Tjaden

Další z řady snímků alá Sedm sráží více než podivný "šokující" konec. Chápu že takovýto typ filmu je nutné natočit s co nejpřekvapivější pointou, ale tady už to zašlo do extrému. Zpracování je ucházející, jen mi trochu vadila Ziyi Zhang.

Všechny "poučné" povídky jsou zábavné, ale 5* dávám hlavně kvůli té poslední, kde hraje Woody spermii. ("Co když jen masturbuje a já skončím někde nahoře na stropě!" :-D).

Oproti z větší části komorní Šifře znatelně lepší zážitek. V některých ohledech film dokonce překonal knižní předlohu, což se nestává často. Herecké obsazení a hudba jsou bez chyby, přibylo více akce a napětí, zvlášť výbuch nad Vatikánem byl velkolepý. Film se natahované předlohy striktně nedrží, chybí i pár postav, ale možná právě díky tomu má tak vysoké tempo a udržuje si po celou stopáž dívakovu pozornost.

O trochu slabší než biblický Život Briana, ale pořád se jedná o kvalitní zábavu. Našlo se i pár trapností (konec), ale naštěstí převažuje britský situační humor.

Hodně zvláštní a zároveň geniální film, který musím co nevidět zkouknout znovu, aby mi do sebe zapadly všechny souvislosti. Donniemu se zkrátka nedá nic vytknout, nalezl jsem v něm originální příběh, vynikající režii, herce a perfektně sedící hudbu.

Pro mě zatím nejnaturalističtější film, který si opravdu nebere servítky a se zobrazováním brutality to možná v některých momentech i zbytečně přehání. Dočkáme se kupříkladu stažení z kůže či jiných "chuťověk". V tomto oboru se Francouzi stali během pár let mistry. Stačí si vzpomenout na Noc s nabroušenou břitvou nebo Hranici smrti, i když Martyrs zachází ještě o něco dál. Výše zmíněné filmy se netváří jako něco velkého, spíše se snaží pobavit otrlejší publikum. Naopak Martyrs se v závěru snaží vyrukovat se "zajímavou pointou", dle které měla všechna ta jatka a mučení nějaký vyšší smysl. Nehledě na to, že druhá polovina postrádala tempo té první a dost mě nudila.

Sci-Fi patří mezi mé méně oblíbené žánry a ani 12 Opic mě nedokázalo nadchnout. Musím však uznat, že Willis i Pitt hráli výborně a líbilo se mi také finále.

Béčkové slashery mám rád, ale tento jsem prostě nemohl překousnout. Kladně hodnotím těch pár nápaditých usmrcení (i když ke konci už ty rány krumpáčem dost nudily) a to, že film celkem rychle odsýpal. Katastrofické naopak bylo obsazení, a to především ženských postav. Pravdou je, že v tomhle žánru jde spíše o jejich anatomické přednosti, ale ještě nikde jsem neviděl herečky tak strašně afektovaně přehrávat. Ihned jsem si vybavil scénu ze Scary Movie, kde Shannon Elizabeth uniká vrahovi a u toho se ptá, zda má křičet, zlomit si nohu atd. Krvavý Valentýn nabízí všechna ohraná klišé, které jsme viděli 100x předtím (teleportující se vrah, někdo se přilepí na sklo auta a po minutě řvaní: "Jé to jseš ty, to jsem se ale lekla!"....). Defintivním výsměchem pro diváka je násilně vtlačený "šokující konec".

Po všech stránkách perfektně natočené drama o RAF mapující její historii od prvních krůčků až k nástupu druhé generace. Mluvící scény jsou prokládány akčními (především výborně natočenými atentáty), takže jsem se ani přes dlouhou stopáž nenudil. Herecké výkony jsou na valmi vysoké úrovni, až jsem se divil, kde vzali Němci tolik dobrých herců. Zhlédnutí doporučuju všem, bez ohledu na politické přesvědčení.

Stanley Kubrick mě ještě nikdy nezklamal. Po úvodu v detailně prokreslených zákopech a následné (s ohledem na rok vzniku) skvěle zpracované bitvě se přesuneme do neméně vynikající komornější části se soudním "procesem". Stezky slávy jsou jedním z nejlepších filmů, které ukazují jaká válka skutečně je. Neschopná a od reality odtržená generalita plus obyčejní vojáci, kteří to za ni vždycky všechno odskáčou.