Režie:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Juraj Loj, Éva Bandor (více)Obsahy(1)
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)
Videa (2)
Recenze (31)
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
Priznávam nie úplne objektívne hodnotenie filmu videného v kine – s davom som sa zasmiala a aj slza mi vyhŕkla. Možno nevznikol film na Oscara, ale mladému režisérovi držím dlho palce, aby sa mu na jeho ceste darilo a teším sa z každého jeho úspechu. Nadchlo ma, koľko pozitívnych posolstiev som dostala – súdržnosť rodiny, porozumenie, odpúšťanie a odpustenie, humor postáv i záverečný povzdych Daniela Varchala: „Konečne máme republiku.“ Dobre pôsobila aj hudba k filmu. Som vďačná, že takéto filmy na našom území vznikajú, snáď prispejú k tomu, že doba neslobody sa už nikdy nevráti. Niektorí stále s láskou a nostalgiou spomínajú na socializmus, asi netrpeli prenasledovaním jeho pajácov. ()
Hořkosladký příběh jedné rodiny vyprávěný na půdorysu jednoho bytu a jednoho večera (symbolicky Silvestr 1992) funguje překvapivě dobře. Film o soudržnosti rodiny a o tom, že pravda má spoustu podob, a že občas je těžké mít všechny informace a správný kontext, srozumitelně popisuje složitost doby a vztahů mezi lidmi v novém zřízení. 7/10 ()
Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% ()
A máme, co jsme chtěli je slovensko-kanadské koprodukční dramedy, poukazující na problematiku členství jedince v StB a následném dopadu na jeho rodinu. Snímek kombinuje vážné téma s rozdělením Československa na dva samostatné státy, na jehož klidný proces pohlíží ostatní státy světa v šoku a dávají nás za inspiraci. Originální téma, které se vyjma dobových záběrů, odehrává pouze na dvou lokacích, čímž z poslední doby svým dramatickým konfrontačním stylem "face to face" značně připomíná snímky typu Známí, neznámí či Vlastníci, si krade pro sebe naprosto okouzlující, charismatická a všechny ostatní herce zastiňující Rachel Kramer s americko-kanadskými kořeny v roli Charlie McKenzie. Už jen z důvodu vidět první celovečerák této vycházející filmové celosvětové hvězdy, doporučuji zajít na film Michala Kunese Kováče do kina, kde Vás svým výkonem doslova uhrane. Tři hvězdy. 🙂 (07.03.2024) ()
Galerie (11)
Zajímavosti (1)
- Název je narážkou na revoluční píseň „Budujeme“, konkrétně se jedná o verš: „Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“ V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu: „Dobře nám tak.“ Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. (sator)
Reklama