Slepejsek

Jako sci-fi hodně dietní, s prostoduchým dějem, bez nápadu. O jediné vzrušení se starají odbočky, které s dějem de facto vůbec nesouvisejí (ať už je to nesmyslná honička na Měsíci či záchranářská zastávka na norské lodi - kdo si v tu chvíli nevzpomene na Nostromo?). Řekl bych, že vesmír tu hraje jenom kulisu a všechny ty řeči o filosofování o lidstvu jsou jenom prázdné kecy. Stejně dobře to mohlo být moře nebo poušť. Jako psychothriller naivní. Povrchní. Doslova. Přesto, že ve filmu se několikrát opakuje monitoring psychického stavu hlavního hrdiny, o jeho vnitřních pochodech se dozvíme jen málo. Zvraty se projevují jen na chování a reakcích sledovaných zvnějšku. A když už se konečně objeví široký prostor (dvoutýdenní samota na cestě vesmírem), odbude se to sotva minutovým screeningem. Nebo mám věřit tomu, že emočně umrtvený chlápek, kterému v životě nestoupl tep nad 80, letí přes celou galaxii, aby svému domněle mrtvému otci řekl "mám tě rád, i když jsem si myslel, že tě nenávidím, protože jsi kvůli práci utekl ode mne a od maminky až na druhý konec vesmíru" a dokonce uronil slzu při mávání na jeho poslední cestu, a pak se vrátil na Zemi jako emoční opak svého dřívějšího já? Vivat happy end! A co si mám myslet o těch příšerných scénách, které mi cukaly bránicí a hlavou hnaly myšlenky, že James Bond se posunul do kosmu? Třeba šplh po startující raketě zakončený úspěšným vstupem na palubu, snahu posádky bez dýchacích přístrojů zlikvidovat chlápka ve skafandru vypuštěním smrtícího plynu nebo veleskok ledovou beztíží u Neptunu (včetně průletu meteoritovým pásem) z jedné kosmické lodi na druhou? Vážně to někdo může myslet vážně? (PS: nechápu, jak něco takového může v CINEMÉ dostat 100%)

Situační komedie vystavěná na osvědčeném vzorečku cizinec v českém prostředí. Pak už stačí jenom domalovat pár schématických figurek (údržbář=hypochondr, hospodyně=alkoholička, kastelán=ojebávač, manželka=panička a ještě k tomu americká, šlechtický původ a rodinné sídlo, které se rozpadá) a o smích bude postaráno. A navrch samozřejmě morální happy end (protože tak se to v hollywoodu nosí). Ber kde ber. Na plátně z toho vychází něco mezi satirou Dikobrazu a lidovostí Kameňákova. Umělá sladidla se mohou tvářit jako cukr, ale cukr z nich nikdy nebude. Celým filmem se jako červená niť linou nářky na to, jak je rodina bez peněz, ale na jejím každodenním životě žádné strádání vidět není (pokud by nemohlo být zdrojem srandy- jako třeba telefonáty do Ameriky, spása ve formě vstupného od zbloudilé milenecké dvojice či narážka na bezplatné školství). Celkem přesně tyhle rozpory vystihuje otec, který jeden den bohorovně pustí dceru na projížďku s mladým sousedem na koních bůhvíkam, aby o pár dní později ostřížím zrakem rozehnal jejich nevinný polibek na štaflích u vánočního stromu. Komedie, která není o nic lepší než ty ostatní z posledních let. Ale taky o nic horší. Takový jednooký šeroslepý standard doby.

Tak trochu intelektuálský Tarantino… Na Mistra je příběh poněkud rozvlekle vyprávěný (přes pouhých 90 minut délky dělá dojem dvouhodinové šichty), postavený hodně na dialozích a slovním humoru (bohužel tytam jsou čistě partnerské záležitosti, tady je to převážně o americkém stylu života, což ne každý Evropan kouše). A pak už jsou tu jenom Woodyho lásky - hudba (navozující spíš nostalgii než retro - ale na druhu stranu ji lze vnímat i poněkud rušivě pro její neférovost vůči některým postavám) a New York (okouzlení je naštěstí promítnuté do detailů a ne profláklých panoramat). Podtrženo-sečteno: v kontextu toho, co je dneska v kinech příjemná, lehce nadprůměrná oddychovka; v kontextu Woodyho tvorby jenom takové dědečkovské povzdychnutí "a to jsem měl taky rád..."

BOHUŽEL znám knihu a tak nemohu režisérovi odpustit úpravy (tu a tam něco vypustil, tu a tam přidal, tu a tam upravil). Bohužel tím film strašně zjednodušil, zredukoval na pouhou obrazovou ilustraci, která samotná neobstojí. Kniha je za 5 hvězdiček, film za dvě. Řadu věcí totiž nedokáže přetlumočit, řadu věcí zjednodušením posunuje jinam. Je mi z toho smutno. Humbuk kolem filmu a jeho uvedení v Benátkách považuji za laciný reklamní trik - kdo ví jestli tam vůbec někdo ze sálu odešel. Právě uhýbající kamera je jedním z mínusových prvků. Neviděl jsem žádné fascinující černobílé záběry (okouzluje jen nezvyklost na ČB formát). Podobně prázdné je spoléhání na "němé scény", které nezasvěcenému divákovi mohou vyznít jako tápání. Herecké obsazení je sice mezinárodní a hovoří se o bůhvíjakém úspěchu castingu, ale na plátně to není vidět. Snad jenom že známé české tváře by komplikovaly uvěřitelnost postav. Průšvih začíná vlastně hned úvodní scénou s prchajícím chlapcem s jakýmsi zvířátkem v náruči. Scéna domyšlená - v knize je upálení veverky popisováno poněkud odlišně. Nesmyslně nadsazený zvuk (těžké oddychování těžko patří šestiletému chlapci a zvuk kroků odkazuje spíš na splašeného slona). Výsledkem bylo, že dobrou půlhodinu mne film nedokázal vtáhnout do děje a po zbytek jsem neustále vypadával...

Film nostalgicky ometá prach z dobových rekvizit, které ožívají jakoby nikdy nezemřely. Přesto na mne působí jako prošvihnutá šance. Důvody vidím dva: 1) annonce (viz výše) jakoby popisovala trochu jiný film - nemyslím si, že Florence si chtěla "otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou" - prostě jenom knihkupectví; stejně tak si nemyslím, že Violet se za něco mstila, prostě měla jinou myšlenku a Florence jí překážela; kde jsou ty "probuzené dlouho potlačované emoce"? 2) kromě zmiňovaných emocí mi tu vůbec chybí nějaký ohlas okolí - ve filmu to bije do očí v okamžiku, kdy Florence objednává 250ks Lolity - jen tak pro sebe? Anebo s vidinou, že to prodá - pak ale musela ona a potažmo její knihkupectví ovlivňovat okolí mnohem více než kolik je film ochoten ukázat. Pak se ale i konání postav posunuje do trochu jiné roviny. A v tom vidím chybu filmu - že skutečné důvody a emoce jsou schovány někde hluboko pod povrchem a ty si je diváku tahej z prstu. Dohaduj se. Jak hodně to osciluje třeba v pasáži ostré komunikace s právníkem. Připadám si jako bych se jako rybář díval na mrtvou hladinu rybníka zatímco dole šrotují všechno živé a doma jsem našel obálku s useknutou ploutví a na základě toho šel plakat na půdu, že za ten masakr jsem odpovědný já. Chci říci, že osoby jednají a cítí na základě událostí, o kterých divák nic neví. Mimochodem jaký vliv to chtěl starý blázen uplatnit? A proč ho očekávaný výsledek "zabil"?

Film je pro mne bohužel dokonalou ukázkou toho, že když příběh postavíte na kulhavé logice a souvislostech, nikdy ho bez problémů nerozchodíte. Vezměme to tedy od začátku: na divoký západ přijíždí teenager, který chce najít svou lásku, dívku, která sem s otcem utekla z rodného Skotska. Přesto, že dívka chlapce nezvala (a v podstatě o něj nestojí), on dobře ví, kde ji v té Americe hledat. Přesto, že ona své místo pobytu úzkostlivě tají a snaží se na něm žít vpodstatě inkognito, on přesně zná místo, kam za ní jet. A nejen to, ale celkem nikde se netají s tím za kým a kam jede. Jediní, kdo neví kam, nikdy o tom neslyšeli a z junáka nejsou schopni to dostat, jsou ostřílení pistolníci. Vzhledem k tomu, že se živí jako lovci lidí, sice nevědí kam si pro kořist jít, ale zato - na rozdíl od důvěřivého greenhorna - moc dobře vědí, kdo je ten, resp. ta, za kterou on míří. A tak chodí pešek okolo... Při tom film má velmi slušnou vizuální stránku, silnou atmosferu, nese si notnou dávku černého humoru. Na můj vkus by si mohl odpustit tolik planého filosofování (ala Quentin?) a vedle podivných bytostí by se mohly objevit i nějaké normálnější (aby to nebylo jenom panoptikum kreatur) - o to víc by vynikla linie "žádná romantika, jen cynické štěstí nestát ve správnou chvíli na nesprávném místě. Škoda, mohl to být víc než slušný western...

Slušný námět, bohužel příliš plytce vyprávěný (říkám si, co by s ním dokázal takový Woody Allen). Přes krátkou stopáž jsem měl pocit, že se film neskutečně vleče - a to ještě od hlavního tématu často odbíhá do bočních slepých uliček, které vztahy nijak neposouvají, jen nahánějí čas (namísto pseudodetektivní či gay-linie bych čekal víc kolem postavy Josepha, a to jak směrem k jeho tetě, tak k novému "otci").

Jako pokus o přiblížení nebo dokonce pochopení osobnosti a činu JP film totálně zklamává. Velký podíl na tom má obsazení - Zavadil prezentuje Palacha jako kamennou tvář ala Frigo, která se nemění ať brigádničí anebo š..., pardon se líbá s milovanou; žádné city, žádný vnitřní svět, žádný mladý člověk v rozpuku, jenom mrtvá loutka. Částečnou omluvou může být, že stejně neživé jsou i ostatní postavy (Helenka, spolužáci, profesor... - snad s výjimkou matky a slovenské svůdnice). Volba scén je hodně náhodná, někdy nesmyslná nebo beze smyslu (úvodní hledání Jeníka, brigáda ve Francii), někdy klišovitě tlačící na pilu (jdu k prezidentovi); jednotlivé střípky na konci nevytvoří mozaiku, ale rozpadají se do svých ulit. Jakoby autoři neměli žádnou koncepci a spoléhali na to, že tohle téma si nikdo nedovolí kritizovat. Jakoby netušili kudy kam a co vlastně chtějí říci. Jakoby se báli narušit "společenskou objednávku" jakýmkoli osobním posunem mimo očekávané meze. Bohužel se nepodařilo vybarvit ani atmosféru doby - tady je hodně scén klišovitých až poplatných dnešnímu oficiálnímu náhledu a navíc bez alespoň základní znalosti dobového kontextu se divák ztratí ani neví jak. Body jakž takž až za poslední čtvrthodinu (od odjezdu na vánoce), ale ta to 1) nezachrání 2) nemá na co navázat 3) stejně neumí to, co neuměl film předtím = zprostředkovat, co se děje v hrdinově mysli. A navíc to režisér zabije úplně nesmyslnou poslední scénou, dlouhým záběrem na popáleného - jakoby si byl vědom, že film se příliš nepovedl a musel dát nakonec pořádný vykřičník... (pro srovnání se mi chtě-nechtě vkrádá film Já, Olga Hepnarová, který zápasil s podobně neuchopitelnou osobností a vypořádal se s ní - přes všechny své nedostatky - asi o tisíc procent lépe...)

Tak i Clint Eastwood má (ve svém věku) nárok na to, aby mu docházel dech. Příběh je tentokrát poněkud řídký, rozvleklý, rodinná moudra kostrbatě neohrabaná, herecké výkony ploché (bohorovní policajti a hysterické ženy), gangsteři empatičtí... Přesto všechno je film pořád koukatelný a přijatelnější než profláklé Grand Torino...

Hrozná, až křečovitá snaha za každou cenu natočit "světový" film (angažování zahraničních herců, výběr knižní předlohy, natáčení přímo ve vile Tugendhat…) se bohužel hroutí autorům pod rukama - scénář rozbíjí knižní předlohu na oschlé vyzobané rozinky plné klišé (dějových i filmařských), naprosto promrhané prostředí - film nedokáže prostor vily vůbec prodat, mohl by se odehrávat v posledním domku v Kotěhůlkách a nic by to na něm nezměnilo; tendenčně vymalované politické pozadí, herci napomádovaní, ale bez života...