D.Moore

Strážník František Filipovský svádí v parku uprchlíka Vlastimila Brodského navlečeného do růžových dívčích šatiček. Lékař Miloš Kopecký po tom samém vězni v nemocničním pokoji hází injekce, protože se muchluje s jeho sestrou... Kde jinde uvidíte něco takového? Zdeňku Podskalskému se povedlo natočit velmi dobrou grotesku, která ale mohla být o něco kratší. Za pozornost stojí i výborná hudba Luboše Fišera.

Jack Palance a Lee Marvin skvělí, Eddie Albert otravný a nesympatický (vím, že jeho postava taková měla být, ale stejně...), několik velmi dobrých (stodola, závěr) a několik naprosto zbytečných scén (Jsem sám ve stodole, na kterou se právě chystají pálit dva tanky, a raději než abych utíkal, se budu sáhodlouze modlit? To určitě...), prapodivná hudba... Spíše zklamání. V porovnání s Peckinpahovým Železným křížem jen velmi slabý odvar. Ostatně jako skoro všechno.

Ach jo, proč jen si zbytek filmu neudržel svižnost, nápaditost a vtip jeho startu? Proti první půlhodině, která začíná perfektní scénou s potopením lodi ("Kde je loď?" - "Našel jsem ji." - "Kde je?" - "Tobě to dojde.") a pokračuje stejně vtipnou epizodou s řetězem a kotvou, vlouděním se na loď Donalda Sutherlanda a setkáním s jeho naivní dceruškou, nemám vůbec nic. Chyba je ve zbytku Bláznova zlata. Ano, v tom zbytku, který bohužel obsahuje onu očekávanou honbu za pokladem. Nutno podotknout, že nudnou honbu za pokladem. Odbytý závěr s potyčkou na hřbitově a finální konfrontací kdekoho s kdekým mě už skoro vůbec nezajímal. Přesto všechno je ale tenhle film na jedno vidění víceméně neškodný a bezbolestný. Hodnotím ho tedy stejně jako Saharu = dvě a půl.__P.S. Velice příjemná hudba George Fentona.

Ten závěr... Brrrr. Skvělý film s ohromnými nápady (rozdělování obrazu například), Tonym Curtisem, který dokáže nahnat strach stejně jako vzbudit lítost, jako vždy dobrým Henrym Fondou a s krásně "potrhlým" Jiřím Voskovcem v jedné z vedlejších rolí. Richard Fleischer stvořil po čertech sugestivní a takřka dokumentární kriminální drama, které nespoléhá na akční scény, ale vsází jen a jen na napětí. Velká inspirace pro Fincherova Zodiaka, řekl bych. Mrazivé.

Typická nesvadbovina, tedy napínavá, nápaditá, černohumorně vtipná a hlavně nadčasová věc. Film je navíc velice dobře natočený, ohudebněný a skvěle odehraný - když se ze scény vytratí "frankensteinovský" Vlastimil Brodský, přebere otěže skvělý Martin Růžek, navíc tady máme i Františka Filipovského (který vypadá trochu jako Lenin), krásnou Janu Brejchovou, Jaroslava Marvana na straně zákona a Ninu Popelíkovou či Karla Effu na té druhé. Zkrátka dost, dost dobré pokoukání. Vůbec bych se nedivil, kdyby o 30 let mladší akčňák Tváří v tvář opravdu opsal hlavní myšlenku právě odtud.

"Je tady KGB, viděl jsem dva agenty." - "Ty jako Texasany?" - "Ne, ty jako Araby. Ti jako Texasani jsou Arabi." Vůbec ne tak špatný film, jak se všeobecně říká. Má to spád, hudební čísla Hoffmana a Beattyho parazitujících na Simonu a Garfunkelovi baví dobře (o poněkud morbidní písni věnované manželům slavícím 53 let společného soužití nemluvě), špionážní zápletka je fajn a spousta scének se povedla (pořizování slepého velblouda se špatnými zuby, překupníci zbraní). Jen těch vtipů mělo být více (obzvlášť pro příliš suchou postavu Isabelle Adjani) a stopáž měla být kratší. A chtělo by to i o něco lepší hudbu, ne ten podivný ruch, který ve filmu zní třeba při scéně na tržišti.

Na odreagování celkem vhodné. Stejně jako mnohým i mně vadily písně, které ve filmu zněly zřejmě z toho důvodu, aby navodily atmosféru doby. Zbytečné. Na YouTube ostatně najdete (kromě celého filmu) jejich sestřih - trvá téměř čtvrt hodiny, a to je až až. Jinak samozřejmě pochvala pro Oldřicha Kaisera, který se chová senzačně snobsky, a Jiřího Lábuse, jehož zlodějíček nemá chybu. Jiří Císler výjimečně nevadil. Nejvíce ze všech mě pobavila scéna s předáváním dokumentace - Kaiserova mimika při otevření nesprávného kufru plného cigár "palmal" je jedinečná.

Na to, jak krátké tyhle Brýle jsou, je v nich příšerně málo humoru... Člověk by řekl, že scénář to hlavní vytěží z konfliktu výbušných povah Pavla Landovského a Josefa Hlinomaze, ale ani toho se nedočká. Nic moc.

Ani po smrti nemá člověk klid. Nebo po životě? No, ono na tom vlastně ani tolik nezáleží, když už jeden leží na tom "prkně", že? Tenhle film mě překvapil podobně jako Obřad s Anthony Hopkinsem. Kromě poctivé atmosféry a scénáře plného zajímavých úvah a otazníků s ním má společný i výkon Liama Neesona. Jeho chladný a přepečlivý funebrák je naprosto skvěle zahraná postava a troufám si říct, že kdyby ji dostal na starost někdo jiný (třeba i původně zamýšlený Alfredo Molina), Po životě by chyběla velká část té zvláštní působivosti. Pochvala patří i Christině Ricci a samozřejmě také paní režisérce, kterou by v budoucnu mohly čekat pěkné věci. 3,5 zaokrouhluji nahoru.

Další reklama na pivo, no. A navíc hloupá. Seagal je fakt děsné monstrum.