Slepejsek

Bóže, jak hluboko se dá klesnout pod pláštíkem vánoční lásky a tolerance! Nemastní neslaní herci, úděsná motanice česko-slovenštiny, místy až stupidní, místy jenom trapný, ale pořád zaručeně zoufalý scénář, humor o level pod troškovic (dlouho to vypadalo, že vtip je tady synonymum pro sprostotu)… Možná jsem přišel špatně naladěn (sál se "vtipům" smál pět minut před tím než přišly) nebo jsem měl přijít jako žena (vychutnal bych si aspoň módní pistolnice). Bude to chtít dva dny na česnečce, abych se z takovéhle kocoviny vylízal.

Nebýt (v tu chvíli) poněkud nepatřičné první oběti, vypadalo to dloooouho jako sonda do kolejních pošťuchovaček. K první oběti ale nakonec "naštěstí" přece jen přibudou další a film nabere rysy klasické "vyvražďovačky". Jenže než se odhodláte k první sázce na další padlou pipinu, vstoupí do hry genderově převážený feminismus a zoufalý pokus o něco jako magii. Holky nejspíš kdesi za kulisami pozobou nějaké modré prášky, protože se ztopoří jako královská garda a z béčkového horroru se stane něco jako kastrační účtování s odpornými mužskými půlmozky. Húúúúúf! Co jen se to lepí na paty???

Ohlasy byly děsné, takže jsem šel do kina s očekáváním toho nejhoršího. A film nezklamal, dostal jsem to nejhorší. Místy to vypadalo jako sitcom (chyběl už jenom smích obecenstva), místy jakoby se Kameňákov přestěhoval na hory, humor místy hodně vyčpělý (klišé kolem kapely otřesně ztělesněné skamenělou kobrou a vidláckým Kohákem), herecké výkony hodně dietní - nebo spíš smutně zapadající do kontextu (viz Hrachovcová -na jedné straně sebevědomě sjíždějící divoké svahy a na druhé naprosto devotně oprašující ploditelovo cokoli jen aby se dočkala kýženého úkapu). A to všechno proložené idylickými záběry zasněžených plání (záběry krásné, ale ve filmu jen jako jakási čas nahánějící vata - asi aby si divák mohl odskočit na wEcKO, přinést nový popcorn anebo kopnout dvojitého panáka pro další přežití). Co je ovšem absolutně nejhorší je scénář. Že neumí vystavět příběh, to už mne nepřekvapuje, ale že už nedokáže vyrobit ani ty vymyšlené situace? Vezměte si třeba linii doktorky Silvie (Hana Vagnerová) a její účast u zásahů horské služby. Sakra v čem se tak lišily, že u prvního ji tvrďácký náčelník shodil jako pipinu a u druhého prohlásil za platnou? Pravda, v tom druhém případě nevykřikovala, že je doktorka...). A mohl bych pokračovat - ztracená dcera "na pokraji života a smrti", "drama" nevěry a další výhřezy...

Poněkud nudná variace na Sněhurku a sedm trpaslíků. Jenom bez prince a bílého koně. Na pohádku bez ponaučení, na povídku bez pointy. Nebo mi něco hluboko(S)myslného uniklo? PS: že by Oskar pro veverky?

Samotářský chlápek s dcerou vs. osamělá ženská se synem, horský samorost vs. městská panička, slanina vs. lišejník. A hory. A sníh. A vánoce. A to všechno ještě pořádně přitažené za vlasy. Chcete klišovitější rozdání karet? Nastavovaná kaše (prarodiče a pan Miler) a trochu předčasná vánoční tolerance. Krásné Tatry vs. přehrávající herci (dominují Polívková a Dejdar). Pohádka pro chytlavé. Chce to hóóódně vitamínu Béééééé. Brrrrrrrrrrekeke!

Už z traileru jsem měl strach a film tohle očekávání bohužel naplnil. Je hodně špatný, tak nějak nevěrohodný a hlavně zoufale didaktický, poučný. Samotný děj přitom není až tak ztracený. To, co ho sráží je jeho zpracování. Nejsem odborník ani na mládež ani na alkoholismus, ale nemohu se zbavit pocitu, že tu někdo míchá hrušky a jablka, že zaměňuje hodinky a holínky. Alkoholismus má různé fáze - stejně jako láska - od počátečního okouzlení až po fyzickou závislost. Autoři jakoby v tom měli zmatek, takže u svého hrdiny míchají příznaky jednotlivých fází jako barmanský zajíc jednotlivé alkoholy. Vznikají tak scény, nad kterými se divák může jenom pousmát - vysrkání basy piva vs. lití tvrdého jako vody; rozhodování "pít či nepít" na školním záchodku či později dokonce na stužkovacím (?) večírku - mimochodem jenom absolutní hňup na takový večírek s předpokládanou konzumací jede vlastním autem. Mimochodnost těchto scén ještě podtrhuje následující léčebna s hrdinovým tvrďáckým postojem "mám to pod kontrolou" a faktem, že v léčebně nemá naprosto žádné fyzické problémy provázející závislost (opět "vtipná" scéna se vzpomínkou na pití na záchodku). Léčebna je vůbec kapitola sama pro sebe - její potenciál (alkoholici) je zoufale promrhán (zúžen do scén dvou příjmů delírií) a nahrazen dlouhými nicneříkajícími pohledy do tváře hrdiny. A tady se dostávám k největší slabině filmu, a to je Josef Trojan. Jeho tvář rozhodně není okno do duše. Nedokáže odzrcadlit duševní pochody a nechává diváka, ať si sám myslí, co si myslí. A může to být cokoli. Místy mám pocit, jakoby Trojan i vypadl z role a do jeho výrazu se vloudil úšklebek nad tím, že sám neví, jak z těch rozpaků ven, a střihač to tam nechal... Mohl bych pokračovat výčtem dalších much, ale rozumnější bude spláchnout to všechno pořádným panákem...

Hodně slabé akční béčko (i když akční je tu vlastně jen kolumbijská honička na motorkách). Zoufale primitivní scénář s trestuhodně odfláklým využitím motivu klonu - takhle je z toho tak trochu romantický cajdák (i slzička mi ukápla). Hrají tady jenom Smith a Owen, ostatní jsou jen toporné loutky do počtu. Aspoň dík za ten fór s odpravením záporáka...

Ač se tomu hlavní hrdina brání, co může, výsledkem je chtě-nechtě jakási variace na Kafku. Praha sedmdesátých let tady hraje jenom kulisu, a to kulisu vymalovanou v comicsových barvách. Bohužel mi to došlo pozdě, ale bohudík přece. Tohle není a nemůže být realita. Už jenom proto, že divákovi ji zprostředkovává spisovatel paranoik a zhrzelá hysterka. Ona tak trochu kulhá i logika - hlavní hrdina plánuje cestu do Prahy, účel tedy už musí být dán - nakonec si ho i několikrát potvrzuje s českou spojkou (bonviván Pavla Kříže) - teprve pak se dozvídá o nějakém rukopisu, ale v Praze to najednou vypadá, že o nic jiného než o rukopis nejde... - původní cíl - konspirační schůzka s Václavem Havlem z toho nakonec vychází jako úsměvná parodie špionážních klišé, která jakoby byla z jiného světa a přesto je - možná nechtěně - malým komickým vrcholem filmu. Jinak je to spíš smutný pokus udělat z komára velblouda. Paradoxně z toho všeho dramatického nejzajímavěji vypadá monolog ministra kultury. Iluze svobody nebo dekadence?!?

Pažout na abiturientském večírku rozvedených? Ne, že by člověku nepřeběhl úsměv po rtech. Ne, že by si bránice nedala pár pohybů. Tenhle film sice není víc než snůška starých otřepaných klišé, ale i stokrát opakovaný vtip může zabrat. A některé jistoty prostě člověka uklidní a přeladí do pohody (aspoň v tu chvíli zapomene na svoje starosti). Takže když nic, tak aspoň dík za proužkované oblečky Mirka Etzlera (že by nová módní retro vlna?) a pevně zafixované kozy Jitky Čvančarové při tango mortale...

Celkem působivá "pseudofolklórní" vizuální složka (včetně hudby a zpěvů). Jinak ale bohužel jen laciný a plochý pokus oblafnout diváka tajuplnou komunitou. Největší slabinou je totiž právě ona komunita, která má tolik logických děr a nezodpověditelných otázek, že i ementál je proti ní neprostupnou hradbou. Od toho se odvíjejí i chabé herecké výkony - ono tu vlastně tak nějak ani není co hrát a zbytek se ještě utopí v halucinogenních tripech. Nejhůř dopadá zase komunita a její naprosto univerzální, šediví a podřízení členové. Bez jakéhokoli náznaku individuality, bez myšlenek, bez pocitů, bez emocí, bez tužeb, bez zájmů... (Mimochodem, když si uvědomím, že režisér tu mohl pracovat právě s vnímáním postav ovlivněných drogami, tak mohl být i vizuál mnohem divočejší a extrémnější, s podstatně většími - takto promarněnými - možnostmi)...