HKstars

Třetí tisíciletí se pro Tsuie Harka nese v duchu tvůrčího tápání a přiznejme si to, občas dokonce milovaný režisér spadne do kanálu a natočí něco jako Black Mask II. Naštěstí jsou tu i lepší snímky, které dokazují, že Xu Ke na to pořád ještě má. Odhlédneme-li od akčních filmů s Van Dammem, které půlka fandů nenávidí a ta druhá jen velmi opatrně obhajuje, máme tu především čistě hongkongskou akci Time and Tide, kterou Hark natočil za peníze vydělané právě prací s Van Dammem. V rámci objevování nových území tentokrát režisér vykročil na v Hong Kongu dobře zmapovanou půdu gangsterek, ale Triád se tu nedočkáte. Příběh se točí kolem mladíka Tylera, který se jednoho večera ztříská natolik, že se vyspí s policistkou co je jinak na holky. To už stačí na výčitky svědomí a navzdory odmítání z její strany se náš hrdina rozhodne vydělat spoustu peněz, zabezpečit potomka a odjet nějak do tropického ráje. Právě odtamtud pochází zločinecký gang hispánců, který hodlá přesídlit do Hong Kongu, světa štědrých sponzorů, kteří dovedou ocenit jejich služby. Jack je jediným Asiatem v týmu, ale to by nebyl takový problém, jde spíš o to, že Jack myslí na zadní kolečka a budování rodiny, což se dá se zabíjením lidí skloubit jen velmi těžko. I záškoláci však ví, že od podobné práce se neodchází, takže když se Jack se svými kolegy rozloučí na letišti, všechno teprve začíná. Tyler vstupuje do ilegální ochranky svého strýčka, aby vydělal nějaké peníze a je jen otázkou času než se všichni sejdou na jedné párty, s nabitými zásobníky a kolty nízko u pasu. Vítejte ve světě plném přestřelek, podrazů a ostrých hochů... Ještě, že se Tyler seznámí s Jackem v uvolněné atmosféře nakupování narozeninových dárků. Bez něj by totiž v rozpoutané válce gangů se svou airsoftovou pistolí sotva uspěl... Hark si svojí gangsterskou premiéru jak se patří užil a stylisticky ji lze označit za přerod mezi jeho vizuálními žranicemi na kterých si udělal jméno a experimenty na kterých ho ztrácí. Solidní rozpočet mu dovoluje inscenovat rozmáchlé přestřelky a úžasné kamerové jízdy (akční scéna v činžáku je úchvatná), stejně jako trademarkové průjezdy skrz materiál nebo makrozáběry (nájezd do komory pistole), na druhé straně však Hark používá zatuhnutí obrazu nebo zoom doneznáma až amatérským způsobem. Odhadnout kde končí ústřel a začíná umění je těžké, ale např. výbuch ledničky a pečení holubi, to si myslím zasloužilo klasický přístup. Pokud Hark podobnou "neohrabanost" vloží doprostřed vizuálně dokonalé scény, podaří se mu bořit celou její strukturu. Tyto okamžiky jsou ale naštěstí jen chvilkovými křečemi a choreografie scén, ať už se jedná o přestřelky nebo krátké souboje, je vynikající - Xin Xin Xiong si zkrátka poradil, i když musel pracovat s herci, kteří nemají žádnou praxi v bojových uměních ani střelbě. Jinak však podávají vynikající výkony, především Nicolas Tse (Tyler) a Wu Bai (Jack) táhnou příběh kupředu a profitují z dobře napsaných postav. Ani ženské polovičky hlavních hrdinů se nenechají zahanbit a hispánský kompars je složen z natolik úchylných charakterů, že se na nich snad ani nedalo nic zkazit. Když teď znovu připomenu, že po většinu filmu to na nás zpoza kamery hraje starý dobrý Hark, ten který umí dělat kouzla s kamerou, mistrně zachází s filtry a hlídá si vyznění příběhu neustálým přebíháním od čisté akce k dramatu a všudypřítomnému humoru (ten je velice důležitý a nedovolí snímku sklouznout k tradičnímu pojetí gangsterek - Hark jede napůl v comicsové póze, takže se nebudete smát, když hrdinové v akčních scénach vyrobí místy neuvěřitelné triky. Vizuální stylizace tu jde ruku v ruce se supermanskými kousky a bezvadně to funguje), nezbývá než zatleskat. Je to už čtyři roky, co Hark Time and Tide natočil, co se mu povedlo spřáhnout svou nekonečnou fantazii i schopnosti a přinést divákům něco hodně fajn po všech stránkách (ani jsem se nezmínil o výborné hudbě, což je věc u hongkongských filmů zdaleka ne samozřejmá). Můžeme se jen modlit, aby se do podobné formy vrátil, protože se na to moc dobře kouká. 80%

Každý akční herec zřejmě ve své kariéře dojde do bodu, kdy si řekne "publikum se nemůže nabažit mých kousků, kéž bych se tak mohl rozdvojit" a za pomoci filmových kouzelníků si svou myšlenku splní. Povedlo se to Van Dammovi (tomu hned několikrát) i Jet Limu a na začátku devadesátých let i Jackie Chanovi. Akční komedie Twin Dragons však není výjimečná jen dvojnásobnou porcí "chanovinek", je to jeden z nejlépe obsazených filmů všech dob. Jackie a Jackie jsou v úvodu filmu rozděleni díky incidentu v nemocnici (je to taková paralela se začátkem Dvojitého úderu ;) a vyrůstají odděleně. Z jednoho (toho co zůstal s rodiči) vyroste klavírní virtuos John Ma, z druhého pouliční grázlík Boomer. Celých třicet let se úspěšně míjejí v převelikém Hongkongu a jediné co je spojuje jsou podivné úlety. Když John hraje na klavír, Boomerova ruka nedokáže být v klidu a kopíruje tytéž pohyby, když Boomer kýchne, uleví si i John... Je poměrně jasné, že ti dva se brzy setkají. Boomer se spolu se svým kámošem Tysonem zaplete se zločinci, když zachrání pohlednou barovou tanečnici (Maggie Cheung) a John má zase plné ruce práce s novou "kamarádkou" (Nina Li Chi (manželka Jet Liho)), kterou mu cpe jeho obchodní kolega za ženu. Teď už stačí jen několik dobře mířených gagů, několikanásobná výměna partnerek a finální setkání obou bratrů zpečetěné velkolepou akční scénu na závěr. Připadá vám to tak trochu jako narychlo uplácaný dort? Máte pravdu. Twin Dragons vznikl jako "charitativní film" HK režisérského cechu a většina tvůrců na něm dělala skoro zadarmo. Obsazení těžko mohlo být hvězdnější - kromě dvou Chanů, Maggie Cheung nebo Niny Li Chi se tu objevuje celá řada slavných HK herců a tvůrců (většinou v malých roličkách). Yuen Chor (záporák z Police Story) hraje otce Johnovy snoubenky, Lau Kar-Leung se objeví jako doktor, John Woo jako oddávající a trio mechaniků si zahrála HK režisérská elita - Tsui Hark, Ringo Lam, Ng Sze Yuen. I za kamerou je hodně plno, o režii se postaralo hned několik lidí (Tsui Hark, Ringo Lam, Jackie Chan) a choreografie akčních scén je dílem těch nejlepších (Jackie Chan, Yuen Woo-Ping, Ching Siu-Tung, Tung Wei), takže... tady skutečně uvidíte něco, co jinde neuvidíte - neobvyklou spolupráci tehdejších špiček v mimořádně zábavné taškařici. Je fakt, že v některých místech je koncentrace zvučných jmen spíš na obtíž a film vypadá jako spíchnutý horkou jehlou, ale dobře vyvážený mix humoru a akce (dovedený v závěru do dokonalosti) bezbolestně zakryje slabé partie a vykouzlí vám příjemně strávené dvě hodinky. A to je v dnešní době k nezaplacení. 80%

První a bohužel také jediná americká produkce s Bruce Leem v hlavní roli. Enter the Dragon zřejmě nejpřesvědčivěji dokazuje, jak velký potenciál v Brucovi třímal. Snímek byl natočen za tehdy na hongkongské poměry neuvěřitelný milion dolarů (první hongkongská produkce, která tuto sumu vyrovnala byla až Police Story o dvanáct let později) a po celém světě vydělal rovných 90 milionů, vskutku hezká návratnost. Bruce Lee chtěl svůj vstup do Hollywood pojmout se vší parádou, takže ačkoliv se snímek mj. odehrává i v Hong Kongu, zúčastnila se natáčení řada západních herců v čele s Johnem Saxonem a Jimem Kellym. Ti tvoří spolu s Brucem (který hned v úvodu rozseká na maděru Sammo Hunga) trojici bojovníků, jenž se mají zúčastnit turnaje v bojových uměních na osamělém ostrově patřícím tajemnému Hanovi. Zatímco "Zápaďáci" tam jedou za zábavou a leštěním vlastního ega, Bruce má hned několik důvodů, proč stanout Hanovitváří v tvář - jeho bodyguard přispěl nemalou měrou k sebevraždě jeho sestry a britská tajná služba má navíc podezření, že Han na ostrově vyrábí drogy, zabíjí nevinné dívky a vůbec páchá zvěrstva, za která by si zasloužil urazit obě ruce. Stavba snímku je sice primitivní (představení všech důležitých rysů postav pomocí flashbacků), ale Enter the Dragon v podstatě postavil základy všech turnajových filmů. Krvavý sport, Mortal Kombat (ten obzvlášť) už jen těží z toho, co scenárista Michael Allin spolu s Brucem vymyslel. Hlavní hvězda filmu se držela zpátky, Bruce sice dohlédl na obsazení všech rolí (mj. se tímto filmem představil Bolo Yeung, tehdy ještě jako Yang Sze) a samozřejmě obstaral choreografii akčních scén, ale režírovat nechal amerického veterána Roberta Clouseho. To se projevuje na vzhledu snímku, který se od Brucových hongkongských produkcí radikálně liší. Dnes již kultovní hudba Lalo Schifrina podbarvuje malebné panorama Hong Kongu, jsou tu dlouhé kamerové jízdy i klasické prostříhávání při soubojích. U těch se sice občas kvůli volbě záběrů ztrácíte (především u Johna Saxona, to konec konců není žádný velký bojovník), ale když je na place Bruce, můžete si být jisti, že jeho schopnosti žádná kamera neutluče. Jak už bylo řečeno, vývoj snímku a celá jeho stavba nesnese srovnání s Leeovými staršími filmy a Enter the Dragon je pokrokem na všech frontách - viditelně vyšší produkční náklady (některé lokace vypadají kouzelně, řeč je především o Hanově muzeu, kde se odehrává finální souboj), herecké výkony i scénář, v němž se občas zaleskne nějaké to moudro (většinu jich Bruce vysype v úvodu při tréninku s mladým žákem) či hláška (černošské tornádo Jim Kelly jimi opravdu nešetří, věčná škoda, že jeho Williams musel vyklidit plátno tak rychle). Bruce je tu za jakéhosi Jamese Bonda Východu, ale stíhá si při tom ponechávat v rukávech všechny esa a opět diváky napíná. V úvodu sice vidíme jeho duel se Sammem, ale potom trvá hodně dlouho než se Bruce dostane do provozní teploty. Všechno odstartuje souboj s Oharrou (Bob Wall), tím bídákem, který zabil Leeovi sestru. Je to rychlovka a tohle K.O., vedoucí přímo do rakve, odstartuje akčnější polovinu snímku, v níž se kupí mrtvoly a vypadané zuby. Bruce v podstatě až do konce drží příjemný průměr tři knockauty za minutu, opravdu hezky se na to kouká. Choreografie zaznamenala citelná vylepšení, nicméně trocha rychlosti a variací by na straně Brucových protivníků určitě neuškodilo, Enter the Dragon ale nikdy nesletí do bahna nudy, což bylo tak typické např. pro Fist of Fury nebo Big Bosse, protože scénář udržuje diváka ve varu a atmosféře i během dialogů, zásluhu na tom má jistě hlavní záporák v podání Shiha Kiena - své hlášky drtí mezi zuby a jeho umělá ruka je smrtící nástroj. Po Chucku Norrisovi konečně někdo schopný zkřivit Brucovi vlásek na hlavě, však si taky náš hrdina ze závěrečného souboje odnese nejeden šrám. Enter the Dragon je klasika, Brucovi se poprvé v historii podařilo dát dohromady čínské dědictví, americké peníze a schopnosti všech dohromady a vznikl snímek hodný pozornosti. Po celém světě se stále prodává na DVD, v různých zemích ho znovu a znovu uvádějí do kin a scéna s nunčakami rozpoutala celosvětový kult této exotické zbraně. Bruce Lee se premiéry filmu nedočkal, ale filmový Lee z Enter the Dragon za těch třicet let zestárnul jen maličko a zřejmě bude rozpalovat divácké generace dokud bude celuloid celuloidem. A to už něco znamená. 80%

Režisér Wai Keung Lau si v Hong Kongu stihnul udělat jméno jako režisér vysokorozpočtových comicsových (anime) adaptací, které, krom toho že zaměstnaly stovky lidí v asijských výrobnách speciálních efektů, také proslavily Ekina Chenga jako nastupující idol mládeže. Bohužel tyto oslavované projekty (Storm Riders, Man called Hero) nejsou pro mě to pravé ořechové - možná nemám rád popové hvězdy mlátící kolem sebe zběsile mečem, možná nemám rád levné počítačové triky, kterým fušeřina v 3D Maxku teče z očních stínů, možná nemám rád slabé příběhy slepené množstvím zbytečných postav a samoúčelných dějových zvratů... Možná... Jisté je jedno - Duel je úplně jiný... Film si totiž vzal na starost Wong Jing, známý humorista a živitel čínské parodie. Wai Keung-Laua nechal za kamerou, aby zajistil stejný "look" jako u předchozích fantasy snímků. Slabé triky zůstaly, ale přibyl solidní příběh a tuny humoru. Snímek tak není jen nudnou uspávací báchorkou o superhrdinech, ale roztomilou detektivkou (z prostředí superhrdinů ;), která se při bližším ohledání ukáže být parodií na filmy s Jamesem Bondem, umístěnou do prostředí staré Číny. I když je Ekin Cheng veden jako hlavní postava a hraje hrdinu, který na poslední chvíli vždycky všechny zachrání, pravou hvězdou filmu je Nick Cheung v roli tajného agenta s označením "Drak 9" - jeho výkon absolutně zastíní všechny ostatní, jediný kdo s ním může soupeřit je Zhao Wei v roli tvrdohlavé princezny. Hvězdy (Ekin Cheng, Andy Lau) tentokrát zůstaly v pozadí a vyplatilo se to... I Duel trpí "dětskými nemocemi" předchozích Lauových projektů, ale reputaci vylepšuje dobrými hereckými výkony, solidním příběhem a příjemnou dávkou humoru. Tahle kombinace z něj činí snímek za kterým stojí za to se otočit, třeba jen na chvíli... 60%

Gordon Liu a Lau Kar-Leung strikes back! Tentokrát se jedná o revival k Shaolinům (i když ten klášter, který ve filmu figuruje vypadá všelijak ;), což by si ale na začátku tipnul jen málokdo. Lau Kar-Leung nás totiž vrhne spolu se sedmi bratry Yangovými do líté bitvy s Mongoly, ze které se stane smrtící léčka. V davové scéně postupně umírají všichni Yangové a dokonce i jejich otec, aby nakonec přežil jen pátý a šestý bratr. Zatímco šestý bratr se vrací do rodinného sídla a dokonale mu rupne v bedně (Alexander Fu Sheng. Původně měl být hrdinou on, ale v průběhu natáčení tragicky zahynul při autonehodě a scénář musel být pozměněn), šestý (Gordon Liu) utíká do lesů, kde se setká s lovcem kožešin (cameo Lau Kar-Leunga. Stařík si potřeboval naleštit ego, takže zabije asi stovku Mongolů, dá hrdinovi užitečnou radu a pak se nechá zavalit tunou kamení). Zatímco jeho bratr podstupuje doma drastickou psychiatrickou kůru (při níž chce každého v dohledu zabít, říká se, že o mrtvých jen dobře, ale herecký výkon Fu Shenga svádí k neřízenému smíchu... pořád ale lepší nějaká emoce, než žádná emoce), pátý bratr se vydává do kláštera Shaolin a skoro tam z mnichů vymlátí duši, aby ho přijali. Ti se pochopitelně zdráhají, protože ačkoliv je z královského rodu, byl vychován jako voják a to by se Buddhovi nelíbilo. Pranic nezáleží na tom, že mistrně ovládá vojenskou taktiku i boj s tyčí (původně tedy kopím). Mnichové mu poskytnou útočiště (protože po něm zuřivě pátrá císař, ztvárněný opět stejným hercem jako v desítkách jiných Shawovek... ten maník tehdy rozhodně neměl nouzi o práci ;), ale nadále ho odmítají trénovat. Ale znáte to, takový shaolinský opat je mazanost sama, takže Gordon Liu trénuje, ani o tom neví. Formy na leknínovém jezírku nebo proti dřevěnému vlkovi jsou opět závanem těch starých dobrých časů, kdy Gordon chodil s vědry pro vodu a my trpěli za něj. Při tréninku nových pohybů se navíc Gordon soustředí i na mongolské pružné tyče, které jsou schopné se omotat kolem zbraně nebo končetiny a výrazně tak omezit bojovníka v pohybu. Však on těm šmejdům ještě ukáže. Lau Kar-Leung natočil Eight Diagram Pole Fighter v roce 1983, kdy byl žánr tradičních old schoolů už notně na ústupu, ale o to větší měl tehdy úspěch, protože nikterak neslevil ze svých měřítek. Snímek rozhodně nedosahuje hloubky 36 komnat, i když se snaží být ještě trochu velkofilmovější (královská rodina, útěk před císařem, hromadné bitky). Nefunguje to příliš po herecké stránce (i když Gordon Liu a Alexander Fu Sheng se opravdu snaží) a občas to Lau Kar-Leung přežene i s dráty (trénink na jezírku), zřejmě aby dohnal konkurenci. Aůe nemyslete si, že akční scény jsou špatné. Ať už je to souboj Gordona s opatem se spoustou nádherných zpomalovaček nebo explozivní finále, budete mrkat na drát, co tehdy takový Phillip Ko zvládal. A samozřejmě je tu Gordon Liu, opět v pekelné formě, v příběhu, který se narozdíl od jiných old schoolů snaží představovat víc než jen jako pozadí akčních scén (a že je jich tu hodně). Šílenství Alexandera Fu Shenga vás možná občas trochu rozhodí, ale nelze si nevšimnout, kolik témat stihnul Lau Kar-Leung do děje propašovat. Jenom by to chtělo lepší herce na straně záporáků, aby to celé dostalo trochu pevnější tvar. Jenže to už bych chtěl asi moc. Nehodlám být dneska chamtivý, tím spíš, že jsem od Pole Fightera čekal mnohem slabší podívanou. Opět si tedy připisuji u Lau Kar-Leunga nějaké čárky k dobru (časem to možná začne lézt i do kladných hodnot ;) a odcházím spokojen. 70%

Holy crap! Jeffreyho Falcona jsem vždycky považoval za další z gweilů, kteří své otočky rozesely po hongkongských filmech 80. let, ale už kdysi jsem slyšel o tom, že natočil americkou ujeťárnu Six-String Samurai. Tehdy jsem k tomuhle filmu cítil jen jemný "chci to vidět" vztah, který se bohužel neprokousal ke kreditce. K osudovému setkání tak došlo až po letech, kdy mi "šestistruňáka" přinesl jeden kamarád. A dneska je mi skoro líto, že jsem tak dlouho otálel. S-S Samurai je totiž zjevení, které se nevídá často a to teď nemluvím jen o americké nezávislé scéně. Během úvodní pětiminutovky si stihne tvůrčí duo Jeffrey Falcon (scénář, hlavní role) a Lance Mungia (scénář, režie) střihnout takové chuťovky, že by z toho vypadly bulvy i Ching Siu-Tungovi. Ostatně posuďte sami - Amerika se po nukleární nakládačce od Rusů (1957) nachází ve stavu podobném anarchistickým pouštím z Šíleného Maxe. Existuje už jen jediné fungující město - Lost Vegas - kde si právě dali dostaveníčko rokenroloví bozi. Král (Elvis, pokud to někdo nepochopil) je totiž mrtev a někdo by ho měl nahradit. Hlavními kandidáty na vládu ve světě, kde má dobře naladěná kytara cenu stovek lidských životů, jsou čtyřočko buddy, který svou kytaru nosí za pasem hned vedle samurajského meče a jako jediný v okolí dbá na zásady slušného oblékání, a Smrt, tajemný rocker bez tváře s kapelou lukostřelců, kteří zjevně namlouvali droidy v nových epizodách Star Wars. Jak to celé vypadá? Šíleně! Představte si tak trochu kung-fu Desperada (Falcon si užije i pár ručních technik, se samurajským mečem se ale ohání v čínském stylu), dílem i klasického Shogun Assasina (Falcon se cestou musí starat o děcko s vyjadřovacími schopnostmi delfína) a to všechno v prostředí, které jste zaručeně ještě neviděli. Falcon během devadesáti minut zabije STOVKY lidí, ať už jde o různě barevné anarchisty, mexický gang kytaristů (skupina Red Elvises, ruští následníci Elvise s pestrobarevnými botkami, zůstane dočasně ušetřena), pár Gagarinů, KOMPLETNÍ ruskou armádu, maníky s plynovými maskami, žijící v podzemí a taky pár domorodých lovců, jezdících v obstarožních Buicích. A to všechno mečem. Občas je skoro škoda pozorovat, jak jdou ty postavy k zemi, protože co protivník, to unikát, na kterém se duše výtvarníků hodně vyřádila. Šílený Max by měl co dělat, aby Falconův scénář a ochotu Mungia natočit i sebeparodičtější sekvenci dohnal... A nejdůležitější je, že to ani na chvilku nepůsobí trapně. S-S Samurai je až příliš stylizovaný, než aby ho kdokoliv bral vážně, takže pokud ho nevypnete po pěti minutách, s tím že radši podesáté osolíte na telce Ong-Bak, zřejmě u něj zůstanete přibití do konce (a nebojte, potenciál je nevyčerpatelný a s každou další minutou vás čeká nový kulturní šok plus nějaký ten rockový odkaz pro zasvěcené ;). A nebudete litovat, vizuální stránka je na nezávislý film hodně vychytaná (každý dolar je tu využit, nikoliv vyhozen oknem, jak občas bývá zvykem), ta zvuková jí ještě o pár délek předbíhá (v jistém smyslu je to přeci jen rokenrolový muzikál ;) a to všechno s akčními scénami, na kterých by se dnešní hongkongské filmy mohly učit. Falcon sice jen tak máchá mečem, prakticky bez kontaktu a skutečná hand-to-hand bitka je tu jenom jedna, ale všechno je to natočeno dynamicky a oldschoolově, což je jednoznačně fajn. S-S Samurai je film, který se nevejde do žádné škatulky a určitě se nebude líbit všem. Pokud na konci téhle recenze najdete vysoké hodnocení, není to kvůli hustotě akčních scén, ale za vynikající nápady, odvahu experimentovat a schopnost natočit za malé peníze "velký" film. Jeffrey je prostě cool a každých deset minut jsem musel sbírat čelist, protože co si tihle maníci dovolili sepsat a vyrobit, to skoro nemá obdoby. Víc takových filmů. Proč testovat diváckou toleranci v artových filmech, když můžete natočit sci-fi akční westernový kung-fu muzikál? Jeffrey rulez. 80%

Bojíte se rádi? Pojďte si vyslechnout příběh dobráka Cheunga (Sammo Hung), který má smůlu na lidi i okolnosti... V noci se mu zdají noční můry a manželka ho podvádí s bohatým úředníkem. To taky zapřičiní, že se jednoho dne Cheungovy noční můry zhmotní - úředník se totiž začne bát zdiskreditování a protože si nechce ušpinit ruce, pošle na manžela své milenky ďábelského černokněžníka (vypadá jako mexický prodavač párků, který spadl v mládí po hlavě do fritovacího hrnce). Cheung brzy pozná pravé peklo na zemi, protože duchové existují a dovedou pořádně zlobit... Sammo Hung byl již od počátků své kariéry velkým inovátorem a pokud označíme Harkovy Zu Warriors za revoluci ve fantasy žánru, Hungovi se něco podobného povedlo v oboru HK hororu s dílem Encounters of Spooky Kind. Osobitá kombinace čínských duchařských říkanek, kung-fu a nezbytných "vtipných vložek" sice spíš rozesměje než vystraší (při prvním nahánění Cheunga duch směšně hopká, při druhém zase aspiruje na nejlepšího tanečníka ve stylu robot dance ;) (toho ducha mimochodem hraje Yuen Biao!), ale to nijak výrazně nesráží kvality filmu (totéž se bohužel nedá říct o maskách a trikové úrovni obecně) a navíc vážně míněný horor zřejmě ani nebyl Sammovým záměrem. Důkazem budiž třeba aplikace antiduchařských rad, kterými Cheunga častuje spřátelený čarodějník, jenž využívá síly magie pro konání dobra. Ani po odražení útoku duchů však nemá Cheung pokoj - záhrobí se mu stále lepí na paty a úředník Tam navíc po neúspěšné astrální seanci přikročí k plánu B - zabije Cheungovu ženu a zařídí to tak, aby všechny stopy vedly k Cheungovi (na scéně se tak objevuje přísný inspektor v podání Lam Ching-Yinga). Ten má ale jeden trumf v kapse, artefakt ala Popelka - střevíc, který manželčin milenec nechal na místě činu při zoufalém úprku, a neznámý pachatel se při dalším pokusu o zničení Cheunga stejně zaplete do sítě vlastních intrik... Příběh samotný je velice prostý, ale slouží jen jako tenká niť na kterou Sammo navléká působivou atmosféru celého filmu. Moc dobře ví, kdy zahrát na lehčí strunu, kdy diváky vystrašit a když je potřeba popostrčit tempo bojovou scénou, nejde pro ránu daleko. Právě díky dobře napsanému scénáři a neokoukané exotice asijské záhrobní magie všechno funguje jak má, navzdory faktu, že předpotopní triky film srážejí na kolena. 70%

Představte si budoucnost ve které budete pernamentně na drogách potlačujících vaše emoce. Zrcadla a průhledná okna budou zakázána a ve chvíli, kdy začnete něco cítit (nemyslím nosem ;), vtrhne vám do bytu skupinka maskovaných chlápků, kompletně ho vybílí a z vás zbude jen náplň do urny... Takhle apokalyptickou vizi si pro nás přichystal debutující Kurt Wimmer, který je zároveň režisérem filmu Equilibrium. Chytré hlavy totiž, po devastující třetí světové válce, pochopily, že pokud dojde k válce čtvrté, lidstvo vyhyne. A co je příčinou války, zabíjení a vůbec všech zločinů? Přeci lidské emoce... A jak je budeme potlačovat - pozabíjíme všechny, kteří jimi disponují. Vskutku objevné řešení ;). K vymítání zlých živlů pak neslouží jen vkusně oblečené zásahové jednotky, ale i ultimátní bojovníci - klerici. Nosí dlouhé černé pláště, umí vycítit co si člověk myslí a v "gun kata" (bojová forma se zbraní, je to trochu ulítlé, ale originalita ještě nikdy nikomu neuškodila) jsou opravdoví přeborníci. I náš hrdina je jedním z klerikům, a proč ta skromnost, je ten nejlepší. Denně si dává k obědu emotivní rebely, kteří shromažďují obrazy, audioCDčka a videozáznamy ze starých dob a... má svou práci rád. Tedy vlastně nemá, protože necítí vůbec nic (stejně jako jeho syn - ten považuje za vrchol společenského chování, když práskne své spolužáky, kteří o přestávce potají brečí na záchodě). Jenže... náš klerik kdesi v hloubi své duše skrývá tajemství... jeho ženu před čtyřmi lety zatkli za "citový zločin" (což se rovná popravě) a hlavního hrdinu to stále užírá... Samozřejmě se to snaží skrývat, ale jednoho dne si nevezme pilulku s Proziem (sterilizátor emocí) a průšvih je na světě. Průšvih, který by celý povedený systém mohl poslat do horoucích pekel... Příběh je sice trochu podivným hybridem - místy odkazuje na díla jako 1984, ale také sklouzává ke zbytečným klišé, nicméně Kurt Wimmer ho dokáže rozmotávat s jistým nádechem vznešenosti, díky němuž lze zakrýt slabiny rozpočtu i scénáře... K tomu jistě dopomáhá i brilantně zvládnutá vizuální stránka filmu - kamera, střih, výprava, to všechno zaslouží pochvalu a i když si Wimmer několika triky určitě vykoleduje přirovnání k Matrixu, doporučuji vám - nechytejte se toho a nečekejte "Matrix-klon", Equlibrium je jiný šálek kávy a vy byste mohli odcházet z kina zklamaní. Hlavní zbraní Equilibria není děj (ten vskutku kopíruje Orwellovu klasiku, takže někteří teens mohou vzít film jako mimořádně cool edutaiment ;) ani bojové scény (ty fungují na principu vynechávání framů, takže jsou takové zběsilé a trhané, ale ne nepřehledné), nýbrž atmosféra... Balancování na hraně přehnané stylizace, chytré použití hudby... forma je tu víc než oporou obsahu, je jeho násobitelem... Videoherní vzhled povedených přestřelek a třeskuté akce si tu podává ruku s chytrým příběhem, což je věc, kterou v béčkových vodách vídáme zřídka (napadá mě tak možná Smrtihlav). Takže ji nepropásněte... 80%

To bylo tak - v roce 1993 se režisér Wong Jing (proslavený filmy jako City Hunter, God of Gamblers, Romancing Star, z novějších třeba My father is hero) rozhodl natočit filmový epos, ságu z dob dávné Číny ve které se to bude jen hemžit slavnými mistry - Shaolin, Wutang, vládní agenti schopni pohledem rozčísnout panelák a tajemná sekty... Nacpal do filmu ty nejslavnější herce (v čele s Jet Lim) a vymyslel pochybnou kostru příběhu (Jet Li jako syn dvou slavných velmistrů, kteří byli ubiti jinými velmistry, když tajili místo úkrytu dalšího velmistra... vydržte, příběhová sekce už se chýlí ke konci ;) Jet samozřejmě vyroste, ale díky zranění z mládí nemůže praktikovat kung-fu... vše se ale nakonec v dobré obrátí, Jet se naučí pár superpohybů (solar stance, moon stance, great magic stance) a všechny zmlátí)... Samotný příběh indikuje zdání velkoleposti, jsou tu i známky humoru (samozřejmě ujetého, jak je u Wong Jinga zvykem), dočkáte se i věcí, které jste v životě neviděli (a možná jste ani nepředpokládali že byste je vidět mohli) - většinou zásluhou nechutně předimenzovaných drátů (bojové scény jsou občas střižené dosti svérázně, ale dají se označit za velice povedené). Největším problémem filmu je ale přílišná chaotičnost. Film končí značně netradičně (chybí zřejmě nápis "to be continued", možná Wong Jing plánoval více dílů), mám podezření že minimálně jeden herec hrál dvě postavy a během filmu se dozvíte tolik informací, že už po pěti minutách se vám bude točit hlava - nebudete vědět, kdo je kdo a budete odsouzeni jen k bezhlavému očekávání dalších událostí. Navzdory výtkám se mi ale Evil Cult celkem zamlouval. Je sice vidět, že si autor ukousl příliš velké sousto, ale... pustil se do něj s chutí a výsledkem je film ve kterém se možná ztratíte, ale rozhodně se nebudete nudit... 60%

Legendy se vracejí, ale snad jen v Hong Kongu to funguje tak rychle, aby se pokračování natočilo tentýž rok jako první díl. Executioners přímo navazují na populární Heroic Trio a odehrávají se "pár let poté" - prostředí se ale radikálně změnilo a s ním i styl filmu. Na Čínu (nebo lépe řečeno "fiktivní zemi") totiž dopadla jaderná bomba a radiace zamořila veškeré zdroje pitné vody. Společnost je tak nucena za velké peníze kupovat zbytkové zásoby od společnosti Clean Water (kterou vede znetvořený génius s rouškou na tváři) a cena ovoce se vyšplhala do závratných výšek. Naše hrdinky jsou stále vázány přátelstvím, ale každá z nich už maká na svém - Tung (Anita Mui) sekla s kariérou Wonder Woman a vychovává dcerku, Ching (Michelle Yeoh) oddaně slouží přívržencům prezidenta a lotosové sekty a Chat (Maggie Cheung) dělá to co vždycky - jezdí na motorce, je ukrutně sexy a chytá desperáty (a čas od času si pro sebe ukradne pár hektolitrů čisté vody). Všechny tedy jakž takž přežívají v temné době, do chvíle kdy jejich osudy svedou dohromady politické pletichy. O moc v zemi totiž usiluje ambiciózní generál, který tajně kuje pikle spolu s majitelem Clean Water... Když se rozhoří bitva o prezidentské křeslo, nemůže u toho naše trio chybět... Executioners se svému předchůdci nepodobají snad v ničem. Nastíněná zápletka sice zní "akčně", ale comicsová nadsázka prvního dílu je nenávratně pryč. Ta tam je Maggie Cheung letící za desperáty na odpáleném barelu, fuč jsou Ching Siu-Tungovy šílené nápady. Stejně jako Trio, má i Executioners v položce režie dvě jména, kromě Siu-Tunga je tam i Johnnie To a vypadá to, že právě on převzal otěže nad druhým dílem a zavádí nás do mimořádně temného postapokalyptického světa, který jsme už tolikrát viděli v hollywoodských trhácích. Docela to funguje, tedy pokud si nebudete stěžovat na plazivé tempo a máte rádi politické čachry (minimálně půlku filmu Johnnie To vyplýtvá na zosnování pavučiny vztahů mezi armádou, sektou, vládou a prostým lidem). Je to zajímavý a neotřelý směr, ale našim hrdinkám moc po chuti není a jsou z toho tak nervózní, že se dokonce i porvou. Inu konflikt musí být, ale kdo by snad čekal, že po výměně několika úderů se dámy poplácají po zádech a film nabere větší spád, ten by se mýlil. Politicko-dramatická mlhovina neustoupí a jen tu a tam se jí povede Siu-Tungovi rozvířit akčními scénami (těch je tu mnohem méně a jsou hříšně krátké, jako by skutečně Siu-Tung neměl čas a veškerou práci na projektu nechal na svém kolegovi.). Takže nakonec je málo platné, že se děvčata snaží seč mohou, od častých pohledů na hodinky vás to nezachrání. Johnnie To rozhodně není špatný režisér, ale jeho snaha odtáhnout comicsové hrdinky na ambicióznější kolej ztroskotává díky příliš průhledným nápadům - ať už jsou to kýčovitě dojemná úmrtí důležitých postav nebo místy skutečně pitomoučké dialogy. Méně je někdy více a to si bohužel tvůrci neuvědomili - Executioners je zajímavým experimentem (podobný žánrový mix a atmosféru nenajdete na každém hongkongském rohu), ale mizerným pokračováním. Fanoušci prvního dílu by si měli rozmyslet, zda se do Executioners vůbec pustit. Mohli by při sledování filmu šlápnout na pomyslnou minu, která jim roztříští jejich iluze... 40%