem sebe mečem v houšti zrychlených pohybů, zběsilých střihů a nechutně artistických prolínaček (tentokrát se dokonce prolínají statické obrázky, film a renderované sekvence... to už mé oči nevydrží ;). Ale budiž - když herci neumí pořádně bojovat, může pomoci kouzelná atmosféra a dobře vystavěný příběh. Bohužel - nedočkáte se ani jednoho. Atmosféru rozhodně nezajistí chabé digitální triky (skutečně jsem místy žasl nad tím co lze pustit na plátno) a standardní nasvícení, fandu hongkongských filmů už neokouzlí ani velké chrámy a kláštery, všude jich je totiž plno ;) O příběhu ani nelze mluvit, protože není o čem mluvit. Celé dvě hodiny jsou jedno velké nic, které je obaleno nečekanými útoky nových postav, takže v reálu to pak vypadá tak, že se z ničeho nic objeví tři nové postavy (jejich jména dokonce probliknou... asi aby byl divák v obraze ;), které jsou pro vývoj děje naprosto nedůležité a mají diváka pouze zmást a odvést od skutečných slabin filmu. A i když budete fanda (spíš fanynka) thymolinového úsměvu modrovlasého Aarona Kwoka nebo budete žasnout nad leskem vlasů Ekina Chenga (popř. nad kvalitou jeho hlasu, který se uplatní během několika scén), na filmu to nic nezmění - zůstane nudnou, zbytečnou ikonou HK filmového průmyslu do které bylo (soudě podle množství triků) nasypáno hodně peněz. Zajímavé, u recenze na Man Called Hero jsem naříkal, že chci Storm Riders vidět, protože podle ohlasů na zahraničních webech je prý lepší než Man Called Hero (oba snímky mají stejné herecké obsazení i štáb), ale... nakonec musím soudit, že Storm Riders jsou výrazně slabší. Doporučuji jen hardcore fandům s pevnými nervy. 40%

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace