Slepejsek

jasný palec nahoru! Černá komedie (s místy krásnými - hudebními - westernovými motivy) místy dovedená až ad absurdum. Bez toho maskování by si asi autoři nemohli dovolit některé věci vyslovit. Některé linky či postavy jsou poněkud kulhavé či bez nápadu, ale v celkovém kontextu to až tolik neruší. Použil bych dokonce označení ANGAŽOVANÝ film, protože otvírá diskusi na téma, které je dnes žhavé, ale jaksi politicky nekorektní - jak se má slušnost bránit zlu, když standardní cesty selhávají...

Slušný námět, bohužel příliš plytce vyprávěný (říkám si, co by s ním dokázal takový Woody Allen). Přes krátkou stopáž jsem měl pocit, že se film neskutečně vleče - a to ještě od hlavního tématu často odbíhá do bočních slepých uliček, které vztahy nijak neposouvají, jen nahánějí čas (namísto pseudodetektivní či gay-linie bych čekal víc kolem postavy Josepha, a to jak směrem k jeho tetě, tak k novému "otci").

Jako pokus o přiblížení nebo dokonce pochopení osobnosti a činu JP film totálně zklamává. Velký podíl na tom má obsazení - Zavadil prezentuje Palacha jako kamennou tvář ala Frigo, která se nemění ať brigádničí anebo š..., pardon se líbá s milovanou; žádné city, žádný vnitřní svět, žádný mladý člověk v rozpuku, jenom mrtvá loutka. Částečnou omluvou může být, že stejně neživé jsou i ostatní postavy (Helenka, spolužáci, profesor... - snad s výjimkou matky a slovenské svůdnice). Volba scén je hodně náhodná, někdy nesmyslná nebo beze smyslu (úvodní hledání Jeníka, brigáda ve Francii), někdy klišovitě tlačící na pilu (jdu k prezidentovi); jednotlivé střípky na konci nevytvoří mozaiku, ale rozpadají se do svých ulit. Jakoby autoři neměli žádnou koncepci a spoléhali na to, že tohle téma si nikdo nedovolí kritizovat. Jakoby netušili kudy kam a co vlastně chtějí říci. Jakoby se báli narušit "společenskou objednávku" jakýmkoli osobním posunem mimo očekávané meze. Bohužel se nepodařilo vybarvit ani atmosféru doby - tady je hodně scén klišovitých až poplatných dnešnímu oficiálnímu náhledu a navíc bez alespoň základní znalosti dobového kontextu se divák ztratí ani neví jak. Body jakž takž až za poslední čtvrthodinu (od odjezdu na vánoce), ale ta to 1) nezachrání 2) nemá na co navázat 3) stejně neumí to, co neuměl film předtím = zprostředkovat, co se děje v hrdinově mysli. A navíc to režisér zabije úplně nesmyslnou poslední scénou, dlouhým záběrem na popáleného - jakoby si byl vědom, že film se příliš nepovedl a musel dát nakonec pořádný vykřičník... (pro srovnání se mi chtě-nechtě vkrádá film Já, Olga Hepnarová, který zápasil s podobně neuchopitelnou osobností a vypořádal se s ní - přes všechny své nedostatky - asi o tisíc procent lépe...)

jednoduchý silný příběh, smutný až depresivní (ne nadarmo ověřený několika předcházejícími verzemi). Tahle hudba není můj šálek kávy, ale přesto mne rozsekala na hadry. Skvěle zahrané (ona i on), takže se jim to nedá nevěřit. Pro mne body navíc i za záběry z koncertů. Problém je tak trochu v celkovém přepozlátkování. Emoce tam jsou, ale bohužel zakrývají to ostatní (motiv hluchoty jde do ztracena, také její hudební kariera je prapodivným stylovým veletočem) - proto zůstávám jen u průměru.

Tak i Clint Eastwood má (ve svém věku) nárok na to, aby mu docházel dech. Příběh je tentokrát poněkud řídký, rozvleklý, rodinná moudra kostrbatě neohrabaná, herecké výkony ploché (bohorovní policajti a hysterické ženy), gangsteři empatičtí... Přesto všechno je film pořád koukatelný a přijatelnější než profláklé Grand Torino...

Nuda k ukousání - být léto, tak jsem si ohryzal i nehty na nohou. Bez nápadu, bez šťávy, bez chuti a zápachu, bezkrevní herci.

Hrozná, až křečovitá snaha za každou cenu natočit "světový" film (angažování zahraničních herců, výběr knižní předlohy, natáčení přímo ve vile Tugendhat…) se bohužel hroutí autorům pod rukama - scénář rozbíjí knižní předlohu na oschlé vyzobané rozinky plné klišé (dějových i filmařských), naprosto promrhané prostředí - film nedokáže prostor vily vůbec prodat, mohl by se odehrávat v posledním domku v Kotěhůlkách a nic by to na něm nezměnilo; tendenčně vymalované politické pozadí, herci napomádovaní, ale bez života...

1) všechny ty kecy o podobenství si můžete strčit za klobouk; podle mne je tu jediné - s mýtem o starém vlkovi - a to vydrží jen na půl filmu 2) film připomene starý dobrý italský neorealismus - obrazem hlavně v první polovině z vesnice, duchem pak v druhé polovině - je tu řada scén, kdy se chce na vše zapomenout a nechat se prostě jenom unášet obrazem 3) "dej člověku svobodu a on si uvědomí své neštěstí" 4) štěstí člověka není závislé na jeho neštěstí, ale na něm samotném - jinými slovy: pokud sám nic neuděláš, ani lepší svět ti nepomůže; kouzelná (nebo možná brutální) je v tomto směru scéna v bance - kdy mezi "svobodnými" lidmi není dobro vítáno s radostí a nadšením jako dobro, ale se zlostí a závistí jako "proč jemu a ne mně?!?" 5) film sráží řada vedlejších nedotažených či jinak přehnaných linek(odchod hudby, pokračování v podobenství s mýtem vlka, rozpačitá scéna s Lazzarem v dešti, …), v některých scénách jakoby se projevovala bezradnost, jak to natočit (tlačení auta domů) - pokud tam vůbec taková scéna měla být 6) s filmem koresponduje hudební složka - od lidové hudby přes popmusic až po klasiku - místy mi to ale přijde až příliš zjevně prvoplánové...

Nemohu si pomoci, ale tak trošku mi to přijde jako "troškovsky" promrhaný dobrý námět. Bolehlav, ve kterém spousta nápadů bohužel přichází vniveč a korunu křeči nasazuje naroubovaná politická satira. Nebo spíš bolestřev?

Oproti většině současné produkce má film jednu velikou přednost - má příběh. A i když tu a tam škobrtne (proč si vlastně Doktor Tonyho vybral? Proč konflikty na jihu přichází jen na zavolanou? Proč narážka na sexuální orientaci? Proč finální vystoupení v černém baru neodpovídá tomu, kam je divák směřován? atd), udrží ho to nad vodou. Snad je to i díky tomu, že film se většinou nesnaží moc tlačit na pilu (scény konfliktů pak působí o to extrémněji a svým rozuzlením až poněkud nepravděpodobně). Vigův Tony má říz, ale pořád ho cítím jenom jako roli (ne jako živýho chlapa). Na americký film je překvapivě nedotažená i iluze 60.let (ta doba tam prostě nehraje). Za loňský rok patří tenhle film určitě k těm lepším, ale že by musel dostat oscara? Holt někdy je i jednooký králem...