HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.4.2017  16:53
    Swordsman 3 (1993)
    ***

    Ching Siu Tung se zas jednou překonává ;))... Záporačka z dvojky - Asia the Invincible(Brigitte Lin) není tak úplně mrtvá jak by se mohlo zdát a s osamělým swordsmanem (Yu RongGuang... Iron Monkey) se rozhodne sejmout dívčiny, které se za ní vydávají... v klasické "lítačce" najdeme úchylárny jako spirálovitý meč, japonskou loďoponorku, cyberninja bojovníky, to všechno s trochou sklonu k lesbickým scénám a očernění španělů na filmovém plátně... nažhavení? Scénář bohužel příliš neperlí a pokusí se jen o jednu nejistou myšku, která rozdělí příběh na dvě linie - Berserk mód hlavní postavy (záporačky), který je v půlce přerušen hudební vložkou (v tu chvíli jsem váhal jestli nekoukám na parodii) a putováním onoho swordsmana, kterému Asia zavřela všech šestnáct životních "ventilů" (jestli jich má tělo jen šestnáct tak to považuji za plýtvání místem ;) podívejte se na motor od Ferrari, tam se jich vejde i osmačtyřicet ;))) Krom slaboduchého scénáře doplácí Ching Siu Tungova nezkrotná fantazie na hranice omezeného rozpočtu (prvních deset minut jsou navíc záběry ze dvojky!) - film byl evidentně díky absenci velkých jmen (ze dvojky to "přežila" jen Brigitte Lin a opět září) poněkud okleštěn nižším rozpočtem a je to vidět na každém kroku - jako by byl točen někde na polích, některé triky vás možná i rozesmějí... vrcholem je pak stopáž věnovaná lodním bitvám... tady už triky dostávají pěkně zabrat... naštěstí takový Yu RongGuang držící v ruce půltunové lodní dělo a střílející s ním jako z kulometu, to je zážitek... ;) Právě takové zážitky (a přemíra akce kombinovaná s obdivnými záběry na mimořádně sexy Jean Wang (Iron Monkey) ;) dělají z filmu koukatelnou záležitost. Až uvidíte ping-pongovou výměnu v blokování ventilů a souboj s bojovníkem, který má aktivován ventil smíchu... no darmo mluvit ;) Škoda nízkého rozpočtu a občasné Tungovy režijní bezradnosti (některé záběry by asi bylo lepší vystřihnout)... Mohl to být velký film (jako Swordsman 2), ale takhle je to jen další úchylárna pro příznivce tohoto experimentátora, který se mě osobně zamlouvá čím dál tím víc, protože nemá strach příjít s něčím neokoukaným... Ne vždycky mu však přeje štěstí a to je bohužel i případ Swordsmana 3. 50%

    • 21.4.2017  13:17

    Tentokrát film ze starého dobrého Shaolinu. Moc si ho ale neužijeme, neboť hlavní hrdinové, kamarádi Junbao (Jet Li) a Chinbo (Siu-Hou Chin), jsou zanedlouho z klášteru vyhozeni a protloukají se životem sami. Jejich cesty se ale brzy rozdělí, Junbao zůstane ve vesnici s rebely a Chinbo odejde hledat štěstí v armádě (která potírá rebely). Je jisté, že jejich cesty se znovu střetnou... Yuen Woo-Ping tentokrát skutečně používal dráty, jako by se nechumelilo, a díky tomu můžeme vidět věci, které asi hned tak v jiném filmu neuvidíme (spektakulárnost některých scén netrumfne snad ani podobně laděný Iron monkey). Pokud chcete vidět něco jako Shaolin, ale s trochou humoru, skvělými akčními scénami a mírně hyperrealistickým kung-fu, tady jste na správné adrese. Spolu s Once upon... a Fong Sai Yuk tvoří tenhle film jakousi svatou trojici Jetových filmů s tématikou historického kung-fu. Rozhodně si nenechte ujít. 90%

    • 21.4.2017  13:23

    Wong Fei-Hung tentokrát přijíždí do rodného Fushanu spolu s "tetičkou", která se tu setkává s mladým rusem, kterého potkala na svých západních cestách, Fei-Hung pochopitelně žárlí... Než stihnout dorazit domů, je Wongův Po Chi Lam zdevastován bezohledným majitelem konkureční školy, který nechce aby se Wongova škola zúčastnila lvího tance sponzorovaného samotným císařem. Zde se poprvé ukáže famózní bojové umění Thunder Foota (Xin Xin Xiong - ve dvojce hrál Gao Kunga). Když Fei-Hung přijde škola je zničena... Je vidno, že Fei-Hung bude mít tentokrát hodně práce - bojovat o svou lásku s rusem Turmanovskym, připravit se na lví tanec a uklidňovat rozvášněné mistry ostatních škol, kteří bojují kvůli účasti na lvím festivalu. Možná ještě můžeme prozradit, že Thunderfoot se nakonec přidá na stranu Wong Fei-Hunga (a zůstane s ním po zbytek série), ale zbytkem už se nechte překvapit.... Třetí díl dále rozvíjí charakter Wong Fei-Hunga, konečně "vyzná" lásku tetičce, tentokrát už ji říká Yee (jejím jménem), nakonec se s tím smíří i jeho otec Wong Key-Ying, uvidíme tu filmovou kameru, ruskou špionáž a jako vždy vypečené scény. Za zmínku stojí nejen jakýkoliv souboj s ClubFootem, ale hlavně Fei-Hungův souboj na oleji a závěrečná dvacetiminutová bitka na Lvím festivalu. Trojka sice postrádá kouzlo prvních dvou dílů (nemá onu klasickou atmosféru), i tak je ale důstojným členem trojice, která by měla formovat vaše kung-fu obzory, pokud budete mít šanci ji vidět, neváhejte ani vteřinku. 60%

    • 20.4.2017  22:10

    Legendy se vracejí, ale snad jen v Hong Kongu to funguje tak rychle, aby se pokračování natočilo tentýž rok jako první díl. Executioners přímo navazují na populární Heroic Trio a odehrávají se "pár let poté" - prostředí se ale radikálně změnilo a s ním i styl filmu. Na Čínu (nebo lépe řečeno "fiktivní zemi") totiž dopadla jaderná bomba a radiace zamořila veškeré zdroje pitné vody. Společnost je tak nucena za velké peníze kupovat zbytkové zásoby od společnosti Clean Water (kterou vede znetvořený génius s rouškou na tváři) a cena ovoce se vyšplhala do závratných výšek. Naše hrdinky jsou stále vázány přátelstvím, ale každá z nich už maká na svém - Tung (Anita Mui) sekla s kariérou Wonder Woman a vychovává dcerku, Ching (Michelle Yeoh) oddaně slouží přívržencům prezidenta a lotosové sekty a Chat (Maggie Cheung) dělá to co vždycky - jezdí na motorce, je ukrutně sexy a chytá desperáty (a čas od času si pro sebe ukradne pár hektolitrů čisté vody). Všechny tedy jakž takž přežívají v temné době, do chvíle kdy jejich osudy svedou dohromady politické pletichy. O moc v zemi totiž usiluje ambiciózní generál, který tajně kuje pikle spolu s majitelem Clean Water... Když se rozhoří bitva o prezidentské křeslo, nemůže u toho naše trio chybět... Executioners se svému předchůdci nepodobají snad v ničem. Nastíněná zápletka sice zní "akčně", ale comicsová nadsázka prvního dílu je nenávratně pryč. Ta tam je Maggie Cheung letící za desperáty na odpáleném barelu, fuč jsou Ching Siu-Tungovy šílené nápady. Stejně jako Trio, má i Executioners v položce režie dvě jména, kromě Siu-Tunga je tam i Johnnie To a vypadá to, že právě on převzal otěže nad druhým dílem a zavádí nás do mimořádně temného postapokalyptického světa, který jsme už tolikrát viděli v hollywoodských trhácích. Docela to funguje, tedy pokud si nebudete stěžovat na plazivé tempo a máte rádi politické čachry (minimálně půlku filmu Johnnie To vyplýtvá na zosnování pavučiny vztahů mezi armádou, sektou, vládou a prostým lidem). Je to zajímavý a neotřelý směr, ale našim hrdinkám moc po chuti není a jsou z toho tak nervózní, že se dokonce i porvou. Inu konflikt musí být, ale kdo by snad čekal, že po výměně několika úderů se dámy poplácají po zádech a film nabere větší spád, ten by se mýlil. Politicko-dramatická mlhovina neustoupí a jen tu a tam se jí povede Siu-Tungovi rozvířit akčními scénami (těch je tu mnohem méně a jsou hříšně krátké, jako by skutečně Siu-Tung neměl čas a veškerou práci na projektu nechal na svém kolegovi.). Takže nakonec je málo platné, že se děvčata snaží seč mohou, od častých pohledů na hodinky vás to nezachrání. Johnnie To rozhodně není špatný režisér, ale jeho snaha odtáhnout comicsové hrdinky na ambicióznější kolej ztroskotává díky příliš průhledným nápadům - ať už jsou to kýčovitě dojemná úmrtí důležitých postav nebo místy skutečně pitomoučké dialogy. Méně je někdy více a to si bohužel tvůrci neuvědomili - Executioners je zajímavým experimentem (podobný žánrový mix a atmosféru nenajdete na každém hongkongském rohu), ale mizerným pokračováním. Fanoušci prvního dílu by si měli rozmyslet, zda se do Executioners vůbec pustit. Mohli by při sledování filmu šlápnout na pomyslnou minu, která jim roztříští jejich iluze... 40%

    • 20.4.2017  19:12

    Hongkongskému marketingu někdy stačí málo a tak v roce 1993 nebyl problém pojmenovat snímek po slavném Naked Killerovi jen proto, že v něm hrají dva stejní herci (Chingmy Yau, Simon Yam) a... chce se mi napsat "taky se v něm souloží ostošest", jenže tady se moc nesouloží, jen se tu mluví dost sprostě. Režisér Lau Wai-Keung sice věděl, že točí něco "na motivy Naked Killera", ale rozhodl se pojmout příběh úplně jinak, takže jediným společným prvkem jsou některé přímé odkazy (na konkrétní scény jedničky), jinak je to ale úplně jiné kafe. Chingmy Yau je opět ústřední postavou a tentokrát hraje studentku práv a hvězdu televizní reklamy na mléko, Yau Yuk-Nam. Její kamarádka Man Man také vystupuje v reklamě a pak je tu spousta kamarádek, které sice nevystupují v reklamě, ale znají tajemství sexu a tajemství "ledu a ohně"... díky tomu je rozjezd dost vtipný a řízný, k čemuž pomáhá i nástup kapitálního úchyla Marka Chenga (s přehledem nejlepší herecký výkon filmu) a na druhé straně i šéf Triád Tat (Simon Yam), kterého Nam osloví s žádostí o rozhovor, načež se do ní on bezhlavě zamiluje. Problém je, že Nam miluje i nás vrchní úchyl a za to, aby si s ním mohl zasouložit jde doslova přes mrtvoly. Přestěhuje se, prodá auto, svede Man Man a vymyslí ďábelský plán jak si jednou pořádně "vrznout"... S původním Naked Killerem tak jeho "pokračování" skutečně nemá nic společného (není divu, že plnohodnotný sequel byl považován až Naked Weapon) a oba již zmínění herci tu hrají naprosto odlišné charaktery (Chingmy Yau ovšem její údernost zůstala, Simon Yam naopak musel otočit o stoosmdesát stupňů, když ztvárnil cholerického frajírka, až po uši zamilovaného do hlavní postavy). Naked Killer 2 je ovšem schopen stát na svých vlastních nohách, protože jeho dějová kostra je o poznání chytřejší než v případě jedničky a skutečně vám tuhne krev v žilách, když vidíte bezchybnost plánu hlavního záporáka, jenž je navíc ztvárněn nezapomenutelným způsobem - Mark Cheng si to opravdu užil. K dobrému dojmu se přidává i hodně střízlivá stopáž 85 minut (IMHO nějak příliš střízlivá, v závěru filmu mi u některých scén chybí návaznost a IMDb udává o deset minut větší délku... no nebudeme do toho rýpat ;), takže pokud nejste příliš nároční, můžete si užít slušnou detektivku se sexy obsazením, několika nezapomenutelnými hláškami (o ty se však zasloužili spíš překladatelé titulků) a chytrým vyvrcholením (nebrat dvojznačně), nebudu nic prozrazovat, ale hlavní záporák to dostane "sežrat i s chlupama" (nebrat doslova). Takže je tu vlastně nějaký problém? Je... Chingmy Yau ke smutku všech v tomhle filmu není ani zabiják, ani nahá. Je tu jen jedna scéna, v níž si převléká tričko a tu nelze považovat za něco extra. Je pravda, že i první Naked Killer byl na odhalené scény skoupý, ale dovedl navodit onu atmosféru prodchnutou erotikou. Dvojka se o to nesnaží ani náhodou, režisér spíš z jakéhokoliv náznaku erotiky rychle utíká, skoro jako by se styděl - o sexu se tu sice namachrovaně mluví, ale nikdo vám ho neukáže (a že by někteří chtěli, Chingmy je se vzrůstající stopáží tak "hot", že je to obrovský hřích nestrhat z ní šaty). Film se tak dostane do slepé uličky a jen solidně odvedená zápletka mu rychle přestává stačit k úspěchu. Nemá trumfy, kterými by šokoval, podobně jako první díl - žádné vzteklé kopání do ženských rozkroků, konzumace genitálií nebo sex v bazénu plném krve. Tedy ne že bych tohle ke svému štěstí potřeboval, ale tady není krom závěrečného očistce hlavního záporáka nic nad čím byste vyloženě ustrnuli. Možná je to problém názvu filmu, ale od něčeho pojmenovaného "Naked Killer 2" nebo "Raped by an Angel" (alternativní název) bych čekal trochu víc "vzrůša". Takhle budete jen hodinku a půl marně čekat na to, co se stejně nestane. Nemusíte toho litovat, protože film je docela ok, ale je to stejný podraz jako když jdete na porno a pustí vám Lvího krále. To se prostě nedělá... 50%

    • 20.4.2017  16:50

    V roce 1993 měl Yuen Biao neobyčejné štěstí na bláznivé režiséry, protože vedle swordsman berserku Deadful Melody natočil i Sword Stained with Royal Blood. Lidem, poznamenaným prvně jmenovaným filmem, to může znít neuvěřitelně, ale tenhle film je ještě o něco šílenější. O Tsui Harkovi můžeme říct, že při režii Swordsmana 2 (spolu s Ching Siu-Tungem) si pustil fantazii na špacír, ale kam se to hrabe na Sword Stained with Royal Blood. Už na začátku filmu červení ninjové zlikvidují jakýsi miniklášter na vodě, jen proto, aby byli do jednoho zlikvidováni po supermansku tajemným mstitelem, který si říká Golden Snake Man. Fajn chlapík s mečem nad kterým by slintal i Darth Vader, řeknete si, jenže příběh najednou poskočí o blíže nespecifikovaný časový úsek a na plátně se to začne rojit postavami. Tou hlavní je šerif Yuen Chi (Yuen Biao), který kdesi v lese zatkne zlodějku, která vlastně zlodějkou není a... ...uff, neexistuje způsob jak to popsat, ve chvíli, kdy se objeví Biao nabere děj rychlost splašené jaderné střely - po chvíli zjistíte, že existuje několik sekt, každý každého zná nebo je s ním příbuzný, ale nikdo to předem neví, protože každá druhá postava má příliš práce se svými superschopnostmi. I největší křoví si mezi sebe rozdělilo fajn "fíčury" - jsou tu bojovníci-krtci, pavoučí ninjové, létající oltáře, dálkově ovládané bomby, nože, obleky a samozřejmě to všechno vybuchuje nebo naráží do protivníků. Režisér Cheung Hoi-Ching kličkuje jak to jen jde, aby setřásl vaše zraky z komplikovaného příběhu, který by měl být jakousi mnohovrstevnatou love story, ale v zásadě nedává příliš smysl. Stačí když si budete pamatovat, že všichni chtějí zabít Golden Snake Mana a každý kuje pikle proti každému. Akční scény jsou pravým infernem, většinou spočívají v tom, že se někdo zblázní (doslova) a v ohromné rotaci vběhne do klubka vojáků, aby je mohl rozprášit po okolních kopcích (z toho moc neuvidíte, střih je pekelný, ale rozhodně je vidět, že dráty se nešetřilo), v těch lepších případech se pak jedná o duely (hodně speciálních efektů a mečování, skoro žádné kung-fu... od Dannyho Lee a Elvise Tsuie nemůžete čekat zázraky, Biao ale machruje nadprůměrně). Šíleně vypadají i dialogové scény (obsaďte někam Ng Man Tata a říkáte si o potíže ;) a scenárista se vyřádil i na kulisách, které snímek často povyšují na čistokrevnou parodii. Tou ale není, na to se bere v klíčových momentech až příliš vážně a komplexně. Různé lektvary, sání krve na všechny způsoby, trhání hadů zubama a škatulata příbuzenských vztahů sice pomáhají budování příběhu, ale diváka z nich bolí hlava. Neustále skákání mezi sitcomovou a dramatickou polohou nelze ospravedlnit ani asijskou ignorací hollywoodských škatulek, čeho je moc, toho je příliš a přemíra postav a zvratů způsobí, že se v příběhu opakovaně ztratíte. Zdaleka to ale není tak veliký problém, jak by se mohlo zpočátku zdát. I když nevíte která bije, stále se můžete výtečně pobavit. Trochu jsem si v úvodu naříkal, že to bude další slátanina bez hlavy a paty, natočená za denní plat uklízečky na burze pomerančů a tak trochu litoval Biaoa, že se do toho nechal uvrtat. Sword Stained with Royal Blood ale krom pomateného příběhu a přidušených akčních scén (rozhodně šly natočit přehledněji) nabízí překvapivě hodně muziky za málo peněz. Herci stíhají v krutých časových limitech naplnit osudy svých postav, akce je hodně a i ta love story nakonec "klapne" (finální duel je pak jaksi navíc, po dechberoucí vodní exhibici ale skončí až příliš rychle). Kdo zahodí všechny přebytečné nároky a bude ochoten překousnout "nemoci" nízkoropočtových HK fantasy, může se velmi dobře pobavit. Hlavně nad tím proboha nepřemýšlejte, jinak byste si po vzoru jedné z postav museli vypíchnout oči. ;) 60%

    • 21.4.2017  13:25

    Jet Li se vrací jako Wong Fei-Hung ve filmu režírovaném mistrem parodie Wong Jingem. To je záruka kvalitních bojových scén, tentokrát ale i potrhané bránice. Ping doslova překvapuje šílenou kung-fu parodií, které není nic svaté. Ping záměrně předrátoval všechny sekvence, někdy je tempo až drasticky zrychlené a všechno působí hrozně komicky. Vrcholy filmu jsou: "přezpívaná" (zřejmě dost sprostě) Wong Fei-Hung theme (ta klasická hudba, co si každý kdo viděl Once upon a time in China pobrukuje), souboj s "kung-fu cult masterem" Jabem All Akbarem (mistr v Hung-Gar), který se z normálního souboje zvrne v orgie typu "Ale Fei-Hungu říkal si, že uděláš kop beze stínu!" WFH:"Copak nemůžu blafovat?". Za vidění stojí také závěrečná bojová sekvence, kdy Jet v kostýmu kohouta bojuje se stonožkou (jako čínským lvem), až uvidíte jak šestnáctičlenná stonožka dělá salto s dvěma vruty, už nebudete chtít nic jiného. Na konci se také dočkáme variace na Drunken Mastera, kdy Jet Li ukáže, že když chce, zvládne Drunken Fist taky :-) Tento film je bezesporu to nejšílenější co kdy Jet natočil, Pokud nevěříte, skoukněte to. Nebudete litovat. 80%

    • 20.4.2017  16:10

    Yuen Woo Ping se zas jednou odvázal a na začátku devadesátých let, těsně po Harkově Once upon a time in China se rozhodl přispět do čínské historie i svou filmovou troškou... S hvězdami nižší svítivosti (Donnie Yen a Yu Rong Guang) natočil klasický příběh o čínském Robinu Hoodovi, který bohatým bere a chudým dává. Hood se tentokrát jmenuje Iron Monkey (železná opice) a se schopnostmi Yu Rong Guanga by mu zřejmě hrdina z Sherwoodu mohl jen závidět... Když ale do města přijede mistr bojových umění Wong Kay Jing (Donnie Yen) s desetiletým synem, Wong Fei-Hungem, schyluje se k pořádnému souboji... přimíchejte do toho ještě zrádce Shaolinu a máte ideální bitevní pole... Wong Kay Jing samozřejmě brzy zjistí jak se věci mají a spojí se s Iron Monkey, aby to mohli ve finále všem nandat. Ping natočil Iron Monkey jako klasický čínský příběh s kinetickými bojovými scénami... drátů je tu požehnaně, ale hlavně díky rychlým a přesným kopům Donnieho Yena a mrštnosti Yu Rong Guanga, cítíte že se vám před očima odehrává něco ojedinělého... vynikající bojové scény potom vrcholí soubojem s hlavním záporákem, kterého ztvárnil Yam Sai-Kwoon (hraje mistra Yima v prvním díle OUTC). Závěrečná bitva na hořících kůlech vás donutí sbírat čelist spadlou na stůl a je vážně něčím co je i v hongkongské kinematografii ojedinělé... Yuen Woo Ping se prostě vytáhnul - sedm let před Matrixem a osm před Tygrem a Drakem, dokázal nevěřícím, že pokořit limity není nic těžkého... jen musíte mít hodně drátů :) 100%

    • 20.4.2017  19:19
    Bojovník (1992)
    *****

    Možná se budu opakovat, ale znovu musím prohlásit, že rok 1993 byl pro hongkongské filmaře a speciálně pro wuxia žánr zaslíbený. Nikdy předtím ani nikdy potom nevzniklo tolik filmových klasik a jen tehdy se po asijských kinech proháněly ne desítky, ale stovky superhrdinů. Bey Logan přirovnává filmy jako Chinese Ghost Story, Evil Cult nebo Tai-Chi Master k asijským X-Menům a při troše nadsázky s tím nelze nesouhlasit. Na začátku devadesátých let si tenhle žánr vyzkoušeli úplně všichni, kdo v hongkongské kinematografii něco znamenají a došlo i k několika velice zajímavým spolupracím. Tsui Hark se spřáhnul s Yuen Woo-Pingem na Iron Monkey a podobný dreamteam se sešel i u Moon Warriors - režisér Sammo Hung, choreografové Ching Siu-Tung a Corey Yuen, kameraman Arthur Wong (OUTC, Iron Monkey, Dragon Gate Inn) a Andy Lau, Maggie Cheung a Anita Mui v hlavních rolích. Podobné allstar sleziny nejsou v Asii až takovou výjimkou, ale tahle září na všechny strany a je výjimkou z pravidla "kdo chtěl víc, nemá nic". Moon Warriors jsou neobjevenou a podceňovanou klasikou, možná proto, že stojí přesně na hranici mezi umírněnou asijskou produkcí, která se dočkala mezinárodních ohlasů (Tygr a drak, Hrdina) a Siu-Tungovými akčními šílenostmi (Evil Cult, Swordsman II, Chinese Ghost Story), které běžného návštěvníka multiplexů připravují v křečích o poslední zbytky zdravého rozumu. Sammo Hung si z postu režiséra pohlídal choreografii a i když Siu-Tung občas vymyslí neuvěřitelné věci, je uvážlivě krocen i Corey Yuenem na postu spoluchoreografa. Díky tomu je ve filmu mnohem víc kontaktů než v jakékoliv čistokrevné Siu-Tungovině, ovšem převládají divoké skoky, klasické souboje na meče a trademarkové kamerové jízdy, zjevně i proto, že žádnou z hlavních postav nehraje skutečné eso zběhlé v bojových uměních. Poznat to ale není (zvlášť Andymu Lauovi jeho schopnosti bez problémů uvěříte) a i kdyby, tenhle film stojí především na svém příběhu a dechberoucí formě. Sammo nám představuje Yena (popová hvězda Kenny Bee), panovníka, který musí utéct ze své země poté, co je vláda násilně převzata jeho mladším bratrem. Yen cestuje inkognito se svým doprovodem zahrnujícím sličnou bojovnici Hsien (Maggie Cheung) a v lese je zachráněn šikovným rybářem (konečně nějaké sympatické povolání pro mistra bojových umění ;) Feiem (popová hvězda Andy Lau). Ten je zavede do své vesnice a pomůže jim objevit tajnou hrobku Yenovy rodiny (překvapení). Yen naléhá, aby se Fei doprovodil k sousednímu panovníkovi, jehož dceru Wuen (ne úplně popová hvězda Anita Mui) si má jednoho dne vzít. Chce to trochu urychlit a za pomoci posil obnovit svůj nárok na trůn. Yenův bratr je ale o krok před nimi a jen tak tak se podaří zachránit Wuen a jejího otce. Při útěku před nepřáteli se musí hrdinové rozdělit a Fei cestuje s Wuen, což dopomůže k finálnímu tvaru milostného čtyřúhelníku. Zatímco Hsien tajně miluje Yena, Fei se zakouká do Wuen, aniž by věděl, že ona si musí vzít Yena, jak jí to bylo předurčeno (zřejmě sudičkami)... Nikdo ale netuší přítomnost zrádce, který tajně podává informace Yenovu bratrovi. Moon Warriors je romantika jako trám, pevně propletená s akčními osudy hrdinů. Zápletka je na první pohled jednoduchá a obyčejně se v případě úspěšného filmu argumentuje vynikajícími hereckými výkony (i tady jsou, samozřejmě), tentokrát je to ale hlavně scénář, který dokonalým způsobem vystihuje nemilosrdné moc lásky, koření to několika všemocnými čínskými příslovími a nabízí charaktery tak živé, že nad jejich osudy až slzu uroníte. Hodně záleželo i na režijním uchopením, osobně si nemyslím, že by Ching Siu-Tung v roli režiséra udržel podobnou atmosféru a sílu, kterou film oplývá, ale docela mě překvapilo s jakou precizností si s tímhle žánrem poradil Sammo Hung, znovu dokazující, že zvládne cokoliv. Vedle Tsui Harka ho řadím k nejdůležitějším režisérským osobnostem tohoto období a Moon Warriors jsou odpovědí na všechna "proč", která by se vám při této skutečnosti mohla rodit v hlavě. A pak je tu samozřejmě vizuální stránka věci, která film proslavila. Ani zdaleka se nedá říct, že by forma zabíjela obsah, jde spíš o nevídanou symbiózu. Na některých záběrech je sice vidět, že Arthur Wong je přímo posedlý fotogeničností vody tříštící se o lidská těla, cákající krve nebo poletujících jisker, ale našel by se snad nějaký hříšník, který by mu to vyčítal? Dokonale zaranžované scény, kouzelná kamera a chytře využité filtry jsou někde mezi až vyumělkovanou dokonalostí Yimouova Hrdiny a rozverným přebarvičkováním Harkovy Once upon a time in China. Tím chci říct, že to vypadá fantasticky a i v samoúčelných záběrech, ve kterých si Andy Lau hraje s kosatkou (ta má dost klíčovou roli v celém příběhu), jen aby ho mohla přeskakovat v západu slunce, najdete kus celuloidové duše. Na prstech jedné ruky bych spočítal filmy, které mají tak dokonalý souzvuk všech složek, které určují jejich kvalitu. Moon Warriors by byl mezi nimi. 100%

    • 21.4.2017  17:00

    Děj filmu se odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1920. Navzdory názvu hlavní hrdina není škorpióní král, ale mladík, který sní o tom, jak se stát hrdinou s velkým "H" a jak chránit utlačované i slabé, chudý brát a bohatým.. vlastně obráceně :-). Svoje sny tento mladý muž realizuje (zatím) pouze díky přirozenému talentu ke kreslení comicsových kreseb. Film má ze začátku dost slušný odpich, příběh se začne odvíjet od jednoho ze snů, kdy se ocitáme v pravém wuxia filmu, maličko připomínající Robina Hooda, tedy spíš Iron Monkey :-). Právě při této úvodní pasáži jsem se docela lekla, že mě zrak (a paměť) klamou, když se v ní objevil herec Chin Kar-lok a evidentně to byla hlavní postava. A já si říkala, ´To že je Scorpion King, kterého si pamatuji z traileru?´. Naštěstí ne :-). Sen končí u praktické ukázky výuky čínského učitelského sboru vykládajícího o Shakespearovi, čímž se dostáváme do příběhu samotného. Ten vypráví jednoduchý děj o "náhodné" záchraně jedné dívky před prostitucí, těžkém životu otců a lehkém a darebném životu jejich synů ;-), přerodu obyčejného prosťáčka v hrdinu a vlastně o tom, jak se sny plní. Vedle tohoto robinovského, pardon iron-monkeyovského ;-) základního proudu, tu do hry vstupuje ještě osud francouzského Číňana a jeho školy výuky svalů (kulturistiky nebo čeho), který musel být nadevší pochybnost odkojen samotnou Alcmene, protože po svém papá Diovi zdědil nejeden sval. Dojem pravého nefalšovaného čínského Herkulese navíc umocňuje skoro po celou dobu filmu (nebo po celou jeho roli) to, jak chodí ve filmu oblečen (když zrovna neukazuje svaly, což je stejnak asi 1% záběrů s ním) a (ne)nápadně rozmístěné sochy na řecké olympijské motivy. Jedno stehno tohoto chlapíka by obědvalo 10 lidi a ještě by se přecpali (jo, to už je morbidní, ne? ;-)). Druhým na první pohled "zapadlým" (nebo dobře schovaným ;-)) motivem je starý dobrý nenápadný postarší muž, který v pravou chvíli ukáže své skutečné já a to, že ač do té doby ve filmu ani prstem kung fu nezacvičil, tak ho ovládá zatraceně dobře a stane se tak učitelem našeho skoro hrdiny. Tuto roli si zde zahrál Lau Kar-leung a když už o tom mluvím, je to tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jde (pro mě) o bezchybný výkon. Jak v časti dialogové/dějové, tak v časti fightové exceluje a podle mého názoru i o hodně přehrává hlavního kladného herce Chin Kar-loka. Dostavám se však konečně k podstatnému přínosu celého filmu a tím je poslední motivek hlavního zlouna. Korejský herec Won Jin, který se zhostil role škorpióna, na mě udělal skvělý dojem. První samozřejmě svou fyzickou zdatností, se kterou provádí ve filmu všechny ty nemožnosti, příjemně mě ale překvapil i hereckým výkonem - to, že je škorpiónů král mu skutečně s klidem věříte. Udělala jsem drobnou "chybu", že jsem se nejprve nedočkavě podívala na film :-) a až pak prohlédla přiložené "Features". Kdybych bývala viděla nejprve rozhovor s ním, nikdy bych "nevěřila", co taková sušinka dovede :-). Ten člověk je fakt magor :-). To, co dělá se svým tělem, je za hranicí mého (podotýkám, že mého) chápani, a to teď vážení nemluvím o filmu, který oplývá značným množstvím drátů, až z toho někdy jde hlava kolem, ale mluvím o jeho sampleru, který je na DVDčku přiložen. Popsat se to nedá, to se musí jedině vidět. Abych se vrátila k původnímu tématu - Won Jinův charakter má zastupovat špatné hochy. Ovšem zrovna jeho postava zas až tak špatná není (jak tomu je asi u všech HK filmů), jeho dobrá stránka má spočívat v tom, že v podstatě jen chrání svého invalidního tatínka. Že se jedná o tatínka, který obchoduje s mladými dívkami a prodává je jako prostitutky, že pro handicap pouhých pěti prstů na každé ruce muselo být zlato v domě použito i na jeho zuby, že to zkrátka není žádný lidumil, to je vedlejší (yuk). Ono skutečné zlo reprezentuje tedy spíše on. Každopádně, ač je Scorpion King poloviční zápornou postavou nebo ne, u mě to vyhrál a já mu po celý film držela palce. (A pak ještě Lau Kar-leungovi, no :-)) Ostatně proti Králi stojí v přesile dobro (tahle věta má jako myšlenkově navazovat na tu před závorkou) schované za mladíkem v tréninku, Herkulovými svaly o síle 500set liber v úderu pěsti a v podobě postaršího, leč stále nesmírně zdatného kung fu mistra-kuchaře. A to už JE nefér, to musíte uznat ;-). V průběhu mého prvního sledováni, jsem se neubránila několika úsměvům, které vyvolalo pár scén. Kupříkladu onen čínský Herkules alias Arnie Schwarzeneger zastaví jedoucí auto (rok 1920, žádné moderní Porsche, ano?) tím způsobem, že se proti němu postaví a rukama ho nejprve tlačí zpátky, poté si s přední nápravou trochu zaposiluje ve vzduchu a nakonec si ještě s řidičem pohraje nad hlavou. Co mě trochu víc rozesmálo, byly scény, kdy si náš nehotový hero maluje bojové postoje a styly, aby si je lépe zapamatoval a naučil. Nic proti tomu, ale když to dělá i v okamžiku, kdy přisel vysvobodit svou dívku a rozbít těm zlým ústa, ke všemu v situaci, kdy se jeho mistr potí proti devítinásobné přesile (ne, že by je nezmáknul levou zadní), tak to už bylo na cenu :-). Nějaké další větší zápory jsem nenašla, snad jen to, že ve scénách, ve kterých zrovna není Won Jin nebo Lau Kar-leung, film trochu ztrácí na dynamičnosti a jen proloženi bojovými scénami udržuje vaši pozornost stále napjatou v přijatelných mezích. Bojové scény jsou docela dost létací, nicméně je v tom nádech značné originality (aspoň mně se to tak jeví) a všechny fighty mě nadchly. Závěrečný souboj je lahůdka, ten je vážně boží. (Won Jina na ty zdi museli snad lepit, jinak už potom nevím :-)). P.S. Jo a jinak jsou to naprostí šílenci. Minimálně po pěti stuntech by normální člověk už nikdy nevstal. Ten průlet/proskok proskleným oknem a dopad na schody... brrr, trnuly mi všechny zuby (tedy především jejich nekovové části ;-)). Já nechápu, jak to někdo mohl přežít. Pochopitelně je to efektně zpomaleno, abyste si to řádně vychutnali. A to nepočítám ty klasické pády přes židle, stoly, schody.., kterých si tu taky užijete dost a dost. 80%

    • 20.4.2017  21:55

    Tak jako u Handsome Siblings už jsem se dlouho nezasmál. Hodně dlouho. Děj se rozjíždí jako "standardní" Siu-Tungovská wuxia - do malého chrámu vpadnou krvežízniví piráti, aby byli v okamžiku rozmetáni a napůl sežráni klanem Nedotknutelných záporáků. Jenže zrovna když frekvence poletujících končetin a orgánu dosahuje vrcholu, objeví se Superbojovnice s jakýmsi průkazem spravedlnosti a hodlá všechny upéct na troud. To už ale přichází její manžel, další superbojovník, aby ji v tom zabránil a na místě se s ní rozvedl... nesnaží se nám tu náhodou někdo něco naznačit? ;) To si pište, že jo a ten někdo je Eric Tsang (Aces Go Places), který pojal velmi oblíbený žánr víc než svérázně a překlopil ho do naprosto šílené parodie. Příběh který to celé drží pohromadě je jako obvykle trestuhodně jednoduchý - Andy Lau hraje Fishyho, kterého vychovali Nedotknutelní, aby vyhrál největší turnaj bojových umění, tj. získal průkaz spravedlnosti a ochránil je před eliminací. Do turnaje však vyšle zástupce i Fishyho matka (o které on neví, že je jeho matka), přičemž se jedná o její adoptovanou dceru (Brigitte Lin), která je však pro potřeby turnaje maskována jako muž. Fishy se do ní samozřejmě zamiluje a odtud dál už to začíná být komplikované, protože na scénu přicházejí plastické operace, sex s koněm a další nezbytnosti, které z vaší bránice vyrazí maximum. Eric Tsang se nezastaví před žádným tabu a kdo má trochu obšancovaný tenhle žánr (např. trilogie Swordsman nebo Evil Cult Master) ten se takřka nepřestane smát, protože Andy Lau je rozený komik, kterému navíc přihrávají esa jako Ng Man Tat (Shaolin Soccer) nebo Richard Ng. O něco hůř na tom budou příznivci klasické akce, v Handsome Siblings najdete jen rotace vysoko nad zemí, obouručnou kombinaci plamenomet-ledničkomet, popř. nějaké to trhání věcí na kusy (ať už se jedná o lidi, domy, nebo hektary látky). Opět musím pochválit za originalitu (měl bych něco jmenovat? úder kapkou vody, tvar ringu, neuvěřitelnou úvodní bojovou sekvenci) i ty střípky choreo, tentokrát ovšem ne Ching Siu-Tunga, ale Philipa Kwoka (dělal choreografii např. u Bratrstva vlků). Jeho styl je se Siu-Tungovým snadno zaměnitelný, ale to jen dokazuje, že na začátku devadesátých let natáčeli podobně trhlé filmy všichni. Eric Tsang ale pochopil, že podobné za vlasy přitažené akční scény lze dotáhnout ad absurdum a ještě je napěchovat konverzačním humorem. Občas si sice budete připadat jako ve stodvacátém díle Esmeraldy (postav je hodně a některé se mění přímo před očima, intriky jsou tu na denním pořádku), ale sitcomové tempo vám vždycky naznačí, kudy vede cesta. Brzy pochopíte, že nemá cenu se pozastavovat nad ničím, tedy pokud z tohohle filmu chcete vyjít živí. Takže odhoďte mozek, předsudky i zbraně a pojďte se bavit, tenhle snímek je totiž nejlepším zabijákem špatné nálady, kterého můžete potkat. 70%

    • 20.4.2017  18:21
    Lu ding ji (1992)
    ***

    Prvních pár minut filmu vypadá jako kdyby při střihu Swordsmana 2 upadly na podlahu a odplazily se do jiného filmu. Ching Siu-Tung se holt nezapře. Jenže jakmile přestane Elvis Tsui trhat lidi na malé kousíčky a ukopávat hlavičky řadovým vojákům, objeví se na scéně Stephen Chow a kormidlo režie převezme Wong Jing. O tom jak se o film přetahuje komediální torpédo a wire-fu maniak je pak celý zbytek a je to "bitka" hodná pozornosti. Stephen Chow hraje opět losera, kterému jeho chabé schopnosti nijak nebrání v hutné vyřídilce. Tuhle pózu ostatně dovedl k dokonalosti. Jeho Wei Siu-Bao (v americké verzi překřtěn na Wilsona Bonda ;) je megafrajírek, ale když jde do tuhého, bere poslušně do zaječích. To však nebyl případ bitky v jednom bordelu, kde zachránil život šéfovi rebelů. Protože je to zároveň jeho idol, záváže se k infiltraci do císařského paláce. Jenže tady už začínají problémy - Wei si splete vchod a místo náboru do kuchyně se dostane do kastrovací kanceláře, která vyrábí eunuchy. Na poslední chvíli je zachráněn Hoi Tai-Fuem (Ng Man Tat), jenž na pozici dvorního eunucha kuje v paláci nejrůznější pikle. Weie to sice zachrání (alespoň na čas) od kastrování, ale ten zas musí něco slíbit Hoiovi. Tímhle stylem se v podstatě seznámíme s veškerým osazenstvem paláce - královnou matkou (Cheung Man), jejím synem (císařem) a dcerou (vrcholně nadržená Chingmy Yau). Chow tu naplno využívá svojí "diletantskou" komiku, takže se vždycky nechá chytit nebo do někoho omylem vrazí. A všichni chtějí využít jeho služeb k nějaké sebevražedné misi. Nejzábavnější na celém filmu je bezpochyby to, že se hlavnímu hrdinovi daří likvidovat velmistry a odhalovat spiknutí a to všechno jaksi mimochodem, bez většího přispění. Nevím jestli měl Wong Jing zrovna dobrý den, ale když se přenesete přes šílené věci (typu Ng Man Tat se zblázní a po zasažení smrtícím jedem začne pít z formal-dehydu vlastní penis, který mu v dětství odňali ;) a ještě šíleněji rotující mistry (Ching Siu-Tung je zas jednou v ráži, i když po stránce choreografie nepatří Royal Tramp k jeho majstrštykům), je tahle komedie brutálně zábavná a Chow je doslova k sežrání. Styl jakým se dostane i z těch největších průšvihů je neodolatelný a pár okamžiků je věru geniálních. Škoda že Wong Jing a Siu-Tung se na postu nejvyšším nějak lépe nedohodli, film se tváří všelijak a pronásleduje ho jakási aura nedotaženosti (tu ovšem Chow zakrývá celým svým tělem (především tedy jistými partiemi, jež dostanou pořádně zabrat ;) a grandiózním výkonem). Nebýt "to be continued..." závěru, asi bych řekl, že to byla naprostá ptákovina bez děje. Což asi stejně řeknu po zhlédnutí dvojky, každopádně to nic nemění na faktu, že párkrát se skutečně zasmějete od plic, pokud máte pro Chowa slabost a pár hongkongských komedií už jste viděli. Tahle totiž patří k těm drsnějším a plně docenit její nuance dokážete až po pečlivém proškolení na lehčích filmech (třeba zmíněná trilogie Swordsmanů). 60%

    • 20.4.2017  18:20

    Druhý Royal Tramp navazuje přesně tam, kde jednička skončila. Wei (Stephen Chow) si užívá blahobytu, ale za humny se začínají stahovat mračna. Podvodnice, kterou v závěru jedničky odhalil, se transformovala do velitelky dračí sekty a spolupracuje s konkurenčním místo držícím, jenž plánuje zaútočit na císaře. Ještě předtím se ale jeho syn má oženit s císařovou sestrou (Chingmy Yau), aby naoko potvrdil svou loajalitu. Jenže ta čeká dítě s Weiem. Vítejte do bláznivého světa... podruhé. Ve druhém díle převzal otěže Ching Siu-Tung o něco pevněji a je to sakra poznat, protože film je akčnější, postavy mají ultimátní schopnosti a všechno lítá, co nohy má. A úplně nejvíc Brigitte Lin, která nastoupila do role Cheung Man z jedničky (po trasnformaci následuje změna podoby, malou nápovědu nám ostatně tvůrci přichystali už v závěru jedničky) a stejně jako ve Swordsmanech plní roli megasupermanky. O své schopnosti ale brzy přijde a bude to samozřejmě díky Weiovi, který se ve filmu předvede jako megasukničkář a svede prakticky každou sukni v dohledu (se speciálním afrodiziakem pak i ten zbytek ;). Jeho šarmu pod tlakem okolností podlehne i Brigitte a Chow získá její schopnosti, což Siu-Tungovi postačí k organizaci úchvatných bojových sekvencí (nepřítel má totiž na své straně Yam Sai-Kwoona). I když je film na první pohled mnohem akčnější (a po téhle stránce i vychytanější), nezapomnělo se na staré postavy a především brutální humor. Royal Tramp 2 beze zbytku naplňuje definici šílené komedie a to i tím, že se v něm neděje nic a všechno. Příběh postrádá jakoukoliv logiku a i když se odehrávají současně dvě, tři dějové linie, vůbec nevíte, která bije, protože Chowova postava snad už ani neví, kdy lže a kdy mluví pravdu. Jenže jeho Wei je opět k zbláznění vtipný a nemohu si pomoct, čím víc Chowovek mám za sebou, tím je mi jeho specifický humor sympatičtější. Jsou tu rozhodně dětinské vtipy, mnohé trikově nezvládnuté a většinu jeho filmů pronásleduje mírná televizní fazóna, ale ten obsah si rozhodně užijete, pokud víte jak má vážně míněný film o swordsmanech vypadat. Royal Tramp si totiž z tohohle žánru dělá legraci ústavičně a jeho sitcomový timing a kadenci gagů trumfne máloco. Původně mi bylo trochu líto, že Siu-Tung příliš tlačí na pilu, co se týče osnování různých spiknutí a vztahů mezi postavami, protože to nezávaznost "chowovek" tlačí směrem k vážně míněnému akčňáku. Výsledek ale funguje nad očekávání dobře, film dokonce není žánrově tak rozervaný jako první díl a Wong Jing (zřejmě) se nebál jít v některých vtipech do krajnosti, takže vás čekají zvuky z grotesek, šílené honičky a velice humorné akční scény. Ne každý je na takový mix připravený (neopakuji se už v tomhle, pokud se jedná o Chowovy filmy? Sorry, každý má právo být varován), ale pár nás je a Chow velice dobře ví na jakou strunu má zahrát, aby nás uspokojil (a nemluvím teď samozřejmě o těch vtipech souvisejících s penisy ;). 70%

    • 21.4.2017  13:16
    Mistr (1992)
    ***

    Wong Fei-Hung útočí na Ameriku? Řeknu vám, nevím sám co si o Masterovi myslet ;) Tsui Hark ho natočil v roce 1989 jako podivuhodnou americko-hongkongskou mozaiku, ale v samotném HK ho vydal až o tři roky později pod názvem Wong Fei-Hung ´92. Jedná se rozhodně o jeden z nejujetějších počinů jeho a Jetovy kariéry... Pokud jsem vás navnadil, čtěte dál. V bezejmenném americkém městě se setkáváme s mistrem Takem (Yuen Wah - namaskovaný do podoby stárnoucího mistra a doktora v jedné osobě), jenž zkouší štěstí v Americe za pomoci tradiční čínské medicíny (jeho obchod se jmenuje Po Chi Lam!). Než se stačíte rozkoukat, začne na vás Tsui Hark zběsile útočit nenadálým množstvím informací - objevuje se zkrachovalá baletka, americký mistr bojových umění s jeho "street fighting" školou, jehož image by mu jistě zajistila slibnou kariéru rockové hvězdy (ovšem jeho styl oblékání směřuje spíš k čtyřprocentní menšině) a pak na scénu konečně přijíždí náš hrdina Jet (Jet Li), žák mistra Taka, který konečně dostal vízum a přijel svého učitele navštívit. Po menším incidentu s mexickými zlodějíčky (kteří se nakonec stanou jeho bezmeznými obdivovateli a žáky) a několika mezikulturních scénáristických křečích (ve filmu se střídá kantonština s angličtinou tak zběsilým tempem, že nemít film anglické titulky i v anglicky mluvených pasážích, asi bych se totálně ztratil) však Jet nachází Po Chi Lam bez mistra, zdevastovaný a pro jistotu ještě zkonfiskovaný místní bankou, které mistr nezaplatil měsíční splátku. Co se vlastně děje v tu chvíli neví ani hlavní hrdina, ani zmatený divák... I když je počáteční tempo nemilosrdné, film po chvíli nečekaně zvolní a scénárista s až neuvěřitelnou drzostí přihraje všechny postavy na ta správná místa, bez ohledu na to, že logika si v tu chvíli bere dovolenou. To však zdaleka není jediný důvod proč si budete při sledování Mastera ťukat prstem do hlavy... Tsui Hark se pokusil natočit hongkongský film v americkém prostředí, ale pod rukama svázánýma americkou produkcí se mu splašila jakási akční komedie, které se americké publikum bude bát a to hongkongské nad ní nevěřícně zakroutí hlavami. Je to podle klasického přísloví "ani ryba, ani rak" - Master má sice solidní choreografii (finální souboj předvede ve formě i Yuena Waha, ale povolení bleskurychle kopat tu má tentokrát Jet Li), nicméně pokud zrovna nebojuje Jet nebo hlavní záporák (tomu někdo s rychlostí citelně pomohl při postprodukci), je to až zoufale pomalé. Krom akčních scén tu najdeme i kopu docela dobrých gagů a pro někoho možná i trochu romantiky (ovšem ne té klasické jakou znáte z amerických filmů, tahle asijská je přeci jen o poznání drsnější). Jen škoda, že většina scén působí děsně křečovitě - Jet Li dovede být v některých momentech roztomilý, stejně jako parta jeho mexických kamarádů, ale většinou budete vystaveni béčkovému záření nejvyššího kalibru. Mastera však nelze jednoduše odsoudit, protože představuje zvláštní hybrid, který ve svých nejlepších momentech dokazuje, že má plné právo na existenci. Možná to v průběhu sledování pochopíte a začnete ho brát jaký je. Potěší vás některé popkulturní a mezinárodní gagy, užijete si masakr v autobuse nebo Jetův míčový trénink (který on sám skutečně používal) a možná se i pobavíte při závěrečné scéně, která se zjevně dodělávala na poslední chvíli a tak si štáb nelámal hlavu s žíněnkami nebo pojezdy pro kamery, které nebetyčně trčí v některých záběrech. Výsledná neutrální "padesátka" tak má mnoho odstínů a každý si v ní musí najít to své. 50%

    • 21.4.2017  17:03
    Nahý vrah (1992)
    ***

    Vítejte v šíleném světě, který je našláplým drinkem mixujícím Brutální Nikitu, Základní instinkt a bůh ví co ještě s mimořádnou zručností hongkongských šílenců. Filmová realita ve které hrají prim krásné ženy, vraždící zločince (výhradně muže) na zakázku těmi nejvynalézavějšími způsoby. Jejich brutalita nezná mezí a hlavní mužská postava (Simon Yam hrající impotentního policistu, který nedokáže po smrti bratra, kterou zavinil, udržet zbraň) jen bezmocně sleduje, že do jedné z těhle smrtonosných koček se zamiloval. Začne to nařezaným penisem ve steaku a pokračuje to bojem o holý život. Smrtonosné kočky mají totiž jisté sklony k lesbické lásce a pro muže není v tomto krutém světě místo. Vyřeší to rej rychle putujícího olova nebo dojde k sexuálním orgiím? Lákavá otázka nutí diváka vydržet až do konce téhle akční eskapády... Bohužel ale není přiliš na co koukat - najdeme tu celkem solidní "hitwomanský" příběh, který ale není ničím co bychom jindy a jinde neviděli - snaha šokovat tak zůstá u rozřezaných částí lidských těl, popř. u agresivity ženských lovkyň, erotické scény však postrádají potřebnou chemii a těch akčních je tu naopak pomálu, užijete si jen parádní finále, ale to je trochu málo na celovečerák. Režisér Fok se snaží jak to jen jde, ale vymáčkne ze sebe jen pár uměleckých záběrů soulože ve standarním stylu a na pozadí předvídatelného příběhu mu trochu ujíždějí nohy. To je trochu škoda, protože kdyby se přidalo trochu akčního koření a poodhrnula se trochu rouška zakázané dívčí lásky, mohl být tento film něčím skutečně zajímavým - takhle zůstává na půli cesty mezi nadupaným erotickým thrillerem a podřadným akčním béčkem... Kam je to blíž už musíte zjistit sami... 50%

    • 21.4.2017  13:49

    Původně závěrečnou část trilogie Police Story natočil Stanley Tong a byla to dobrá volba, protože i když se třetí díl od předchozích Ka Kuiových eskapád dost liší, stále nechává laťku hodně vysoko. Jackieho charakter se (asi odměna za zásluhy) musí spojit s čínskou armádní policií (v čele s agentkou Yangovou, kterou hraje Michelle Yeoh) a inkognito proniknout do vězeňského tábora. Zločinec velkého formátu známý pod přezdívkou Panter (Yuen Wah) totiž plánuje útěk a je v zájmu čínské policie, aby byl úspěšný. Pokud Panter uvěří, že Ka Kui je přítel, může to vést k odhalení celé distribuční sítě. Jako obvykle se ale všechno tak trochu zamotá a v nebezpečí se ocitne nejen Ka Kui, ale i inspektorka Yangová vydávající se za jeho sestru. Trojka (též známá jako SuperCop) je v očích některých fandů spíš levobočkem celé série než důstojným pokračováním. Může za to nejen výměna režiséra, ale i posun filmových trendů. Čtyři roky posunu oproti druhému dílu jsou prostě vidět a už se točí trochu jinak. Na Tongově režii je znát agresivita a videoklipovitost, scénář si zas nemohl odpustit trochu nezbytného humoru. Výsledku to však (alespoň podle mého názoru) prospívá. Chan si s chutí střihne pár gagů a s Michelle Yeoh mu to víc než sluší. Záporák v podobě Yuena Waha je sice zřejmě nejslabším článkem filmu, ale to vám bohatě vynahradí závěrečných patnáct minut, které se, jako již tradičně, nesou ve znamení nejlepších scén celého filmu. Až uvidíte Jackieho plachtit na žebříku pod letící helikoptérou nebo až budete zírat jak Michelle Yeoh plachtí s motorkou přímo na vlak, odpustíte tomuhle filmu cokoliv. 80%

    • 21.4.2017  13:18
    Swordsman 2 (1992)
    ****

    Chiu Siu Tung nás opět (po Kung-fu Cult master) zavádí do světa, kde je létání druhou přirozeností a každá trochu důležitá postava má v zásobě nějakou neodolatelnou fintu (např. neviditelná rána posvátné mrkve). Hlavní náplní jsou místy neuvěřitelně brutální souboje (při kterých to odnášejí nejen lidi, ale i užitková zvířata a méně odolné budovy). Příběh se točí kolem "bordelu v Číně" ve stylu rebelové (a japonští ninjové) proti armádě ta proti sektě a ti všichni proti Holandsku ;) Je to jen přípravka pro bojové scény a vzhledem k přehuštěnosti postav (je jich tu fakt HODNĚ) časem stejně přestanete děj vnímat a film se vám smrskne na ukázku nejlepší drátologie devadesátých let... A jestli ne nejlepší tak rozhodně nejvíc hardcore. Možná by stálo za to v některých scénách rozdat hrdinům padáky. Pro každý případ. Někomu se možná nebude Siu-Tungova choreografie moc líbit (všechno je kapánek předimenzované a někdy šíleně střižené, každopádně poražený většinou končí v obrovském tratolišti krve), ale moje srdce vyhrály akční scény díky originalitě (ať už jde o zbraně, postupy či kombinace triků, které postavy používají). Je to věc, která se mi hodně líbila už v Kung-fu Cult Master. Siu-Tung se prostě snaží přinést na plátno svět plný bájných hrdinů o kterém sní každý malý číňan (a několik dospělých, všeho schopných, evropanů ;). Všeho moc ale škodí a zběsile hnaný příběh (snažící se nacpat do dvou hodin celou čínskou mytologii) by mohl leckoho unavit. JENŽE - je tu ta akční část filmu, která je vynikající po všech stránkách. Siu-Tung se pochlapil a swordsplay v jeho podání má ten pravý odpich. Povedené jsou i supermegachvaty (a že se jimi nešetří). Konečně jsem začal věřit tomu, že tenhle chlapík dokáže dělat choreografii jedna báseň. To všechno v podání party špičkových herců vypadá moc moc dobře. Jet Li jako svérázný drunken master, Ling Ching Hsia jako baba-chlap se superschopnostmi nebo Rosamund Kwan s apartním bičem. Kdo by odolal? Swordsman 2 mě zkrátka překvapil. Je to to nejlepší co jsem od Chiu Siu-Tunga viděl a v mé sbírce bude mít tenhle film čestné místo - jako jeden z mála dokáže vytvořit vlastní fiktivní svět ve kterém by dostal přes hubu i Superman kdyby se nenaučil polohu útočícího kávovníku. Pokud vaše fantazie nekončí u standardních mlátiček ve kterých není dovoleno hrdinům překonávat gravitaci, tenhle film si užijete. Navzdory slabému příběhu a přehnané a mnohdy samoučelné brutalitě. Tenhle film má prostě "koule", věřte nebo ne... 80%

    • 21.4.2017  03:07

    Je obecně profláknutým faktem, že filmová pokračování většinou nedosahují úrovně svých předchůdců, navzdory tomu, že bývají dražší, akčnější, krvavější, prostě při oné snaze přebít první díl zapomenou na svět kolem a výsledkem je v lepším případě pouze odvar dílu prvního. Existuje ovšem pár výjimek (i ostřílený divák by je spočítal na prstech ruky), které potvrzují pravidlo. Mezi uznávané patří např. Vetřelci, Terminátor 2, Kmotr 2 a pár se jich najde i v HK kinematografii. Druhý díl ságy Once upon a time in China je jedním z nich... Znovu se setkáváme s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Jet Li), tentokrát cestujícím na lékařskou konferenci, kde si lékaři západu a východu vymění zkušenosti. Hned po příjezdu do města jsou ale Fei-Hung a jeho přátelé (jeho žák Foon a jeho příbuzná Shao (Rosamund Kwan)) konfrontováni s tajemným kultem Bílého lotusu. To je samozřejmě příležitost, aby Fei-Hung ukázal pár triků v první bojové scéně, která jasně dokazuje, že mezi choreografií Yuen Woo Pinga (Matrix, Tygr a Drak, Iron Monkey) a choreografií těch ostatních je pořádný rozdíl. Brzy zjistíme, že mezi ctihodnými lékaři se skrývá několik rebelů z hnutí odporu, které bojuje proti útlaku ze strany čínské vlády. A krom toho jsou tu děti pašované z východu na západ. Fei-Hung zkrátka bude mít co dělat... Nikdo si tedy ani tentokrát nemůže dovolit říci, že kung-fu filmy mají jednoduchý příběh. Stejně jako děj prvního dílu, dvojka se větví na všechny strany a nabízí hned tři postranní linie. Navíc je příjemné sledovat i vývoj postav. Foon je stále zamilován do Shao, která má ovšem oči jen pro Fei-Hunga (je to jeho třináctá tetička, takže žádný incest v tom nehledejte). Fei-Hung oproti prvnímu dílu dospěl, je z něj více důrazný muž, stále však džentlmen. Jeho protivníkem tentokrát bude generál Lan (Donnie Yen) zavile hledající rebely. Fei-Hung s rebely sympatizuje, takže je jisté, že ti dva se budou muset dříve či později střetnout. Generál je ovšem také mistr bojových umění a navíc ovládá umění shaolinského prostěradla (ortodoxní shaolini prominou :-). Navíc si Fei-Hung proti sobě poštval kult Bílého lotusu, takže se bude muset utkat s jeho vůdcem, který je údajně čaroděj a přežije i zásah kulkou. Film má nádhernou otvíračku, úvodní scéna se odehrává v chrámu Bílého lotusu (kde se ke konci filmu odehrává velice krásná bojová scéna) a atmosféra rituálu je fascinující nejen díky Harkově práci s kamerou, ale také díky neuvěřitelným fyzickým výkonům herců. Pokud nebudeme jmenovat všechny, Jet Li v roli Fei-Hunga je samozřejmostí, Donnie Yen také není v hongkongském kung-fu světě žádnou neznámou a Xin Xin Xiong, hrající vůdce Bílého lotusu, vyrůstal ve stejné wushu škole jako Jet Li, takže o propracované souboje, vedené již zmíněným Yuen Woo Pingem, rozhodně není nouze. Ať už je to cvičný souboj Fei-Hunga s generálem, ultimátní bitva s vůdcem Lotusu nebo předfinální boj s tyčemi, všechny boje jsou unikátní a herci na drátech i bez nich předvádějí skutečně nadlidské výkony. OUTC 2 ale není jen o bojových scénách, je to velkofilm odhalující velký kus historie Číny, a to způsobem velice přitažlivým. Tsui Hark je totiž skutečný mistr (i když to mimo Asii dokazuje jen zřídka), co se týče režie a hlavně vizuálnosti jednotlivých scén, takže když zrovna nebudete tajit dech nad hyperakčními scénami, vezme vám ho atmosféra, která z filmu přímo dýchá. Pokud vám Tygr a Drak připadal moc nereálný, ale chtěli byste vidět, jak filmoví hrdinové provádějí na plátně vskutku divoké kung-fu kousky... a zároveň přitom nechcete rezignovat na příběh a ostatní atributy dobrého filmu, potom je pro vás Once upon a time in China 2 tím pravým. Stejně jako první díl, tady totiž opravdu platí, že 1=2. Berte to jako vzácnou výjimku z pravidel algebry :-). 100%

    • 20.4.2017  21:34

    Filmové celebrity občas touží po hlubším smyslu svých filmů a tak sáhnou po náboženství. John Travolta ma scientologické Bojiště Země, Casper van Dien křesťanský Omega Code a Yuen Biao je Kid from Tibet. Ten sice nedopadl tak hrozně jako první dva jmenované příklady, ale řadí se k projektům ze začátku devadesátých let, které pro Biaoa znamenaly postupný odchod ze scény. Sláva z účinkování s ostatními bratry (Sammo Hung, Jackie Chan) se pomalu vytrácela a i když se v tomhle filmu objevuje řada známých tváří (Nina Li, Yuen Wah, Roy Chiao), nikdo z nich nepředvádí nic výraznějšího. Ale přece bychom nechtěli přeskočit příběh. Kid from Tibet je Biaovým režijním debutem a vypráví o Wong Laovi, mladém tibetském lámovi, který je pověřen ultimátní misí, jenž má udržet rovnováhu dobra a zla. Existuje totiž jeden mocný artefakt, zlatá nádoba, který byl považován za ztracený, ale nyní se objevil ve sbírce jednoho obchodníka z Hong Kongu. V klášteře je pouze víčko od nádoby, pokud bude obojí spojeno tou správnou osobou a navráceno do kláštera, všechno bude fajn. V hongkongských filmech, ale nic nejde fajn, takže na scénu přichází záporácký černokněžník konkurenční církve (Yuen Wah) se svojí sestrou (Nina Li) a jsou připraveni vzít si, co jim náleží. Biao má ale zpočátku dost práce s adaptováním na civilizační návyky a jeho "cirkusácké" hrátky s nadpřirozenými kousky (vrážení vycházkových holí do lidí břichem a vytahování chodidlem, divoký svlékací ubrus a další šílenosti) nejsou příliš k užitku, spíš vždycky způsobí chaos v řadách přihlížejících, především pak Chiu, asistentky profesora Robinsona, který Tibet o nálezu nádoby informoval. Michelle Reis je v téhle roli fajn a mezi Biaoem a jí občas zableskne nějaká ta chemie (většinou ve chvíli, kdy ji Biao něčím urazí, postříká nebo přejede ;), jenže to zdaleka nestačí. Film je totiž příšerně rozvleklý, což ale není (naštěstí) způsobeno tím, že by Biao po cestě trousil náboženská moudra, naopak, příliš buddhismu reklamu nedělá a jeho elementální útoky připomínající jeho postarší filmy Peacock King a Saga of the Phoenix zřejmě příliš víru nerozšíří, na to jsou hongkongské triky příliš divoké a kopírují Indiana Jonese a dobyvatele ztracené archy. Říkáte si, že Biaova víra je v kung-fu, ale kdeže loňské sněhy jsou. Ve filmu jsou cca tři akční scény - v té první se skoro nebojuje, v té druhé se spíš svádí (v tom je Nina Li dobrá) a kouzlí (v tom už příliš ne) a třetí je samozřejmě finále s Yuenem Wahem, jen škoda, že obě modly hongkongského filmu už jsou trošku starší, choreografie chatrná a kamera mizerná. Ostatně špatná technická stránka se prolíná celým filmem, někde se dokonce ke špatné kameře přidává i podivný střih a celé je to takové nijaké - stejně jako Peacock King, Hero of Swallow nebo Kickboxer - možná je to penězi (i když pokud vím, např. Nina Li dostala za roli slušně zaplaceno), možná Biaovým režijním debutem, ale po dvaceti minutách si uvědomíte, že tohle všechno jste už desetkrát viděli jinde a v mnohem lepším provedení, takže jediným důvodem proč na to ještě koukáte je Yuen Biao (a cameo Jackieho Chana, které přehlédnete, pokud nebudete vědět, kde přesně se nachází (Jackie do Yuena vrazí na letišti po příletu do Hong Kongu)). Jenže Biao tentokrát po herecké i akční stránce nepředvádí nic světoborného, takže po absolvování těch devadesáti minut si člověk připadá trochu jako pitomec. No alespoň, že je tu ten svlíkací ubrus a Nina Li. Škoda, že tyhle dvě věci Biao nezkombinoval. ;) 40%

    • 20.4.2017  19:17

    Na prvního Mr. Vampirea jistě vzpomene nejeden fanda asijských hororů (měli by tedy všichni, protože tenhle film je v podstatě etalonem), nejen kvůli životní roli Lam Ching-Yinga, ale především originálnímu prostředí a faktu, že se to celé nebere ani vteřinku vážně. V tomhle režisér Ricky Lau nezaváhal, moc dobře totiž věděl, že s primitivními triky diváka nemůže vystrašit. V prvním Mr. Vampire jsou tak hororové prvky zdatně kombinovány s odzbrojujícími gagy a trademarkem celé série... hopkajícími upíry, kteří se těm západním nepodobají snad v ničem. Pětka se drží osvědčených věcí a opět za ní stojí Ricky Lau. Naši hrdinové (Lam Ching-Ying jako Gau a jeho dva pomocníci Man (Ricky Hui) a Chou (Chin Siu-Ho)) se prakticky nezměnili, jen jim do party přibylo malé upíří pískle (doslova, jeho vyjadřovací schopnosti jsou dost omezené), o které se Gau stará a celá parta funguje ala Krotitelé duchů. Kdo zaplatí, toho zbaví duchů a čar rychle, levně a profesionálně. To poslední však platí jen o Gauovi, jakémsi MacGyverovi všech taiostů. Ten musí tahat své dva učedníky z nejrůznějších problémů a vymýšlet často šílené kombinace, aby se na poslední chvíli zbavil dotěrných duchů. Kromě jednoduchých případů bude muset čelit křesťanskému kostelu, v němž sídlí duch starého kněze (a jedna hodně energická jeptiška se skupinkou půvabných sester), Man a Chou zas řeší záhadu bludného ducha, jenž je proklel. Pokud najdou jeho (resp. její) tělo, přestane je strašit, celá záležitost ale zdaleka není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát a všechny dějové smyčky se začnou pozvolna stahovat k onomu kostelu, když policejní šéf místo studny vykope mrtvolu a odmítne jí obřadně spálit. Mohl bych teď dramaticky naznačit, že Gau se bude muset utkat se sokem, jehož síla přesahuje lidské chápání a zřejmě bych ani příliš nepřeháněl, ale proč budovat napětí, když se Ricky Lau vydal úplně jiným směrem. Na prvním místě je vždycky humor a pečlivě budovaný chaos (jedinou výjimkou je úmyslně hororová scéna s jeptiškami a netopýry, ta ale, naštěstí, trvá jen krátce). Spoustu témat nechává Lau nedotčených (křesťanství vs. taoismus, pohledné jeptišky vs. Man/Chou), ale přesto je proč pálit posvátné papírky a sesílat na duchy mocná kouzla - pořád se něco děje a moc důvodů k zívání vám tvůrci neposkytnou (přesto bych nějaké našel, onen malý upírek je vážně stupidní a podbízivý nápad, ve chvíli kdy začne gestikulovat, nejradši byste mu vrazili dřevěný kůl do oka). Příznivci rychlého tempa a jemného hongkongského humoru najdou na pátém Mr. Vampire jen málo nedostatků, obě ingredience se umí rázně postavit před chatrný scénář (o čem to celé vlastně je?), jenže Lau vůbec nerozvíjí daný koncept, v podstatě jen rýžuje na už čtyřikrát obdělávaném políčku - je sice vidět, že Gau pilně studuje a přichází s neustále komplexnějšími metodami vymítání a je to pořád zábava (místy i akční, Chiu Siu-Ho dostane šanci protáhnout šlachy a nějaká akrobacie zbyla i na Lam Ching-Yinga), je však potřeba dodat, že nenáročná a hodně bych si rozmýšlel, jestli to má nebo nemá znít pejorativně. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se džbán utrhne a být ve filmu víc otravných poskakujících upířat, zřejmě bychom plakali nad rozlitým mlékem. Pětka je naštěstí posledním dílem série, což naznačuje, že nejen filmaři, ale i producenti mají čas od času rozum. 60%

    • 21.4.2017  03:08

    Předně asi nutno říct, že New Dragon Gate Inn je swordsplay jak vyšitá - to znamená stará Čína, čestní bojovníci, hodně létání a hodně švihání mečem... a v neposlední řadě příběh hutný jako čerstvá svíčková... Doufám že pravověrní fandové Matrixu už odešli a tak se konečně můžeme dostat k tomu podstatnému :) Dragon Gate Inn je název hospody kam dorazí rebel Zhou (Tony Leung) a jeho družina, pronásledováni generálem Cao (Donnie Yen), který se hodlá vyšvihnout na společenském žebříčku a využívá k tomu metodu známou již tisíce let - zabíjí své nadřízené. Poslední postup ale zůstane nedokončen dokud Cao nezabije i děti své oběti. Ty ale zachránil právě Zhou... Většina děje se odehrává právě v hospůdce Dragon Gate, jejíž majitelkou je tajemná a krásná čarodějka (Maggie Cheung). Hned jak na vás dýchne klasická čínská hudba a atmosféra rýžového vína a pečené kachny (která ovšem nemusí být kachnou, přesvědčíte se sami) a vaše repro vyloudí první tóny libozvučné mandarinštiny, budete si připadat jako v ráji. Once upon a time in China má klasický příběh, ale tohle je snad to nejtradičnější co jsem kdy viděl - parta bojovníků, rodící se milostný trojúhelník, skrytá bitva mezi Caovými pobočníky, kteří dorazí do hospody, ale nechtějí vyvolat krveprolití... je to celé naprosto úžasné... Samozřejmě nesmí chybět boje, které jsou dechberoucí, skvěle choreografované, ale... trochu je sráží chaotické záběry kamery a zběsilý střih (který opravdu těká a místy dost hodně nenavazuje), potom jsou některé souboje trochu chaos, stále ovšem ten nejhezčí swordsplay chaos co jsem kdy viděl... vše korunuje závěrečný souboj ve kterém uvidíte co jste neviděli... Film má pouhých 100 minut, ale po jeho skončení jsem si připadal jako bych strávil v Číně alespoň rok... neuvěřitelně tradiční, chytlavý a prostě báječný je svět Dragon Gate Inn... máloco mě takhle chytlo... jdu si koupit meč, nějaké to čínské oblečení a odpoledne se stavím v čínské restauraci... tak nazdar... p.s. po prvním projetí Dragon Gate Inn (s přetáčením, běžně to nedělám), mi přišel film nudný... hned potom jsem se ale přemluvil a pustil si ho regulérně... chtěl bych se tímto filmu a jeho tvůrcům omluvit za hluboké podcenění jeho kvalit při prvním pohledu... neudělejte stejnou chybu... 90%

    • 21.4.2017  14:14

    Druhý díl Božské relikvie nabízí všechno co slibují pokračování hollywoodských spektáklů ve svých prohlášeních - je akčnější, zábavnější a tak trochu všechno "víc" než jednička. Ačkoliv nemůžu říct, že by se mi jeden nebo druhý líbil víc, je právě série Božské relikvie ukázkovým případem povedeného pokračování. Jackie se tentokrát (už jako zaměstnanec obchodníka z jedničky) vydává za tajemným nacistickým pokladem, který je ukryt kdesi na Sahaře. Jeho společníky budou tentokrát tři mladé ženy - chladná vědkyně Ada, vnučka nacistického pohlavára Elsa a mladá trhovkyně Momoko, která se vyzná v poušti. Jackie potřebuje všechny tři, jinak poklad nenajde, ale zkuste se vydat na dobrodružnou výpravu s třemi hašteřivými ženskými... Možná to byl právě přerod do šílené komedie, který dvojku naprosto odlišil od jedničky. Výjimečné spojení klasických a fyzických gagů (infiltrace do domu Ady, honička v arabském hotelu) spolu s několika nezapomenutelnými postavičkami (různí skupiny gangsterů jdoucí po tomtéž, arabský hoteliér) vytvářejí ideální podloží pro něco, co jste pravděpodobně ještě nikdy neviděli. Je pravda, že místy je to trochu přitažené za vlasy (rozhodně je to nezvyk oproti jiným Jackieho filmům), ale ve většině případů to funguje bezchybně a divák se směje. Posledním hřebíkem do všech nevěřících recenzentů je pak finále v nacistickém podzemním bunkru. Jackie v každé vteřině překvapuje i skalní fandy svou nezdolnou fyzičkou a kreativitou - souboj na kývajících se plošinách nebo groteskní akce ve vzdušném tunelu jsou toho důkazem. Osobně považuji Božské relikvie za jeden z vrcholů Jackieho kariéry. Nejen díky vzácné vyváženosti obou filmů, ale především pro neskutečnou nabušenost kaskadérskými kousky, gagy a výtečnou choreografií. Možná i ten počet vzletných přídavných jmen dokazuje, že tyhle filmy jsou něco "extra" v Jackieho filmografii. Kdo neviděl, nepochopí... 100%

    • 20.4.2017  18:32

    Válečné filmy z produkce Hong Kongu bychom spočítali na několika prstech, stejně jako comicsové adaptace... nápad spojit tyhle dva žánry je mimořádně zvrhlý, ale když se jmenujete Tsui Hark nebo Ching Siu-Tung a máte dost peněz, není žádná látka tabu. A to je dobře, protože comics z druhé světové války v podání těhle čínských mágů, to zní víc než slibně. Nemusíte být mimochodem obeznámeni s pozadím, abyste pochopili, že Hark tentokrát hledal inspiraci v obrázkových sešitech - úvodní titulky ladně přebíhají z comicsu do filmu (vypadá to skvěle) a Ching Siu-Tung jako druhý režisér a choreograf akčních scén nadšeně přijímá svůj úkol rozpoutat na place válku. To co by si jiní nechali do finále - explozi přehrady a letadla, to Siu-Tung zvládá v prvních deseti minutách. I přesto musíme konstatovat, že první půlhodinka je zkouškou trpělivosti, za kterou jsme však nakonec odměněni pestrou směskou charakterů, které nevyšumí z hlavy hodinu po promítání. Ústřední postavou je Dr. Choy (Dean Shek) - stárnoucí felčar, který se shodou několika náhod dostává přímo do centra válečného dění, když narazí na jednotku čínských vojáků, snažících se zabránit vývoji jedovatého plynu, který připravuje Mandžusko ve spolupráci s Japonci. Velitel jednotky Mang nejdřív Choyovu pomoc odmítá, protože nevěří, že by mu byl stárnoucí doktor k užitku, ale osud je nezdolný a tak se na Choye a jeho zlobivou neteř nabalí pouliční zlodějíček a velitelé městských gangů. Tahle výpomoc se sice čínským vojákům neustále plete pod nohy, ale jak už to tak bývá, plukovník Mang ji nakonec bude muset vzít na milost. Co jiného mu ostatně zbývá, když proti němu stojí velitel ochranky mandžuského císaře Masa a jeho sličná kolegyně Yoshiko... Ti jsou ochotni nasadit všechny dostupné zbraně - kanóny, létající ninjovskou jednotku a již zmíněný plyn... Jsme ale v comicsu takže si přepravte na zázračná přežití, neuvěřitelné kousky a překvapivě i notnou dávku situační komiky... Tsui Hark byl v roce 1991 na koni - právě dokončil Once upon a time in China a nabídky se mu jen hrnuly. Kdyby se vám na stole objevila adaptace comicsu, určitě byste po ní sáhli, kdybyste byli puntíčkář co se honí za každým záběrem, nad nasvícením scény stráví hodiny a nechává diváky, aby se ukájeli na dokonalými švenky kamery. Technická stránka The Raid je naprosto dokonalá - provázání s comicsovými vložkami, dokonalé barvy, nádherná kamera... tohle Tsui umí (nebo uměl?) jako nikdo jiný a některé technické aspekty snesou srovnání i s jeho OUTC. Stejně příjemný je i pohled na herecké obsazení - Dean Shek, Jacky Cheung, Mina Godenzi, Tony Leung Ka-Fai, Corey Yuen... to nejsou žádní béčkaři a všichni do jednoho to dokazují, především v dialogových scénách, kde Hark nešetří situačním humorem. Většina klíčových okamžiků totiž začíná nebo končí u nějaké náhody a se nelze divit nastálým honičkám, skrývačkám a nedorozuměním. Problém je v tom, že košatá předloha se těžko objímá. Harkovi se podařilo vytěžit z postav dramatický náboj a Deana Sheka si jistě budete pamatovat (nejen díky příspění Ching Siu-Tunga, který z něho několika šikovnými střihy udělal i kung-fu mistra), ale scény ve kterých se snaží pomocí humoru odlehčit tón filmu jsou až příliš natahované (např. schovávání se v ložnici nebo hrátky s dopisem) a ani dobré výkony herců nedovedou zakrýt jejich průhlednost. K prozrazení pointy gagu tak většinou dochází s několikaminutovým předstihem a vy už jen bezradně koukáte na hodinky. Nemít režisér k mání tak dobré herce, nevím nevím jak by to dopadlo. Ale Hark je měl, a navíc měl i Ching Siu-Tunga. I když je tu akce méně než v jejich dalších filmech, důvod k bitce nebo přestřelce se vždycky najde (pravda někdy skutečně takový důvod doslova spadne z nebe ;) a i když jsme ve válečném stavu a většinou tu štěkají pušky, Dr. Choy vlastní megašavli a tradiční trénink, takže mu nečiní problém vběhnout do olověného deštíku a rozčísnout pár mandžuských vojáků. A věřte, že kombinace Siu-Tungova rozevlátého stylu a Harkovy načančané kamery je esem, které přebije všechno ostatní. Někomu přijde dokonale samoúčelné, když se při finálním zúčtování v továrně najednou hrdinové dostanou do modře ozářené místnosti, kde prší (!) a začnou kolem sebe létat jako zběsilí, aby se ve vzduchu střetli zbraněmi a vyvolali tak celý gejzír jisker. Je to stylizace ad absurdum, ale Hark ji umí natočit s elegancí Michaela Baye a klidem, který vám všechny argumenty mocně odpálkuje... I navzdory bezchybné technické stránce však zůstává mírné zklamání... s tímhle potenciálem se dalo skórovat o dost lépe - nevyvážený scénář dělá ze stominutové podívané trochu velké sousto a akční scény jsou po dějové lince rozesety až příliš daleko od sebe. Přitom stačilo jen seříznout některé zdlouhavé gagy, obsadit někoho kdo skutečně umí rozdávat rány a devadesátiminutový výsledek by trhal rekordy. Ale to už je život a někdy nemusí pršet, stačí když kape. A tady to kape docela fajn. 70%

    • 20.4.2017  17:03

    Akční komedie Sammo Hunga jsou kořením osmdesátých let, něčím, kvůli čemu se vyplatí prohledávat e-shopy a nakupovat i dost exoticky pojmenované tituly. Slickers vs. Killers z téhle kategorie vybočuje nejen rokem vzniku (1991), ale i stylem. Akce je tu překvapivě málo (resp. je jí dost, ale většina se odehrává v naprosté temnotě... osudně špatný nápad ;) a humor se soutředí víc na konverzační uragán. Samozřejmě je tu i tradiční nálož hongkongsky ujetých vtipů a Lam Ching-Ying nosí opravdu HODNĚ ujetou kšiltovku, ale... všechno je tu tak nějak jiné. Hlavním hrdinou filmu je Success Hung, úspěšný prodavač telefonů, který se neustále dostává do neuvěřitelných situací. Jednoho dne se mu tak tak podaří utéct dvojici vrahů (Jacky Cheung, Lam Ching-Ying), ale jeho žena, mimochodem policistka, mu odmítá věřit. Za dvacet let manželství už má Hungových blábolů dost a její kolega Ai (Ngai Sing, tenhle film je plný hvězd, pro Singa to však byla jedna z prvních rolí) ho nijak nepodporuje, protože tajně po šéfce pokukuje a Hung mu stojí v cestě. Hung prožívá peklo i v práci, když musí čelit ambiciózní kolegyni (oba prodávají mobilní telefony, tedy pokud se ty krámy o velikosti cihly dají tak nazvat... komu se ale v Česku zdálo v roce 1991 o mobilu... Asiati jsou ve všem první ;). Není divu, že své bolístky si léčí u pohledné psycholožky. Mít takhle po ruce tři ženské se nevyplatí, zvlášť při Hungově smůle. Vrah kterému jen tak tak unikl, je totiž duševně nestabilní a vyhledá psycholožku zrovna ve chvíli, kdy je u ní Hung na pravidelném sezení (ve chvíli, kdy se Lam Ching-Ying do návštěvní knihy "podepíše" obrázkem netopýra, pochopíte, že hongkongská komika je bez hranic). A tady začíná standardní kolotoč, roztočený do ďábelských obrátek. Hung spolu s psycholožkou utíká z ordinace a cestou omylem srazí svojí kolegyni z práce. Zbytek už je historie, která se jen těžko vysvětluje na policejní stanici, když výslech vede vaše vlastní manželka. Hungův očistec ale začíná až ve chvíli, kdy se všichni přesunou do domku pro ochranu svědků. Hungova manželka je naštvaná, takže není slepá k Aiovu svádění, psycholožka je zase naštvaná na Aie, že si jí nevšímá a Hung jako obvykle neví, která bije. Sammo Hung se celkem odvážně pustil do neokoukaného žánrového posunu, který však ocení jen málokdo. Není zvykem v hongkongském filmu spoléhat na dialogy a herecké výkony a nelze říct, že by to Sammovi vždycky vyšlo (Cheungova zpověď proti zrcadlu nebo přehrávání mafiánského bosse jsou hodně mimo), v jiných pasážích vás ale herci postupnou gradací dotlačí do děje, ať chcete nebo ne. A občas to jde jen těžko, protože dialogy umí být nepříjemně šroubované a v místech, kde není po akčních scénách ani vidu, ani slechu, si začnete uvědomovat, proč se v hongkongských filmech příliš nemluví. Ultimátní problém je v tom, že ani jednu hádku ve filmu nemůžete brát vážně, Hung vám to svým pojetím a přehráním celé situace ad absurdum zkrátka nedovolí. Jenže tyhle hádky "naoko" mají vážné důsledky a když se konečně provalí, kdo je největším šmejdem, přijde vám to hodně vynucené a kostrbaté, ať už jde o souboj v přízemí nebo v prvním patře. Slickers vs. Killers jsou zkrátka jiným filmem než byste čekali. Minimum akce a poněkud sofistikovanější humor než bývá v kraji zvykem. Buďte na to připraveni a ušetříte si zbytečné zklamání. Nezapřu, že jsem se občas smál na celé kolo, ale také jsem často koukal na hodinky. Rád si vychutnám malý experiment, ale tady to mezi jednotlivými žánrovými vsuvkami příliš skřípe. 60%

    • 21.4.2017  13:51

    Každý akční herec zřejmě ve své kariéře dojde do bodu, kdy si řekne "publikum se nemůže nabažit mých kousků, kéž bych se tak mohl rozdvojit" a za pomoci filmových kouzelníků si svou myšlenku splní. Povedlo se to Van Dammovi (tomu hned několikrát) i Jet Limu a na začátku devadesátých let i Jackie Chanovi. Akční komedie Twin Dragons však není výjimečná jen dvojnásobnou porcí "chanovinek", je to jeden z nejlépe obsazených filmů všech dob. Jackie a Jackie jsou v úvodu filmu rozděleni díky incidentu v nemocnici (je to taková paralela se začátkem Dvojitého úderu ;) a vyrůstají odděleně. Z jednoho (toho co zůstal s rodiči) vyroste klavírní virtuos John Ma, z druhého pouliční grázlík Boomer. Celých třicet let se úspěšně míjejí v převelikém Hongkongu a jediné co je spojuje jsou podivné úlety. Když John hraje na klavír, Boomerova ruka nedokáže být v klidu a kopíruje tytéž pohyby, když Boomer kýchne, uleví si i John... Je poměrně jasné, že ti dva se brzy setkají. Boomer se spolu se svým kámošem Tysonem zaplete se zločinci, když zachrání pohlednou barovou tanečnici (Maggie Cheung) a John má zase plné ruce práce s novou "kamarádkou" (Nina Li Chi (manželka Jet Liho)), kterou mu cpe jeho obchodní kolega za ženu. Teď už stačí jen několik dobře mířených gagů, několikanásobná výměna partnerek a finální setkání obou bratrů zpečetěné velkolepou akční scénu na závěr. Připadá vám to tak trochu jako narychlo uplácaný dort? Máte pravdu. Twin Dragons vznikl jako "charitativní film" HK režisérského cechu a většina tvůrců na něm dělala skoro zadarmo. Obsazení těžko mohlo být hvězdnější - kromě dvou Chanů, Maggie Cheung nebo Niny Li Chi se tu objevuje celá řada slavných HK herců a tvůrců (většinou v malých roličkách). Yuen Chor (záporák z Police Story) hraje otce Johnovy snoubenky, Lau Kar-Leung se objeví jako doktor, John Woo jako oddávající a trio mechaniků si zahrála HK režisérská elita - Tsui Hark, Ringo Lam, Ng Sze Yuen. I za kamerou je hodně plno, o režii se postaralo hned několik lidí (Tsui Hark, Ringo Lam, Jackie Chan) a choreografie akčních scén je dílem těch nejlepších (Jackie Chan, Yuen Woo-Ping, Ching Siu-Tung, Tung Wei), takže... tady skutečně uvidíte něco, co jinde neuvidíte - neobvyklou spolupráci tehdejších špiček v mimořádně zábavné taškařici. Je fakt, že v některých místech je koncentrace zvučných jmen spíš na obtíž a film vypadá jako spíchnutý horkou jehlou, ale dobře vyvážený mix humoru a akce (dovedený v závěru do dokonalosti) bezbolestně zakryje slabé partie a vykouzlí vám příjemně strávené dvě hodinky. A to je v dnešní době k nezaplacení. 80%

    • 20.4.2017  18:16

    Coreyho Yuena jsem měl vždycky zafixovaného jako režiséra moderních akčních filmů. Policajti, honičky, střílečky, bitky... to všechno v perfektním balení s dokonalou choreografií. Samozřejmě tu byly i filmy jako Fong Sai-Yuk, ale vždycky jsem myslel, že je to jen taková úlitba trendům. Poslední dobou ale zjišťuji, že Corey si dobře vede i na poli fantasy žánru a Saviour of the Soul je toho jasným příkladem. Nemůžeme tedy hovořit o čistokrevné fantasy, protože ačkoliv hlavní hrdinové sviští vzduchem jak u Ching Siu-Tunga a používají černou magii, celý příběh se odehrává v současnosti, což dodává atmosféře zajímavý šmrnc. Projeví se to už v úvodní scéně, kdy Silver Fox (Aaron Kwok s přelivem ala Storm Riders) zachrání z dobře střežené věznice svého bývalého mistra. V kratičké sekvenci stihne Silver Fox se svým mečem zlikvidovat desítky strážných (Corey si nedělal násilí s dokonalými triky a tak je tu doslova přefigurínováno... podobná legrace nás později čeká v podobě létajících nožů, ty jsou skutečně hodně kýčovité). Jeho mistr ho pak požádá o drsnou formu eutanázie (která spočívá v tom, že vyskočí do vzduchu a Silver Fox mu rozstřelí hlavu) a vysloví své poslední přání - aby zabil ženu, která ho připravila o zrak. Tou nešťastnicí je May (Anita Mui), příslušnice městského sboru vojáků, která spolu s Chingem (Andy Lau) a Siu-Chuenem (Kenny Bee) likviduje nekalé živly. Už první scéna s touhle partou vás přesvědčí o tom, že Corey se nebere ani na chvilku vážně, zvlášť povedené situace si vybrala Anita Mui, která hraje jak May, tak její mírně ujetou sestru Jinx. Kombinace netradičního humoru (který je spravedlivě rozdělen mezi hlášky a vizuální gagy), akčních scén a romantiky pohání celý film kupředu. Během několika minut zjistíme, že Ching miluje May, stejně jako Siu-Chuena, který ji však stihl o ruku požádat o něco dřív. Ani náhle objevení Silver Foxe, jenž pošle Siu-Chuena do věčných lovišť nikomu nepomůže. May následuje radu své sestry a aby Chinga neohrozila svým soubojem se Silver Foxem, láme mu srdce a mizí neznámo kam. Chingovi na krku zůstane Siu-Chuenova mladší sestra Wai, která právě přijela z Číny a nachází svého bratra umírajícího (když do vás někdo narve dva kusy dveří, asi to docela bolí). Pokud by snad někdo čekal, že Wai se zamiluje do Chinga (který se o ní musí postarat), má body za postřeh, ale to zdaleka není jediná dívka, která se s ním zaplete. Cesty lásky jsou totiž nevyzpytatelné, i když je jasné, že v závěru se všichni sejdou na jednom místě a navzájem si pořádně protočí ciferníky... Corey asi hodně riskoval, když se pustil do podobně monstrózního projektu. Řada triků, vrstevnatý příběh a postavy, které byly doposud k vidění výhradně ve filmech od konkurence. Snad za to může pečlivě sestavený tým (spolurežisér David Lai (Scorpion King), kameraman Peter Pau (Tygr a Drak)), dobře sepsaný scénář Wong Kar-Waie nebo možná vynikající herci (jak Andy Lau, tak Aaron Kwok předvádějí výborné výkony, ale největší zásluhy shrábne Anita Mui, jejíž dvojrole je v jistých momentech naprosto geniální), ale všechno funguje jako švýcarské digitálky a ani přechod z žánru do žánru (romantiku střídá brutální souboj na veřejných záchodcích, melodramatický rozhovor se lusknutím prstů překlopí do scény, za kterou by se nemusely stydět ani nejlepší situační komedie) nepůsobí křečovitě. Navíc je tu znát i jistá ruka při organizování akčních scén. Pomineme-li triky s různými lektvary, poletující dýky nebo hrátky se zrcadlem (ty jsou však krutě originální), je tu všechno na vysoké úrovni a navzdory tomu, že Aaron Kwok a Anita Mui nemají příliš bojového vzdělání, poletují po scéně stejně zkušeně jako wushista-začátečník Andy Lau (ten dokonce při západu slunce vystřihne na pláži nečekaně dynamické kombinace). Corey tu hýří nápady a skutečně se blíží Siu-Tungovskému modelu (souboj meč versus jojo, z něhož se pak vyklube superohebný meč), k čemuž přispívá i dynamická kamera Petera Paua, který všechny lokace nasvítil tak nádherně, že ve chvíli kdy v obraze objeví "ručně animované létající nože" se neubráníte smíchu, protože vzniklý kontrast je příliš propastný. Saviour of the Soul mě velmi potěšil. Po pokusech Andrewa Laua - Storm Riders, Man Called Hero, Avenging Fist jsem si začal říkat, že podobně "košaté" filmy jsou nade všechny síly hongkongského průmyslu a vůbec nezáleží na tom, kolik triků do nich tvůrci nacpou. Coreyho Saviour sice v trikové oblasti nejvíc ztrácí, ale všechno ostatní by se mělo dostat do čítanek, ať se z toho dnešní a budoucí tvůrci poučí. Cesta nevede skrz tuny CGI triků, spoustu nerozvinutých postav a "falešné" bojové scény. Corey Yuen dokázal, že to jde jinak a líp a to, že při tom využil méně zdatné bojovníky stříbrného plátna, jen dokazuje, že problém Lauových filmů není v nedostatku akčních hrdinů, jako spíš ve zpuchřelých scénářích a nedostatku tvůrčí invence. Ale dost rýpání - schovejte Storm Riders do šuplíku a pojďte se mrknout na Savioura, který zcela jistě spasí vaše hladové duše. ;) 80%

    • 21.4.2017  16:57

    Japonsko, rok 2001 - věznice se staly majetkem soukromých firem a stát již nad nimi nemá žádnou kontrolu. Jsou vybaveny nejmodernější technikou a za jejich zdmi se dějí šílené věci. Do jedné z takových zprivatizovaných "továren" přichází i hlavní hrdina příběhu - Ricky. Je odsouzen za vraždu (nebyla to sebeobrana, ale Ricky jednal "správně" ;) na patnáct let a brzy se seznamuje s pravidly vězeňského života. Celý komplex je rozdělen na čtyři oblasti, každé velí jeden správce, nad správcem je zástupce ředitele a nad ním samotný ředitel. Platí tu staré známé "ruka ruku myje", což Ricky zjistí ve chvíli, kdy ve sprchách pomůže utlačovanému spoluvězni. Brzy se dostává do křížku s celým systémem a likviduje nepřátele arkádovým způsobem (hezky jednu šarži za druhou). Všechno mu to žerete, protože při tom stříkají galony krve a vy se náramně bavíte. Jak by taky ne, když se jedná o jednu z nejstylovějších adaptací japonské mangy. Pokud jste už někdy nějaký japonský comics četli (nebo viděli nějakou anime), víte, že i nemožné je možné. Comicsový Ricky má nadlidskou sílu, nepřátele trhá na kusy, holou pěstí jim rozráží hlavy, popř. je v nestřeženém momentě narve do megamlýnku na maso. Ani ostatní postavy nejsou žádná ořezávátka, ale prozrazovat další metody likvidace by bylo vůči budoucím divákům značně nefér, protože právě originalita mortalit je spolu s dokonalou atmosférou jednou z hlavních předností filmu. Málokdy se najde někdo tak šílený, aby adaptoval mangu v celé její zrůdnosti. Hongkongský režisér Simon Nam se o to pokusil a dokázal do necelých devadesáti minut našlapat ducha předlohy, aniž by se snížil ke klasickým filmovým ústupkům. Jeho dílko velmi rychle zkultovnělo a díky své brutalitě si vysloužilo i řadu alternativních (více či méně ořezaných) verzí... I na nejdelší (88 minut) stopáži je však vidět až příliš překotné tempo, které se snaží postihnout většinu situací z comicsu. Film se tak stává jakýmsi záznamem dlouhé bitvy s jednotlivými "bossáky" věznice, který je jen sporadicky přerušen vtipnou scénkou (i když japonský humor, zahrnující mentolky uschované ve skleněném oku jedné z postav, je hodně svérázný). Comicsová minulost vyhřezne na povrch i v mírně absurdních situacích (dřevěný vláček), ale to jen dokazuje klíšťoidní následování předlohy, které filmu ve výsledku určitě prospělo. Co však přehlédnout nelze jsou slabší triky. Film měl maličký rozpočet a i když v roce 1991 triky zřejmě vypadaly působivě, o dvanáct let později se, až na drobné výjimky, jedná o důvod k pousmání (což je velká škoda, protože některé originální scény sráží k zemi právě okaté použití figurín)... I to se však může obrátit v plus. Ptáte se jak? Ricky je celý šílený a pokud ho začnete brát v celé jeho zvrhlé poetice, možná zjistíte, že některé slabší triky a pseudokung-fu (Yukari Oshima jako jeden z bossů věznice a Fan Siu-Wong jako Ricky, by určitě zvládli víc) prostě "patří k věci" a doplňují výsledný koktejl absurdity, zbytečného násilí a přehnaných situací... Pokud nejste důchodce, těhotná žena nebo ředitel Společnosti pro pořádání čajových dýchánků, určitě Rickyho zkuste... a mějte po ruce něco ostřejšího k pití. Třeba to budete potřebovat. A možná by bodnul i steak... Pořádně krvavý ;). 80%

    • 21.4.2017  02:04

    Každý příběh má svůj konec, ale pokud snad od Chinese Ghost Story 3 čekáte pokračování prvních dvou dílů, nechte si zajít chuť. Ching Siu-Tungovi se totiž nepodařilo sehnat do hlavních rolí Leslieho Cheunga a ani Wu Ma neprojevil o účast zájem, takže děj se rázem posunuje o sto let dál a začíná se doslova od nuly a na stejném místě - v klášteře Orchidejí, známém z jedničky. Právě tam dorazí dva poutníci, budhističtí mniši - prastarý učitel a jeho mladý žák Fong (Tony Leung Chiu-Wai) a chystají se přenocovat. Prokletý klášter však brzo dostojí své pověsti a duchové se začnou slézat. Tady Siu-Tung trochu mate diváka, protože ačkoliv film začíná několikaminutovým flashbackem, připomínajícím první film, o sto let později veškeré činy postav vybledly - Lesní monstrum se těší dobrému zdraví, Siu-Siu (Jean Wong) se nereinkarnovala, ale stále úpí v otroctví a film tak nějak připomíná spíš remake než pokračování... Po kratičkém úvodu dojde k prvnímu střetu s duchy (které reprezentují krásné sestry, expertky ve svádění) a navzdory Fongově zarputilé snaze držet se co nejdál od žen, nakonec přeskočí jiskra a Fong se zamiluje do Siu-Siu (nebo je tomu naopak?)... Překvapivě se to nelíbí nikomu - Lesním monstrem (které plynule rotuje mezi ženskou a mužskou polohou hlasu) počínaje, sestrám (které zrovna moc vzájemných citů nepobraly) a starým mnichem (který razí heslo mrtvý duch = dobrý duch) konče. První ostřejší střet však vyhrává Lesní monstrum a mnich je unesen do koruny tisíciletého stromu. Fong uteče, ale přísahá, že se pro mistra vrátí. Ve městě potkává chamtivého bojovníka (Jacky Cheung) s dobrým srdcem a základy černé magie, a pln elánu se vrací zpět do kláštera Orchidejí. Je připraven zachránit mistra i milovanou Siu-Siu... Chinese Ghost Story 3 patří do škatulky pokračování bez kterých by se filmový svět klidně obešel. Ani absence kvalitního scénáře a hlavní hvězdy série Ching Siu-Tungovi nezabránila ve spuštění kamer... "Náhradník" Tony Leung je sice jako mnich Fong roztomilý až běda, ale chybí mu ona Cheungovská ztřeštěnost, když k tomu ještě přidáme výrazně umírněného Jacky Cheunga, dovedete si spočítat, že vaše bránice si tentokrát odpočine a na úkor humoru se neurvale protlačí romantika. Samozřejmě nic proti milostným scénám, tím spíš, když se k rozkošné Joey Wong přidala Nina Li (manželka Jet Liho), to už je totiž opravdu na co koukat... Siu-Tung bohužel nedokáže v prostřední pasáži pořádně rozjet tempo a doslova se utápí v neškodném laškování, díky kterému příběh i divák netrpělivě přešlapují na místě. Finále snímku je pak sice tradičně šílené (a já opět koukám s vytřeštěnýma očima, protože Siu-Tung mě vždy ohromí nějakým novým výplodem svého šíleného mozku), ale trošku mu ubližuje nasazení počítačových triků (které přeci jen na počátku devadesátých let nebyly v Hong Kongu na nejvyšší úrovni). Třikrát škoda, že Siu-Tung věci uspěchal a nepříliš citlivě tak zakončil svůj úspěšný hattrick. První díl se stal klasikou, druhý byl víc než solidním pokračováním, ale třetí zůstává jen nevýrazným rozloučením s jednou z nejslavnějších duchařských sérií všech dob. Mít kapku lepší scénář a nesnažit se tvrdošíjně o opakování osvědčených klišé, mohlo to dopadnout lépe. Mnohem lépe... Takže sbohem důvěřiví mniši, divukrásné duchoženky a odporná monstra. Budu vzpomínat s láskou... 60%

    • 20.4.2017  22:09

    Stephen Chow je v hlavní roli nepřekonatelný a nemusíte zrovna chodit na hongkongskou střední, abyste pochopili většinu fórků (jen ty zárodky Triád ve třídách budou možná tuzemskému publiku kapku cizí ;). Jako ve většině Chowovek je tu základem duo Stephen Chow-Ng Man Tat (tady hraje jeho spolupracovníka a "otce", předstíraný Parkinson patří k vrcholům jeho "herectví") a chemie mezi nimi by se dala krájet. Režírující Gordon Chan se příliš nepitvá v naznačeném nedostatku zodpovědnosti, který si musí Chow ve škole vyléčit a soustředí se především na nepřetržité salvy gagů a romantickou linii. To když se Chow zamiluje do jedné z učitelek (Man Cheung) a kvůli tomuhle vzplanutí je ochoten podstoupit doučování a další nechutnosti, kvůli kterým kdysi ze školy utekl a dal se k policii. Kromě dobře mířených vtipů zaujme i několik akčních sekvencí, ve kterých Chow i jeho doublové dokazují, že kvalitní bojovka se ujme v jakémkoliv žánru. Velká škoda, že akce trvá vždy jen několik vteřin, kopírka pouličního boje z Police Story 2 vypadala velice pěkně, stejně jako úvodní přepadovka (proč jenom Gordon Chan takovéhle věci později zcela zapomněl). Těžištěm je ale humor, jenž je vždy na prvním místě a s přehledem zakryje chatrný scénář a mírně televizní fazónu, která snímek strhává zpátky do osmdesátých let (to je myšleno částečně jako poklona, i když si nemyslím, že by to Gordon Chan udělal úmyslně). Tentokrát opravdu nemusíte být die-hard fanda Chowových exhibic, abyste se smáli na plné kolo, protože i ostatní herci se projeví jako zdatní nahrávači a dovedou povýšit "jen" průměrné gagy na takřka geniální okamžiky. Nelze se divit, že vznikly další dva díly, protože jakkoliv Chow ždímá školní prostředí ve všech směrech, zbývá ještě hodně neprozkoumaných území. A po skončení titulků budete skoro žadonit, aby se do nich tenhle hongkongský Jim Carrey vydal. A nebo možná ne. Záleží to na vaší náladě a vkusu, stejně jako Carrey má Chow přibližně stejně velký tábor příznivců i odpůrců a když vám jeho svérázná komika nevleze pod kůži hned, jste ztraceni a musíte jít masírovat bránici jinam. Museli byste být ale opravdu velcí suchaři, aby vám při sledování Fight Back to School alespoň párkrát necuknuly koutky. 70%

    • 20.4.2017  16:08

    Čína, začátek 20. stol. Stejně jako se světem šíří pokrok a průmyslová revoluce, tak se rozlévají i američtí a britští osadníci. Nyní dorazili k břehům Číny. V rozsáhlém území vidí nejen levné parcely, ale hlavně levnou pracovní sílu, kterou lákají na své lodě pohádkami o zlatých dolech a velkém bohatství. Američané samozřejmě čínské vládě "mažou med kolem huby", a tak není divu, že jim jdou úředníci na ruku. Nic z toho ještě neví Wong Fei-Hung (Jet Li), vynikající lékař a skvělý bojovník. V nejbližších dnech bude ale svědkem událostí, které změní jeho život. A které z něj udělají legendu. Američtí osadníci a vojáci jsou plni arogance, stejně jako jejich pušky jsou plné střelného prachu. Není se tedy co divit, že brzy dojde k prvním potyčkám mezi Fei-Hungovou lokální armádou a "americkými ďábly", výsledkem jsou bohužel tvrdé sankce vedené proti Fei-Hungovi. Poté, co je Fei-Hungova škola bojových umění a zároveň klinika vypálena sousedním gangem (nemalou zásluhu na tom má druhá hlavní postava příběhu Foon (Yuen Biao), ve skutečné historii jeden z nejslavnějších Fei-Hungových žáků) a nad Čínou visí hrozba zákazu bojových sportů, objevuje se ve městě mistr Yim (Yam Sai-Kwoon). Ovládajíc unikátní techniku železné košile (viz. níže), chce si ve městě otevřít školu. Aby si ovšem zajistil dostatečnou publicitu, musí porazit toho nejlepšího. Vyzve tedy na souboj Fei-Hunga. A tím teprve ty pravé potíže začínají... HK instantní akce většinou nejsou založeny na příběhu, ale na principu. Nezáleží ani tak na tom, co se v nich děje, jako spíš na tom, jak se to děje. Filmy ze zlaté éry měly většinou stejný scénář ve stylu "mladíkovi (hlavní hrdina) zabijí rodiče/bratra/sestru, načež on začne tvrdě trénovat a ve velkolepém finále to zloduchům vrátí i s úroky". Once upon a time in China je ale právě pověstnou výjimkou (netvrdím, že jich neexistuje víc). Její příběh se rozlévá jako divoká řeka do všech stran a dějové linie příběhu lze těžko spočítat na prstech jedné ruky. To ale samozřejmě neznamená, že by tvůrci zapomněli na to ostatní. Filmy z této série (a zvláště tento první díl) jsou hlavním stavebním kamenem kariéry HK superhvězdy Jet Liho. Sice ho diváci (převážně v asijských zemích samozřejmě) znali už od skvělého Shaolin Temple, ale teprve tohle byl ten pravý superhit a mezi fandy kung-fu filmů se stal velice rychle nehynoucí klasikou. Jak by také ne, přes úctyhodnou délku (128 minut, existují ovšem i podstatně kratší, prostříhané, verze) si film díky brilantnímu scénáři drží hyperkinetické tempo, které "ukazuje zuby" ve vyšperkovaných bojových scénách. Občas sice přes všechny ty dráty není vidět, nehledě na to, že Tsui Hark si tenkrát s návazností střihů (na některých místech) starosti nedělal, i tak ovšem film obsahuje bojové scény, které patří do zlatého fondu akční kinematografie. Samozřejmě mluvím hlavně o slavném žebříkovém souboji na konci filmu, ale i vodním baletu s kládou. Pokaždé, když se Fei-Hong utká s mistrem Yimem, je to zážitek, mysl však zůstává stát i při ostatních scénách, např. při úvodním tanci s drakem. Once upon a time in China je pádným důkazem pro všechny, kteří si myslí, že kung-fu filmy jsou béčka s poskakujícími šílenci... Je to v pravdě umělecké dílo, které obsahuje přesně dávkované porce nevídaných bojových scén, přiměřených hereckých výkonů, vypečené atmosféry, to vše sloužící ve prospěch celku, provedené elitou HK kinematografie. Podobné filmy se netočí dvakrát, a proto byste neměli propásnout šanci tenhle kus shlédnout. Kdo ví, třeba se váš názor na HK kung-fu filmy změní. Ti, kdo Once upon a time in China viděli, už vědí svoje a cestou necestou si určitě pobrukují hlavní hudební motiv, který se vám s neodolatelnou drzostí dostane do hlavy a už v ní zůstane... 100%