HKstars

Jet Li před kamerou, Wong Jing za kamerou, Corey Yuen zodpovědný za akční scény - to je sestava více než silná. "Legenda o Červeném draku" je dalším z výrazných kung-fu filmů, které se objevily v našich videopůjčovnách. Jet představuje Hung Hei-Kwuna (není bez zajímavosti, že jde o skutečnou historickou postavu, reálný šaolinský mistr Hung Hei-Kwun vytvořil jihočínský styl Hung Gar a podobně jako Wong Fei-Hungovi, i jemu se dostalo patřičné filmové pozornosti), jehož vesnice i rodina byla pobita císařskými vojsky nově nastupující dynastie Čching. Po krátkém úvodu se přesouváme o několik let později, kdy Hung křižuje Čínu se svým jediným přeživším synem (zde ztvárněným baculatým Miu Tsem, kterého možná znáte z My Father is Hero) a pátrá po vrazích své rodiny. Seznamují se s atraktivní zlodějkou Červenou fazolkou (?:-), kterou k mému potěšení hraje hongkongská krasavice Chingmy Yau;-) Do tichého městečka dorazí také císařská armáda hledající jakýsi poklad Shaolinu, jenž lze nalézt jen s mapou vytetovanou po částech na zádech pěti chlapců, se kterými se mezitím Kwun i jeho syn spřátelili. Začíná se tak odvíjet příběh Kwunovy pomsty a možná ještě něco navíc... Jak je na první pohled jasné, základní zápletka není nikterak originální a v podstatě jde o stokrát omleté téma "dynastie Čching versus Shaolinský klášter". Nicméně 70. léta máme již naštěstí za sebou a tak je i v Legendě o Rudém draku špetka invence. Tak především jde již tradičně o podivný čínský humor ("Pomohla bys mi vyprat ty skvrny z tátových spodků?":), který se ve filmu hned několikrát vynoří z hlubin jinak všeprostupující šaolinské odplaty a dále oplývá tento film ohromnou fantazií, která se odráží jak v ději, tak - a to především - v bojových scénách, které jsou kapitolou samy pro sebe... Jak je zřejmé z úvodního odstavce i z titulků filmu samého, akčním režisérem je proslulý Corey Yuen, hongkongský choreograf číslo 2 (prvenství již několik desítek let drží Yuen Wo-Ping:). Kupodivu však v případě Rudého draka zdaleka nejde o tuctové bojové scény, ale opravdu originální akci, která obsahuje jak klasické pěstní souboje, tak i tolik diskutované "lítačky", kterými ovšem Corey s mírou šetřil. Navíc je akce - ostatně jako zbytek filmu - prostoupená šílenými nápady: hlavní záporná postava, kterou v úvodu Jet hodí do ohně, mašíruje ve filmu v jakési rytířské zbroji a k dopravě zásadně používá podivnou plechovou polenici, ve filmu dojde k použití pro klasické filmy možná trošku nezvyklých zbraní, jako jsou například šicí potřeby...:) Navíc, Jet a jeho filmový syn používají rádi dlouhé kopí a opravdu je na co koukat. Co se záporných zážitků z filmu týká, nejde nezmínit právě onu poněkud nadsazenou akční choreografii, která možná nesedí každému. Naštěstí se však v tomto ohledu Rudý drak rozhodně nemůže rovnat známým zástupcům žánru wuxia a stojí někde na půli cesty mezi oběma protipóly. Dále jsem ve filmu narazil hned na několik "úsměvných" podivností (velitel rebelů si čte knihu s drobným čárovým kódem v rohu přebalu, jedna z postav se objeví v sáčku a s kravatou a čtveráckým kloboučkem, z "voskového muzea" (?:) se ve finále na střeše vyklube místní radnice včetně velkých radničních hodin... všechny tyto prvky mi k počátku dynastie Čching moc nesedly:-) , nicméně ty připisuji spíše výše zmíněnému čínskému humoru. V poslední řadě bych rád napsal, že pro diváky, kteří si už možná až příliš zvykli na kantonštinu a angličtinu, může být český dabing trošku nezvyk, nicméně musím uznat, že v češtině zní i hongkongské vtípky míň infantilně než v originálním znění:-) S českým překladem se přirozeně pojí i nejedna vada na kráse, například mandžuskou armádu kdosi překřtil na "manžuovu armádu" a jméno Rudé fazolky (Red Bean) nebylo pro jistotu přeloženo vůbec... New Legend of Shaolin rozhodně není úplně typickým zástupcem svého žánru klasických kung-fu snímků. Možná právě proto se asi nezavděčí všem. Nicméně pokud nebudete nad filmem moc přemýšlet a přihmouříte oko nad profláknutou zápletkou (však je to taky snad poslední exemplář tohoto vyhynulého žánru), je Rudý drak dobrou volbou na jednoduchý a zábavný film... 70%

Wong Fei-Hung tentokrát přijíždí do rodného Fushanu spolu s "tetičkou", která se tu setkává s mladým rusem, kterého potkala na svých západních cestách, Fei-Hung pochopitelně žárlí... Než stihnout dorazit domů, je Wongův Po Chi Lam zdevastován bezohledným majitelem konkureční školy, který nechce aby se Wongova škola zúčastnila lvího tance sponzorovaného samotným císařem. Zde se poprvé ukáže famózní bojové umění Thunder Foota (Xin Xin Xiong - ve dvojce hrál Gao Kunga). Když Fei-Hung přijde škola je zničena... Je vidno, že Fei-Hung bude mít tentokrát hodně práce - bojovat o svou lásku s rusem Turmanovskym, připravit se na lví tanec a uklidňovat rozvášněné mistry ostatních škol, kteří bojují kvůli účasti na lvím festivalu. Možná ještě můžeme prozradit, že Thunderfoot se nakonec přidá na stranu Wong Fei-Hunga (a zůstane s ním po zbytek série), ale zbytkem už se nechte překvapit.... Třetí díl dále rozvíjí charakter Wong Fei-Hunga, konečně "vyzná" lásku tetičce, tentokrát už ji říká Yee (jejím jménem), nakonec se s tím smíří i jeho otec Wong Key-Ying, uvidíme tu filmovou kameru, ruskou špionáž a jako vždy vypečené scény. Za zmínku stojí nejen jakýkoliv souboj s ClubFootem, ale hlavně Fei-Hungův souboj na oleji a závěrečná dvacetiminutová bitka na Lvím festivalu. Trojka sice postrádá kouzlo prvních dvou dílů (nemá onu klasickou atmosféru), i tak je ale důstojným členem trojice, která by měla formovat vaše kung-fu obzory, pokud budete mít šanci ji vidět, neváhejte ani vteřinku. 60%

Wong Fei-Hung konečně zavítal do Ameriky? Šestý díl legendární série Once upon a time in China vám předvede, že až s příjezdem číňanů začíná být Západ pořádně divoký... Once upon a time in China & America vychází z nápadu Jackieho Chana, jenž ho o pár let později realizoval v Shanghai Noon, proto se nelze divit, že se šestá OUTC a Tenkrát na Východě tak trochu podobají - Wong Fei-Hung s Clubfootem a Yee se vydávají na Západ, pokřtít tu první Po Chi Lam v Americe (ehm, nějak neodbytně mi to připomíná i Mastera ;). Hned po cestě však dostavník přepadnou indiáni a i když jim Fei-Hung dá co proto (Jet Li je pořád zatraceně ve formě a dráty se postarají o to, aby všechno pořádně lítalo), je smeten spolu s ostatními do vody a doslova "uplave" k indiánům... To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby se cestou nepraštil do kamene a neztratil paměť... celá půlka filmu pak sleduje dvě linie - Wong Fei-Hunga, kterak si hraje na indiánskou babičku a Clubfoota s Yee (s novým kamarádem, slámovlasem Billym), jenž jsou vystaveni teroru ze strany amerických buranů (ehm kovbojů). Číňani zkrátka nejsou ve městě moc vítáni a nejvíc leží v žaludku místnímu starostovi. Stačí už jen přidat naplánovanou loupež půl milionu dolarů, kterou si chce starosta vylepšit důchod a partičku přidrzlých desperátů, které vede mexický Drákula s hrobařskou visáží, a každému je jasné, že čínská komunita se v tomhle městě moc neohřeje. Naštěstí přijíždí Wong Fei-Hung a během vysvětlovací bojové scény (která je zároveň úsměvnou vzpomínkou na předchozí díly) se mu zázračně vrací paměť, akorát včas, aby stihl zabránit katastrofě, která se snáší na hlavy čínských přistěhovalců... Šestá OUTC musí v divákovi nutně vzbudit pocit, že méně je někdy více... Možná i Tsui Hark pomalu vycítil, že je čas odejít ze scény a režii tohoto filmu přenechal Sammo Hungovi (a je to poznat, především na příliš neposedné kameře, která ruinuje půlku akčních scén). Výsledkem je folklórní taškařice nad kterou se nesmíte zamyslet ani na vteřinu, protože jinak by vám hráblo - bok po boku tu najdete hodné i zlé indiány, kteří umí kung-fu, hodně zlé kovboje, kteří umí kung-fu, hlavního záporáka co vypadl z brožury "Největší úchyláci devatenáctého století" (a umí kung-fu ;)... všichni přehrávají ostošest, nikdo nikomu nerozumí (jazyková bariéra je sice vděčným tématem, ale měla by se používat střídmě) a humor se kamsi vytratil (pár gagů tu je, ale vyzní hodně rozpačitě). Je to jako by Sammo Hung nevěděl co vlastně točí - na komedii se film tváří (a bere) moc vážně, ale zároveň mu chybí atmosféra a jakási bájná aura, kterou známe z prvních dvou (pro někoho možná tří) OUTC. Ani Jet Li nevypadá, že by si Wong Fei-Hunga užíval a místy hraje vysloveně z donucení. OUTC 6 tak zůstává jen průměrným počinem a nepříliš slavným zakončením proslulé série. 50%

Když se má ve městě stavět nový stadion, na kterém by si to rozdávali nejlepší američtí fotbalisté, jediné, co stojí bezcharakterním manažerům NFL v cestě, jsou majitelé pozemků. A dva konkurenční gangy: asiati a černoši. Netrvá samozřejmě dlouho a skrytá válka přináší první oběť. Tou je ovšem Po, syn vůdce asijského gangu. Ten, kdo ho zabil, ani neví, co udělal, protože jeho bratr Han (Jet Li) neváhá utéct z HK (HK - HongKong) vězení (kde byl samozřejmě neprávem), aby si s nim vyřídil účty. A mimo to se neplánovaně zamiluje do dcery vůdce nepřátelského gangu Trish (Aaliyah) (jejíž bratr je později též zlikvidován). Nakonec ale samozřejmě vraha najde. U většiny HK filmů se ani nevyplatí žehrat na slabý příběh (ani když využívá klasiků UK literatury :-). Romeo musí zemřít tuhle linii čestně drží (dokonce akceptuje i některá HK pravidla, např. že zloduch není jistý až do poslední třetiny filmu). Podobně jako u (HK) filmů Jackieho Chana je příběh jen vatou, která slouží jako výplň, když se zrovna nekope nebo nestřílí. Tuhle vatu naštěstí zachraňují slušné herecké výkony Delroye Linda a Aaliyah (na to, že je to debut zpěvačky, je to obdivuhodné). Jet Li sice moc nemluví, ale o to víc kope. A právě akční scény jsou těžištěm celého filmu. Samotných bitek sice dohromady moc není, ale svůj účel plní. Hned při té první si všimneme, že tvůrci se evidentně přiučili u Matrixe (Joel Silver v pozici producenta se holt nezapře), ale krom zpomalených záběrů a obvyklých Jet Liho kejklí se dočkáme i "poučných záběrů" (jsou asi čtyři). Kamera při nich vytvoří jakýsi rentgenový obraz a ukáže nám, která kost pod rychlými údery Jeta právě praská. Vcelku originální nápad. Tady ovšem měla práce počítačových animátorů skončit. Bohužel, nestalo se tak. To co některé (jsou dvě) bojové scény naprosto kazí (kromě občas neskutečně vlezlého hip hopu, který je na mnoha místech použit jako dekorativní kýč, aby divákovi namlátil do hlavy, že teď jsou právě na scéně hoši z Harlemu) jsou počítačové triky. Zní to neuvěřitelně, že se Jet Li nechal uvrtat do takové věci, ale je to tak. Ve dvou scénách (popravdě ve třech, ale v té třetí to není Jet Li, ale Russell Wong a navíc byste tu úpravu ani nepoznali) je, už tak dokonalým pohybům, trošku pomoci přidáno. Popravdě řečeno, trošku je špatné slovo. Nejen, že oba pohyby (jeden trik Jeta přetočí ve vzduchu a vrhne ho zpět, bez jakéhokoliv odrazu od čehokoliv. Druhý ho zase strhne ve výskoku dolů) působí naprosto směšně a nereálně, ale navíc kazí celou scénu (dvojnásob pak závěrečné finále). Za jediné vydařené bojové scény tak lze považovat pouze utěk z vězení a fotbalový zápas v HK stylu (ten opravdu stojí za to). Je pravda, že i kdyby se scény vyvedly, ani zdaleka by nedosahovaly preciznosti původních Jet Liho filmů, ale míchat Jet Liho, počítačové triky a hip-hop do sebe, to už je trochu moc. I přes to všechno je tenhle netradiční žlutočerný akčňák solidním kouskem (také díky dobře odvedené režii debutanta Andrzeje Bartkowiaka). Ti z vás, kdo Jet Liho neznají, budou u vytržení, co všechno tenhle asiat dokáže (a věřte, že toho dokáže MNOHEM víc) a ostatní můžou tuhle kung-fu kriminálku brát jako Jetovu rozcvičku před nějakým opravdu velkým hollywoodským filmem. 70%

S třetím dílem Shaolin Temple se konečně dostáváme zpět do slovůtného kláštera. Stejné kulisy, stejné mentorování a stejné obsazení. Není to už trochu nuda? Trojnásobnou frakturu na toho, kdo jen na chvilku pomyslel, že by se tahle série mohla snad zvrhnout do stereotypu. K režii se dostal renomovaný Lau Kar-Leung a Jet Li se tu konečně dostává do provozní teploty a předvádí, ač je nemožné to připustit, ještě lepší výkony než v předchozích dílech. Děj začíná v klasickém prostředí Shaolinu, kde parta všehoschopných mnichů dře od úsvitu do soumraku - jeden z nich (Jet Li) ale dře víc a pod rouškou jeho snažení se skrývá touha po pomstě. Příběh je ale to poslední o co tu jde (naštěstí zmizela hudební produkce (tedy je tu jedna výjimka řadící se spíš do kategorie čínského popu), ale malá lekce z čínské politiky neuškodí ;). Shaolin Temple 3 má totiž neuvěřitelný podíl akce (na úkor všeho ostatního). Víc než půlka filmu se tak zvrhává do neředěné akce a film by se dal popsat třemi body: akční úvod - akční výplň - akční finále. Tedy, ne že by to snad někomu vadilo, protože akční scény tu trhají oči z pantů, a navíc pokud se objeví nějaká "dějová" scéna, je většinou třeskutě vtipná (Jet si např. už podruhé (poprvé v Shaolin Temple 2) navlékne ženské šaty, dost mu to sluší mimochodem :), což sice nekoresponduje s poměrně vážným duchem filmu, ale na podobnou žánrovou rozpolcenost jsme už u Lau Kar-Leunga docela zvyklí. Ale zpátky k tématu, bojovým scénám: Třetí díl se v tomto ohledu skutečně překonává a IMHO jde o nejdynamičtější (nejakčnější, nejcoolovější... další nej si doplňte sami) filmovou aplikaci wushu, která je k vidění. Nejsem doktor, ale to co ti kluci a holky na plátně předvádějí by zřejmě uvedlo v křeče kdejakého posudkového lékaře. Jestli tohle není důvod pro shlédnutí filmu, tak už teda vážně nevím, čím vás přesvědčit :). 100%

Podle pověsti (která je předzpívána během úvodních titulků) žijí na dvou stranách řeky dvě rodiny - deset Draků (chlapců) praktikujících styl Shaolinu a osm Fénixů (dívek) cvičicích styl Wutangu. A jak známo i číňani prožívají divokou pubertu při které nenechají na pokoji jedinou sukni (bez ohledu na to jestli jsou počestnými mnichy nebo ne). Druhý díl Shaolin Temple, pojmenovaný příznačně "Děti ze Shaolinu" vám to předvede v celé své kráse. Skotačení posouvá film do mírně komediální polohy (i když neotesanost některých vtipů a výkony většiny herců, by filmu mohla závidět i turecká kinematografie) ve které však stále zbývá místo na neuvěřitelné bojové výkony, tentokrát se blýskne hlavně dorost... Na počátku příběhu zastihneme obě rodiny (Draky i Fénixe) ve velice nešťastném rozpoložení. Drakům chybí ženská ruka (nemají dost krav, aby se jejich příslušníci mohli dobře oženit. Celá rodina je složena ze sirotků, které vede a učí Shaolinský mnich) a dědictví stylu visí na vlásku. U Fénixů zas chybí mužský potomek, který by se naučil tajný styl Wutangského meče (ten mistr nechce svěřit dívkám, protože se bojí, že všechny jednou provdají a na bojová umění zapomenou). Ale jakmile divák zahlédne popichování obou klanů u vody a oči Jet Liho (jednoho z Draků) se střetnou s jednou z dívek, je jasné, že řešení je blíž než si kdo myslí. Na scéně se ale objeví banditi (kteří mohou mj. i za to, že chlapci-Draci nemají žádné matky) a chtějí oba klany poštvat proti sobě (to nebude díky horkým hlavám na obou stranách tak těžké...). Tahle čínská pohádka (okořeněná pronárodními hudebními čísly) se pak zvolna (v přestávkách mezi akčními scénami) zvrhne v sociální drama, které ale samozřejmě skončí stoprocentním happyendem. Předem nalajnovaný příběh ale není to co by vás mělo odradit, protože byste tak přišli o fantastickou wushu exhibici, kterou v jiných filmech rozhodně neuvidíte. Jet Li předvádí zas a znovu neuvěřitelné "divočárny" a ani zbytek obsazení se nedrží při zemi. Vše graduje v závěrečné patnáctiminutovce, kdy se rozpoutají opravdové orgie. Nejen díky tomu je pro milovníky tradičních bojových scén tenhle film povinností. 80%

Milník čínských bojových filmů. V roce 1979 konečně čínská vláda trochu popustila uzdu a dala svolení k natočení film s prvky bojových umění. Z celé Číny se tedy seběhli mistři bojových umění (resp. byli pochytáni producenty) a natočili jeden z nejlepších akčních filmů všech dob. Ačkoliv má Klášter Shaolin velice slabý příběh (typická zrada/pomsta je tu sice obalena vládními intrikami a výcvikem v Shaolinu, nicméně se jedná jen o prachbídné berličky ;) a filmový štáb tenkrát točil spíš metodou pokus-omyl, jsou tu věci, které snímku neodpářete a které z něho činí naprostou klasiku. Ať už jsou to báječné lokace nebo důvěryhodní mistři bojových umění (aby taky ne, když jde o pravé mistry... v tomto filmu nebylo použito kaskadérů ani choreografů... všechno zvládli herci sami, měli k tomu ty nejlepší dispozice), předvádějící neuvěřitelné kousky nad kterými se i dnes tají dech. Film se točil téměř dva roky (!) a bojové scény byly dovedeny do naprosté dokonalosti. Ve filmu nenajdete "herce", který by nedokázal zlikvidovat dveře od latríny pouhým pohledem, ovšem byl tu jeden, který nezůstal u meditací a po úspěchu Kláštera Shaolin se u filmu uchytil. Tedy přesněji řečeno, stal se jednou z největších filmových hvězd současnosti. Mluvím samozřejmě o akční ikoně jménem Jet Li. Produkce ho vybrala jako talentovaného mladíka a obsadila ho do hlavní role - Jet prokázal nejen herecké schopnosti (i když těch pár scén, ve kterých bylo vyžadováno "hraní", je dnes spíš pro smích), ale hlavně neuvěřitelnou fyzickou připravenost - bez drátů, speciálních efektů a kaskadérů, tu Jet předvádí to nejlepší ze své výbavy a samotný jeho výkon je dostatečnou pozvánkou ke shlédnutí tohoto filmu, který následovaly ještě dvě pokračování. 100%

Chiu Siu Tung nás opět (po Kung-fu Cult master) zavádí do světa, kde je létání druhou přirozeností a každá trochu důležitá postava má v zásobě nějakou neodolatelnou fintu (např. neviditelná rána posvátné mrkve). Hlavní náplní jsou místy neuvěřitelně brutální souboje (při kterých to odnášejí nejen lidi, ale i užitková zvířata a méně odolné budovy). Příběh se točí kolem "bordelu v Číně" ve stylu rebelové (a japonští ninjové) proti armádě ta proti sektě a ti všichni proti Holandsku ;) Je to jen přípravka pro bojové scény a vzhledem k přehuštěnosti postav (je jich tu fakt HODNĚ) časem stejně přestanete děj vnímat a film se vám smrskne na ukázku nejlepší drátologie devadesátých let... A jestli ne nejlepší tak rozhodně nejvíc hardcore. Možná by stálo za to v některých scénách rozdat hrdinům padáky. Pro každý případ. Někomu se možná nebude Siu-Tungova choreografie moc líbit (všechno je kapánek předimenzované a někdy šíleně střižené, každopádně poražený většinou končí v obrovském tratolišti krve), ale moje srdce vyhrály akční scény díky originalitě (ať už jde o zbraně, postupy či kombinace triků, které postavy používají). Je to věc, která se mi hodně líbila už v Kung-fu Cult Master. Siu-Tung se prostě snaží přinést na plátno svět plný bájných hrdinů o kterém sní každý malý číňan (a několik dospělých, všeho schopných, evropanů ;). Všeho moc ale škodí a zběsile hnaný příběh (snažící se nacpat do dvou hodin celou čínskou mytologii) by mohl leckoho unavit. JENŽE - je tu ta akční část filmu, která je vynikající po všech stránkách. Siu-Tung se pochlapil a swordsplay v jeho podání má ten pravý odpich. Povedené jsou i supermegachvaty (a že se jimi nešetří). Konečně jsem začal věřit tomu, že tenhle chlapík dokáže dělat choreografii jedna báseň. To všechno v podání party špičkových herců vypadá moc moc dobře. Jet Li jako svérázný drunken master, Ling Ching Hsia jako baba-chlap se superschopnostmi nebo Rosamund Kwan s apartním bičem. Kdo by odolal? Swordsman 2 mě zkrátka překvapil. Je to to nejlepší co jsem od Chiu Siu-Tunga viděl a v mé sbírce bude mít tenhle film čestné místo - jako jeden z mála dokáže vytvořit vlastní fiktivní svět ve kterém by dostal přes hubu i Superman kdyby se nenaučil polohu útočícího kávovníku. Pokud vaše fantazie nekončí u standardních mlátiček ve kterých není dovoleno hrdinům překonávat gravitaci, tenhle film si užijete. Navzdory slabému příběhu a přehnané a mnohdy samoučelné brutalitě. Tenhle film má prostě "koule", věřte nebo ne... 80%

Tentokrát film ze starého dobrého Shaolinu. Moc si ho ale neužijeme, neboť hlavní hrdinové, kamarádi Junbao (Jet Li) a Chinbo (Siu-Hou Chin), jsou zanedlouho z klášteru vyhozeni a protloukají se životem sami. Jejich cesty se ale brzy rozdělí, Junbao zůstane ve vesnici s rebely a Chinbo odejde hledat štěstí v armádě (která potírá rebely). Je jisté, že jejich cesty se znovu střetnou... Yuen Woo-Ping tentokrát skutečně používal dráty, jako by se nechumelilo, a díky tomu můžeme vidět věci, které asi hned tak v jiném filmu neuvidíme (spektakulárnost některých scén netrumfne snad ani podobně laděný Iron monkey). Pokud chcete vidět něco jako Shaolin, ale s trochou humoru, skvělými akčními scénami a mírně hyperrealistickým kung-fu, tady jste na správné adrese. Spolu s Once upon... a Fong Sai Yuk tvoří tenhle film jakousi svatou trojici Jetových filmů s tématikou historického kung-fu. Rozhodně si nenechte ujít. 90%

Wong Fei-Hung útočí na Ameriku? Řeknu vám, nevím sám co si o Masterovi myslet ;) Tsui Hark ho natočil v roce 1989 jako podivuhodnou americko-hongkongskou mozaiku, ale v samotném HK ho vydal až o tři roky později pod názvem Wong Fei-Hung ´92. Jedná se rozhodně o jeden z nejujetějších počinů jeho a Jetovy kariéry... Pokud jsem vás navnadil, čtěte dál. V bezejmenném americkém městě se setkáváme s mistrem Takem (Yuen Wah - namaskovaný do podoby stárnoucího mistra a doktora v jedné osobě), jenž zkouší štěstí v Americe za pomoci tradiční čínské medicíny (jeho obchod se jmenuje Po Chi Lam!). Než se stačíte rozkoukat, začne na vás Tsui Hark zběsile útočit nenadálým množstvím informací - objevuje se zkrachovalá baletka, americký mistr bojových umění s jeho "street fighting" školou, jehož image by mu jistě zajistila slibnou kariéru rockové hvězdy (ovšem jeho styl oblékání směřuje spíš k čtyřprocentní menšině) a pak na scénu konečně přijíždí náš hrdina Jet (Jet Li), žák mistra Taka, který konečně dostal vízum a přijel svého učitele navštívit. Po menším incidentu s mexickými zlodějíčky (kteří se nakonec stanou jeho bezmeznými obdivovateli a žáky) a několika mezikulturních scénáristických křečích (ve filmu se střídá kantonština s angličtinou tak zběsilým tempem, že nemít film anglické titulky i v anglicky mluvených pasážích, asi bych se totálně ztratil) však Jet nachází Po Chi Lam bez mistra, zdevastovaný a pro jistotu ještě zkonfiskovaný místní bankou, které mistr nezaplatil měsíční splátku. Co se vlastně děje v tu chvíli neví ani hlavní hrdina, ani zmatený divák... I když je počáteční tempo nemilosrdné, film po chvíli nečekaně zvolní a scénárista s až neuvěřitelnou drzostí přihraje všechny postavy na ta správná místa, bez ohledu na to, že logika si v tu chvíli bere dovolenou. To však zdaleka není jediný důvod proč si budete při sledování Mastera ťukat prstem do hlavy... Tsui Hark se pokusil natočit hongkongský film v americkém prostředí, ale pod rukama svázánýma americkou produkcí se mu splašila jakási akční komedie, které se americké publikum bude bát a to hongkongské nad ní nevěřícně zakroutí hlavami. Je to podle klasického přísloví "ani ryba, ani rak" - Master má sice solidní choreografii (finální souboj předvede ve formě i Yuena Waha, ale povolení bleskurychle kopat tu má tentokrát Jet Li), nicméně pokud zrovna nebojuje Jet nebo hlavní záporák (tomu někdo s rychlostí citelně pomohl při postprodukci), je to až zoufale pomalé. Krom akčních scén tu najdeme i kopu docela dobrých gagů a pro někoho možná i trochu romantiky (ovšem ne té klasické jakou znáte z amerických filmů, tahle asijská je přeci jen o poznání drsnější). Jen škoda, že většina scén působí děsně křečovitě - Jet Li dovede být v některých momentech roztomilý, stejně jako parta jeho mexických kamarádů, ale většinou budete vystaveni béčkovému záření nejvyššího kalibru. Mastera však nelze jednoduše odsoudit, protože představuje zvláštní hybrid, který ve svých nejlepších momentech dokazuje, že má plné právo na existenci. Možná to v průběhu sledování pochopíte a začnete ho brát jaký je. Potěší vás některé popkulturní a mezinárodní gagy, užijete si masakr v autobuse nebo Jetův míčový trénink (který on sám skutečně používal) a možná se i pobavíte při závěrečné scéně, která se zjevně dodělávala na poslední chvíli a tak si štáb nelámal hlavu s žíněnkami nebo pojezdy pro kamery, které nebetyčně trčí v některých záběrech. Výsledná neutrální "padesátka" tak má mnoho odstínů a každý si v ní musí najít to své. 50%