Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Pohádka
  • Krimi

Recenze (866)

plakát

Slečna Marplová - Modrá pelargonie (2010) (epizoda) 

Příliš uspěchaná koncovka, kdy sice víte, k čemu se schyluje, ale není tam ten správný psychologický dopad. K odhalení travičství mohlo dojít mnohem dříve, aby to trochu zamotalo hlavu divákovi, místo toho dostaneme přehršel odhalení v posledních pěti minutách. Možná je to tím, že Julia McKenzie nemá na to, aby uhrála stejně dlouhé proslovy, kterými cupuje osazenstvo na kousky David Suchet. Buď jak buď, nepříliš zajímavá a veskrze průměrná Marplová.

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

Dokonalý příklad toho, co je špatně na současném trendu studií naslouchat hlasité fanouškovské menšině a upravovat podle toho své produkty. Tohle není nic jiného než fan service a nemám sebemenší pochybnosti o tom, že Snyder si poctivě načetl veškeré kritiky Whedonovy verze, aby se většině výtek vyhnul. Teď může po letech vykládat, že takhle by vypadal výsledný produkt i tehdy před zásahem studia. No jasně. Takže dostáváme čtyřhodinovou(!) anabázi, jejíž první půlhodina je místy natolik cringe, že jsem to málem vypla (zejména scéna na dalekém severu s Aquamanem v podivné vesnici, kde nikdo nic nedělá a jen opěvuje jeho odchod byla úděsná). Snyder opakovaně představuje své hrdiny ve scénách bez jakékoli chronologické návaznosti. Má všeobecně velké problémy se soudržností snímku, zvlášť Epilog je tak podivná sekvence scén bez ladu a skladu, že jsem byla spíš zmatená. Docela často je film i nechtěně k smíchu, hra na "osudovost" se zpomalovačkami se přejí docela rychle a hudební doprovod k některým scénám je vyloženě nešťastný (opět Aquaman). Chudák Diana má jen jeden jediný hudební motiv, který beze změny hraje při jakékoliv její bojové scéně a to je přinejlepším neoriginální, přinejhorším líné. Justice League taky dělá medvědí službu Aquamanovi od Jamese Wana, protože jeho rozhovor s Merou nedává vzhledem k originu žádný smysl. Proč si Snyder aspoň trochu neohlídal kontinuitu netuším, ale přišlo by to vhod. Cyborg a Flash dostávají více prostoru, nicméně ani Ezra Miller ani Ray Fisher mě nijak nepřesvědčili o svých hereckých kvalitách. Škoda jen Battflecka a Alfréda, s nimi bych ráda viděla víc filmů. Ale uvidíme, jak si s tím poradí Pattinson. Jestli je tahle verze v něčem lepší, tak v minimu infantilních vtipů (Whedon občas působí jak puberťák) a ve větší stylistické soudržnosti. Osobně si nemyslím, že by tohle svědčilo o nějaké Snyderově vizi nedejbože vizionářství. Čtyři hodiny jsou zkrátka moc, mohlo a mělo se stříhat. Za mě je tohle úlitba DC fanatikům a má jediného vítěze - ty, co za tohle dostali znovu zaplaceno.

plakát

X-Men: Dark Phoenix (2019) 

Hloupý a repetetivní film, ve kterém jako kolovrátek Xavier mluví jenom o sobě a Jean někam přijede, udělá binec a uteče. Do toho se Magneto opět vytasí se svou oblíbenou zápletkou "smrt za smrt" a celá první třída se tváří, že už to ale opravdu chtějí mít za sebou. A já s nimi. Sophie Turner nemá rejstřík na to, aby uhrála nějak výrazné myšlenkové posuny a emoce, a spolu s Jessicou Chastain jedou všichni na půl plynu. Díky bohu za to, že Jean Grey již podruhé pohřbila X-menovskou sérii.

plakát

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020) 

Zbytečné Rko, protože být mi tak o deset let míň, tak by mě tahle banda anarchistek bavila určitě víc. Jenže takhle to táhne jenom nadšení a energie Margot Robbie, která má talent na fyzickou komedii a výraz. Co z toho, když její parťačky ji tíží jak koule na noze. Obzvlášť Huntress a policistka zapomenutá v letech osmdesátých jsou bezkrevné jak postavičky na orloji a jsou tu jen do počtu. Taky Ewan McGregor jako záporák je naprosto neuchopitelný, protože většinou je to jeho drsňáctví spíš k smíchu. Obraty nálad a nepředvídatelnost nejsou vždycky k užitku. Což je škoda, když McGregor během jedné scény v baru dokáže, že má rozhodně navíc. Pro mě je tohle taková dospělá variace na St. Trinians v Gothamu, která propálila svůj marketingový potenciál, když cílila na divačky 23+.

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Trpké zklamání. Zmatený děj, díry ve scénáři, scény na hranici snesitelnosti, přemrštěná stopáž. Tak by se ve zkratce dalo říct, co všechno na Wonder Woman nefunguje. Ačkoliv se nepovažuji za tupce, tenhle film ze mě svým neumětelstvím dělal hlupáka na každém kroku. Pochopit funkci Kamene přání a následných schopností Maxe Lorda mi asi trvalo možná déle, než mělo, ale s tím spojená egyptská epizoda se celá dala škrtnout (což upřímně měla jen kvůli stopáži). Místo toho jsme se o ceně, kterou za přání platí Diana, modli dozvědět v Bílém domě. Ale ne, do toho se ještě musí vrátit Chris Pine, jehož bezelstné nadšení je asi to nejlepší na celém filmu. Jak ale po šedesáti letech smrti najednou ovládá moderní tryskáč, který se od dvouplošníku liší asi jako nejnovější smartphone od pevné linky, teda netuším. Jeho návrat plně dokazuje, že tvůrci vývoj Diany neměli pevně v rukou, protože nechat ji truchlit 60 let bez toho, aniž by si našla nové přátele? To je teda extrémně smutné. Závěrečný Dianin proslov mě pak nechal na pochybách, jestli scénáristé sami měli jasno v celé zápletce. Protože 1) poselství filmu je hrozně kostrbatě podané, a za 2) proč nestačilo jen jedno přání místo cca milionu (co ten první týpek s kávou?) mi doteď není jasné. Další ústřel je Dianino plachtění po větru, ale zejména pak to, že nedoprovodila Barbaru domů. Nevím, jestli se Jenkins nechala pohltit "tvůrčí vizí", ale rozhodně za to nestála. A to mám jedničku doteď ze všech DC filmů nejraději.

plakát

Láska, svatba, zas a znova (2020) 

Nevtipné romantické drama s co-by-kdyby zápletkou, která vás přinutí sledovat tuto úmornou svatbu hned dvakrát. Každý z nás nejspíš někdy zažil fakt nudnou svatbu, takže se ušetřete nepříjemných vzpomínek a tenhle film raději vynechte. Přesto, že se odehrává v Itálii a má slušné obsazení.

plakát

Skandál po anglicku (2018) (seriál) 

Herecký koncert Hugh Granta a Bena Whishawa, kteří vás střídavě můžou přivádět k šílenství, aby vám jich pak bylo zase líto. Obzvláště Whishawův mix bezelsnosti, naivity, a přístupnosti, skvěle kontrastuje s občasnými záblesky vyčůranosti a inteligence. Čímž nechci říct, že Norman Scott je hlupák, ale občas to tak vypadá. Ale má páteř. To Grantův sympatický slizoun, který neváhá používat svého postavení, aby zakryl všechno, co jde, dokáže stejně vzbudit sympatie. Napomáhají tomu i skvěle zvolené úryvky z parlamentních projevů. Ostatní hráči tu sice nejsou jen do počtu, ale tahle partie je pro dva. S humorem a nadhledem vás provede světem, kde homofobie nepokrytě vládne.

plakát

Mělas to vědět (2020) (seriál) 

Minimální okruh podezřelých, jedna femme fatale, a nespolehlivá vypravěčka Grace. Minisérie, kterou drží na nohou herecké výkony (zejména Hugh Grant umí výborně přepínat mezi okouzlujícím doktorem a manipulativním sobcem) a dobře rozplánované cliffhangery, takže jí odpustíte i tu občasnou hloupost. Zejména, když se najde vražedná zbraň a v tu chvíli je to jasné, je na škodu předkládat divákům další falešnou stopu. Podzápletka s pachatelovou minulostí mi přišla naprosto zbytečná, když jsme se všechno o tomto charakteru mohli dovědět z jeho konání a od přátel. Konec je pak možná až příliš melodramatický s auty a helikoptérou, nicméně musím uznat, že mi těch šest epizod uteklo jako voda.

plakát

Marnie (1964) 

Některé filmy nestárnou nejlíp. A psychologické drama, kde muž vydíráním donutí ženu ke sňatku, protože ho fascinuje jako "případ" ke studiu, je jeden z nich. Co na tom, že je od dětství traumatizovaná (s naprosto pitomým spouštěčem červené barvy na bílé...), je to taky notorická lhářka a zlodějka. Její nezájem o muže a nechuť k sexu je také něco, co musí být napraveno, protože která by se dobrovolně nevrhla do náruče Conneryho misogynního dinosaura? Spíš by stálo za zkoumání, jak sešla ze světa první paní Rutlandová, protože Markova představa o lásce zdá se mi poněkud znepokojující.

plakát

Emily in Paris (2020) (seriál) 

Sbírka klišé o Francouzích a Američanech zahalená do módy z let osmdesátých. Emily je něco přes dvacet, neumí francouzsky a je vyslána do Paříže, aby agenturu zastupující luxusní značky naučila něco o influencer marketingu. Přičemž sama dává na instagram fotky Paříže s více či méně infantilními hashtagy a sbírá followery po tisících. Záhada. Francouzi samotní z toho nevychází nejlépe, muži jsou očividně již unavení ze svých krajanek podle toho, jak za Emily všichni pálí. Na druhou stranu člověk musí obdivovat její houževnatost a schopnost myslet za pochodu. První série si nechala otevřenou bránu ke druhé, takže o osudu Emily a jejích pařížských přátel se rozhodne spíše tam. Budu u toho? Zcela určitě. Jde totiž o tak naprosto odpočinkovou pohádku pro dospělé, že by byl hřích jí pohrdnout, i přes všechny mé výtky.