Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (276)

plakát

Věčně tvá nevěrná (2018) 

Hlavní problém vidím v tom, že to, co se tu děje a jak se to děje, nemá vůbec nic společného s realitou. Je to syntetický svět autorů a jeho umělost ještě zvyšují herci svým přehráváním (zejména Cibulková a Rašilov), Připadal jsem si, jako bych šel do nevěstince a místo holek z masa a kostí našel všude jenom bakelitové panny...

plakát

Všechny prachy světa (2017) 

Můžete být klidně Ridley Scott - a k čemu je vám všechno filmové řemeslo, když nejste schopni vystavět příběh a postavy, které nenudí a jsou živé (když už ne víc, tak aspoň jako zombíci). Námět dával velké možnosti a velký prostor, výsledek je velká prázdná bublina. Jako krimi se to pro jistotu ani netváří, jako akčňák je vrcholem osamělý běh po noční silnici. Psychologie postav je odfláknutá, takže divák zůstává jenom divákem, aniž by měl šanci porozumět a s kýmkoli tu aspoň trochu souznít. A otázka prachy vs. city? Finální zlom pana miliardáře je umělý jako vzpěrač na bobulích a důvěryhodný jako lev vegetarián...

plakát

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (2018) 

Podivně nekompaktní dort od pejska Filipa a kočičky Haliny (takový náznak malé české Brigity Džounsové říznutý Starci na chmelu). Ne, že by se divák nezasmál (i když vtipy jsou občas hóóódně klišovité), ale bránice (a potažmo bříško) ho rozhodně bolet nebude. V tomto případě (má jít o komedii) to ale rozhodně plus není. PS: možná o hvězdičku víc, být příslušnicí něžnějšího pohlaví

plakát

Kvarteto (2017) 

Absurdní kolotoč s topornými a vyprázdněnými loutkami, které vedou stejně vyprázdněné a neživotné řeči. Čeho je moc, toho je příliš. Místo hraní v kvartetu by hrdinové stejně dobře mohli chodit venčit psy nebo pozorovat hvězdy ke stejnému pískovišti a nic by se nezměnilo - pouze finální zvrat by mohl dostat pravděpodobnější impuls...

plakát

Pirko (2016) 

Doslova zoufalý scénář (čím víc ke konci, tím zoufalejší) a prvoplánová snaha šokovat (za každou cenu). Hvězdičku ponechávám za záblesky (návštěva matky - do telefonu a naivitu hlavní postavy - i když tady má naivita takový rozsah, že soucit přerůstá v přání, ať už ji, proboha, někdo probere - ale právě to je ten důvod hvězdičky)

plakát

Bajkeři (2017) 

"Napumpičkovaná" (rozuměj uměle živená) puberťácká komedie. Možná cílené na puberťáky nebo postpuberťáky, ale ty myslím mine a fóry trefí spíš jejich rodiče. Plné klišé. Vyznívá to skoro jako osvětové školení pro rodiče na téma: jak přeorientovat své potomky z počítačových obrazovek a mobilů na živé maso opačného pohlaví (= muže/ženy) aneb republika potřebuje reprodukci. Škoda jen, že to nebylo dovedeno ad absurdum i s návodem k použití pohlaví (zde = penis/vagína). Jedinou zajímavostí filmu tak zůstává fakt, že "exoti" jsou tu téměř výhradně chlapci, zatímco dívky jsou (jakžtakž) normální,,,

plakát

Noční život (2016) 

Námět slibující, ale zpracování zpackané. Nebo aspoň nenabízí nic z toho, co námět slibuje. Ve výsledku je to taková "plochá historka okresního formátu"... Špatné herecké výkony - čemuž dominuje hlavní představitelka (proboha, copak vážně nedokáže zahrát jedinou emoci?), scénář kulhající na všechny čtyři a režisér onanující nad "dokumentaristikou" (ve skutečnosti jen rozpaky a bezradnost - vystříhat momenty prázdného mlčení, zbude sotva polovina délky) než aby zatlačil na dildo...

plakát

Navždy (2008) 

Film sice možná chce zajímavě řešit zajímavé téma, ale bohužel to nezvládá. Trochu pokulhávající scénář, ale hlavně výkony obou hlavních protagonistů ho spolehlivě potápí. Možná by to fungovalo jako rozhlasová hra - ale spíš si myslím, že bych u toho usnul. Chybí tomu totiž jakýkoli projev emocí - a že se jich tu nabízí nekonečná paleta. Oba herci si udržují jeden výraz a jeden tón hlasu, ať řeší co řeší, takže ve finále to zní jako univerzální dabingy ke kazetovému "P"éčku za komančů...

plakát

Srdečně vás vítáme (2017) 

Komedie, která má našlápnuto vyslovit se na velmi citlivé aktuální téma. A to tím nejsilnějším možným způsobem - totiž přes vibrující bránici. Na plátně to platí až do okamžiku, kdy romská rodinka zazvoní u spisovatelových vrat. Bránici sice neudržíte ani po té, ale dříve nebo později vám nakonec stejně dojde, že nesledujete reálné situace, ale jen zdramatizovaná klišé a jejich stejně klišovitá rozuzlení (ať jde o krtky nebo o dceru). A tak se Romové přesunují na svatbu domů do Romanie, pardon do Rumunska, a divák odchází s pocitem, že místo kousavé komedie sledoval jen plochou společenskou agitku.

plakát

Superžena (2024) odpad!

Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...