Slepejsek

1) z Nolana rozhodně nestříkám 2) 60% filmu jsem netušil, která bije (vzhledem k tomu, že v tom podle ohlasů rozhodně nejsem sám, to svědčí o tom, že chyba nebude v přijímači) 3) opakovaně se mi vracela myšlenka "je to jenom taková varianta Bonda" - jedno vycucané klišé za druhým (jenže Bond je aspoň elegantní, tohle je taková hodně ušmudlaná varianta) 4) v závěru už jednoznačně převažoval pocit, že jde o parodii 5) akce nejsou nijak objevné (možná bych řekl, že místy až nudné (jako vykrádání transportu) či úsměvné (jako závěrečná bitva) 6) možná bych přiznal, že jsou tu tři nebo čtyři nápady, které ale režisér nedokázal propojit ve smysluplný celek (trochu to připomíná jiné režisérské "eso" - Q.T. - kde forma čím dál tím víc přebíjí obsah)

Pozor na termín "životopisný film". Toto NENÍ životopisný film. Obvykle alibistickou větičku "na motivy života iks ypsilona" je tady třeba vnímat trošku jinak. Film NEMUSÍ BÝT o léčiteli Mikoláškovi, je jím pouze inspirován. Očešu-li onu "životopisnou" linii, pak mi zbude jenom příběh o člověku nadaném mimořádnou schopností, který je jí natolik posedlý, že pro ni je schopen sloužit komukoli a obětovat cokoli a kohokoli. Není divu, že není schopen vnímat (natožpak chápat) společenské dění. To ale na druhou stranu neznamená, že společnost stejným způsobem vnímá jeho - naopak je to právě společnost, kdo ho čas od času staví do situací, kdy musí jasně ukázat své priority. Řekl bych, že tady je i největší slabina filmu, protože autoři se neustále snaží hledat v (tom svém filmovém) Mikoláškovi nějaké běsy - světovou válku, mňoukající koťata, rozchod s rodinou... Nakousají spoustu krajíců, ale žádný nedojedí ani mu na plátně nedají patřičné souvislosti. Jenom jimi rozmělňují ústřední linii bezohledného ega, které si pro své vlastní fyzické ukojení vynutí bezmeznou lásku, aby ji pro záchranu sebe sama se stejnou samozřejmostí hodilo přes palubu. To všechno ostatní jsou jenom kulisy pro polapení diváka. Za sebe jenom dodám, že Ivan Trojan je tentokrát poněkud bezkrevný (slabší výkon než bych od něho čekal - ale možná to je dáno zmiňovanou neujasněností, co ve své filmové postavě vlastně má hrát). Naopak reputaci si u mne po ABSTINENTovi trochu napravil mladý Josef Trojan. A pořád ještě o krok před oběma tady je Juraj Loj.

Reálně snůška pseudovtipných a pseudoromantických klišé a zažilých schémat, které mají fungovat jako holčičí pohádka nebo spíš červená knihovna pro odkvétající... Nejhorší pro romantickou komedii je, když celé promítání marně čekáte na důvod proč se zasmát a po necelé hodině a půl vyjdete ze sálu jakoby vás tři hodiny valchovaly VZPOMÍNKY NA AFRIKU... Pocitově - tak nějak po chlapsku - oceňuju jediný vtip ("...možná jsem zapomněl spláchnout...") a tak nějak "tradiční" vrchol v souboji šedá myška vs. hvězda (za zenitem) ...

Tři pozitivní momenty: 1) "divadelně" pojaté scény; 2) Martin Hofmann jako Lanďák; 3) závěrečný stisk ruky na balkóně nad davy. Podstatně víc negativních momentů: standardní klišé státní moci a jejích pák, časová zmatenost (citelná zvláště po titulku 1976 - i s finálním vyšuměním vězení kamsi do neurčita), podobný zmatek i v lidech, na životopis příliš odchylek a nesrovnalostí, chybějící roky (min.69-76), naprostá absence tvůrčí stránky osobnosti (u výslechu opakovaně zaznívá "já chci jenom psát", ale jinak ve filmu v podstatě není o psaní zmínka), nic, co by nějak objasňovalo vztah s Olgou, nešťastná volba některých herců (za všechny Bartoška), underground jak z úvodníku Tvorby, o řadě věcí se víc mluví v komentářích, než aby se ukázaly na plátně (běhání za holkami, užívání si života)... Celé to na mne působí dojmem jako by autoři vybrali ty nejprofláklejší vtipné historky a pod štítem "na každém šprochu pravdy trochu" z nich poskládali polidštěný pravdivý obraz ikony. Divák se sice tu a tam usměje (podle svého gusta), ale v podstatě se nic nedozví, protože film jenom plytce klouže po povrchu. A možná právě o to autorům šlo -udržet diváka na povrchu a žádnou novou informací nijak nenarušit fixovaný obraz... Podtrženo-sečteno: je to taková milá pohádka o svatém Václavovi pro ty, co pořád ještě věří pohádce o sametové revoluci.

Divácký hit festivalu v Benátkách? Byli tam sakra všichni sjetí? Tak jako minimálně polovina hlavních postav ve filmu? Mně to přijde jako vypočítavá hra na srdceryvné téma (kýčovitě vnucená pláž na konci filmu), více než pořádně přitažená za vlasy (sneseme jí modré z nebe, ale musí hrát na housle, které ji otravují, a za to jí naservírujeme do vlastní postele týpkovi, který nám opakovaně chtěl vybílit byt) plná nelogičností a absurdit (manželský sex na úvod, flirtování s těhotnou sousedkou, polštářová scéna), zmotané páté přes deváté a při tom vám vlastně nic neřekne (Moses a jeho rodina? Milina nemoc a léčba? lááááska)... Skoro to vypadá, že nejsjetější byly autorky tohohle spektáklu...

Někdo přede mnou to tu vtipně a výstižně nazval MENSTRUAČNÍ HOROR. Jenom bych doplnil, že kardinální otázkou tady je, co vlastně chtěli autoři filmem říci. Přiznávám, že v tom hodně tápu. Jasná je paralela s ovčím stádem. Jenže ani na ni není 100%ní spolehnutí... Jak ji vlastně uchopit? O dalších podivnostech děje nemluvě. Takže? Osvobození ženy? Od mužů? Od společnosti? Od přírody? Pfííí!

Ve výhledu byla bujará divoká párty staré party u příležitosti půlkulatých narozenin její hvězdy. Jenže jak stoupá alkohol v krvi, padají zábrany, otázky a pozornost a otvírají se staré i novější jizvy... Ty tam jsou postpubertální sny, na paškál přichází třicátnická bilance životních přeshubu (včetně postpubertálních kořenů). Atmosféra houstne a striptýz jede až na samu dřeň... Na začátku (ještě za střízliva) je pro diváka film hodně náročný na orientaci (minimálně v postavách, kdo ke komu patří, koho s kým co váže). Když se aklimatizujete, začnete si to užívat, protože tahle partička vám nedá vydechnout. Škoda jenom samotného závěru - čekal bych, že následky budou citelnější a viditelnější. Takhle to skoro vypadá jakoby ani nezachumelilo...

Hlavním problémem téhle komedie je, že do ní autoři zapomněli dát něco vtipného. Zápletka je jednoduchá - ale stačila by; horší je to s vedlejšími tématy (děti, policajti), která působí dojmem písmenkové polívky bez písmenek. Místy jsem měl pocit, že se hraje víc na city než na bránici (těhotná Ramba či otcovská linie starého Mikulici). Podtrženo-sečteno: neurazí, nepotěší, asi jako reklama na víno pro pražáky...

Partička přátel se rozhodne pojmout společnou večeři jako místo, kde budou všechny mobilní kontakty večera sdílet společně. Taková modernější verze někdejší oblíbené "hry na pravdu". Samozřejmě je jenom otázkou času kdy a co na koho praskne... Celkem vtipná konverzačka. Hlavně pro toho, kdo nehraje a jenom hru pozoruje - a nejspíš jenom do okamžiku, kdy někdo z jeho přátel řekne nevinné "pojďme si dneska zahrát takovou hru...". Pak komedie velice rychle přechází v drama. Slovy klasika "blažený jest nevědoucí". Osobně jsem celý film nezkousl hostitelskou dvojici (od herců, přes jejich výkony až po dabing), která mi přišla nejfalešnější ze všech, a občas mi scény přišly kapku přitažené za vlasy (ať už tématem nebo gradací), ale jinak se nic moc nedá vytknout... snad jen to ohappyendování - ale kdo by chtěl odcházet z komedie v kině rozsekán psychicky na hadry... PS: Původní italský originál (NAPROSTÍ CIZINI z r.2016) jsem neviděl. Pokud se k jeho zhlédnutí někdy dostanu, vyhrazuji si právo upravit své hodnocení pro tuhle německou verzi.

Nečekejte nic hlubokomyslného, ale ani žádnou extra zábavu. Dokud se film drží samotného "Bouráka" je to celkem v pohodě, pokud ale přejde na kteroukoli vedlejší postavu okamžitě je "z plavu si ani nevím jak" brutální "tonoucí se stébla chytá". Nemohou za to herci, ale scénář. Tak hloupě napsané postavy (zejména ženské - jakous takous výjimkou potvrzující smutnou pravdu je postava milenky) jsem už dlouho neviděl. Ono spousta věcí, co ve slovním podání vypadá vtipně, se na plátně rozplizne v rozpačité až trapné pokrčení ramen - nejvíc to postihuje mafiánskou linii (trapně obehraná klišé), postavu dcery a dění kolem ní (od naprosto nezvládnutého prostředí herny přes její roli v rodině až po odezdikezdismus jejího sexuálního vztahu završený "dozráním" partnera) a Šlukdorf (nechápu proč je příběh zasazen do šluknovského výběžku - stejně dobře se mohl odehrávat v Horní Dolní u Táborníka a nikdo by nemohl namítnout ani popel). Trochu-hodně to zavání pečením dortu podle pejska a kočičky. Abych napsal taky něco pozitivního: film drží Ivan Trojan, dobrá muzika a vizuál scén evokujících padesátky (kaďák, ale i česká verze se slepenou "malou českou amerikou" - až na tu kunu, ale zase s božími náhradními kabely ala "obvykle s sebou tak tři až čtyři nosívám" - , milenka jak z reklamy na podprdu a rock and roll). (Naopak ze stejného soudku je i nejděsivější scéna filmu - Elvisovo zjevení - v českém podání utahané a únavné - asi tak 500 kaďáckých délek za Hollywoodem - jak to dělaj, že v jejich podání vyzní i to nejstupidnější moralizování jako přijatelné ponaučení?) Kdo nemá rád r'n'r, americký bouráky a malovaný reklamy z padesátek, ať si hodnocení sníží na polovinu... PS: "...vezmu tě na výlet do Děčína...nebo třeba až do Ústí!"