Slepejsek

Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...

Trvá relativně dlouho, než se v postavách a prostředí zorientujete. A když se vám to konečně podaří, přijde zlom a najednou je všechno zase jinak. Vlk, který až doposud bez skrupulí vyl se smečkou, se najednou stává samotářem, který toho má dost a chce tomu udělat přítrž. To, co dosud bylo neotřesitelné, se najednou začíná třást ve svých základech a ocitá se na okraji zkázy, protože vlk je natolik naštvaný, že je schopen celému systému nakopat prdel nejen v ringu (podle pravidel) ale i mimo něj (bez nich)... (jenom kdesi v šerém pozadí přešlapují dvě neodbytné myšlenky: 1. Vážně to nešlo dřív? 2. Je takový svět jenom na plátně nebo v něm i žijem?)

Pominu-li naivní scénář a totálně nezvládnutou (de facto žádnou) psychologii postav (všichni jsou jen loutky, které si odříkají, co mají zadáno) (nepřehlédnutelný je především anděl smíření Jana Budaře), zbývá zásadní otázka: Proč to všechno zrovna na Silvestra? A proč zrovna Silvestra 92? Jak souvisí dělení republiky s rodinným účtováním s STB?

Občas byla missing nejen Anna, ale i já. Přiznávám dobrovolně, že držet krok s IT-story je pro "starou školu" trochu problém. Jenom tak tuším, že "mladé škole" občas skřípne pero (některé vyšetřovací postupy by zasloužily hlubší prozkoumání). Děj se ovšem žene vpřed a kdo chvíli stojí, již stojí opodál. Místy jsem měl pocit, že je to trochu povrchní - jakoby autoři měli potřebu dotknout se všeho - osobně bych si odpustil Robina - a tím pádem jim nezbyl čas na hlubší záběr a propracování. (Stejně povrchní - chcete-li "přelétavá" - mi přišla i pohřešovaná Anna, takže jsem si oddychl, když ji konečně našli.) Závěr tlačí na pilu zvratů, ale všechny zůstávají jaksi na vodě (spíš v úrovni možných než skutečných). Přesto všechno: v současné produkci jasně palec nahoru.

Mám pocit, jako kdyby ten REPARÁT z názvu měl mít více rozměrů. Že by si Magnusek chtěl vyžehlit předchozí "bastardy"? Najednou je tu všechno naopak. Vkrádá se otázka, jestli mne za fusekli tahá teď anebo tenkrát? Čert ví, co je horší. Tady filmařina zoufalá, scénář na zvracení, herci na maliny...

Matka vezme dceru s kamarádkou na plavbu výletní lodí v karibiku. Na palubě si to chtějí "užít" a oslavit dceřiny osmnáctiny. Představy o "užívání" jsou ale generačně diametrálně odlišné ("studená" dcera vs. "trapná" matka), takže se dřív než se první noc stačí rozjet, rozjedou jejich cesty - matka míří do podpalubí, zatímco dcera na palubu... Výsledek je "překvapivě" stejný a přitom diametrálně odlišný. Matka se rychle utvrzuje v přesvědčení, že dcera byla znásilněna a tahle černá můra ji žene dál. A proti všem - dcera nechce mluvit, ochranka má snahu to zamést pod koberec, společnost nestojí o skandály, podezřelí se nechtějí přiznat a všem ostatním je to srdečně jedno... Nezbývá, než aby se matka snažila sama. Vytrvale, místy až zoufale, ale přece tak, že se všechno pomalu ale jistě posouvá k odhalení pravdy. I když rozuzlení je nakonec trochu jiné, než by si všichni okolo - vč.diváka - přáli... PS: Vždycky je tu nebezpečí, že nakonec se nebude smát nikdo.

Ústřední nápad s obnovou považuji za velmi dobrý. Spolu se záběry z traileru a dalšími avízy to slibovalo zajímavou podívanou. Bohužel film samotný zůstává očekávání hodně dlužen. Osciluje kolem něčeho důvěrně známého (snad Minority Report), ale v takovém odstupu, že ten středobod ani nepoznáte. Detektivní zápletka v podstatě není a to, co je za ni vydáváno, je plné klišé, bez nápadu, bez překvapení (zvraty ? - vlastně ani nezaregistrujete...) Čím déle o filmu přemýšlím, tím větší je můj pocit NEDODĚLANOSTI. Neustále se totiž rozšiřuje počet věcí, které mi přijdou vymyšlené jen k prvnímu rohu (na konec záběru). Za ním se ovšem naprosto ztrácí a tápou ve tmě (v lepším případě). Je to o to překvapivější, že na předpremiérové debatě se pan režisér nechal slyšet, že film se připravoval dvakrát tak dlouho, než tomu normálně bývá. Škoda, že si za tu dobu autoři nenašli čas, aby trochu popilovali scénář a svět, ve kterém se odehrává... Mimochodem: kdesi v baru se tam mihne "ruská ruleta". Hrajeme si na to, že oživí každého, kdo zemře nepřirozenou smrtí - je tohle ten případ, když de facto zemřu dobrovolně a chtěně? Prostě ráno skočím z mrakodrapu, abych si v poledne "obnovený" došel na oběd a odpoledne skočil pod auto zkoušeje, jak řidič zareaguje? Na druhou stranu, pokud na tuhle hru přistoupím, a lidi ztratí strach ze smrti, jaký smysl potom dává hrát "ruskou ruletu"?

Celkem slibný námět (jak z chcípáků udělat chlapáky) je utopen v klasických klišé. Nekonečně dlouho trvá než se k němu přes retrospektivu z dětství a zamilovávací úvod prokoušete a když se to konečně stane, než napočítáte do deseti je zase pryč a místo něho sledujete nájezd mamin s kytarou a všemi nemožnými potomky do panenské přírody. "Zabékat si k ohňu". Po předvýchově Troškou a všech těch "diváckých" love-story posledního desetiletí jsem si myslel, že už není kam klesat. Mýlil jsem se. Teď vidím, že scénáře může psát každý. Netřeba se žinýrovat. Stupidnosti se meze nekladou... PS: Klasický přešlap, že někdo spadne do vody a vyleze suchý, je tady osvěžujícím ostrůvkem logiky. Těch pár procent je za Sokola. PS2: Jediné, co by mne ještě mohlo zajímat, je otázka Kam se poděl zbytek chlapáckého tábora? Ale bojím se to vyslovit nahlas, aby to neslyšel autor a nevzal to jako námět pro pokračování...

"Píchali jste spolu?" "Ne." "Ale penis má?" "Jo, má..." Tak trochu reklamní plakát na polyamorii. Ne, že by tu všechny chvíle a všechna slova byly hezké, ale vždycky je tu někdo, kdo je natolik pozitivně nabit, že všechno zlé stačí v dobré obrátit. Nejsem si zcela jistý, zda to tak spolehlivě funguje i v životě. Tak jednoduché to asi nebude - čím víc je vás na to, tím může být snazší někoho takového najít, ale na druhou stranu zase čím víc lidí v jednom svazku, tím hůř se slaďují...

Klukovské sny jsou pořád stejné. Tady se podařilo navázat na tradici našich dětských filmů ze 70. a 80.let a nezkazit to žádnou pozdější modernizací. Sice mám výhrady k samotným sportovním scénám i celé linii, ale ponechme pohádku pohádkou...