tahit

Idylicky poklidný příběh s motivem přátelství je příjemně osvěžující zážitek. Bez pochyby lze zde hovořit o velmi kvalitním filmu, což je zřejmě dáno i tím, že to je prostě ta typická francouzská poetika, která umí téměř pokaždé upoutat takovou tou laskavou pohodou všedních věcí a zapůsobit plnou silou, (alespoň u mne to funguje). Kromě toho film zaujme i vtipnými dialogy. Tím jako celek povyšuje dílo nad standardní úroveň. Co je však nejpodstatnějšího, že jsem prožil hezký večer s Garrisem a Ritonem tak trochu na vlastní oči:-))

Konečně dokument, který vypovídá pravdu o Dukelském průsmyku, díky režii pana Petra Hvižďe.

Trochu pochmurné ladění, ale v každém ohledu velmi dojemná historka pojatá atmosférou podobající se výpravným příběhům Charlese Dickense, která kombinuje v podtónech dětskou romantiku se sociální nerovností, pokud jde o polohu. Stejně tak si myslím, že nejvíce si tuhle pohádku užijí asi příznivci pejsků, ke kterým ostatně patřím také. Protože dlužno přiznat, že chlupaté stvoření je zde kouzelné.

Sympatičtí medvídci, nemusím se ani dohadovat, že v mém dětství by to byl pro mě šťastný den vidět tento film. Je proto nasnadě, že i pro dnešní děti to představuje solidní podívanou, ale přeci jenom ve srovnání se slavným filmem od Jean-Jacques Annaud MEDVĚD bych řekl, že je to poněkud slabší.

Asi již mnohé na válečné téma bojových akcí v Perském zálivu bylo filmem řečeno. Přesto vše je tento film malinko odlišný od podobných snímků tohoto žánru. Příběh se snaží zachytit svéráznou atmosféru speciální jednotky SAS navzdory svým ambicím a skvělé herecké práci Seana Bean, který s viditelnou chutí ztvárnil postavu seržanta Andy McNab. K tomu budiž napsáno, že obvyklé bojové scény jsou zde mírně přehnané a mnohdy na hraně uvěřitelnosti. Proto každá takováto konstrukce mívá nevěrohodná místa. Možná nelze popřít, že to v ději poskytovalo divácké napětí. Pominu-li tato uvedená fakta, tak si myslím, že jde o dobře odvedenou práci.

Vynikající film, který vysvětluje mnohé a otevírá zcela nové pohledy do světa zvířat a podstaty jejich duševního života.

Tak tohle je něco, pozoruhodný projekt o existenci známějších i méně známých bigbeatových skupin v době socialismu. Televizní zpracování, kterému nelze nic vytknout a jejímž prostřednictvím je vzdávána pocta bigbeatové hudbě v Československu. Tím spíše, že i dnes, po mnoha letech se to stále dobře poslouchá. Namátkou třeba hity, Náhrobní kámen, Povídej, Svou lásku jsem rozdal, Zlatý důl a podobně. Skupiny jako George and Beatovens, The Primitives Group, Hells Devils, Matadors, Juventus, Flamengo, Olympic či slovenská kapela The Beatmen samozřejmě válely. Netřeba snad ani dodávat, že Česká televize tyto skupiny zajímavě přiblížila těm, kteří je sami nezažili. Tak za tohle jim patří můj velký dík.

Žádná průzračná romance, ale pomalu plynoucí melodramatičnost, jež má cit pro míru a nesklouzává do plačtivého sentimentu obdobných hollywoodských snímků. Pro mne je film jednoznačně lahůdkou. Prostě zážitek, který jen tak z hlavy nevyprchá. A proč? Odpověď je nasnadě. Protože Thomas Hardy patří k těm několika málo spisovatelům anglické literatury, ke kterému mám veliký obdiv a velice si vážím jeho románů. Protože Hardyho romány brilantně zobrazují dobu. Jen si pořád říkám, kam na ty lidské tragedie jen chodil:-)? Ostatně nesmírně působivý děj navíc podstatně dokresluje i způsob zobrazení venkovského prostředí jižní Anglie.

Film má znaky akčního válečného žánru a slušnou psychologii i charakteristiku postav. Není pochyb o tom, že stěžejní silou příběhu je brilantní výkon Bogusława Lindy v postavě majora Kellera, ostatní herci také vlastně nehráli špatně. Nicméně předkládanou zápletku nelze poměřovat s realitou, protože tváří v tvář k válečným událostem na horkém území v Bosně jde o poněkud jednostranný pohled, přihlédneme-li k faktům. A to se mi zdá ve filmu odbyté a tom netřeba diskutovat. Škoda toho, jinak to mohl být hodně kvalitní film. Přesto vše je to jinak snímek s řadou zajímavých momentů.

Bohéma z Monmartru hnízdo pro malíře, kde namaloval Henri de Toulouse-Lautrec tolik krásných obrazů, a pikantní písničky poskytují sice dobrou zábavu, ale atmosféra působí vyumělkovaně. Snad nemusím ani dodávat, že nejde o žádnou romantickou selanku, která hraje na city či sklouzává k lacinému sentimentu. Pro úplnost připomínám, že je vše servírováno naturalisticky, ale s přiměřenou dávkou vkusu, včetně scén erotičnosti. Navíc příjemnou třešinkou na dortu je tu i působivá příhoda s Vincentem van Goghem. Shrnuto a sečteno, v onen obyčejný den v zšeřelém pokoji a světlem obrazovky mi bylo u filmu krásně.