Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Zoufalost na druhou. Zase tu máme klasické hledání toho pravého životního partnera, než se k němu prokoušeme, párkrát se i zastydíme. Hlavní hrdinka s permanentně vyjeveným kukučem je totiž nesympatická a sebelítostivá trubka, takže fandit jí bude sakra obtížné. Litovat holt těžko můžeme někoho, jenž zničehonic padá na kole přes řídítka, vyklápí se vlastní hloupostí z lodičky nebo vysypává obsah své kabelky do záchodové místy. Navíc vše okolo včetně vlastních nedostatků otravně glosuje. Hrajeme si na variaci na Bridget Jones, ovšem ta byla někde úplně jinde. Klidně ať hledá, klidně ať se spálí, jen ať to má alespoň NĚCO. Ani cílové skupině (přemýšlím, která to asi může být) nemůže výsledek nic předat, natožpak souvislý příběh. Kousek Filipa Renče, který je v posledních letech spíš k smíchu, vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy Haliny Pawlowské. Renč překvapuje zoufale špatnou komediální režií, Pawlowské postavy zase svou plochostí a neustálým hihňáním se a vřískáním. Zdá se, že roky ani ona, ani pan režisér nepotkali krapet inteligentního nebo alespoň normálního člověka. Klára Issová má sice roztomile bezbranný kukuč, solidní komediální talent, ale v tomhle paskvilu je na facku. Za kámošku bych ji nechtěl. Ani kdyby mi opakovaně ukazovala bradavky! Pár jízlivých momentů by se našlo, několik vizuálních kudrlinek taky. Věděl jsem navíc, že to má něco málo přes 80 minut, takže se to nakonec přežít dá, i když nejste Mexičan! Zlatý Renčův Román pro ženy. (20.04.2019)

Od teď věřím, že existuje nebe, protože jsem na vlastní oči viděl peklo. U Danteho někde mezi žleby zla a propastí krčí se tahle hra na schovávanou s humorem a Miloš by měl pro Filipa za Deník Oliny Mexičanky už pomalu chystat medaili Za zásluhy II. stupně.. Trapný bizár střídající ubohost se zoufalstvím, karikaturní postavy vesměs na zvracení. To trio mariachi je tam jako Bronsonův Harmonika. Když mají střílet, hrají.. (23.09.2019)

Viděl jsem plakát a název, viděl jsem režiséra, viděl jsem reakce všech ostatních tady a dovolil jsem si to propojit. Takže ano, už při vstupu jsem čekal křeč a trapnost, hysterickou estetiku, tuny bizarního nonsensu, chromý scénář, který nedokáže být vtipný dokonce ani omylem a trvalý pocit studu za všechny ty alespoň trochu známější herce, jejichž přítomnost zde vskutku implikuje onu titulní zoufalost. Fakt, že i přesto se ZŽDZF podařilo moje očekávání překonat stonásobně pak vlastně trochu vnímám jako kvalitu sui generis. --------------- Přehlédl jsem, pravda, Pawlowské jméno u předlohy a scénáře, proto to jisté zmatení z oněch pokusů o ženské mudroprdství, do kterého se tato - kdysi poměrně svébytná, vkusná a místy i vtipná - dáma s léty propracovala. Rovněž od Renče nelze čekat mnohé, ale tam, kde dříve jeho tvorba alespoň trochu připomínala činnost někoho, kdo aspoň v zásadě ví, jak by alespoň obecně vzato měl (normální) film vypadat, nyní výsledek působí jako když pustíte za kameru dítě, které nejdřív vyzkouší všechna hejblata a následně se vloupá do cukrárny a sní všechno, na co přijde, až po úporný břichabol. Což se vší tou občasnou oplzlostí fakt nepůsobí dobře. --------------- Ale veškerá manýra a ztráta soudnosti stranou (konečně osobně bych snad radši to, než se dívat na film někoho, kdo nejenže filmy dělat neumí, ale vlastně ani nechce, neví proč a v životě snad jich ani moc neviděl, jak bude působit o rok pozdější Ženská na vrcholu), když nejdůraznějším pocitem z filmu je ona až opresivní blbost, ze které je diváku místy nesnesitelně trapně. Proč Mexičan? Proč to mariachi trio? (chápu, že odpověď druhá asi navazuje na odpověď první, ale to mi nevysvětluje proč!) Proč nás to provází celým filmem? Proč ty prenatální, digitální obludnosti? Proč “psychologie”? Proč prase? Proč Martin Kraus? A nevíc z toho všeho - proč transsexuální Kříž? --------------- Na rozdíl od jiných, tento film vám ani zdaleka nemůže ublížit. Ale trpět budete rozhodně. (20.03.2021)

Zoufalý film trvající subjektivně tři hodiny. Snaha humor a zejména groteskní pády vypadá strašlivě toporně a nahodile. Ono ostatně vše ve filmu působí značně nahodile. Když v úvodu řekne starší chlapec novorozené ústřední hrdince, že vypadá jak Mexičan, začne nás celým filmem provázet mexická kapela. Proč? Těžko říct. Herci občas hrají civilně a občas hystericky přehrávají. Proč? Nikdo neví. Olze se v různých metamorfózách zjevuje Pavel Kříž, ale netušíme proč. Neustále zakopává, padá z barové stoličky, lodi, kola... divák tápe, zda není nějak mentálně či fyzicky postižená. Jak jinak si krom pádů vysvětlit její hysterické promluvy, záchvaty a vlastně i neschopnost se pohybovat? A nebo prostě jen sedět. Na druhou stranu nemá problém vystudovat psychologii, při tom ale není schopná bazální mezilidské (a mezigenderové) komunikace. No zkrátka český film nenalézá své dno, on do něj narazil a kope ještě hlouběji... :-( (25.10.2019)

Zoufalý režisér natočil zoufalý film. Chtěl jsem dát hvězdičku aspoň za sexy Issovou, ale ne, fakt to nejde. Snažil jsem se u té komedie nějak vypnout, abych ji líp docenil, ale sakra, nešlo to. Vtipné momenty jsou buď trapné, WTF, nevtipné a ty nejlepší nedotažené. Knižní předlohu jsem nečetl, nemám rád Pawlovskou a vzhledově se mi naprosto hnusí (asi mi budou skoro všichni rozumět, proč) a ani nechci. Ten scénář je tak strašně zoufalý, že by z něj dobrý film nevytáhl snad ani nejlepší český režisér. Celé je to takové připitomělé, ale není to vtipné. Prvních 20 minut to je sice pitomé, ale aspoň mě zajímalo, co bude dál, a pak to byla nuda, trapná nuda. Spousta postav je zde zbytečných a ve filmu vůbec být nemuseli. Prostě je to takový ten typický český zmršený pokus o komedii. (28.08.2018)