Slepejsek

Jelikož jsem do kina vyrazil střízlivý, tak v podstatě od únosu z nemocnice kostrbatá nuda, která mi nepřišla ani vtipná ani zábavná, jen vytočená na maximální obrátky - ber kde ber - a doplněná "bolestivým" zvukem tak, aby divák zaručeně neusnul. Nekonečné čekání na pointu únosu - ale roztahané jsou už některé scény před zmiňovaným únosem (útěk z loupeže či dohady přítelkyně s matkou o kreditku a vlastně o cokoli), stejně jako po něm. Absurdní mi nepřišel ani tak Connie jako spíš postavy kolem něj (černošská babička a její naprosto flegmatická vnučka). Ještěže aspoň policajti nespali a udělali tomu všemu rázný konec.

Mně to přijde jako poněkud přehnaně červenobílé instantní 2v1. Dramatická linka (příběh holiče, kterého oholili) zůstává příliš otevřená spekulacím a dohadům (Ottův přerod je jaksi papírový, shůry daný, v podstatě bez snahy ho nějak vysvětlit - což považuji za nedostatek autorů vzhledem k tomu, že na jiných místech jsou až vlezle polopatističtí - viz závěr filmu, kde musí ukázat, jak budou vypadat děti dospělejší - pro "Dezertéra" je to nesmyslné a pro "Zahradnictví" nejspíš taky - on by na to divák nejspíš sám nepřišel). Komická linka (Jindřich a jeho boj s větrnými mlýny) zase nemá dostatek "vtipných historek" na celý film - takže ty, co jsou k dispozici je třeba trošku vyvatovat (ale znáte to, co se stane s úderným vtipem, když natáhnete jeho délku) anebo si vypomoci z Pelíšků (většina těch míst mi nepřijde jako vtipný odkaz, ale jako vypomáhací berlička). PS: zajímavé je, že až u Dezertéra mi došlo to, co bylo zřejmé už v Rodinném příteli - a to úplná absence starší rodinné generace

U mne bohužel rozpaky. Muzika = klasika. O tom žádná. A film má dobrý zvuk. Tím ale jeho pozitiva končí. Bohužel zoufale statická kamera (místy jsem měl pocit, že ji má v ruce hluchoslepý), totálně chcíplý scénář - ani náznak vykročení z otřepané šablony (koncertní set se stahováním zvuku pro rozhovorové vložky) - promarněná šance sáhnout po nějakých historických dokumentech či souvislostech (a že se toho u sabbathů nabízí! všechna muzika - viz playlist - je do roku 1973 - s výjimkou Dirty Women - co leta pozdější? divoké rozchody, personální fluktuace, desky-nahrávky-koncerty-zákulisí?); legenda se vychvaluje sama (trochu smradu v sále) místo aby to za ni učinili dědicové... Takhle tu máme "mejdan" univerzitního profesora odcházejícího po přednášce na zasloužený odpočinek.

Milé, laskavé, trochu nostalgické a trochu sentimentální filmové pohlazení od Svěráků. PS: některé dialogy a hlášky jsou poněkud papírové (jako bych se tu a tam ocitl v cimrmanovském divadle - "...tam udělej pauzu, tam se bude publikum smát..."), některé scény jakoby vyrostly na jiném stromě (chlapec na vozíku, cesta přes hřbitov, včely), některé jsou matoucí (vesnice s náměstím), trochu nadbytečně je sem zatahovaná erotika (z pohledu 6-letého chlapce?), a hlavně politické školení (vlasovci, utíkající němečtí civilové či jiná stejná Rudá armáda) a "odboj" (komentáře ředitele školy či tajná vysílačka), prapodivně skloubené v postavě strýce (Hynek Čermák), který bojoval jako legionář proti strašné bolševické Rudé armádě, za protektorátu se měl tak zle, že z toho až ztloustl a pořídil si miminko, a nakonec oblékne legionářskou uniformu, aby uvítal stejnou Rudou armádu jako osvoboditelku; herecky se nedaří Vetchému (jeho tatínek je zbytečně potrhlý), naopak bodují zádumčivý Kaiser a nádherně v nářečí uřvaná teta Petry Špalkové (jako bych viděl a slyšel Hrabalova strýce Pepina)... Ponechme na divácké obci, zda film odmítne anebo přijme jako předpokračování Obecné školy. Šance jsou dle mého 40 na 60, možná spíš 30 na 70.

Říkali filmová báseň... a ono toporné herecké výkony - místy to vypadalo jakoby hrály jen dřevěné loutky (snad s výjimkou A.Bílíka) - mezi nimiž překvapivě propadl i Karel Roden (jeden zasmušilý výraz je na otce, který chce najít desetiletého syna, zoufale málo). Historický přínos nulový - za takový středověk by se musela stydět i podprůměrná televizní inscenace. Meditace? Ano, než na plátně spustí a vytáhnou padací most, než mince doputuje do správné dlaně či jezdec přijede do popředí, můžete meditovat na libovolné téma, aniž by vám z filmu cokoli podstatného uniklo. Vztah otce a syna? Strach? Odcizení? Dospívání? V rámci filmu nic takového není. Do ani jednoho nenahlédnete (syn odchází jakoby odříkával školní básničku a na konci mu pro jistotu ani není vidět do tváře a otec má celou dobu jeden univerzální výraz, ze kterého nemáte šanci poznat, na co vlastně myslí). Říkali filmová báseň... a ono jen roztažené zoufalé prázdno (i 30 minut by bylo nekonečných!)... PS: a co mne dorazilo úplně, je nesoudnost páně Kadrnky ohledně výsledku své práce...

Komedie, která má našlápnuto vyslovit se na velmi citlivé aktuální téma. A to tím nejsilnějším možným způsobem - totiž přes vibrující bránici. Na plátně to platí až do okamžiku, kdy romská rodinka zazvoní u spisovatelových vrat. Bránici sice neudržíte ani po té, ale dříve nebo později vám nakonec stejně dojde, že nesledujete reálné situace, ale jen zdramatizovaná klišé a jejich stejně klišovitá rozuzlení (ať jde o krtky nebo o dceru). A tak se Romové přesunují na svatbu domů do Romanie, pardon do Rumunska, a divák odchází s pocitem, že místo kousavé komedie sledoval jen plochou společenskou agitku.