D.Moore

Člověk by se na ty Vánoce snad i začal těšit, kdyby věděl, že přiletí tihle kouzelní vesmírní pošuci a vezmou s sebou i Kevina Bacona. Ano, já vím, že je to blbinka, ale je skvělá. A ve třetích Strážcích Galaxie chci co nejvíce společných scén Rocketa a Cosma, prosím.

V první řadě nádherně vypadající animák, kterému leckterý kompletně počítačem vytvořený nesahá ani po kotníky, ve druhé řadě netuctový příběh v netuctovém podání. Ta melancholická nálada mě fascinovala a velmi bavila, postupně se odkrývající příběh zrovna tak. Spíše pro dospělé než pro děti, ale přece pohádka. Nejen jeho meč, celý Kubo je kouzelný.

Opět stoprocentní Steven Spielberg. Poprvé bez metafor se ohlíží za svým mládím, za rodinným zázemím, které ho utvořilo a které nám ho (díkybohu) dalo. Ne že by si pověstný puntičkář nedával na předchozích snímcích záležet, ale tentokrát je to opravdu obdivuhodná hodinářská práce, která tak přitom možná ani nepůsobí. Spielberg prostě divákovi nejprve zprostředkuje okouzlení filmem, omotá si ho kolem prstu klukovským nadšením z rekonstrukce vlakové havárie, a pak z něj udělá neviditelného člena rodiny, nechá ho, aby s postavami prožil úplně všechno, co prožil on sám. A udělá to tak přirozeně, jistě a krásně, že je jasné, proč ten film točil právě on. Kdyby stál za kamerou někdo jiný, byli by Fabelmanovi buď kýčovitá óda na nejlepšího režiséra všech dob, nebo studené rodinné drama, které by se těžko sledovalo. Ale najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy, to by nikdo jiný než Steven Spielberg nedokázal.____P.S. A ti herci!